Cestovatelské stránky

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie:
stare_recke_baje_a_povesti_komplet

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revize Předchozí verze
Následující verze 		Předchozí verze
stare_recke_baje_a_povesti_komplet [2020/11/01 08:40]
95.216.157.138 stará verze byla obnovena (2016/03/03 19:38) 		stare_recke_baje_a_povesti_komplet [2024/02/22 21:29] (aktuální)
cesty
Řádek 1: Řádek 1:
-====== Staré řecké báje a pověsti ======+**[[stare_recke_baje_a_povesti|Staré řecké báje a pověsti]]**
  
-=====Eduard Petiška=====+[[https://play.google.com/store/books/details?id=SFfeEAAAQBAJ&rdid=book-SFfeEAAAQBAJ|{{https://cesty.in/_media/creative_commons_attribution-sharealike_license:16.11.2023-215202.png|}}]] 
 +**[[https://play.google.com/store/books/details?id=SFfeEAAAQBAJ&rdid=book-SFfeEAAAQBAJ&rdot=1&source=gbs_vpt_read|Bohové a hrdinové starého Řecka 
 +]]**  
 +====== Staré řecké báje a pověsti ====== 
 +**Eduard Petiška**
  
 online online
  
-{{baje.jpg?125nolink  }} +{{baje.jpg?125nolink  |obrázek mladíka a starce v řecké říze}} 
-|[[PROMÉTHEUS]]|[[POTOPA]]|[[FAETHÓN]] |[[ORFEUS]] | +|[[PROMÉTHEUS|PROMÉTHEUS]]|[[POTOPA|POTOPA]]|[[FAETHÓN|FAETHÓN]] |[[ORFEUS|ORFEUS]] | 
-|[[Založení Théb]] |[[PENTHEUS]] |[[MIDAS]] |[[TANTALOS]] | +|[[Založení Théb|Založení Théb]] |[[PENTHEUS|PENTHEUS]] |[[MIDAS|MIDAS]] |[[TANTALOS|TANTALOS]] | 
-|[[NIOBA]] |[[PELOPS]] |[[O ZLATÉM ROUNU]] |[[IÁSÓN A MÉDEA]] | +|[[NIOBA|NIOBA]] |[[PELOPS|PELOPS]] |[[O ZLATÉM ROUNU|O ZLATÉM ROUNU]] |[[IÁSÓN A MÉDEA|IÁSÓN A MÉDEA]] | 
-|[[HÉRAKLES]] |[[PERSEUS]] |[[DAIDALOS A IKAROS]] |[[THÉSEUS]] | +|[[HÉRAKLES|HÉRAKLES]] |[[PERSEUS|PERSEUS]] |[[DAIDALOS A IKAROS|DAIDALOS A IKAROS]] |[[THÉSEUS|THÉSEUS]] | 
-|[[SISYFOS]] |[[BELLEROFONTES]] |[[MELEAGROS]] |[[OIDIPUS A ANTIGONA]] | +|[[SISYFOS|SISYFOS]] |[[BELLEROFONTES|BELLEROFONTES]] |[[MELEAGROS|MELEAGROS]] |[[OIDIPUS A ANTIGONA|OIDIPUS A ANTIGONA]] | 
-|[[FILEMON A BAUCIS]] |[[ERÓS A PSÝCHÉ]] |[[GÝGES A PRSTEN]] |[[TROJSKÁ VÁLKA]] | +|[[FILEMON A BAUCIS|FILEMON A BAUCIS]] |[[ERÓS A PSÝCHÉ|ERÓS A PSÝCHÉ]] |[[GÝGES A PRSTEN|GÝGES A PRSTEN]] |[[TROJSKÁ VÁLKA|TROJSKÁ VÁLKA]] | 
-|[[ORESTES]] |[[ODYSSEOVY CESTY]] |[[POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE]] |**[[Staré řecké báje a pověsti (komplet)]]** |+|[[ORESTES|ORESTES]] |[[ODYSSEOVY CESTY|ODYSSEOVY CESTY]] |[[POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE|POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE]] |**[[Staré řecké báje a pověsti (komplet)|Staré řecké báje a pověsti (komplet)]]** |
  
-Staré řecké báje a pověsti v PDF - stiskněte tlačítko **TISK do PDF** na horní liště.+Staré řecké báje a pověsti v PDF - stiskněte tlačítko **Uložit do PDF** na boční liště. (Pokud se to nepovede napoprvé, obnovte stránku – např. tlačítkem F5)
  
 <html><center></html> <html><center></html>
  
-|{{ :baje:hades.jpg?150&nolink |hádes}}  |  <html><!-- Kontextová reklama Sklik --> +|{{ :baje:hades2.jpg?150x300&nolink |}}  |  <html><script src="https://ssp.seznam.cz/static/js/ssp.js"></script><!-- 
-<div id="sklikReklama_59555"></div>+následující element nebo elementy reprezentují každý jednu reklamní plochu (zónu); 
 +vložte je prosím jednotlivě na místa ve stránce, kde chcete zobrazit reklamu odpovídajících 
 +rozměrů (parametry width [maximální šířka] a height [maximální výška] jsou uvedeny v definici 
 +reklamních zón níže); element s konkrétním ID smí být na stránce vždy jen jednou 
 +--> 
 +<div id="ssp-zone-69908"></div>
 <script> <script>
- var sklikData = { elm: "sklikReklama_59555", zoneId: "59555", w: 250, h: 250 }; +sssp.getAds([ 
-</script> +{ 
-<script src="//c.imedia.cz/js/script.js"></script></html>  | {{ :baje:atena.jpg?150&nolink |athéna}} |+ "zoneId": 69908,  
 + "id": "ssp-zone-69908",  
 + "width": 300,  
 + "height": 300  
 +} 
 +]); 
 +</script></html>  | {{ :baje:atena.jpg?150x300&nolink |}} |
 <html></center></html> <html></center></html>
 ---- ----
Řádek 43: Řádek 58:
 Dříve lidé neznali léku, nevěděli, co jim prospívá a co škodí. Prométheus jim poradil, jak mísit hojivé masti a uzdravující léky. Odhalil užaslým lidem všechna umění a lidé se horlivě všemu učili. Dříve lidé neznali léku, nevěděli, co jim prospívá a co škodí. Prométheus jim poradil, jak mísit hojivé masti a uzdravující léky. Odhalil užaslým lidem všechna umění a lidé se horlivě všemu učili.
  
-Bohové, shromáždění na hoře bohů, na Olympu, pozorovali nedůvěřivě pokolení lidí na zemi, které se naučilo od Prométhea práci, vědám i umění. Zvláště vládce všech bohů, Zeus, se mračil den ode dne víc a víc. Zavolal si Prométhea a řekl mu: "Naučil jsi lidi pracovat a myslit, ale nenaučil jsi je ještě dobře, jak mají ctít bohy a jak jim obětovat, jak se jim klanět. Víš přece, že na bozích záleží, bude-li rok úrodný nebo chudý, navštíví-li zemi mor nebo blahobyt. Bohové vládnou nad osudy lidí. I já sám vrhám své blesky, kam se mi zachce. Jdi k lidem a řekni jim, aby nám obětovali, nebo je stihne náš hněv."+Bohové, shromáždění na hoře bohů, na Olympu, pozorovali nedůvěřivě pokolení lidí na zemi, které se naučilo od Prométhea práci, vědám i umění. Zvláště vládce všech bohů, Zeus, se mračil den ode dne víc a víc. Zavolal si Prométhea a řekl mu: „Naučil jsi lidi pracovat a myslit, ale nenaučil jsi je ještě dobře, jak mají ctít bohy a jak jim obětovat, jak se jim klanět. Víš přece, že na bozích záleží, bude-li rok úrodný nebo chudý, navštíví-li zemi mor nebo blahobyt. Bohové vládnou nad osudy lidí. I já sám vrhám své blesky, kam se mi zachce. Jdi k lidem a řekni jim, aby nám obětovali, nebo je stihne náš hněv.“
  
-„Lidé budou přinášet bohům oběti," odpověděl Prométheus, „ale ty, Die, si přijď vybrat, co mají obětovat."+„Lidé budou přinášet bohům oběti,“ odpověděl Prométheus, „ale ty, Die, si přijď vybrat, co mají obětovat.“
  
 A Prométheus zabil býka, maso ukryl do býčí kůže a navrch položil žaludek. Na druhou hromadu dal kosti, ale obalil je tukem tak, že je nebylo vidět. Hromada kostí obalených tukem byla větší a zdála se i lepší. Sotva Prométheus všechno připravil, ucítil Zeus příjemnou vůni chystané oběti a sestoupil z nebes na zem. A Prométheus zabil býka, maso ukryl do býčí kůže a navrch položil žaludek. Na druhou hromadu dal kosti, ale obalil je tukem tak, že je nebylo vidět. Hromada kostí obalených tukem byla větší a zdála se i lepší. Sotva Prométheus všechno připravil, ucítil Zeus příjemnou vůni chystané oběti a sestoupil z nebes na zem.
Řádek 51: Řádek 66:
 Prométheus spatřil Dia a zvolal: Prométheus spatřil Dia a zvolal:
  
-„Bohové, vyberte si, který díl je vám milejší. Co, vládce bohů, vybereš, to budou smrtelní lidé obětovat."+„Bohové, vyberte si, který díl je vám milejší. Co, vládce bohů, vybereš, to budou smrtelní lidé obětovat.“
  
 Zeus poznal, že ho chce Prométheus oklamat. Nedal však najevo hněv a naschvál vyvolil hromadu lesknoucí se tukem. Zeus poznal, že ho chce Prométheus oklamat. Nedal však najevo hněv a naschvál vyvolil hromadu lesknoucí se tukem.
Řádek 104: Řádek 119:
 Zeus se vrátil na nebesa a svolal sněm bohů. Bohové spěchali po Mléčné dráze do mramorové síně, kde na trůně seděl Zeus, rozhněvaný a zamyšlený. Sotva se shromáždili, zahřměl hlas vládce bohů. Vyprávěl jim o tom, co na zemi spatřil a zažil. Zeus se vrátil na nebesa a svolal sněm bohů. Bohové spěchali po Mléčné dráze do mramorové síně, kde na trůně seděl Zeus, rozhněvaný a zamyšlený. Sotva se shromáždili, zahřměl hlas vládce bohů. Vyprávěl jim o tom, co na zemi spatřil a zažil.
  
-„Jeden palác jsem už rozdrtil bleskem," řekl, „ale je třeba potrestat všechny lidi. Chtěl jsem sežehnout zemi ohněm svých blesků, obávám se však, že by od takového obrovského požáru chytilo ovzduší i širá nebesa. Vždyť všichni známe věštbu, že přijde doba, kdy země, moře i nebesa vzplanou a svět zajde v plamenech. Proto sešlu na zem potopu a omyji tvář země od špatností a nehodného lidského pokolení."+„Jeden palác jsem už rozdrtil bleskem,“ řekl, „ale je třeba potrestat všechny lidi. Chtěl jsem sežehnout zemi ohněm svých blesků, obávám se však, že by od takového obrovského požáru chytilo ovzduší i širá nebesa. Vždyť všichni známe věštbu, že přijde doba, kdy země, moře i nebesa vzplanou a svět zajde v plamenech. Proto sešlu na zem potopu a omyji tvář země od špatností a nehodného lidského pokolení.“
  
 A Zeus dá uzavřít do jeskyň severák s větry rozhánějícími mraky a vypustí jižní vítr. Jižní vítr zamává mokrými křídly a vzlétne, na čele mu sedí hustá mlha a z šedivých vousů mu stéká déšť. Pravicí tiskne a trhá temná mračna a vypouští vodní přívaly. Bůh vod Poseidon pomáhá svému bratru Diovi. Svolá bohy všech řek a poručí jim, aby dali proudům vystoupit z břehů, aby strhávali hráze a poslali vlny do lidských příbytků. A Zeus dá uzavřít do jeskyň severák s větry rozhánějícími mraky a vypustí jižní vítr. Jižní vítr zamává mokrými křídly a vzlétne, na čele mu sedí hustá mlha a z šedivých vousů mu stéká déšť. Pravicí tiskne a trhá temná mračna a vypouští vodní přívaly. Bůh vod Poseidon pomáhá svému bratru Diovi. Svolá bohy všech řek a poručí jim, aby dali proudům vystoupit z břehů, aby strhávali hráze a poslali vlny do lidských příbytků.
Řádek 116: Řádek 131:
 Deukalión s Pyrrhou přistáli u hory Parnas, padli na kolena a děkovali bohům za záchranu. Pak se rozhlédli kolem sebe a viděli jen pustou zemi. Lesy měly ve větvích ještě kusy bahna a celá krajina byla tichá, bez života. Povzdechl Deukalión: Deukalión s Pyrrhou přistáli u hory Parnas, padli na kolena a děkovali bohům za záchranu. Pak se rozhlédli kolem sebe a viděli jen pustou zemi. Lesy měly ve větvích ještě kusy bahna a celá krajina byla tichá, bez života. Povzdechl Deukalión:
  
-„Milá Pyrrho, zbyli jsme jediní z celého lidstva. Co si počneme? Kéž bych dovedl jako můj otec Prométheus dát hlíně tvar člověka a vdechnout jí život!"+„Milá Pyrrho, zbyli jsme jediní z celého lidstva. Co si počneme? Kéž bych dovedl jako můj otec Prométheus dát hlíně tvar člověka a vdechnout jí život!“
  
 Se slzami v očích se modlili Deukalión a Pyrrha na stupních polorozpadlého, mechem zarostlého chrámu bohyně Themis, matky Prométheovy. Prosili, aby jim pomohla vzkřísit na mrtvé zemi opět život. Dojatá bohyně jim poradila: Se slzami v očích se modlili Deukalión a Pyrrha na stupních polorozpadlého, mechem zarostlého chrámu bohyně Themis, matky Prométheovy. Prosili, aby jim pomohla vzkřísit na mrtvé zemi opět život. Dojatá bohyně jim poradila:
  
-„Vyjděte z chrámu, zahalte hlavy a házejte za sebe kosti veliké matky."+„Vyjděte z chrámu, zahalte hlavy a házejte za sebe kosti veliké matky.“
  
 Zamyšleni vyšli z chrámu. Nedovedli pochopit, že by na nich bohyně žádala, aby rušili klid mrtvých předků. Přemýšleli dlouho. Náhle Deukalióna napadlo, že velikou matkou mínila bohyně zemi. Zamyšleni vyšli z chrámu. Nedovedli pochopit, že by na nich bohyně žádala, aby rušili klid mrtvých předků. Přemýšleli dlouho. Náhle Deukalióna napadlo, že velikou matkou mínila bohyně zemi.
  
-„Země je velikou matkou nás všech," řekl Deukalión, „a kosti veliké matky mohou být jen kameny v hlíně."+„Země je velikou matkou nás všech,“ řekl Deukalión, „a kosti veliké matky mohou být jen kameny v hlíně.“
  
 Pochyboval však, že by kameny mohly oživit zemský povrch. Přesto nasbíral s Pyrrhou kameny a házel je za sebe. Stal se zázrak. Sotva kameny za jejich zády dopadly na zem, začaly ztrácet svou tvrdost, a co v nich bylo vlhkého, stalo se masem a počalo narůstat do tvaru lidského těla. Co bylo v kamenech tvrdé a nepoddajné, změnilo se v kosti, co bylo v kameni žílou, dalo vznik žílám v lidském těle. Kameny vržené Deukaliónem braly na sebe podobu mužů, kameny hozené Pyrrhou se proměnily v ženy. Pochyboval však, že by kameny mohly oživit zemský povrch. Přesto nasbíral s Pyrrhou kameny a házel je za sebe. Stal se zázrak. Sotva kameny za jejich zády dopadly na zem, začaly ztrácet svou tvrdost, a co v nich bylo vlhkého, stalo se masem a počalo narůstat do tvaru lidského těla. Co bylo v kamenech tvrdé a nepoddajné, změnilo se v kosti, co bylo v kameni žílou, dalo vznik žílám v lidském těle. Kameny vržené Deukaliónem braly na sebe podobu mužů, kameny hozené Pyrrhou se proměnily v ženy.
Řádek 135: Řádek 150:
 Mladý Faethón přiběhl jednoho dne s pláčem ke své matce. Mladý Faethón přiběhl jednoho dne s pláčem ke své matce.
  
