přece znáte pana jürgena šulce řek mi ten celnig hnet jak sem fkročil na území středoafrickí republiki u vesnički bémal a vet mňe dál do malí polorospadlí chajdy coš mňela bejt celnice, je to přece váž brácha.

vešel sem dovnitř set sem si na malou stoličku a rozhlížel sem se kolem, bila to zrovna taková celnice jaká je na fšech africkejch hranicích strohá chuďe vibavená ze starim poškrábaným stolem a z rozvrzanou židlí, podlaha bila s udusaný hlíny a nat stolem visela polička s knihama a lejstrama. takovejch celnic sem prošel za posledních ňekolik mňesícú desítki. ten úřednik si stoupnul na špički a zezhora s poslední přihrátki vitách s tý polički vodřenou a zaprášenou knihu, votfoug z ní prach položil jí na stůl a ukázal na její štítek, bil to seznam fšech neafričanú kerí gdy překročili tendle úseg hranice mezi Čadem a středoafrickou republikou, nepřestával sem na toho celnika udiveňe zírat.

tady povidá ten unyformovanej ouřada a rozevřel deski tý knihi a ukázal na poslední záznam ve sloupku. naklonil sem se poňekut nat stůl abich si to moch lepší přečíst a fakt bila to pravda: ňejakej pan jürgen šulc národnost ňemecká spúsob dopravi pěšmo přešel hranici dne desátýho listopadu roku tisíc devěcet osumdesát jedna, podival sem se znova na toho chlapa a přemejšlel sem vo tom co s tim mám co společnýho. aha došlo mi to dyš sem pak pot to jürgenovo méno zanes sví vlasní. mezi jeho a mim ménem nebil totiš nigdo další a psal se rok tisící devítistej osumdesátej pátej.

nojo pan jürgen šulc řek sem a celník tu knihu zaklap a vopatrňe jí jako cenej předmňet uložil spátki do police, to je uš víc neš tři roki. to sem f pěkný prdeli pomislel sem si.

ten celnik se pousmál a dal mi do pasu razítko a blahovolňe mňe propustil, višel sem přet tu chatrč a podle mapi sem zjistil že sem dvacet kilákú vot první solidňejší pohraniční vesnice a že tu vzdálenosť budu muset uďelat po svejch. v dohledu nebilo apsolutňe žádný vozidlo.

našťestí sem narazil na jednoho chlápka kerej dělal tutéš cestu a kerej věďel vo skratce kerá tu vzdálenost skracovala vo polovinu, pochodovali sme zarostlou steskou a romantyckou džunglí a párkrát sme se museli prosekávat lijanovitejma haluzema. taki sme se brodili potokama.

došli sme do vesnice a ten chlap mňe přectavil náčelníkovi. bil voblečenej v dlouhim africkim kaftanu a vřele mňe přivítal a voznámil mi že má pro mňe práznou chatrč f kerí mužu bidlet jag dlouho chci a že sem jeho a vlasňe celí tý fsi hostem, pak mi k tý chajďe zavet dal mi tam na stůl malí vopčerstvení ve formňe tropickího ovoce a poznamenal že poslední uživatel toho obidlí ňejakej pan jürgen tu bidlel štrnácd dní. musel sem se tomu zasmát.

hodil sem si baťoch na hliňenou podlahu vopčerstvil se čerstvě natrhaným ovocem a vidal sem se na vobhlítku tý vesnice, pánové řeknu vám že to bila pohátková obec. chajdički z rákosu a bambusu bili bezvadňe a s fkusem rozhozený po džungli a tropickim lese a jejich špičatý stříški vikukovali s tý zeleňe jako trpasličí kloboučki. ženckí u vohnišť ňeco kuchtili a ďefčátka u vihloubenejch kmenů tloukli palicí ten jejich nezbitnej kořen, idylka jako v ráji.

došel sem k jediný kamený budově kerá se tam viskitovala a kerá bila hospoda i vopchot v jednom a náčelník mňe pozval dál a nabídnul mi pivo. u stolu se povalovalo pár černochů na poličkách spoří zboží a mne napadlo že to pivo a ty potraviny sem musí ňegdo přivážet, a dyš to sem ňegdo přiváží tak to musí bejt náklaďák kerej bi moch sebou na spáteční cesťe vzít čekajícího stopaře.