-„Nikdo mi nevěří, že mým otcem je bůh," vzlykal. „Hrál jsem si s chlapci, a smáli se mi. Prý se jen tak chlubím."+„Nikdo mi nevěří, že mým otcem je bůh,“ vzlykal. „Hrál jsem si s chlapci, a smáli se mi. Prý se jen tak chlubím.“
  
 {{helios.png?200 |}} {{helios.png?200 |}}
  
-Matka ho objala a utěšovala:"Tvým otcem, synáčku, je opravdu bůh. Podívej se nahoru na oblohu. To slunce, které na nebi hoří, svítí a září, to je tvůj otec. Vidí, jak si hraješ s chlapci, jak se koupáš v řece, vidí všechno, co se na zemi děje. Tvůj otec je bůh slunce Hélios."+Matka ho objala a utěšovala: „Tvým otcem, synáčku, je opravdu bůh. Podívej se nahoru na oblohu. To slunce, které na nebi hoří, svítí a září, to je tvůj otec. Vidí, jak si hraješ s chlapci, jak se koupáš v řece, vidí všechno, co se na zemi děje. Tvůj otec je bůh slunce Hélios.“
  
-Faethón se podíval na oblohu a zatoužil po otci."Půjdu k němu," řekl matce, „chci ho navštívit"+Faethón se podíval na oblohu a zatoužil po otci. „Půjdu k němu,“ řekl matce, „chci ho navštívit.“
  
 Matka mu nezabraňovala. Matka mu nezabraňovala.
  
-„Jen jdi," pohladila ho po vlasech, „jistě tě rád uvidí. Musíš se vydat přímo na východ, až přijdeš k vysoké skále. Na skálu vede stezka a na konci stezky, na vrcholu skály se vypíná sluneční hrad tvého otce Hélia."+„Jen jdi,“ pohladila ho po vlasech, „jistě tě rád uvidí. Musíš se vydat přímo na východ, až přijdeš k vysoké skále. Na skálu vede stezka a na konci stezky, na vrcholu skály se vypíná sluneční hrad tvého otce Hélia.“
  
 Nedočkavý Faethón se rychle připravil a vyrazil na cestu. Šel a šel stále na východ, až přišel k vysoké skále. Hrad boha slunce se třpytil do dálky a vysoké zlaté sloupy, na nichž stál, vyšlehovaly k obloze jako plameny. Dvoukřídlá vrata do hradu, vytepaná ze stříbrných paprsků, svítila Faethontovi vstříc, ačkoli na zem pod vysokou skálou se už dávno snesla noc. Nedočkavý Faethón se rychle připravil a vyrazil na cestu. Šel a šel stále na východ, až přišel k vysoké skále. Hrad boha slunce se třpytil do dálky a vysoké zlaté sloupy, na nichž stál, vyšlehovaly k obloze jako plameny. Dvoukřídlá vrata do hradu, vytepaná ze stříbrných paprsků, svítila Faethontovi vstříc, ačkoli na zem pod vysokou skálou se už dávno snesla noc.
  
-Faethón vstoupil do slunečního hradu a musil se zastavit a přimhouřit oči před tak velikou záplavou světla. Uprostřed síně seděl na trůně posázeném drahými kameny sám bůh Hélios. Kolem něho stály Hodiny, Dny, Měsíce, Roky a Staletí. Když si Faethón trochu zvykl na třpyt a záři, rozeznal vedle otcova trůnu zvláštní postavy. Stálo tam usmívající se mladé Jaro s věnečkem ve vlasech, Léto s věncem klasů, Podzim potřísněný šťávou z hroznů vína a ledová Zima s šedivými a rozcuchanými vlasy. A tu už zazněl hradem hlas boha Hélia jako zvon: „Vítám tě, synu Faethonte. Pročpak jsi přišel za mnou až sem?"+Faethón vstoupil do slunečního hradu a musil se zastavit a přimhouřit oči před tak velikou záplavou světla. Uprostřed síně seděl na trůně posázeném drahými kameny sám bůh Hélios. Kolem něho stály Hodiny, Dny, Měsíce, Roky a Staletí. Když si Faethón trochu zvykl na třpyt a záři, rozeznal vedle otcova trůnu zvláštní postavy. Stálo tam usmívající se mladé Jaro s věnečkem ve vlasech, Léto s věncem klasů, Podzim potřísněný šťávou z hroznů vína a ledová Zima s šedivými a rozcuchanými vlasy. A tu už zazněl hradem hlas boha Hélia jako zvon: „Vítám tě, synu Faethonte. Pročpak jsi přišel za mnou až sem?“
  
 Faethón přemohl ostych a odvážně pokročil k otci: Faethón přemohl ostych a odvážně pokročil k otci:
  
-„Na zemi se mi posmívají. Prý jenom lžu a chlubím se. Mým otcem prý není bůh. Prosím tě, můžeš-li, ukaž všem, že jsem opravdu tvým synem."+„Na zemi se mi posmívají. Prý jenom lžu a chlubím se. Mým otcem prý není bůh. Prosím tě, můžeš-li, ukaž všem, že jsem opravdu tvým synem.“
  
 Hélios sňal z hlavy jiskřící paprsky, vyzval Faethona, aby šel blíž, objal ho a políbil. Hélios sňal z hlavy jiskřící paprsky, vyzval Faethona, aby šel blíž, objal ho a políbil.
  
-„Jsi můj syn, Faethóne," řekl, „a chci ti to dokázat Přej si cokoli chceš, a já ti to splním."+„Jsi můj syn, Faethóne,“ řekl, „a chci ti to dokázat Přej si cokoli chceš, a já ti to splním.“
  
 Faethón se pyšně usmál: Faethón se pyšně usmál:
  
-„Vím, že projíždíš každý den oblohu od východu k západu na zlatém voze taženém zázračnými koňmi. Přál bych si aspoň jednou řídit ten vůz."+„Vím, že projíždíš každý den oblohu od východu k západu na zlatém voze taženém zázračnými koňmi. Přál bych si aspoň jednou řídit ten vůz.“
  
 Hélios se zalekl a litoval svého slibu. Hélios se zalekl a litoval svého slibu.
  
-„Jen to ne," domlouval synovi, „přej si něco jiného. Jsi mladý a neudržíš otěže divokých koní. Cesta slunečního vozu je obtížná. Ráno stoupá vůz strmě na oblohu, a když se dostane na vrchol nebes, dostávám i já sám závrať z té polední výšky. Pak se před vozem prostírá srázná cesta dolů do mořských vln. Je třeba mít silnou ruku, aby se vůz s koňmi i jezdcem nezřítil střemhlav do hlubiny."+„Jen to ne,“ domlouval synovi, „přej si něco jiného. Jsi mladý a neudržíš otěže divokých koní. Cesta slunečního vozu je obtížná. Ráno stoupá vůz strmě na oblohu, a když se dostane na vrchol nebes, dostávám i já sám závrať z té polední výšky. Pak se před vozem prostírá srázná cesta dolů do mořských vln. Je třeba mít silnou ruku, aby se vůz s koňmi i jezdcem nezřítil střemhlav do hlubiny.“
  
 Ať říkal sluneční bůh, co chtěl, Faethón se nedal přemluvit. Dychtil dokázat svým přátelům a všem lidem na zemi, že je synem samého slunce. A bůh nemohl svůj slib zrušit. Ať říkal sluneční bůh, co chtěl, Faethón se nedal přemluvit. Dychtil dokázat svým přátelům a všem lidem na zemi, že je synem samého slunce. A bůh nemohl svůj slib zrušit.
Řádek 173: Řádek 188:
 Sluneční bůh potřel Faethonovi tváře kouzelnou mastí, aby ho ochránil před žárem, a dal mu poslední rady: Sluneční bůh potřel Faethonovi tváře kouzelnou mastí, aby ho ochránil před žárem, a dal mu poslední rady:
  
-„Milý synu, když už se nedáš odvrátit od nebezpečné jízdy, dej aspoň pozor, abys nejel s vozem příliš vysoko, spálil bys nebe, pojedeš-li příliš nízko, sežehneš zemi. Proto se drž uprostřed mezi nebem a zemí. Nepoužívej biče, koně se ženou sami vpřed. Cestu poznáš snadno, spatříš stopy mých kol, drž se jich."+„Milý synu, když už se nedáš odvrátit od nebezpečné jízdy, dej aspoň pozor, abys nejel s vozem příliš vysoko, spálil bys nebe, pojedeš-li příliš nízko, sežehneš zemi. Proto se drž uprostřed mezi nebem a zemí. Nepoužívej biče, koně se ženou sami vpřed. Cestu poznáš snadno, spatříš stopy mých kol, drž se jich.“
  
 {{faeton.jpg?200 |}} {{faeton.jpg?200 |}}
Řádek 218: Řádek 233:
 Hádes i Persefona dojati poslouchali jeho zpěv. Hádes i Persefona dojati poslouchali jeho zpěv.
  
-„Splním ti tvé přání," řekl Hádes, když Orfeus dozpíval. „Eurydika se může vrátit mezi živé lidi. Ty se však cestou z podsvětí na manželku neohlížej. Ohlédneš-li se po ní, než vyjdete na zemský povrch, zmizí ti a vrátí se mezi stíny a už ji neuvidíš."+„Splním ti tvé přání,“ řekl Hádes, když Orfeus dozpíval. „Eurydika se může vrátit mezi živé lidi. Ty se však cestou z podsvětí na manželku neohlížej. Ohlédneš-li se po ní, než vyjdete na zemský povrch, zmizí ti a vrátí se mezi stíny a už ji neuvidíš.“
  
 Orfeus radostně poděkoval a na pokyn vládce podsvětí se zvolna přiblížil stín Eurydiky, aby následoval manžela nahoru na svět. Orfeus radostně poděkoval a na pokyn vládce podsvětí se zvolna přiblížil stín Eurydiky, aby následoval manžela nahoru na svět.
Řádek 252: Řádek 267:
 Zapadlo slunce, na nebi i ve vlnách se zatřpytily první hvězdy a býk s Europou stále ještě plaval. V temnotě před nimi se ukázal černý stín neznámého pobřeží. Býk doplaval k pevnině a vystoupil s umdlévající dívkou na suchou zemi. Jemně uložil Europu na měkký trávník a zmizel. Z teplé noční tmy se vynořila bohyně lásky Afrodita. Naklonila se nad vystrašenou dívkou a utěšovala ji. Zapadlo slunce, na nebi i ve vlnách se zatřpytily první hvězdy a býk s Europou stále ještě plaval. V temnotě před nimi se ukázal černý stín neznámého pobřeží. Býk doplaval k pevnině a vystoupil s umdlévající dívkou na suchou zemi. Jemně uložil Europu na měkký trávník a zmizel. Z teplé noční tmy se vynořila bohyně lásky Afrodita. Naklonila se nad vystrašenou dívkou a utěšovala ji.
  
-„Neboj se," řekla tiše, „nic zlého se ti nestane. Sám vládce bohů Zeus se proměnil v býka a unesl tě, protože si tě zamiloval. Tvé jméno bude nesmrtelné. Světadíl, který tě přijal, bude se navěky nazývat tvým jménem, Europo."+„Neboj se,“ řekla tiše, „nic zlého se ti nestane. Sám vládce bohů Zeus se proměnil v býka a unesl tě, protože si tě zamiloval. Tvé jméno bude nesmrtelné. Světadíl, který tě přijal, bude se navěky nazývat tvým jménem, Europo.“
  
 Tak žila Europa s Diem, ukrytá v daleké krajině. Její otec, král Agénor, hluboce pro ni truchlil. Vysílal posly, aby mu o zmizelé dceři přinesli aspoň nějakou zprávu. A poslové se vraceli a mlčeli. Žádný z nich nepotěšil krále ani malou nadějí. Proto si dal zavolat svého syna Kadma. Tak žila Europa s Diem, ukrytá v daleké krajině. Její otec, král Agénor, hluboce pro ni truchlil. Vysílal posly, aby mu o zmizelé dceři přinesli aspoň nějakou zprávu. A poslové se vraceli a mlčeli. Žádný z nich nepotěšil krále ani malou nadějí. Proto si dal zavolat svého syna Kadma.
  
-„Jdi," řekl, „vyhledej a přiveď mi svou sestru Europu. Prohledej celý svět a utiš můj zármutek. Ale bez ní, bez ní se mi nevracej!"+„Jdi,“ řekl, „vyhledej a přiveď mi svou sestru Europu. Prohledej celý svět a utiš můj zármutek. Ale bez ní, bez ní se mi nevracej!“
  
 Kadmos svolal své nejstatečnější bojovníky, vybral si z nich družinu a vydal se do světa za svou sestrou. Putoval známými krajinami do krajin méně známých a cizích, stále dál a dál. Cestou se vyptával na Europu, ale nikdo o ní nevěděl. Mnoho pobřeží přešli, mnoho řek přebrodili, a všechno bylo marné. Kadmos svolal své nejstatečnější bojovníky, vybral si z nich družinu a vydal se do světa za svou sestrou. Putoval známými krajinami do krajin méně známých a cizích, stále dál a dál. Cestou se vyptával na Europu, ale nikdo o ní nevěděl. Mnoho pobřeží přešli, mnoho řek přebrodili, a všechno bylo marné.
Řádek 262: Řádek 277:
 Jednoho dne zabloudil i se svým průvodem a dostal se na neznámou cestu. Šli po ní a po dlouhé době potkali pocestného. Vyptávali se ho, kam cesta vede, a dověděli se, že se tou cestou dostanou do Delf. Jednoho dne zabloudil i se svým průvodem a dostal se na neznámou cestu. Šli po ní a po dlouhé době potkali pocestného. Vyptávali se ho, kam cesta vede, a dověděli se, že se tou cestou dostanou do Delf.
  
-„Vidím, že jste z daleka," řekl pocestný, „snad jste se vydali za dobrodružstvím, snad někoho hledáte. Ať tak nebo tak, jste-li už na cestě do Delf, zeptejte se delfské věštírny na radu. Možná že vám sami bozi ukázali tuhle cestu."+„Vidím, že jste z daleka,“ řekl pocestný, „snad jste se vydali za dobrodružstvím, snad někoho hledáte. Ať tak nebo tak, jste-li už na cestě do Delf, zeptejte se delfské věštírny na radu. Možná že vám sami bozi ukázali tuhle cestu.“
  
-Kadoios se zaradoval. Už dávno slyšel o Delfách. V slavné delfské věštírně seděla nad skalní rozsedlinou na vysoké trojnožce věštkyně Pýthie. Vdechovala páry vystupující z rozsedliny a opojena vykřikovala nesrozumitelné věštby, které kněz zapisoval a sestavoval prosebníkům odpovědi.+Kadmos se zaradoval. Už dávno slyšel o Delfách. V slavné delfské věštírně seděla nad skalní rozsedlinou na vysoké trojnožce věštkyně Pýthie. Vdechovala páry vystupující z rozsedliny a opojena vykřikovala nesrozumitelné věštby, které kněz zapisoval a sestavoval prosebníkům odpovědi.
  
 Kadmos poděkoval pocestnému, a když dorazili do Delf, vyhledal věštírnu a zeptal se na radu. Kněz předal Kadmovi tuto věštbu: Kadmos poděkoval pocestnému, a když dorazili do Delf, vyhledal věštírnu a zeptal se na radu. Kněz předal Kadmovi tuto věštbu:
  
-„Nepátrej po ztracené sestře a nevracej se do vlasti. Na osamělé louce najdeš jalovici, která ještě nenesla jha. Jdi za ní a tam, kde si odpočine, postav město a nazvi je Théby."+„Nepátrej po ztracené sestře a nevracej se do vlasti. Na osamělé louce najdeš jalovici, která ještě nenesla jha. Jdi za ní a tam, kde si odpočine, postav město a nazvi je Théby.“
  
 Kadmos uposlechl vůle bohů. Šel se svými druhy hledat osamělou louku, aby splnil, co věštba předpověděla. Zanedlouho našel louku i mladou krávu, pasoucí se na šťavnaté trávě. Následoval ji a přebrodil v jejích stopách říčku a přešel rozlehlá luka. Konečně se kráva zastavila, ohlédla se na Kadma a jeho průvodce, zdvihla hlavu a táhle zabučela. Zvolna se položila a Kadmos padl na kolena a radostně políbil cizí zemi, která se mu teď měla stát domovem. Průvodcům nakázal, aby donesli čisté pramenité vody k oběti. Kadmos uposlechl vůle bohů. Šel se svými druhy hledat osamělou louku, aby splnil, co věštba předpověděla. Zanedlouho našel louku i mladou krávu, pasoucí se na šťavnaté trávě. Následoval ji a přebrodil v jejích stopách říčku a přešel rozlehlá luka. Konečně se kráva zastavila, ohlédla se na Kadma a jeho průvodce, zdvihla hlavu a táhle zabučela. Zvolna se položila a Kadmos padl na kolena a radostně políbil cizí zemi, která se mu teď měla stát domovem. Průvodcům nakázal, aby donesli čisté pramenité vody k oběti.
Řádek 282: Řádek 297:
 Kadmos se podíval drakovi neohroženě do očí podlitých krví a zvolal: Kadmos se podíval drakovi neohroženě do očí podlitých krví a zvolal:
  
-„Buď budu, věrní druhové, vaším mstitelem, nebo vaším druhem i ve smrti!"+„Buď budu, věrní druhové, vaším mstitelem, nebo vaším druhem i ve smrti!“
  
 Shýbl se pro veliký balvan a mrštil jej na draka. Takový balvan by jistě pobořil i pevné městské hradby, ale drakovi neublížil. Odrazil se od jeho šupinatého krunýře a jen roznítil jeho vztek. Vzepjal se proti útočníkovi. Kadmos vrhl oštěp a prorazil ostrým hrotem drakův krunýř. Drak stočil hlavu k hřbetu, zahryzl se do oštěpu a přelomil jej. Hrot nemohl vyrvat, utkvěl pevně v ráně. Bolestí rozzuřený drak se obrátil na Kadma, roztáhl smrtící tlamu a chtěl černým jedovatým dechem hrdinu usmrtit. Kadmos poznal včas drakův úmysl a uskočil za mohutný strom. Připravil si druhý oštěp a vrazil jej do drakova hrdla takovou silou, že probodl draka i blízký dub zároveň. Drak se zazmítal a vytrhl dub i s kořeny. Z hrdla se mu vyřinula proudem krev a ve chvilce bylo všechno kolem červené, traviny, mech i větve stromů. Umírající obluda uhodila naposled ocasem vpravo a vlevo, přerazila s praskotem několik stromů a ztichla. Shýbl se pro veliký balvan a mrštil jej na draka. Takový balvan by jistě pobořil i pevné městské hradby, ale drakovi neublížil. Odrazil se od jeho šupinatého krunýře a jen roznítil jeho vztek. Vzepjal se proti útočníkovi. Kadmos vrhl oštěp a prorazil ostrým hrotem drakův krunýř. Drak stočil hlavu k hřbetu, zahryzl se do oštěpu a přelomil jej. Hrot nemohl vyrvat, utkvěl pevně v ráně. Bolestí rozzuřený drak se obrátil na Kadma, roztáhl smrtící tlamu a chtěl černým jedovatým dechem hrdinu usmrtit. Kadmos poznal včas drakův úmysl a uskočil za mohutný strom. Připravil si druhý oštěp a vrazil jej do drakova hrdla takovou silou, že probodl draka i blízký dub zároveň. Drak se zazmítal a vytrhl dub i s kořeny. Z hrdla se mu vyřinula proudem krev a ve chvilce bylo všechno kolem červené, traviny, mech i větve stromů. Umírající obluda uhodila naposled ocasem vpravo a vlevo, přerazila s praskotem několik stromů a ztichla.
Řádek 288: Řádek 303:
 Zatímco si Kadmos prohlížel zabitého draka a žasl nad jeho obrovitým tělem, snesla se k němu bohyně Pallas Athéna. Zatímco si Kadmos prohlížel zabitého draka a žasl nad jeho obrovitým tělem, snesla se k němu bohyně Pallas Athéna.
  
-„Zasej zuby mrtvého draka," rozkázala mu.+„Zasej zuby mrtvého draka,“ rozkázala mu.
  
 Kadmos zkypřil půdu oštěpem a do vyrytých brázd zasel dračí zuby. Pojednou se začaly hroudy nad dračí setbou pohybovat, z hlíny vyrazily hroty mečů a oštěpů, chocholy, přílby, hlavy, hrdla a hrudi, paže třímající zbraně. Celé pole se zaplnilo bojovníky s pozvednutými zbraněmi. Kadmos se polekal vojska a chopil se meče. Kadmos zkypřil půdu oštěpem a do vyrytých brázd zasel dračí zuby. Pojednou se začaly hroudy nad dračí setbou pohybovat, z hlíny vyrazily hroty mečů a oštěpů, chocholy, přílby, hlavy, hrdla a hrudi, paže třímající zbraně. Celé pole se zaplnilo bojovníky s pozvednutými zbraněmi. Kadmos se polekal vojska a chopil se meče.
Řádek 294: Řádek 309:
 Ale jeden z válečníků na něho křikl: Ale jeden z válečníků na něho křikl:
  
-„Nevměšuj se v náš boj! To je naše věc!" a máchl mečem po nejbližším bojovníku. Ten ho probodl dobře mířeným oštěpem. Před Kadmovým zrakem propukla bitva a bojovníci se pobíjeli navzájem. Nemohlo tomu být jinak. Vždyť se zrodili ze zubů draka, který byl synem Area, boha války.+„Nevměšuj se v náš boj! To je naše věc!“ a máchl mečem po nejbližším bojovníku. Ten ho probodl dobře mířeným oštěpem. Před Kadmovým zrakem propukla bitva a bojovníci se pobíjeli navzájem. Nemohlo tomu být jinak. Vždyť se zrodili ze zubů draka, který byl synem Area, boha války.
  
 Pláň se pokryla padlými muži. Jen pět jich zbylo z celého množství a ti uzavřeli mezi sebou mír. Byli silní a udatní, neboť uhájili život v tuhém boji. Pláň se pokryla padlými muži. Jen pět jich zbylo z celého množství a ti uzavřeli mezi sebou mír. Byli silní a udatní, neboť uhájili život v tuhém boji.
Řádek 314: Řádek 329:
 Zavolal služebníky a vydal jim rozkaz: Zavolal služebníky a vydal jim rozkaz:
  
-„Běžte do lesů! Jakýsi Dionýsos chce dobýt Théb zpěvem a tancem. Bylo by mi opravdu milejší, kdyby jich někdo dobyl ohněm a železem. Běžte a přiveďte mi toho Dionýsa v poutech!"+„Běžte do lesů! Jakýsi Dionýsos chce dobýt Théb zpěvem a tancem. Bylo by mi opravdu milejší, kdyby jich někdo dobyl ohněm a železem. Běžte a přiveďte mi toho Dionýsa v poutech!“
  
 Zděsili se starci, když uslyšeli tu řeč, a slepý věštec Teiresias varoval pošetilého krále. Pentheus neustoupil. Jeho vztek se řítil s hukotem a bez rozmyslu jako prudký horský potok, a kde se mu někdo postavil do cesty, vzkypěl a zpěnil se, jako když potok narazí na kámen, který mu vadí v toku. Zděsili se starci, když uslyšeli tu řeč, a slepý věštec Teiresias varoval pošetilého krále. Pentheus neustoupil. Jeho vztek se řítil s hukotem a bez rozmyslu jako prudký horský potok, a kde se mu někdo postavil do cesty, vzkypěl a zpěnil se, jako když potok narazí na kámen, který mu vadí v toku.
Řádek 320: Řádek 335:
 Sluhové se zanedlouho vrátili a vlekli za sebou neznámého muže s rukama spoutanýma na zádech. Sluhové se zanedlouho vrátili a vlekli za sebou neznámého muže s rukama spoutanýma na zádech.
  
-„Tenhle že je Dionýsos?" rozkřikl se král Pentheus.+„Tenhle že je Dionýsos?“ rozkřikl se král Pentheus.
  
-„Dionýsa jsme nenašli," omlouvali se služebníci pokorně králi, „vedeme jen jednoho z jeho průvodců."+„Dionýsa jsme nenašli,“ omlouvali se služebníci pokorně králi, „vedeme jen jednoho z jeho průvodců.“
  
-„Ať jsi kdokoliv," rozhodl Pentheus, „zemřeš pro výstrahu těm druhým. Dříve mi však pověz, proč jsi Dionýsa oslavoval."+„Ať jsi kdokoliv,“ rozhodl Pentheus, „zemřeš pro výstrahu těm druhým. Dříve mi však pověz, proč jsi Dionýsa oslavoval.“
  
-„Jsem Akoites," vyprávěl bez bázně mladý muž, „otec mi nezanechal ani pole, ani býky. Byl jen chudý rybář, moře mu dávalo živobytí. Tak i mně zanechal jen tu vodu. Ale já nechtěl rybařit stále na stejném břehu. Vydal jsem se na moře, naučil jsem se vést lodě podle hvězd a stal jsem se lodníkem. Jednou jsme přistáli u neznámého pobřeží, abychom nabrali čerstvé pitné vody. Vystoupil jsem na návrší a obhlížel jsem krajinu. Tu spatřím lodníka, jak vleče k naší lodi nějakého cizího hezkého chlapce. Chlapec se potácel jako zmožený spánkem nebo vínem. Oděv i tvář toho hocha byly tak zvláštní, že jsem ani na chvíli nepochyboval o tom, že je to nějaký bůh. Ale plavci se mi vysmívali a těšili se, že chlapce prodají do otroctví. Za takovou pěknou kořist prý jistě dostanou spoustu peněz. Dostal jsem se s nimi do hádky a křikem se vzbudil i chlapec, který do té chvíle vyspával na palubě. Promnul si oči a zeptal se: vrší a obhlížel jsem krajinu. Tu spatřím lodníka, jak vleče k naší lodi nějakého cizího hezkého chlapce. Chlapec se potácel jako zmožený spánkem nebo vínem. Oděv i tvář toho hocha byly tak zvláštní, že jsem ani na chvíli nepochyboval o tom, že je to nějaký bůh. Ale plavci se mi vysmívali a těšili se, že chlapce prodají do otroctví. Za takovou pěknou kořist prý jistě dostanou spoustu peněz. Dostal jsem se s nimi do hádky a křikem se vzbudil i chlapec, který do té chvíle vyspával na palubě. Promnul si oči a zeptal se: ,Kde to jsem? Kam mě vezete?'+„Jsem Akoites,“ vyprávěl bez bázně mladý muž, „otec mi nezanechal ani pole, ani býky. Byl jen chudý rybář, moře mu dávalo živobytí. Tak i mně zanechal jen tu vodu. Ale já nechtěl rybařit stále na stejném břehu. Vydal jsem se na moře, naučil jsem se vést lodě podle hvězd a stal jsem se lodníkem. Jednou jsme přistáli u neznámého pobřeží, abychom nabrali čerstvé pitné vody. Vystoupil jsem na návrší a obhlížel jsem krajinu. Tu spatřím lodníka, jak vleče k naší lodi nějakého cizího hezkého chlapce. Chlapec se potácel jako zmožený spánkem nebo vínem. Oděv i tvář toho hocha byly tak zvláštní, že jsem ani na chvíli nepochyboval o tom, že je to nějaký bůh. Ale plavci se mi vysmívali a těšili se, že chlapce prodají do otroctví. Za takovou pěknou kořist prý jistě dostanou spoustu peněz. Dostal jsem se s nimi do hádky a křikem se vzbudil i chlapec, který do té chvíle vyspával na palubě. Promnul si oči a zeptal se: vrší a obhlížel jsem krajinu. Tu spatřím lodníka, jak vleče k naší lodi nějakého cizího hezkého chlapce. Chlapec se potácel jako zmožený spánkem nebo vínem. Oděv i tvář toho hocha byly tak zvláštní, že jsem ani na chvíli nepochyboval o tom, že je to nějaký bůh. Ale plavci se mi vysmívali a těšili se, že chlapce prodají do otroctví. Za takovou pěknou kořist prý jistě dostanou spoustu peněz. Dostal jsem se s nimi do hádky a křikem se vzbudil i chlapec, který do té chvíle vyspával na palubě. Promnul si oči a zeptal se: ,Kde to jsem? Kam mě vezete?'
  
 A kam bys chtěl?' posmívali se mu lodníci, jen řekni, kam chceš, a my tě tam odvezeme.' A kam bys chtěl?' posmívali se mu lodníci, jen řekni, kam chceš, a my tě tam odvezeme.'
Řádek 340: Řádek 355:
 Podívám se na vyděšené lodníky a vidím, že začínají na těle tmavnout, paže se jim zkracují a na kůži jim narůstají šupiny. Mění se mi před očima v delfíny a jejich hladká těla se smekají z paluby jedno za druhým do mořských vln. Z dvaceti lodníků jsem zbyl na lodi sám a s úzkostí jsem čekal, kdy se také mně promění ruce v ploutve a kdy mě přijme moře. Podívám se na vyděšené lodníky a vidím, že začínají na těle tmavnout, paže se jim zkracují a na kůži jim narůstají šupiny. Mění se mi před očima v delfíny a jejich hladká těla se smekají z paluby jedno za druhým do mořských vln. Z dvaceti lodníků jsem zbyl na lodi sám a s úzkostí jsem čekal, kdy se také mně promění ruce v ploutve a kdy mě přijme moře.
  
-Ale Dionýsos se na mne podíval s úsměvem a vyzval mě, abych se chopil kormidla. Zamířili jsme na Naxos a tam jsem vstoupil do jeho služeb."+Ale Dionýsos se na mne podíval s úsměvem a vyzval mě, abych se chopil kormidla. Zamířili jsme na Naxos a tam jsem vstoupil do jeho služeb.“
  
-„Dost!" ozval se král Pentheus. „Už mám dost tvých pohádek. Pryč s tebou do vězení a na mučidla!"+„Dost!“ ozval se král Pentheus. „Už mám dost tvých pohádek. Pryč s tebou do vězení a na mučidla!“
  
 Strážci odvedli zajatce do vězení a šli přichystat nástroje k mučení. Zatím však, co je chystali, otevřely se dveře žaláře a neviditelné ruce zbavily vězně okovů. Když se strážci vrátili pro svou oběť, bylo vězení prázdné. Strážci odvedli zajatce do vězení a šli přichystat nástroje k mučení. Zatím však, co je chystali, otevřely se dveře žaláře a neviditelné ruce zbavily vězně okovů. Když se strážci vrátili pro svou oběť, bylo vězení prázdné.
Řádek 350: Řádek 365:
 Ovzduším se rozlehl hromový hlas: Ovzduším se rozlehl hromový hlas:
  
-„Podívejte, tam na sosně sedí náš největší nepřítel."+„Podívejte, tam na sosně sedí náš největší nepřítel.“
  
 {{ :baje:pentheus_douris.jpg?200}} {{ :baje:pentheus_douris.jpg?200}}
Řádek 374: Řádek 389:
 Po deset dní a deset nocí hodoval Silénos s králem a pozvanými hosty. Stříbrné číše po celou tu dobu nevysychaly a místo vína míšeného s vodou se pilo nemíšené, které nutilo všechny hosty k smíchu a veselí. Služebníci živili po deset dní plameny na ohništích a rožně neměly čas vychladnout. Stoly se prohýbaly a praskaly pod tíhou plných mís a celý palác bzučel jako úl a za dne i za noci se nesly z královského sídla zvuky píšťal a lyry a rozmarný zpěv. Po deset dní a deset nocí hodoval Silénos s králem a pozvanými hosty. Stříbrné číše po celou tu dobu nevysychaly a místo vína míšeného s vodou se pilo nemíšené, které nutilo všechny hosty k smíchu a veselí. Služebníci živili po deset dní plameny na ohništích a rožně neměly čas vychladnout. Stoly se prohýbaly a praskaly pod tíhou plných mís a celý palác bzučel jako úl a za dne i za noci se nesly z královského sídla zvuky píšťal a lyry a rozmarný zpěv.
  