napil sem se trochu toho čajovitýho témňeř lihuprostýho piva a zeptal sem se na to šéfa. samozřejmňe řek von zej tra přijedou z novou várkou, vodvezou ťe až do bosangoji. stopadesát kilákú.

znova sem se napil a to šéfovo zej tra sem vzal z rezervou. jürgen tu přece strávil dvě neďele. dyš to dobře dopadne za takovejch pět aš sedům dní bich vocuť moch vipadnout. za tři dni se na silnici vobjevil starej polorospadlej náklaďák, veškeří obivatelstvo tý fsi se dostavilo na malou náves abi provedlo uvítačku. s kabiny viles šofér ménem pijér a ze fšema ťema lidma si potřás rukou, pak se zastavil u mňe a já sem mu visvětlil vo co kráčelo, neboj se řek von a jeho drška se rosšklebila do simpatyckího úsměvu. složim tady to pivo a hodim ťe do bosangoji. sto padesát kilákú.

v duchu sem se zaradoval a zatim co závoznig házel do krámu basi piva pijér pozval náčelnika a pár lidí do hospody k malí oslavě, dyš nastal čas vodjezdu ze fšema sem se rozloučil a set si do kabiny vedle pij éra. řeknu vám že náklaďák mňel co ďelat abi se rozjel.

asi po pěti kilákách se pijér zastavil u jedný polorospadlí chajdy a vihodil tam ňekolig bas piva. to se pak vopakovalo asi desetkrát a každý to vihození tich baz bil dúvot k malí voslavě za účasti lokálního obivatelstva. bili sme fšichní mírňe sťatý a k večeru ten pijér navrch že mňe zaveze k sobě a že mňe přectaví sví žeňe a ďetem. co sem mňel dělat?

druhej den se to vopakovalo. pánové mi sme za ty dva dni ujeli jen asi třicet kilákú. na konci cesty mi pijér pozval ke sví další žeňe a ďetem v další vesnici. doufám že máš ešťe třetí ženu f tý bosangoji řek sem ze srandy pijérovi a náklaďák mňe bezvadným spúsobem nadhazoval na sici bes pér jak si to sral přez hlubokí díri. jak to víš votočil se po mňe pijér. nojo jürgen to ti musel říct jürgen.

dojeli sme do opce ménem bébourá a bili sme stopnutý fízlem. bil to chlap visokej jako velblout mňel přez rameno přehozenej automat a kolem boků pás s patronama. přistoupil k našemu vokínku upřeňe se na mňe podival a požádal mňe vo pas.

chibí vám tam razítko řek ten černej ďábel dyš prolistoval muj cestovní dokument, razítko pohraničního policejního komisařství, je mi líto ale musíte se pro ňej vrátit, je to f tý první hraniční opci krs kerou ste musel projet. pánové řeknu vám že sem se bezmocňe zhroutil do toho pijéroviho visezenýho sicu a nebil sem schopnej slova, apsolvovat tu cestu znova? a jak? začal sem toho policajta prosit abi mi to razítko votpustil ale von bil nevoblomnej a nedalo se s nim apsolutňe mluvit, motór náklaďáku si to bezelstňe vrčel a já sem se díval tomu chlapovi do vobličeje a přemejšlel sem jak s toho viplout. jeho ksichd bil tvrdej a nehibnej muj témňeř pokritej slzama. mislel sem že si hodim mašli, najednou sem dostal vnuknutí.

no řek sem a utřel sem si s čela kapički potu. dúvot pro kerej sem si nenechal ten svůj pas vorazítkovat je ten že jürgen šulc mi řeg že je to zbitečný.

pánové vi mi to nebudete věřit ale ten policajckej potčlověk ten chrochtající debil se najednou narovnal a jeho černá drška se rosšklebila do úsmňevu a celej jeho ksicht se rozjařil a von mňe vzal za ruce a začal mi s nima třást a začal se řechtat a já sem na ňej udiveňe zíral a ten černoch s tim řehotem nepřestával a mňe už boleli ruce vot toho jak mi je tisknul ve svejch pařátech, začal sem se smát taki.