-Jedenáctého dne sestavil král z rozjařených hodovníků průvod. Silénovi daroval osla, neboť věděl, že Silénos nejraději jezdí na oslu. Ostatní doprovázeli milého hosta na koních, na vozech i pěšky a s jásotem a se zpěvem vyjeli do sousední země, kde se tehdy Dionýsos zdržoval. Potkali boha Dionýsa, jedoucího na zlatém voze taženém tygry. Hledal svého pěstouna Siléna. Potěšilo ho, když spatřil Siléna na oslu v tak slavném průvodu ověnčeného listím a kvítím. "Přej si, co chceš," zvolal bůh na krále, „za tuhle službu ti splním přání. Jaký bys chtěl dar?"+Jedenáctého dne sestavil král z rozjařených hodovníků průvod. Silénovi daroval osla, neboť věděl, že Silénos nejraději jezdí na oslu. Ostatní doprovázeli milého hosta na koních, na vozech i pěšky a s jásotem a se zpěvem vyjeli do sousední země, kde se tehdy Dionýsos zdržoval. Potkali boha Dionýsa, jedoucího na zlatém voze taženém tygry. Hledal svého pěstouna Siléna. Potěšilo ho, když spatřil Siléna na oslu v tak slavném průvodu ověnčeného listím a kvítím. „Přej si, co chceš,“ zvolal bůh na krále, „za tuhle službu ti splním přání. Jaký bys chtěl dar?“
  
 {{ :baje:midas2.jpg?250}} {{ :baje:midas2.jpg?250}}
  
-Midas se Dionýsovi poklonil a zatvářil se, jak nejchytřeji dovedl: „Ach učiň, aby se všechno, čeho se dotknu, proměnilo ve zlato."Dionýsos se královu přání usmál a řekl: "Mohl sis, králi, zvolit lepší dar. Co sis přál, to se ti splní." Midas se šťasten vracel domů. Pochvaloval si svou chytrost. Nikdy nebude na světě bohatšího krále než on. Nedočkavě zkouší už cestou, je-li pravda, co mu bůh slíbil. Ulomí ze stromu snítku a sotva věří svým očím. Snítka i s lístky žlutě zazáří, je z ryzího zlata. Zdvihne ze země kámen a v dlani drží třpytivé zlato. Dotkne se hroudy hlíny a hrouda je ze zlata. Jde kolem pole, utrhne několik zralých klasů a mezi prsty mu zazvoní zlato. Prochází královskou zahradou, vztáhne ruku po jablku a do dlaně mu vklouzne zlaté jablko.+Midas se Dionýsovi poklonil a zatvářil se, jak nejchytřeji dovedl: „Ach učiň, aby se všechno, čeho se dotknu, proměnilo ve zlato.“Dionýsos se královu přání usmál a řekl: „Mohl sis, králi, zvolit lepší dar. Co sis přál, to se ti splní.“ Midas se šťasten vracel domů. Pochvaloval si svou chytrost. Nikdy nebude na světě bohatšího krále než on. Nedočkavě zkouší už cestou, je-li pravda, co mu bůh slíbil. Ulomí ze stromu snítku a sotva věří svým očím. Snítka i s lístky žlutě zazáří, je z ryzího zlata. Zdvihne ze země kámen a v dlani drží třpytivé zlato. Dotkne se hroudy hlíny a hrouda je ze zlata. Jde kolem pole, utrhne několik zralých klasů a mezi prsty mu zazvoní zlato. Prochází královskou zahradou, vztáhne ruku po jablku a do dlaně mu vklouzne zlaté jablko.
  
 Bez sebe štěstím běží Midas do hradu, a sotva se dotkne dveří, zalesknou se zlatem. Bez sebe štěstím běží Midas do hradu, a sotva se dotkne dveří, zalesknou se zlatem.
Řádek 390: Řádek 405:
 Veselý zpěv mu označil místo, kde Dionýsos se svým zástupem spočinul. Midas seskočil z koně a padl před bohem na kolena: Veselý zpěv mu označil místo, kde Dionýsos se svým zástupem spočinul. Midas seskočil z koně a padl před bohem na kolena:
  
-„Odpusť mi, milostivý Dionýse, mé přání," naříkal před bohem, „a zbav mě mého utrpení!"+„Odpusť mi, milostivý Dionýse, mé přání,“ naříkal před bohem, „a zbav mě mého utrpení!“
  
 Dionýsos se nad nešťastným králem slitoval a poradil mu. Dionýsos se nad nešťastným králem slitoval a poradil mu.
  
-„Jdi k řece Paktolu," promluvil bůh, „a ponoř se celý do jejích vln. Tak smyješ ze sebe nešťastné přání."+„Jdi k řece Paktolu,“ promluvil bůh, „a ponoř se celý do jejích vln. Tak smyješ ze sebe nešťastné přání.“
  
 Midas bez meškání pospíšil k řece a celý se do ní pohroužil a omyl si i hlavu a vlasy. Od těch dob nacházeli lidé v řece zlatý písek a říkali o ní, že je zlatonosná. Midas bez meškání pospíšil k řece a celý se do ní pohroužil a omyl si i hlavu a vlasy. Od těch dob nacházeli lidé v řece zlatý písek a říkali o ní, že je zlatonosná.
Řádek 412: Řádek 427:
 {{:baje:midas_2.jpg?250 |}} {{:baje:midas_2.jpg?250 |}}
  
-Midas s nevolí vyslechl rozsudek. Protože si myslil, že všemu rozumí a že je povolán o všem rozhodovat, vyhrkl: „To není možné. Panova písnička je stokrát hezčí. Mně se líbí. A když se líbí, musí být přece lepší. Copak nemáš uši?"+Midas s nevolí vyslechl rozsudek. Protože si myslil, že všemu rozumí a že je povolán o všem rozhodovat, vyhrkl: „To není možné. Panova písnička je stokrát hezčí. Mně se líbí. A když se líbí, musí být přece lepší. Copak nemáš uši?“
  
 Popuzený Apollón přistoupil ke králi a vzal jeho uši do prstů. Uši začaly hned měnit tvar, protáhly se a pokryly se bělavou srstí. Popuzený Apollón přistoupil ke králi a vzal jeho uši do prstů. Uši začaly hned měnit tvar, protáhly se a pokryly se bělavou srstí.
  
-„Teď máš uši, jaké ti patří," řekl rozhněvaný bůh a zmizel.+„Teď máš uši, jaké ti patří,“ řekl rozhněvaný bůh a zmizel.
  
 Midas si sáhl na hlavu a nahmatal dlouhé oslí uši. Pozdě litoval, že se pletl do sporu, kterému nerozuměl. Běžel domů a oslí uši ho bily přes hlavu. Midas si sáhl na hlavu a nahmatal dlouhé oslí uši. Pozdě litoval, že se pletl do sporu, kterému nerozuměl. Běžel domů a oslí uši ho bily přes hlavu.
Řádek 422: Řádek 437:
 Doma si uvázal na hlavu veliký turban a uši pod ním schoval. Ale po čase mu narostly tak dlouhé vlasy, že je nemohl pod turban složit. Tehdy si zavolal služebníka, který mu dříve vždycky stříhal vlasy, a odhalil mu své tajemství. Doma si uvázal na hlavu veliký turban a uši pod ním schoval. Ale po čase mu narostly tak dlouhé vlasy, že je nemohl pod turban složit. Tehdy si zavolal služebníka, který mu dříve vždycky stříhal vlasy, a odhalil mu své tajemství.
  
-„Teď známe to smutné tajemství jen my dva," řekl Midas služebníkovi. „Nikomu je neprozraď! Zaplatil bys mi to životem."+„Teď známe to smutné tajemství jen my dva,“ řekl Midas služebníkovi. „Nikomu je neprozraď! Zaplatil bys mi to životem.“
  
 Služebník se třásl po celém těle, bál se někomu prozradit, co spatřil na králově hlavě. Tajemství ho však tížilo, příliš tížilo, než aby je mohl unést. Uvažoval a uvažoval, jak by se té tíhy zbavil, a pak mu v noci, kdy nemohl spát, něco napadlo. Služebník se třásl po celém těle, bál se někomu prozradit, co spatřil na králově hlavě. Tajemství ho však tížilo, příliš tížilo, než aby je mohl unést. Uvažoval a uvažoval, jak by se té tíhy zbavil, a pak mu v noci, kdy nemohl spát, něco napadlo.
Řádek 428: Řádek 443:
 Zrána, vyšel za město k řece a na osamělém místě vyhloubil do země jamku a zašeptal do ní: Zrána, vyšel za město k řece a na osamělém místě vyhloubil do země jamku a zašeptal do ní:
  
-„Král Midas má oslí uši."+„Král Midas má oslí uši.“
  
 Jamku zase přikryl hlínou a domníval se, že tak navěky pohřbil své tajemství. Ulevilo se mu. Spokojeně se vrátil do města a od té chvíle ho už nic netížilo. Krále chodil stříhat jako dříve. Jamku zase přikryl hlínou a domníval se, že tak navěky pohřbil své tajemství. Ulevilo se mu. Spokojeně se vrátil do města a od té chvíle ho už nic netížilo. Krále chodil stříhat jako dříve.
Řádek 434: Řádek 449:
 Do roka na tom místě u řeky vyrostlo husté rákosí, a když se do něho opřel vítr, šumělo a šeptalo: Do roka na tom místě u řeky vyrostlo husté rákosí, a když se do něho opřel vítr, šumělo a šeptalo:
  
-„Král Midas má oslí uši."+„Král Midas má oslí uši.“
  
 Tak se o králově tajemství dověděli všichni lidé. Konečně jednou označili bohové hloupost zjevným znamením, myslili si s uspokojením. Ale bohužel, ne každého hloupého domýšlivce obdaruje Apollón tak velkolepým darem. Tak se o králově tajemství dověděli všichni lidé. Konečně jednou označili bohové hloupost zjevným znamením, myslili si s uspokojením. Ale bohužel, ne každého hloupého domýšlivce obdaruje Apollón tak velkolepým darem.
Řádek 448: Řádek 463:
 Přesto byl Tantalos obyčejný smrtelník. I jemu předla sudička Klóthó nit života, sudička Lachesis ji rozvíjela a třetí, Atropos, čekala, až mu ji přestřihne. Ale na smrt Tantalos nemyslil. Přesto byl Tantalos obyčejný smrtelník. I jemu předla sudička Klóthó nit života, sudička Lachesis ji rozvíjela a třetí, Atropos, čekala, až mu ji přestřihne. Ale na smrt Tantalos nemyslil.
  
-„Chodím na hostiny bohů," říkal si, „a ničím se od nich neliším. Nalévají mi do poháru božský nektar, jím s nimi božskou ambrózii a vím, co si povídají. Nikdo z lidí nemůže pochybovat o tom, že jsem také bohem." Nejsi vševědoucí — ozvalo se v Tantalovi svědomí. „To nejsem," připustil Tantalos, „ale kdo ví, jsou-li vševědoucí bohové. Vyzkouším je a přesvědčím se o tom."+„Chodím na hostiny bohů,“ říkal si, „a ničím se od nich neliším. Nalévají mi do poháru božský nektar, jím s nimi božskou ambrózii a vím, co si povídají. Nikdo z lidí nemůže pochybovat o tom, že jsem také bohem.“ Nejsi vševědoucí — ozvalo se v Tantalovi svědomí. „To nejsem,“ připustil Tantalos, „ale kdo ví, jsou-li vševědoucí bohové. Vyzkouším je a přesvědčím se o tom.“
  
 Tehdy právě ukradl nějaký smělý chlapík v Diově chrámu na Krétě drahocenného zlatého psa. Přinesl ho Tantalovi, neboť věděl, že se král bohů nebojí. Král Tantalos skryl ukradený předmět u sebe. Zanedlouho přišel do paláce rozhořčený kněz. Tehdy právě ukradl nějaký smělý chlapík v Diově chrámu na Krétě drahocenného zlatého psa. Přinesl ho Tantalovi, neboť věděl, že se král bohů nebojí. Král Tantalos skryl ukradený předmět u sebe. Zanedlouho přišel do paláce rozhořčený kněz.
  
-„Králi," řekl, „nebývá zvykem vladařů, že se spolčují s rouhavými zloději. Vrať do chrámu, co ti nepatří."+„Králi,“ řekl, „nebývá zvykem vladařů, že se spolčují s rouhavými zloději. Vrať do chrámu, co ti nepatří.“
  
-„Nevím, o čem mluvíš," odpověděl král.+„Nevím, o čem mluvíš,“ odpověděl král.
  
-„Jen si skrývej kradenou věc," blýskl kněz očima, „sebe před hněvem bohů neskryješ."+„Jen si skrývej kradenou věc,“ blýskl kněz očima, „sebe před hněvem bohů neskryješ.“
  
-„Kdybych byl provedl něco zlého," usmíval se Tantalos, „jistě by o tom vševědoucí bohové už věděli a potrestali by mě."+„Kdybych byl provedl něco zlého,“ usmíval se Tantalos, „jistě by o tom vševědoucí bohové už věděli a potrestali by mě.“
  
 A král Tantalos odpřísáhl, že zlatou sošku nemá. Kněz odešel s nepořízenou a král byl přesvědčen, že se bohové jenom tak tváří, jako by byli vševědoucí. Ve skutečnosti nevědí o nic víc než smrtelní lidé. A král Tantalos odpřísáhl, že zlatou sošku nemá. Kněz odešel s nepořízenou a král byl přesvědčen, že se bohové jenom tak tváří, jako by byli vševědoucí. Ve skutečnosti nevědí o nic víc než smrtelní lidé.
Řádek 486: Řádek 501:
 Jednou si všechny zbožné thébské ženy vpletly do vlasů vavřín a chystaly veliké oběti bohyni Léto a jejím dětem Apollónovi a Artemidě. Hněvivě pozorovala Nioba přípravy k oběti a hněv ji vyhnal z paláce. Vyšla se svým průvodem do ulic. Její nádherné roucho protkávané zlatem a husté lesklé vlasy splývající na ramena připomínaly spíše bohyni než smrtelnou ženu. A jako bohyně se také ubírala zástupem modlících se Thébanek, které sypaly do posvátných ohňů kadidlo. Jednou si všechny zbožné thébské ženy vpletly do vlasů vavřín a chystaly veliké oběti bohyni Léto a jejím dětem Apollónovi a Artemidě. Hněvivě pozorovala Nioba přípravy k oběti a hněv ji vyhnal z paláce. Vyšla se svým průvodem do ulic. Její nádherné roucho protkávané zlatem a husté lesklé vlasy splývající na ramena připomínaly spíše bohyni než smrtelnou ženu. A jako bohyně se také ubírala zástupem modlících se Thébanek, které sypaly do posvátných ohňů kadidlo.
  
-„Zešílely jste?" zavolala na ně. „Obětujete bohům, které jste nikdy neviděly! Proč neobětujete mně? Znáte mě přece lépe než Léto. Můj manžel je slavný král Amfión. Můj otec byl král Tantalos, chodíval na hostiny bohů a jedl s nimi ambrózii a pil nektar. Pokladů mám víc, než leckterá bohyně kdy viděla. I dětí mám víc než Léto. Mám sedm synů a sedm dcer a Léto jen syna Apollóna a dceru Artemidu. Mám vznešený rod, bohatství a mnoho dětí. Ať se mi rovná štěstím některá bohyně! I kdyby mého štěstí ubylo, stále bych ho měla dost. Jděte pryč od oltářů a zanechte obětí! Modlete se k té, která si toho zaslouží!"+„Zešílely jste?“ zavolala na ně. „Obětujete bohům, které jste nikdy neviděly! Proč neobětujete mně? Znáte mě přece lépe než Léto. Můj manžel je slavný král Amfión. Můj otec byl král Tantalos, chodíval na hostiny bohů a jedl s nimi ambrózii a pil nektar. Pokladů mám víc, než leckterá bohyně kdy viděla. I dětí mám víc než Léto. Mám sedm synů a sedm dcer a Léto jen syna Apollóna a dceru Artemidu. Mám vznešený rod, bohatství a mnoho dětí. Ať se mi rovná štěstím některá bohyně! I kdyby mého štěstí ubylo, stále bych ho měla dost. Jděte pryč od oltářů a zanechte obětí! Modlete se k té, která si toho zaslouží!“
  
 Ženy se polekaly hněvu královny, odložily vavřín z vlasů a opustily oltáře, ale cestou domů odprošovaly tichou modlitbou bohyni Léto. Ženy se polekaly hněvu královny, odložily vavřín z vlasů a opustily oltáře, ale cestou domů odprošovaly tichou modlitbou bohyni Léto.
Řádek 492: Řádek 507:
 Léto stála na vrcholku hory a její božské oči viděly všechno, co se v Thébách udalo. Srdce jí začalo prudce bít v hrudi, když spatřila, jak Nioba odhání zbožné ženy od oltářů. Léto stála na vrcholku hory a její božské oči viděly všechno, co se v Thébách udalo. Srdce jí začalo prudce bít v hrudi, když spatřila, jak Nioba odhání zbožné ženy od oltářů.
  
-„Děti," řekla bohovi Apollónovi a bohyni Artemidě, „já, vaše matka, jsem byla potupena obyčejnou smrtelnicí. Smělá Nioba zahnala od mých oltářů thébské ženy. Svých dvakrát sedm dětí stavěla nad vás a posmívala se mi!"+„Děti,“ řekla bohovi Apollónovi a bohyni Artemidě, „já, vaše matka, jsem byla potupena obyčejnou smrtelnicí. Smělá Nioba zahnala od mých oltářů thébské ženy. Svých dvakrát sedm dětí stavěla nad vás a posmívala se mi!“
  
-Léto chtěla ve svých nářcích pokračovat, ale Apollón zvolal:"Zanech, matko, nářku, tím bys jen odkládala trest." Apollón s Artemidou se zahalili do mraku jako do pláště a skryti lidským očím snesli se blankytným vzduchem až do blízkosti thébských hradeb.+Léto chtěla ve svých nářcích pokračovat, ale Apollón zvolal:“Zanech, matko, nářku, tím bys jen odkládala trest.“ Apollón s Artemidou se zahalili do mraku jako do pláště a skryti lidským očím snesli se blankytným vzduchem až do blízkosti thébských hradeb.
  
 Před hradbami se cvičilo v zápasech a bojových hrách sedm Niobiných synů. Nejstarší z nich cválal stále v kruhu na statném koni a pevně přidržoval zpěněnému zvířeti uzdu. Náhle bolestně vykřikl a skácel se z koně. V hrudi se mu chvěl Apollónův šíp. Před hradbami se cvičilo v zápasech a bojových hrách sedm Niobiných synů. Nejstarší z nich cválal stále v kruhu na statném koni a pevně přidržoval zpěněnému zvířeti uzdu. Náhle bolestně vykřikl a skácel se z koně. V hrudi se mu chvěl Apollónův šíp.
Řádek 508: Řádek 523:
 Zpráva o tom hrozném vraždění se rozletí do Théb jako zlá vichřice. Král Amfión, šílený žalem, uchopí meč a probodne si hruď. Nioba vyběhne z paláce a utíká před hradby, kde leží sedm mrtvých synů. Objímá je se slzami v očích, zasypává je naposled polibky, a pýcha v ní znovu vzplane. Obrátí vlhké oči k nebi a vzkřikne: Zpráva o tom hrozném vraždění se rozletí do Théb jako zlá vichřice. Král Amfión, šílený žalem, uchopí meč a probodne si hruď. Nioba vyběhne z paláce a utíká před hradby, kde leží sedm mrtvých synů. Objímá je se slzami v očích, zasypává je naposled polibky, a pýcha v ní znovu vzplane. Obrátí vlhké oči k nebi a vzkřikne:
  
-„Ukrutná Léto, jen se pas na mé bolesti a raduj se, že se svými sedmi syny pochovám i svůj život. Stejně mi zbývá víc než tobě! Ještě mám sedm krásných dcer!"+„Ukrutná Léto, jen se pas na mé bolesti a raduj se, že se svými sedmi syny pochovám i svůj život. Stejně mi zbývá víc než tobě! Ještě mám sedm krásných dcer!“
  
 Jen to dořekla, zadrnčela napjatá tětiva luku a jedna ze sedmi dcer, které stály kolem své matky, padla zasažena šípem na chladnoucí mrtvolu svého bratra. Bohyně Artemis napne znovu luk a druhá z dcer se loučí se životem. Ať prchají nebo ať se skrývají, všude je dostihne šíp trestající bohyně. Jen to dořekla, zadrnčela napjatá tětiva luku a jedna ze sedmi dcer, které stály kolem své matky, padla zasažena šípem na chladnoucí mrtvolu svého bratra. Bohyně Artemis napne znovu luk a druhá z dcer se loučí se životem. Ať prchají nebo ať se skrývají, všude je dostihne šíp trestající bohyně.
Řádek 528: Řádek 543:
 Nějaký stařec se zastavil blízko nich, zpozoroval jejich zděšení a oslovil je. Nějaký stařec se zastavil blízko nich, zpozoroval jejich zděšení a oslovil je.
  
-„Divíte se?" řekl. „Ty všechny připravila o život jedna jediná věštba."+„Divíte se?“ řekl. „Ty všechny připravila o život jedna jediná věštba.“
  
-„Neznám boha, který by vydal tak ukrutnou věštbu," namítl Pelops.+„Neznám boha, který by vydal tak ukrutnou věštbu,“ namítl Pelops.
  
-„Tak smrt se ti zdá ukrutná?" usmál se dobromyslně stařec, „ale ukrutná se zdá i našemu králi, a proto raději usmrcuje, než aby sám byl usmrcen."+„Tak smrt se ti zdá ukrutná?“ usmál se dobromyslně stařec, „ale ukrutná se zdá i našemu králi, a proto raději usmrcuje, než aby sám byl usmrcen.“
  
-„Mluvíš, jako bys věštil, jako Pýthie," řekl rozmrzele sluha starci, „pověz raději rovnou, co se u vás ve městě děje."+„Mluvíš, jako bys věštil, jako Pýthie,“ řekl rozmrzele sluha starci, „pověz raději rovnou, co se u vás ve městě děje.“
  
 Hovorný stařec přikývl a rozpovídal se: Hovorný stařec přikývl a rozpovídal se:
Řádek 540: Řádek 555:
 {{:baje:oinomanos.jpg?250 |}} {{:baje:oinomanos.jpg?250 |}}
  
-„U nás v Pise vládne král Oinomaos. Má krásnou dceru. Hippodamie se jmenuje. Oinomaos se kdysi zeptal věštírny na svůj osud a dostal věštbu: Muž, který si vezme tvou dceru za ženu, bude příčinou tvé smrti. Kdo by se nebál o svůj život? I Oinomaos se bojí. Proto nutí každého nápadníka krásné Hippodamie k závodům. Závodí se na vozech tažených koňmi. Oinomaos má koně rychlejší než severák. Nápadníkovi dá náskok, ještě obětuje Diovi a pak se teprve pustí za cizincem. Trať závodu vede z Pisy až k Poseidonovu oltáři v Korintské úžině. Kdyby tam nápadník dojel dřív, dostal by Hippodamii za ženu. Ale když Oinomaos nápadníka dohoní, smí ho probodnout oštěpem. Doposud král každého nápadníka dohonil. Ty hlavy na kůlech jsou hlavy nápadníků. Král tím chce zastrašit všechny, kdo by se chtěli o závod pokusit. A snad se mu to podaří. Už delší čas se nikdo nepřihlásil."+„U nás v Pise vládne král Oinomaos. Má krásnou dceru. Hippodamie se jmenuje. Oinomaos se kdysi zeptal věštírny na svůj osud a dostal věštbu: Muž, který si vezme tvou dceru za ženu, bude příčinou tvé smrti. Kdo by se nebál o svůj život? I Oinomaos se bojí. Proto nutí každého nápadníka krásné Hippodamie k závodům. Závodí se na vozech tažených koňmi. Oinomaos má koně rychlejší než severák. Nápadníkovi dá náskok, ještě obětuje Diovi a pak se teprve pustí za cizincem. Trať závodu vede z Pisy až k Poseidonovu oltáři v Korintské úžině. Kdyby tam nápadník dojel dřív, dostal by Hippodamii za ženu. Ale když Oinomaos nápadníka dohoní, smí ho probodnout oštěpem. Doposud král každého nápadníka dohonil. Ty hlavy na kůlech jsou hlavy nápadníků. Král tím chce zastrašit všechny, kdo by se chtěli o závod pokusit. A snad se mu to podaří. Už delší čas se nikdo nepřihlásil.“
  
-„To si myslím," řekl Pelopův sluha, „na život si musí každý dát pozor. Ztratíš ho jednou a víckrát ho nenajdeš."+„To si myslím,“ řekl Pelopův sluha, „na život si musí každý dát pozor. Ztratíš ho jednou a víckrát ho nenajdeš.“
  
 Zamyšlený Pelops mlčel. Zamyšlený Pelops mlčel.
  
-„Jdete jistě z daleka," prohlížel si stařec Pelopa a sluhu. „Jestli hledáte nocleh, mohu vám nabídnout pohostinství."+„Jdete jistě z daleka,“ prohlížel si stařec Pelopa a sluhu. „Jestli hledáte nocleh, mohu vám nabídnout pohostinství.“
  
-„Slyšíš, pane," obrátil se sluha k Pelopovi a rozveselil se, „už si brzy odpočineme."+„Slyšíš, pane,“ obrátil se sluha k Pelopovi a rozveselil se, „už si brzy odpočineme.“
  
 Pelops se probral ze zamyšlení a všichni tři se vydali k starcovu domu. Pelops se probral ze zamyšlení a všichni tři se vydali k starcovu domu.
Řádek 556: Řádek 571:
 Sluneční paprsky zalechtaly sluhu na tváři, probudil se a začal hlasitě uvažovat: Sluneční paprsky zalechtaly sluhu na tváři, probudil se a začal hlasitě uvažovat:
  
-„Milý pane, uděláme nejlépe, když vyrazíme hned ráno na cestu. Celou noc se mi zdálo o popravených. Myslím, že tu nejsme bezpečni. Pojďme, rozloučíme se a odejdeme z města."+„Milý pane, uděláme nejlépe, když vyrazíme hned ráno na cestu. Celou noc se mi zdálo o popravených. Myslím, že tu nejsme bezpečni. Pojďme, rozloučíme se a odejdeme z města.“
  
-„Dnes v noci," řekl Pelops, „jsem viděl Hippodamii. Je krásná a smutná. Půjdu ke králi Oinomaovi a požádám o její ruku. Budu s ním závodit a musím závod vyhrát. Zbavím Hippodamii smutku a odejdu s ní ze země, aby se věštba nesplnila. Netoužím po králově smrti."+„Dnes v noci,“ řekl Pelops, „jsem viděl Hippodamii. Je krásná a smutná. Půjdu ke králi Oinomaovi a požádám o její ruku. Budu s ním závodit a musím závod vyhrát. Zbavím Hippodamii smutku a odejdu s ní ze země, aby se věštba nesplnila. Netoužím po králově smrti.“
  
-„Cožpak se na nás rozhněvali bohové," bědoval sluha, „že ti, pane, vnukli takovou myšlenku?" Vyskočil z lůžka a běžel pro starce, aby Pelopa přemluvil. Marně. Polops byl rozhodnut.+„Cožpak se na nás rozhněvali bohové,“ bědoval sluha, „že ti, pane, vnukli takovou myšlenku?“ Vyskočil z lůžka a běžel pro starce, aby Pelopa přemluvil. Marně. Polops byl rozhodnut.
  
 Sluneční vůz teprve začal stoupat na obloze a Tantalův syn už stál před králem Oinomaem. Oinomaos Pelopa vyslechl, a poněvadž se mu urostlý a srdnatý mladík líbil, zrazoval ho od jeho úmyslu. Pelops však neustoupil. Poprvé bylo Oinomaovi zatěžko vykupovat svůj život smrtí cizího mladíka. Sluneční vůz teprve začal stoupat na obloze a Tantalův syn už stál před králem Oinomaem. Oinomaos Pelopa vyslechl, a poněvadž se mu urostlý a srdnatý mladík líbil, zrazoval ho od jeho úmyslu. Pelops však neustoupil. Poprvé bylo Oinomaovi zatěžko vykupovat svůj život smrtí cizího mladíka.
  
-„Když jinak nedáš, připrav se," skončil Oinomaos rozmluvu, „zítra budeme spolu závodit."+„Když jinak nedáš, připrav se,“ skončil Oinomaos rozmluvu, „zítra budeme spolu závodit.“
  
 V síni paláce spatřil Pelops Hippodamii. Za denního světla se zdála Pelopovi ještě krásnější než při svitu měsíce. Pohlédla na Pelopa truchlivě a hned si zakryla tvář. I jí se líbil mladý cizinec jako dosud žádný z jejích nápadníků. V síni paláce spatřil Pelops Hippodamii. Za denního světla se zdála Pelopovi ještě krásnější než při svitu měsíce. Pohlédla na Pelopa truchlivě a hned si zakryla tvář. I jí se líbil mladý cizinec jako dosud žádný z jejích nápadníků.
Řádek 582: Řádek 597:
 Ale šťastný Pelops nebyl. Po vítězném závodu se dostal do hádky s Oinomaovým sluhou Myrtilem. Ale šťastný Pelops nebyl. Po vítězném závodu se dostal do hádky s Oinomaovým sluhou Myrtilem.
  