dyš sme si vzájemňe zďelili nejnovější novinki vo našem společným příteli dyš sme se dostatečňe vismáli a dyš sme provlažili hrdlo párem flaštiček toho pijéroviho nechutnýho teplího piva potřásli sme si zase vzájemňe rukama a rozloučili sme se razítko nerazítko. pijér tam hodil jedničku auto virazilo mocným skokem fpřet a smňející se zelenáč nám mizel z dohledu, dyš sme dojeli na jednu křižovatku pijér mi voznámil že se hnet vrátí jen co si bleskově zajede k ňákejm známejm. nedal sem uš na jeho řeči vistoupil sem a za púl hodiny mi u nohou zabrzdila zaprášená dodáfka z ňákim vládnim úředníkem kerej to švihal do ty bosangoji. hodil sem si baťoch dozadu usadil sem se vedle ňej a von mi řeg že v bosangoji budeme za tři hodiny. je to jen sto padesát kilákú dodal a prdnul tam richlost.

dodávka se rozjela a krajina středoafrickí republiki se kolem nás začla pohibovat a slunce nám bezohledně pražilo do tváří. ten úředník se najednou na mňe upřeňe zadíval jakobi se na ňeco rospomínal a potom z ničeno nic řek: víte přet pár lety sem tady na tom mísťe vzal taki jednoho stopaře, vipadal zrovna tak jako vi …

# # #

musel sem zajed do hlavního mňesta tý republiki do bangi pro noví kamerunckí vízum a doprava se za tou bosangoou poňekud zvěčila i dyš to nebilo nic ekstrovního a já sem jel z jedním šoférem kerej mi viprávěl jak tady před lety vládnul chlap ménem bokasa kerej bil ďesnej kruťas kerej jakmile zjistil že ňegdo proti ňemu ňeco má tag ho dal bez milosti popravit nebo veřejňe na námňestí utlouct a často to utloukání prováděl vlasní rukou a dyš prej ňákí školní dítka jednou protestovali proti jeho nařízení že si maji kupovat unyformi z jeho vlasní fabriki tak je za asistence armádního vojska osobňe postřílel a auto se kodrcalo zanedbanou silnicí a míjelo chudý a vihublí vesničany kerí vikopávali na poli búráki a já sem přemejšlel vo tom jak je to možný že ten chlap prováďel takoví brutality proti svejm vlasnim lidem ale ten šofér řeg že ten bokasa nebil duševňe scela normální a dodal že francouzí ani jiný bílí kolonyzátoří bi si todle nigdy nedovolili a vindal s pitliku ňákí cukroví a galantňe mi ho nabít a já sem si ho rozbalil a vicucával sem náruživě jeho slatkost a uvědomoval sem si že projíždím nejchučíma africkejma voblastma jednim z nejubožejších africkejch států a šofér si taki vibalil jeden bombónek a taki si ho rozbalil a cucal ho a já sem se ho zeptal jak to bilo s tim bokasou dál a von řeg že vrchol jeho šílenctví bil dyš se v roce sedumdesát sedům sám prohlásil císařem dyš se sám korunoval na fšemocnýho imperátora státu středoafrická republika a to s takovou pompou a vístředností že na to prasknul celoroční rospočet tý chudý republiki a dodal že část ťech prachú bila dodaná francijí kerá tu jeho korunovaci votsouhlasila a ten novopečenej císař s celou svou rodinou kerá v sobě zahrnovala asi pěcet nebo kolik jeho vlasních ďetí uspořádali hostinu na kerou bili dovežený nejdraší pamlski s celího světa a já sem tomu nechťel věřit a podle cesty nás jedna vichrtlá žencká prosila vo almužmu a mi sme se blížili k tomu mňestu bangi a já sem chťel věďet jak to s tim císařem dopadlo ale šofér uš vo ňem nemluvil a hleďel si jízdy a vo ňečem jakobi přemej šlel a j á sem bil rád že ten bokasa uš je věc minulosti a vitach sem si s chlebniku pár banánu a voloupal sem si je a začal je kousat no a nes sem je dojet tak ten šofér řek tak sme na mísťe a já sem se podival z vokna do jakí díri sem se to zase dostal.

ale řeknu vám pánové že to bangi bilo docela přijemný hlavní mňesto plný vojska kerý si vás ofšem jako turisty nevšímalo a já sem viles s kabiny na světlo boží a šel sem pomalu na ten kamerunckej konzulát ale tam mi k mimu překvapení řekli že k tomu abich vod nich dostal vízum do kamerúnu bich tu musel bejt přihlášenej jako rezident ale já sem je pag za pomoci kanackího vislanectví voblomil a to vízum sem vod nich dostal.