-„Nebýt mne," křičel Myrtilos, „byla by tvá hlava před palácem na kůlu jako čtrnáctá. Já uvolnil na Oinomaově voze zákolníky, a proto král spadl a zabil se. A ty mi teď vyplať odměnu!"+„Nebýt mne,“ křičel Myrtilos, „byla by tvá hlava před palácem na kůlu jako čtrnáctá. Já uvolnil na Oinomaově voze zákolníky, a proto král spadl a zabil se. A ty mi teď vyplať odměnu!“
  
 Pelops rozhořčen, že se Myrtilos chlubí vraždou a požaduje za ni plat, svrhl nevěrného sluhu ze skály do moře. Umírající Myrtilos Pelopa proklel. Tak byl nešťastný Tantalův rod stižen novou kletbou. Pelops rozhořčen, že se Myrtilos chlubí vraždou a požaduje za ni plat, svrhl nevěrného sluhu ze skály do moře. Umírající Myrtilos Pelopa proklel. Tak byl nešťastný Tantalův rod stižen novou kletbou.
Řádek 597: Řádek 612:
 Svolala tajně ženy té krajiny a řekla jim: Svolala tajně ženy té krajiny a řekla jim:
  
-„Vím, jak jste pracovité, a přece nejste bohaté. Pracujete vy a vaše rodiny, a sotva naplníte sýpky obilím. Dověděla jsem se způsob, jak ztrojnásobíte úrodu na svých polích. Ráda vám to kouzlo prozradím. Dříve než vyjdete se setbou na pole, musíte zrno upražit. Uvidíte, že na vaši sklizeň nepostačí sýpky. Kouzlo nikomu neprozraďte, ani svým mužům. Kdybyste někomu o tom pověděly, nic by se vám nepodařilo a za vyzrazené tajemství by vás stihl trest nesmrtelných bohů."+„Vím, jak jste pracovité, a přece nejste bohaté. Pracujete vy a vaše rodiny, a sotva naplníte sýpky obilím. Dověděla jsem se způsob, jak ztrojnásobíte úrodu na svých polích. Ráda vám to kouzlo prozradím. Dříve než vyjdete se setbou na pole, musíte zrno upražit. Uvidíte, že na vaši sklizeň nepostačí sýpky. Kouzlo nikomu neprozraďte, ani svým mužům. Kdybyste někomu o tom pověděly, nic by se vám nepodařilo a za vyzrazené tajemství by vás stihl trest nesmrtelných bohů.“
  
 Ženy poděkovaly královně za radu a radostně se rozešly do svých domovů. Viděly už, jak se k nim blíží bohatství na zlatém voze plném zlatých klasů. Nikomu se s tajemstvím nesvěřily. Před setbou potají obilí upražily a těšily se na sklizeň. Ženy poděkovaly královně za radu a radostně se rozešly do svých domovů. Viděly už, jak se k nim blíží bohatství na zlatém voze plném zlatých klasů. Nikomu se s tajemstvím nesvěřily. Před setbou potají obilí upražily a těšily se na sklizeň.
Řádek 605: Řádek 620:
 Lstivá královna poradila královi, aby vyslal do delfské věštírny posla zeptat se, proč bohové seslali na jeho zemi tak neslýchaný hladomor. Usouzený král určil posla. Než se vydal posel na cestu, zavolala si ho královna a nasypala mu do hrstí zlato. Přitom mu řekla: Lstivá královna poradila královi, aby vyslal do delfské věštírny posla zeptat se, proč bohové seslali na jeho zemi tak neslýchaný hladomor. Usouzený král určil posla. Než se vydal posel na cestu, zavolala si ho královna a nasypala mu do hrstí zlato. Přitom mu řekla:
  
-„Zde máš první díl své odměny, a když dobře vykonáš, co ti uložím, dostaneš ještě jednou tolik. Nechoď do Delf. Vydej se jen tím směrem, ale zdržuj se v lesích. Až uplyne doba, kdy by ses vracel z Delf, vrať se k nám do paláce a oznam králi tuto věštbu: Hlad z tvé země odejde a pole budou zase rodit, dostane-li se bohům oběti. Tou obětí ať je Frixos a Hellé."+„Zde máš první díl své odměny, a když dobře vykonáš, co ti uložím, dostaneš ještě jednou tolik. Nechoď do Delf. Vydej se jen tím směrem, ale zdržuj se v lesích. Až uplyne doba, kdy by ses vracel z Delf, vrať se k nám do paláce a oznam králi tuto věštbu: Hlad z tvé země odejde a pole budou zase rodit, dostane-li se bohům oběti. Tou obětí ať je Frixos a Hellé.“
  
 Posel opojený pokladem, který držel v hrstech, horlivě všechno slíbil. Předstíral odchod do Delf, a zatím se toulal po lesích. Z lesa se vrátil do královského paláce a přednesl králi hroznou věštbu. Král nechtěl o splnění takové věštby ani slyšet. Macecha dostala strach, že by král mohl před činem couvnout, a poštvala hladovějící ženy. Posel opojený pokladem, který držel v hrstech, horlivě všechno slíbil. Předstíral odchod do Delf, a zatím se toulal po lesích. Z lesa se vrátil do královského paláce a přednesl králi hroznou věštbu. Král nechtěl o splnění takové věštby ani slyšet. Macecha dostala strach, že by král mohl před činem couvnout, a poštvala hladovějící ženy.
  
-„Jděte," volala, „a přinuťte krále, aby splnil, co věštba přikazuje, jinak pomřeme všichni hlady. Já chtěla vaše dobro, ať chce vaše dobro i král. Dokud Frixos a Hellé žijí, nebude usmířen hněv bohů."+„Jděte,“ volala, „a přinuťte krále, aby splnil, co věštba přikazuje, jinak pomřeme všichni hlady. Já chtěla vaše dobro, ať chce vaše dobro i král. Dokud Frixos a Hellé žijí, nebude usmířen hněv bohů.“
  
 Po takové řeči se srotily před palácem zástupy lidu a žádaly na královi, aby se nezdráhal uposlechnout božského výroku. Davy se bouřily, volaly a hrozily. Král musil povolit. Po takové řeči se srotily před palácem zástupy lidu a žádaly na královi, aby se nezdráhal uposlechnout božského výroku. Davy se bouřily, volaly a hrozily. Král musil povolit.
Řádek 623: Řádek 638:
 Frixa a Hellé vyvedli z komory, ověnčili je a odvedli k oltáři. Zástupy utichly. Frixos se naposledy rozhlédl kolem sebe a zdvihl oči k modrému nebi. Tu spatřil na obloze třpytivý oblak. Oblak rostl a rostl, snesl se k zemi a zahalil zástupy i oltář a skryl v sobě obě děti. Z bělostné mlhy vyskočil zlatý beran a poklekl před ustrašeného Frixa a Hellé. V mlze se ozval tichý hlas jejich božské matky: Frixa a Hellé vyvedli z komory, ověnčili je a odvedli k oltáři. Zástupy utichly. Frixos se naposledy rozhlédl kolem sebe a zdvihl oči k modrému nebi. Tu spatřil na obloze třpytivý oblak. Oblak rostl a rostl, snesl se k zemi a zahalil zástupy i oltář a skryl v sobě obě děti. Z bělostné mlhy vyskočil zlatý beran a poklekl před ustrašeného Frixa a Hellé. V mlze se ozval tichý hlas jejich božské matky:
  
-„Děti moje, přišla jsem vás zachránit. Jen se posaďte na berana a nebojte se."+„Děti moje, přišla jsem vás zachránit. Jen se posaďte na berana a nebojte se.“
  
 Frixos se osmělil, sáhl na zázračné zvíře, z kterého vycházela záře, usedl na ně a uchopil je za rohy. Za něj se posadila na zlatou beránčí vlnu jeho sestřička Hellé. Jakmile usedli beranovi na hřbet, beran se vznesl vzhůru k nebi. Odnášel je pryč od zlé královny a obětního oltáře. Frixos se osmělil, sáhl na zázračné zvíře, z kterého vycházela záře, usedl na ně a uchopil je za rohy. Za něj se posadila na zlatou beránčí vlnu jeho sestřička Hellé. Jakmile usedli beranovi na hřbet, beran se vznesl vzhůru k nebi. Odnášel je pryč od zlé královny a obětního oltáře.
  
-„Držte se pevně," uslyšely děti jako z veliké dálky hlas své matky.+„Držte se pevně,“ uslyšely děti jako z veliké dálky hlas své matky.
  
 Letěly tichem ranní oblohy. Zlatý beran plul vzduchem jako pták. Leckterý pocestný zvedl ruku k očím a zahleděl se do výšky. Žasl a myslil si, že na obloze vychází nové slunce. Zlaté beránčí rouno zářilo na všechny strany. Letěly tichem ranní oblohy. Zlatý beran plul vzduchem jako pták. Leckterý pocestný zvedl ruku k očím a zahleděl se do výšky. Žasl a myslil si, že na obloze vychází nové slunce. Zlaté beránčí rouno zářilo na všechny strany.
Řádek 635: Řádek 650:
 Frixos objímal pevně berana kolem krku a radil sestře: Frixos objímal pevně berana kolem krku a radil sestře:
  
-„Dej pozor, sestřičko, nedívej se do hloubky pod sebou, ať nespadneš."+„Dej pozor, sestřičko, nedívej se do hloubky pod sebou, ať nespadneš.“
  
 Hellé poslechla bratra a dívala se před sebe na míjející obláčky. Dlouho se dívala kupředu, až se jí zdálo, že beran stojí na místě, že visí mezi oblohou a zemí a obláčky že plují kolem něho. Chtěla se přesvědčit, zda opravdu letí, a podívala se dolů, do hloubky. Zatočila se jí hlava z výšky a rychlosti, jakou beran letěl. Ruce se jí smekly ze zlaté vlny, sjela ze zlatého hřbetu a padala, padala dolů do moře. Frixos za ní vztáhl ruce a málem by byl spadl také. Rychle se spustil na beranu níž, ale sestru pohltily vlny. Už ji nespatřil. Moře, v němž našla Hellé smrt, dostalo po ní jméno, moře Hellino, Hellespont. Hellé poslechla bratra a dívala se před sebe na míjející obláčky. Dlouho se dívala kupředu, až se jí zdálo, že beran stojí na místě, že visí mezi oblohou a zemí a obláčky že plují kolem něho. Chtěla se přesvědčit, zda opravdu letí, a podívala se dolů, do hloubky. Zatočila se jí hlava z výšky a rychlosti, jakou beran letěl. Ruce se jí smekly ze zlaté vlny, sjela ze zlatého hřbetu a padala, padala dolů do moře. Frixos za ní vztáhl ruce a málem by byl spadl také. Rychle se spustil na beranu níž, ale sestru pohltily vlny. Už ji nespatřil. Moře, v němž našla Hellé smrt, dostalo po ní jméno, moře Hellino, Hellespont.
Řádek 642: Řádek 657:
  
 Vinná réva ovíjela štíhlé mramorové sloupy paláce a ve čtyřech stinných loubích šuměly čtyři vodotrysky. Ale nebyla v nich jen voda. Z první kašny tryskalo do výšky čerstvé chladné mléko, z druhé tryskalo sladké víno, z třetí drahocenný olej a teprve čtvrtá vysílala k nebi proud křišťálové vody. Ani voda nebyla obyčejná. V létě byla ledově chladná a v zimě teplá. Vinná réva ovíjela štíhlé mramorové sloupy paláce a ve čtyřech stinných loubích šuměly čtyři vodotrysky. Ale nebyla v nich jen voda. Z první kašny tryskalo do výšky čerstvé chladné mléko, z druhé tryskalo sladké víno, z třetí drahocenný olej a teprve čtvrtá vysílala k nebi proud křišťálové vody. Ani voda nebyla obyčejná. V létě byla ledově chladná a v zimě teplá.
 +
 +<html><img src="http://gruzie.cesty.in/slides/DSCF0914.JPG" width=400></html> \\ ''Kutaisi – Kolchidská fontána, 2018 (http://cesty.in/gruzie)''
  
 {{:baje:zlate-rouno.jpg?280 |}} {{:baje:zlate-rouno.jpg?280 |}}
  
-Zatímco, se Frixos podivoval zázračným pramenům, vyšel na nádvoří král Aiétés a pozval chlapce do paláce. Pohostil ho a vyptával se, odkud přichází. Frixos mu vyprávěl o maceše, o zlé věštbě a o beranu i o tom, jak ztratil sestru Hellé. Jakmile král uslyšel o zlatém beranu, zatoužil ho spatřit. Frixos vyvedl krále před palác, kde na trávníku beran odpočíval. Vycházela z něho záře a pozlacovala stromy, trávu a houštiny. Král si musil zastínit oči dlaní.+Zatímco se Frixos podivoval zázračným pramenům, vyšel na nádvoří král Aiétés a pozval chlapce do paláce. Pohostil ho a vyptával se, odkud přichází. Frixos mu vyprávěl o maceše, o zlé věštbě a o beranu i o tom, jak ztratil sestru Hellé. Jakmile král uslyšel o zlatém beranu, zatoužil ho spatřit. Frixos vyvedl krále před palác, kde na trávníku beran odpočíval. Vycházela z něho záře a pozlacovala stromy, trávu a houštiny. Král si musil zastínit oči dlaní.
  
-„Berana obětuji Diovi za své zachránění," řekl Frixos, „ale zlaté rouno ti, králi, daruji."+„Berana obětuji Diovi za své zachránění,“ řekl Frixos, „ale zlaté rouno ti, králi, daruji.“
  
 Král měl ze vzácného daru velikou radost. Po skončené oběti sám donesl zlaté beránčí rouno do háje, zasvěceného bohu války Áreovi, a přibil je zlatými hřeby na větev obrovského dubu. Svou dceru Médeu, která se vyznala v kouzelnictví, požádal, aby mu z hlubin země zavolala strážce zlatého rouna. Médea začala prozpěvovat čarodějné zaříkávání a do háje přilezl velký ještěr s ostrým dračím hřebenem na hřbetu a s plamennou tlamou, v níž se svíjely tři jedovaté jazyky. Drak se poslušně ovinul kolem dubu a dnem i nocí bděl nad svěřeným pokladem. Král měl ze vzácného daru velikou radost. Po skončené oběti sám donesl zlaté beránčí rouno do háje, zasvěceného bohu války Áreovi, a přibil je zlatými hřeby na větev obrovského dubu. Svou dceru Médeu, která se vyznala v kouzelnictví, požádal, aby mu z hlubin země zavolala strážce zlatého rouna. Médea začala prozpěvovat čarodějné zaříkávání a do háje přilezl velký ještěr s ostrým dračím hřebenem na hřbetu a s plamennou tlamou, v níž se svíjely tři jedovaté jazyky. Drak se poslušně ovinul kolem dubu a dnem i nocí bděl nad svěřeným pokladem.
Řádek 669: Řádek 686:
 Cestou do města přišel Iásón k rozvodněné řece. Na břehu seděla shrbená stařenka, naříkala a prosila Iásóna: Cestou do města přišel Iásón k rozvodněné řece. Na břehu seděla shrbená stařenka, naříkala a prosila Iásóna:
  
-„Ach můj milý pocestný, buď tak hodný a přenes mě přes řeku. Jsi mladý a silný, já už jsem stará a vetchá."+„Ach můj milý pocestný, buď tak hodný a přenes mě přes řeku. Jsi mladý a silný, já už jsem stará a vetchá.“
  
 Iásón vzal stařenku soucitně do náručí a přenesl ji na druhou stranu. U břehu se mu zabořila noha hluboko do bahna. Teprve na suché zemi si všiml, že ztratil jeden střevíc. Nezdržoval se hledáním střevíce a spěchal k městu. Marně se ohlížel po stařence. Zmizela. Nevěděl, že stařenka byla bohyně Héra, manželka vládce bohů Dia. Změnila svou podobu, aby poznala, má-li Iasón dobré srdce. Héře se dobrosrdečný mladík zalíbil a od toho okamžiku jej chránila na všech cestách. Iásón vzal stařenku soucitně do náručí a přenesl ji na druhou stranu. U břehu se mu zabořila noha hluboko do bahna. Teprve na suché zemi si všiml, že ztratil jeden střevíc. Nezdržoval se hledáním střevíce a spěchal k městu. Marně se ohlížel po stařence. Zmizela. Nevěděl, že stařenka byla bohyně Héra, manželka vládce bohů Dia. Změnila svou podobu, aby poznala, má-li Iasón dobré srdce. Héře se dobrosrdečný mladík zalíbil a od toho okamžiku jej chránila na všech cestách.
Řádek 677: Řádek 694:
 Lstivě skryl své zděšení a zeptal se: Lstivě skryl své zděšení a zeptal se:
  
-„Kdo jsi, cizinče, a koho hledáš v našem městě?"+„Kdo jsi, cizinče, a koho hledáš v našem městě?“
  
-„Jsem Aisónův syn," řekl Iásón, „a jdu k tobě, králi. Nechci ti brát majetek, který patřil mému otci, ale přicházím tě požádat, abys mi podle práva postoupil trůn."+„Jsem Aisónův syn,“ řekl Iásón, „a jdu k tobě, králi. Nechci ti brát majetek, který patřil mému otci, ale přicházím tě požádat, abys mi podle práva postoupil trůn.“
  
-„Rád ti vyhovím," odpověděl Pelias bez rozmýšlení, „jen mi splň jedno přání. Vyplnil bych si je sám, kdybych nebyl tak starý. Každou noc se mi zjevuje stín našeho příbuzného Frixa a žádá mě, abych jel do Kolchidy ke králi Aiétovi a přinesl od něho do Řecka zlaté rouno. Dříve prý nenalezne Frixova duše pokoje, dokud se rouno nevrátí do vlasti. Jdi a přines je. Proslavíš se a mrtvý Frixos najde v hrobě klid. Až se vrátíš s rounem, postoupím ti trůn a odevzdám ti vládu."+„Rád ti vyhovím,“ odpověděl Pelias bez rozmýšlení, „jen mi splň jedno přání. Vyplnil bych si je sám, kdybych nebyl tak starý. Každou noc se mi zjevuje stín našeho příbuzného Frixa a žádá mě, abych jel do Kolchidy ke králi Aiétovi a přinesl od něho do Řecka zlaté rouno. Dříve prý nenalezne Frixova duše pokoje, dokud se rouno nevrátí do vlasti. Jdi a přines je. Proslavíš se a mrtvý Frixos najde v hrobě klid. Až se vrátíš s rounem, postoupím ti trůn a odevzdám ti vládu.“
  
 Iásón souhlasil. Nevěděl, do jakého nebezpečného dobrodružství se pouští. Pelias se usmíval nad jeho ochotou a byl si jist, že nevítaný uchazeč o trůn na cestě do Kolchidy zahyne. Iásón souhlasil. Nevěděl, do jakého nebezpečného dobrodružství se pouští. Pelias se usmíval nad jeho ochotou a byl si jist, že nevítaný uchazeč o trůn na cestě do Kolchidy zahyne.
Řádek 699: Řádek 716:
 {{:baje:harpie.jpg?220 |}} {{:baje:harpie.jpg?220 |}}
  
-„Jsem Fíneus," řekl stařec tiše chvějícím se hlasem, „bohové mě obdařili věšteckým duchem a já věštby zneužil. Pohleďte na mne. Tak trestají nesmrtelní. Bohyně pomsty mne zbavily zraku a denně posílají ke mně Harpyje, aby mi rvaly od úst jídlo. Snad právě vy mě osvobodíte od mého utrpení a zbavíte mne věčného hladu. Podle starého proroctví připluje prý k těmto břehům loď, která mi přinese vysvobození z útrap."+„Jsem Fíneus,“ řekl stařec tiše chvějícím se hlasem, „bohové mě obdařili věšteckým duchem a já věštby zneužil. Pohleďte na mne. Tak trestají nesmrtelní. Bohyně pomsty mne zbavily zraku a denně posílají ke mně Harpyje, aby mi rvaly od úst jídlo. Snad právě vy mě osvobodíte od mého utrpení a zbavíte mne věčného hladu. Podle starého proroctví připluje prý k těmto břehům loď, která mi přinese vysvobození z útrap.“
  
 Argonauti slýchali o hrozném osudu krále Fínea. Pěvci po celém Řecku o něm zpívali. Rádi mu slíbili pomoc. Naplnili misku pečeným masem a podali mu ji, aby se najedl. Jakmile stařec usedl a chystal se zvednout sousto k ústům, zašuměla ve vzduchu křídla Harpyjí, ohyzdných ptáků s hlavami stařen a tělem supa. Vztahovaly po starcově pokrmu pařáty se zahnutými drápy a rvaly mu jídlo od úst. Plavci spustili křik, ale Harpyje se nedaly vyrušit. Teprve když na ně vytasili meče, zalekly se Harpyje lesklého ostří. Obrátily se, odkud přiletěly, a už se nevrátily. Argonauti slýchali o hrozném osudu krále Fínea. Pěvci po celém Řecku o něm zpívali. Rádi mu slíbili pomoc. Naplnili misku pečeným masem a podali mu ji, aby se najedl. Jakmile stařec usedl a chystal se zvednout sousto k ústům, zašuměla ve vzduchu křídla Harpyjí, ohyzdných ptáků s hlavami stařen a tělem supa. Vztahovaly po starcově pokrmu pařáty se zahnutými drápy a rvaly mu jídlo od úst. Plavci spustili křik, ale Harpyje se nedaly vyrušit. Teprve když na ně vytasili meče, zalekly se Harpyje lesklého ostří. Obrátily se, odkud přiletěly, a už se nevrátily.
Řádek 705: Řádek 722:
 Teď nasytili argonauti stařečka novým jídlem. Fíneus hltavě spolykal, co mu předložili, a hlasitě děkoval svým osvoboditelům. Aby se jim odměnil, řekl jim, co je čeká, a dal jim na cestu rady. Teď nasytili argonauti stařečka novým jídlem. Fíneus hltavě spolykal, co mu předložili, a hlasitě děkoval svým osvoboditelům. Aby se jim odměnil, řekl jim, co je čeká, a dal jim na cestu rady.
  
-„Připlujete ke dvěma obrovským skálám," pravil, „jmenují se Symplégady. Ty skály nejsou připoutány k mořskému dnu, plují v moři a každou chvíli se srážejí. Rozdrtily by vás jako obilné zrnko. Neplujte mezi nimi dříve, dokud nevypustíte holubici. Proletí-li holubice, zaberte vesly a rychle mezi skálami projeďte. Potom se dejte přímo na východ. Tam leží Kolchis, země zlatého rouna. Aiétův palác poznáte lehko. Vypíná se nad ním mnoho věží. U hradu je háj zasvěcený bohu války Areovi a v háji hlídá zlaté rouno drak neznající spánku. Váš úkol bude těžký, ale máte na své straně bohyni Héru. Až vám bude nejhůře, bohyně lásky Afrodita vám opatří pomoc."+„Připlujete ke dvěma obrovským skálám,“ pravil, „jmenují se Symplégady. Ty skály nejsou připoutány k mořskému dnu, plují v moři a každou chvíli se srážejí. Rozdrtily by vás jako obilné zrnko. Neplujte mezi nimi dříve, dokud nevypustíte holubici. Proletí-li holubice, zaberte vesly a rychle mezi skálami projeďte. Potom se dejte přímo na východ. Tam leží Kolchis, země zlatého rouna. Aiétův palác poznáte lehko. Vypíná se nad ním mnoho věží. U hradu je háj zasvěcený bohu války Areovi a v háji hlídá zlaté rouno drak neznající spánku. Váš úkol bude těžký, ale máte na své straně bohyni Héru. Až vám bude nejhůře, bohyně lásky Afrodita vám opatří pomoc.“
  
 {{ :baje:symplegady.jpg?200|Symplégady}} {{ :baje:symplegady.jpg?200|Symplégady}}
Řádek 723: Řádek 740:
 Mladíci se k nim rozběhli a první z nich volal: Mladíci se k nim rozběhli a první z nich volal:
  
-„Dobří lidé, pomozte nám. Ztroskotali jsme a vlny nás donesly na tenhle pustý ostrov."+„Dobří lidé, pomozte nám. Ztroskotali jsme a vlny nás donesly na tenhle pustý ostrov.“
  
-„Pomůžeme vám," řekl Iásón, „ale kdo jste a kam vás máme odvézt?"+„Pomůžeme vám,“ řekl Iásón, „ale kdo jste a kam vás máme odvézt?“
  
-„Jistě jste slyšeli o Frixovi," vyprávěl mladík, „o Frixovi, který přiletěl na zlatém beranu do Kolchidy. Král Aiétés mu dal za ženu svou dceru Chalkiopé. My jsme synové Frixa a Chalkiopé. Frixos zemřel a Chalkiopé žije u krále Aiéta. Vydali jsme se na moře, zastihla nás bouře a rozbila naši loď. Moře nás vyvrhlo na ostrov."+„Jistě jste slyšeli o Frixovi,“ vyprávěl mladík, „o Frixovi, který přiletěl na zlatém beranu do Kolchidy. Král Aiétés mu dal za ženu svou dceru Chalkiopé. My jsme synové Frixa a Chalkiopé. Frixos zemřel a Chalkiopé žije u krále Aiéta. Vydali jsme se na moře, zastihla nás bouře a rozbila naši loď. Moře nás vyvrhlo na ostrov.“
  
 Iásón se zaradoval, že může v nouzi pomoci příbuzným. Předkové Frixovi a Iásónovi pocházeli z téhož rodu. Vyzval mladíky, aby vstoupili na loď. Mají s nimi stejnou cestu. A vyprávěl, že se plaví do Kolchidy pro zlaté rouno. Iásón se zaradoval, že může v nouzi pomoci příbuzným. Předkové Frixovi a Iásónovi pocházeli z téhož rodu. Vyzval mladíky, aby vstoupili na loď. Mají s nimi stejnou cestu. A vyprávěl, že se plaví do Kolchidy pro zlaté rouno.
Řádek 733: Řádek 750:
 Frixovi synové se polekali a zrazovali řecké hrdiny od jejich úmyslu. Frixovi synové se polekali a zrazovali řecké hrdiny od jejich úmyslu.
  
-„Aiétés je krutý král," říkali, „a mocný. Vládne početnému národu a stěží se vzdá svého pokladu."+„Aiétés je krutý král,“ říkali, „a mocný. Vládne početnému národu a stěží se vzdá svého pokladu.“
  
 Argonauti se nepoděsili. Věděli už, že úkol nebude snadný, a byli rozhodnuti, nedá-li jim král zlaté rouno po dobrém, že si je vezmou násilím. Argonauti se nepoděsili. Věděli už, že úkol nebude snadný, a byli rozhodnuti, nedá-li jim král zlaté rouno po dobrém, že si je vezmou násilím.
Řádek 745: Řádek 762:
 Jakmile nazítří vstoupil Hélios do slunečního vozu, shromáždil Iásón argonauty k poradě. Dohodli se, že k Aiétovi půjde nejprve Iásón s dvěma hrdiny a s Frixovými syny a pokusí se prosbou a mírným způsobem získat od krále rouno. Na cestu se vydali bez odkladu. Přišli k městu a s úžasem si zvenčí prohlíželi nádhernou stavbu královského paláce. Na nádvoří spatřili čtyři zázračné studny. Stále ještě z nich tryskaly proudy mléka, vína, oleje a nezamrzající vody. Žasli, jako před mnoha lety žasl Frixos. Příchozí spatřila nejprve mladší dcera králova Médea. Vykřikla překvapením. Jakmile nazítří vstoupil Hélios do slunečního vozu, shromáždil Iásón argonauty k poradě. Dohodli se, že k Aiétovi půjde nejprve Iásón s dvěma hrdiny a s Frixovými syny a pokusí se prosbou a mírným způsobem získat od krále rouno. Na cestu se vydali bez odkladu. Přišli k městu a s úžasem si zvenčí prohlíželi nádhernou stavbu královského paláce. Na nádvoří spatřili čtyři zázračné studny. Stále ještě z nich tryskaly proudy mléka, vína, oleje a nezamrzající vody. Žasli, jako před mnoha lety žasl Frixos. Příchozí spatřila nejprve mladší dcera králova Médea. Vykřikla překvapením.
  
-Výkřik zaslechla Chalkiopé a vyběhla ven z paláce. Vrhla se ke svým pohřešovaným synům s otevřenou náručí a radostně se s nimi objímala. I král Aiétés vyšel vstříc návštěvě a pozval cizince do domu. Jako stín šla Médea za nimi a nespouštěla oči z Iásóna. Urostlý hrdina s tváří mladého boha se jí na první pohled tak zalíbil, že těžko skrývala vzrušení. Nikdo si toho nevšiml. V paláci bylo rušno. Služebníci nosili na stoly mísy s pokrmy a hrdinové jedli a pili. Při hostině vyprávěli Frixovi synové svému dědovi Aiétovi o svých dobrodružstvích, o ztroskotání a zachránění. Když skončili vyprávění, zeptal se jich Aiétés tiše, kdo jsou ti cizinci.Jeden z Frixových synů mu pošeptal:"To jsou Řekové, Iásón je vede. Přijeli do Kolchidy, aby od tebe získali zlaté rouno našeho otce Frixa. Lstivý král se zmocnil Iasónova trůnu a nechce se ho vzdát, dokud nedostane rouno. Doufá, že Iásón přijde cestou o život nebo že ho o život připravíš ty. Nejudatnější řečtí hrdinové se plaví s ním a zakotvili loď u našich břehů."+Výkřik zaslechla Chalkiopé a vyběhla ven z paláce. Vrhla se ke svým pohřešovaným synům s otevřenou náručí a radostně se s nimi objímala. I král Aiétés vyšel vstříc návštěvě a pozval cizince do domu. Jako stín šla Médea za nimi a nespouštěla oči z Iásóna. Urostlý hrdina s tváří mladého boha se jí na první pohled tak zalíbil, že těžko skrývala vzrušení. Nikdo si toho nevšiml. V paláci bylo rušno. Služebníci nosili na stoly mísy s pokrmy a hrdinové jedli a pili. Při hostině vyprávěli Frixovi synové svému dědovi Aiétovi o svých dobrodružstvích, o ztroskotání a zachránění. Když skončili vyprávění, zeptal se jich Aiétés tiše, kdo jsou ti cizinci.Jeden z Frixových synů mu pošeptal:“To jsou Řekové, Iásón je vede. Přijeli do Kolchidy, aby od tebe získali zlaté rouno našeho otce Frixa. Lstivý král se zmocnil Iasónova trůnu a nechce se ho vzdát, dokud nedostane rouno. Doufá, že Iásón přijde cestou o život nebo že ho o život připravíš ty. Nejudatnější řečtí hrdinové se plaví s ním a zakotvili loď u našich břehů.“
  
 Aiétés při té zprávě zrudl a nyní hněvivě vybuchl: Aiétés při té zprávě zrudl a nyní hněvivě vybuchl:
  
-„Děkujte bohům," zvolal na Řeky, „že jsem vás přijal pod střechu jako hosty, jinak bych vás dal umučit! Jdete si prý pro zlaté rouno a tajně jistě usilujete o vládu v Kolchidě. Nevěděl jsem, že sedím u stolu se lstivými zrádci!"+„Děkujte bohům,“ zvolal na Řeky, „že jsem vás přijal pod střechu jako hosty, jinak bych vás dal umučit! Jdete si prý pro zlaté rouno a tajně jistě usilujete o vládu v Kolchidě. Nevěděl jsem, že sedím u stolu se lstivými zrádci!“
  
 Řekové vyskočili a chtěli odpovědět stejně rázně. Iásón je však zadržel a odpověděl mírně: Řekové vyskočili a chtěli odpovědět stejně rázně. Iásón je však zadržel a odpověděl mírně:
  
-„Odpusť nám, králi. Nepřišli jsme do tvého domu jako lupiči. Uposlechli jsme jen příkazu svévolného krále a přicházíme tě o zlaté rouno požádat. Dáš-li nám je, jsme připraveni dokázat ti svou vděčnost. Hrozí-li ti válka, budeme se bít jako tví spojenci, potřebuješ-li silné muže a ostrý meč, nabízíme ti své paže a zbraně."+„Odpusť nám, králi. Nepřišli jsme do tvého domu jako lupiči. Uposlechli jsme jen příkazu svévolného krále a přicházíme tě o zlaté rouno požádat. Dáš-li nám je, jsme připraveni dokázat ti svou vděčnost. Hrozí-li ti válka, budeme se bít jako tví spojenci, potřebuješ-li silné muže a ostrý meč, nabízíme ti své paže a zbraně.“
  
-Aiétés zamračeně sledoval Iásónovu řeč a přemítal, jak by se nepohodlných cizinců nejlépe zbavil. Ovládl se a řekl klidným hlasem: „K čemu mnoho slov? Když jste takoví stateční hrdinové, můžete si zlaté rouno odvézt. Statečnost mám rád. Ale nejdříve ji musíte dokázat zkouškou. Mám dva býky s kovovými kopyty a z nozder jim šlehá oheň. S těmi orávám pole. Do zorané hlíny zasévám dračí zuby a z nich vyrůstají bojovníci. S těmi se dávám do boje. Ráno začnu orat a večer odpočívám po vítězném boji. Dokážeš-li to, Iásóne, jako já, můžeš odplout do své vlasti se zlatým rounem."+Aiétés zamračeně sledoval Iásónovu řeč a přemítal, jak by se nepohodlných cizinců nejlépe zbavil. Ovládl se a řekl klidným hlasem: „K čemu mnoho slov? Když jste takoví stateční hrdinové, můžete si zlaté rouno odvézt. Statečnost mám rád. Ale nejdříve ji musíte dokázat zkouškou. Mám dva býky s kovovými kopyty a z nozder jim šlehá oheň. S těmi orávám pole. Do zorané hlíny zasévám dračí zuby a z nich vyrůstají bojovníci. S těmi se dávám do boje. Ráno začnu orat a večer odpočívám po vítězném boji. Dokážeš-li to, Iásóne, jako já, můžeš odplout do své vlasti se zlatým rounem.“
  
-„Nezbývá mi nic jiného," odpověděl Iásón, „než se o to pokusit. Vím, že mi, králi, dáváš přetěžký úkol, ale bez zlatého rouna se vrátit nemohu."+„Nezbývá mi nic jiného,“ odpověděl Iásón, „než se o to pokusit. Vím, že mi, králi, dáváš přetěžký úkol, ale bez zlatého rouna se vrátit nemohu.“
  
-„Jak chceš," řekl král, „bylo by od tebe rozumnější, kdybys před tím úkolem couvl a se svou lodí odplul."+„Jak chceš,“ řekl král, „bylo by od tebe rozumnější, kdybys před tím úkolem couvl a se svou lodí odplul.“
  
 Iásón se zvedl se svými druhy od stolu a odešel z paláce. Zamířili k argonautům, aby jim pověděli, jak je král Aiétés přivítal a jaké jim dal podmínky. Iásón se zvedl se svými druhy od stolu a odešel z paláce. Zamířili k argonautům, aby jim pověděli, jak je král Aiétés přivítal a jaké jim dal podmínky.
Řádek 773: Řádek 790:
 Poděšena běžela k sestře Chalkiopé. Zlá předtucha sblížila obě sestry. Médea se bála o Iásóna, Chalkiopé o syny. Aiétés na Chalkiopiny syny zanevřel, domníval se, že jsou spojeni s Řeky, a proto je přivedli do Kolchidy. Stihne-li trest cizince, nemine potrestání ani její syny. Poděšena běžela k sestře Chalkiopé. Zlá předtucha sblížila obě sestry. Médea se bála o Iásóna, Chalkiopé o syny. Aiétés na Chalkiopiny syny zanevřel, domníval se, že jsou spojeni s Řeky, a proto je přivedli do Kolchidy. Stihne-li trest cizince, nemine potrestání ani její syny.
  
-„Pomoc cizincům nějakým kouzlem," prosila úpěnlivě Chalkiopé Médeu, „ať Iasón v hrozném zápase zvítězí. Jeho vítězství ochrání i mé děti."+„Pomoc cizincům nějakým kouzlem,“ prosila úpěnlivě Chalkiopé Médeu, „ať Iasón v hrozném zápase zvítězí. Jeho vítězství ochrání i mé děti.“
  
 Sestřina prosba jen posílila skrytou touhu Médey pomoci hrdinovi, který se jí zalíbil. A tak se splnilo proroctví Fíneovo, že při hrdinech bude stát bohyně lásky Afrodita. Sestřina prosba jen posílila skrytou touhu Médey pomoci hrdinovi, který se jí zalíbil. A tak se splnilo proroctví Fíneovo, že při hrdinech bude stát bohyně lásky Afrodita.
  
-„Neměj strach, Chalkiopé," řekla Médea, „život tvých synů a tvůj je mi stejně drahý jako můj. Pomohu cizinci."+„Neměj strach, Chalkiopé,“ řekla Médea, „život tvých synů a tvůj je mi stejně drahý jako můj. Pomohu cizinci.“
  
 Noc sestoupila z kavkazských hor. Argonauti spali, jen Iasón bděl. Procházel se po břehu a přemýšlel o zítřejším zápase. Tu zaslechl v noční temnotě kročeje. Obezřele sáhl po meči. V slabém svitu hvězd se objevily postavy Frixových synů. Nesli mu dobrou zprávu od matky Chalkiopé. Zítra, za ranního šera, bude Iasóna očekávat v odlehlém chrámu Médea a přinese mu kouzlo, které ho ochrání. Noc sestoupila z kavkazských hor. Argonauti spali, jen Iasón bděl. Procházel se po břehu a přemýšlel o zítřejším zápase. Tu zaslechl v noční temnotě kročeje. Obezřele sáhl po meči. V slabém svitu hvězd se objevily postavy Frixových synů. Nesli mu dobrou zprávu od matky Chalkiopé. Zítra, za ranního šera, bude Iasóna očekávat v odlehlém chrámu Médea a přinese mu kouzlo, které ho ochrání.
  
-Médea byla celou noc zmítána neklidem. „Je správné, že chci pomáhat cizinci proti vlastnímu otci? Nestihne mne kletba celého národa?"+Médea byla celou noc zmítána neklidem. „Je správné, že chci pomáhat cizinci proti vlastnímu otci? Nestihne mne kletba celého národa?“
  
 S rodícím se dnem vzrůstala v ní odvaha. Ukryla pod šaty nádobku s čarovnou mastí a spěchala do chrámu, kde na ni už čekal Iásón. Když spatřila tmavou postavu hrdiny v ranním šeru, couvla. S rodícím se dnem vzrůstala v ní odvaha. Ukryla pod šaty nádobku s čarovnou mastí a spěchala do chrámu, kde na ni už čekal Iásón. Když spatřila tmavou postavu hrdiny v ranním šeru, couvla.
  
-„Proč se mě bojíš?" řekl Iásón tiše. „Neboj se, přicházím si pro slíbenou pomoc a opravdu nevím, jak ti za ni poděkovat."+„Proč se mě bojíš?“ řekl Iásón tiše. „Neboj se, přicházím si pro slíbenou pomoc a opravdu nevím, jak ti za ni poděkovat.“
  
 Médea se plaše usmála a podala mu nádobku. Chvíli mlčeli, než se Médea odhodlala promluvit. Médea se plaše usmála a podala mu nádobku. Chvíli mlčeli, než se Médea odhodlala promluvit.
  
-„Iásóne," řekla, „v nádobce je mast. Potři s ní celé tělo a neublíží ti ani oheň, ani zbraň. V masti je ukryta síla, staneš se silným jako nesmrtelný bůh. Ale jen na jeden den. Pak ztratí kouzlo svou moc. Proto se nevyhýbej zápasu a neodkládej jej.+„Iásóne,“ řekla, „v nádobce je mast. Potři s ní celé tělo a neublíží ti ani oheň, ani zbraň. V masti je ukryta síla, staneš se silným jako nesmrtelný bůh. Ale jen na jeden den. Pak ztratí kouzlo svou moc. Proto se nevyhýbej zápasu a neodkládej jej.
  
-Ještě jednu radu ti dám. Až dračí setba vzejde, vrhni mezi bojovníky kámen. Svedou o kámen bitku jako psi o kus masa. Tvůj meč pak bude mít snadnou práci. Dostaneš zlaté rouno a můžeš opustit Kolchidu."+Ještě jednu radu ti dám. Až dračí setba vzejde, vrhni mezi bojovníky kámen. Svedou o kámen bitku jako psi o kus masa. Tvůj meč pak bude mít snadnou práci. Dostaneš zlaté rouno a můžeš opustit Kolchidu.“
  
 Hovořila a slzy jí stékaly po tváři. Hovořila a slzy jí stékaly po tváři.
  
-„Vzpomeň si v dálce, ve své vlasti, na Médeu. I já budu na tebe ráda vzpomínat"+„Vzpomeň si v dálce, ve své vlasti, na Médeu. I já budu na tebe ráda vzpomínat.“
  
-„Nikdy na tebe nezapomenu," odpověděl Iásón, „a kdybys chtěla opustit Kolchidu a jet se mnou do vlasti, všichni by tě u nás doma uctívali jako bohyni. Nic by nás nerozloučilo, jen smrt."+„Nikdy na tebe nezapomenu,“ odpověděl Iásón, „a kdybys chtěla opustit Kolchidu a jet se mnou do vlasti, všichni by tě u nás doma uctívali jako bohyni. Nic by nás nerozloučilo, jen smrt.“
  
 Médea naslouchala Iásónovým slovům s radostí. Toužila opustit Kolchidu a odplout do Řecka s Iásónem. Jen nerada se s ním rozloučila. Slunce však už jasně zářilo na obloze. Médea naslouchala Iásónovým slovům s radostí. Toužila opustit Kolchidu a odplout do Řecka s Iásónem. Jen nerada se s ním rozloučila. Slunce však už jasně zářilo na obloze.
Řádek 823: Řádek 840:
 Zatím se den opět setkal s večerem. Aiétova porada ještě neskončila. Médea přecházela ve své komnatě se srdcem sevřeným úzkostí. Tušila, že otec připravuje argonautům nástrahy. Konečně ji touha přemohla, kouzelnou průpovídkou si otevřela palácovou bránu a vyběhla nepozorovaně do noční tmy. Na mořském pobřeží oslavovali Řekové Iásónovo vítězství a rozdělali veliký oheň. Svit ohně přivedl Médeu k argonautům. Zatím se den opět setkal s večerem. Aiétova porada ještě neskončila. Médea přecházela ve své komnatě se srdcem sevřeným úzkostí. Tušila, že otec připravuje argonautům nástrahy. Konečně ji touha přemohla, kouzelnou průpovídkou si otevřela palácovou bránu a vyběhla nepozorovaně do noční tmy. Na mořském pobřeží oslavovali Řekové Iásónovo vítězství a rozdělali veliký oheň. Svit ohně přivedl Médeu k argonautům.
  
-„Zachraňte sebe i mne," volala, „otec vám chystá zkázu: Zlaté rouno ti, Iásóne, opatřím. Jen mi slib, že mne nikdy neopustíš."+„Zachraňte sebe i mne,“ volala, „otec vám chystá zkázu: Zlaté rouno ti, Iásóne, opatřím. Jen mi slib, že mne nikdy neopustíš.“
  
-„Bohové jsou mi svědky," odpověděl Iásón, „že si tě odvedu do otcovského domu jako řádnou manželku."+„Bohové jsou mi svědky,“ odpověděl Iásón, „že si tě odvedu do otcovského domu jako řádnou manželku.“
  
 Médea vstoupila na loď a Řekové zaveslovali do blízkosti háje, v němž viselo na starém dubu zlaté rouno. Zář vycházející z rouna a rozlévající se po korunách stromů závodila se září měsíce na obloze. Médea vstoupila na loď a Řekové zaveslovali do blízkosti háje, v němž viselo na starém dubu zlaté rouno. Zář vycházející z rouna a rozlévající se po korunách stromů závodila se září měsíce na obloze.
Řádek 837: Řádek 854:
 S nářkem přijala Médea zprávu, že se má cizí král stát jejím soudcem. Obávala se, že ji argonauti vydají, a připomněla Iásónovi jeho přísahu a prosila ho, aby ji neopouštěl. S nářkem přijala Médea zprávu, že se má cizí král stát jejím soudcem. Obávala se, že ji argonauti vydají, a připomněla Iásónovi jeho přísahu a prosila ho, aby ji neopouštěl.
  
-„Neopustím tě," řekl Iásón, „ale bez lsti se z této léčky nedostaneme. Všechny kmeny podle pobřeží jsou spřáteleny s kolchidským králem a nepustí nás dál. Kdyby se nám podařilo zahubit kolchidského vůdce Absyrta, ztratilo by loďstvo vedení a ve zmatku bychom mohli ujet"+„Neopustím tě,“ řekl Iásón, „ale bez lsti se z této léčky nedostaneme. Všechny kmeny podle pobřeží jsou spřáteleny s kolchidským králem a nepustí nás dál. Kdyby se nám podařilo zahubit kolchidského vůdce Absyrta, ztratilo by loďstvo vedení a ve zmatku bychom mohli ujet.“
  
 Tu se zoufalá Médea rozhodla. Tu se zoufalá Médea rozhodla.
  
-„Nemohu zpátky," bědovala, „musím dovršit dílo zkázy. Tuším, že zrada, kterou jsem spáchala a spáchám, dopadne jednou na mou hlavu, ale couvnout už nemohu. Sjednám si s bratrem Absyrtem tajnou schůzku a vydám ti ho do rukou."+„Nemohu zpátky,“ bědovala, „musím dovršit dílo zkázy. Tuším, že zrada, kterou jsem spáchala a spáchám, dopadne jednou na mou hlavu, ale couvnout už nemohu. Sjednám si s bratrem Absyrtem tajnou schůzku a vydám ti ho do rukou.“
  
 A Médea oznámila tajně Absyrtovi, že se s ním chce v noci sejít na Artemidině ostrově a poradit se s ním, jakou lstí získat nazpět zlaté rouno. Absyrtos netušil zradu. Připlul za noci k ostrovu jen s hrstkou bojovníků. Na ostrově se setkal s Médeou. Zatímco s ní hovořil, vyřítil se z houštiny Iásón s mečem v ruce. Médea vykřikla a odvrátila tvář. Iásón zabil Absyrta a ze všech stran se vyrojili argonauti. Obklíčili Absyrtovy průvodce a pobili je. A Médea oznámila tajně Absyrtovi, že se s ním chce v noci sejít na Artemidině ostrově a poradit se s ním, jakou lstí získat nazpět zlaté rouno. Absyrtos netušil zradu. Připlul za noci k ostrovu jen s hrstkou bojovníků. Na ostrově se setkal s Médeou. Zatímco s ní hovořil, vyřítil se z houštiny Iásón s mečem v ruce. Médea vykřikla a odvrátila tvář. Iásón zabil Absyrta a ze všech stran se vyrojili argonauti. Obklíčili Absyrtovy průvodce a pobili je.
Řádek 857: Řádek 874:
 Po dlouhé a namáhavé plavbě spatřili zase vlast. Zakotvili a králi Peliovi poslali do města po rychlém poslovi zprávu, že se vrací Iásón z daleké výpravy a přináší zlaté rouno. Sotva se to král Pelias dověděl, rozkázal zavřít městské brány a dal hradby obsadit ozbrojenci. Hrdinové se nesměli vrátit domů. Po dlouhé a namáhavé plavbě spatřili zase vlast. Zakotvili a králi Peliovi poslali do města po rychlém poslovi zprávu, že se vrací Iásón z daleké výpravy a přináší zlaté rouno. Sotva se to král Pelias dověděl, rozkázal zavřít městské brány a dal hradby obsadit ozbrojenci. Hrdinové se nesměli vrátit domů.
  
-„Pomohla jsem ti, Iásóne, k zlatému rounu, pomohu ti i k trůnu, který ti patří," řekla Médea. Vyslovila kouzelné zaklínání a ihned se proměnila v stařenu s košíkem přes ruku. Čarovné síly ji přenesly do města. Zamířila ke královskému paláci a na nádvoří začala hlasitě vychvalovat drahé masti, líčidla a vonné oleje, které prý má v košíku na prodej.+„Pomohla jsem ti, Iásóne, k zlatému rounu, pomohu ti i k trůnu, který ti patří,“ řekla Médea. Vyslovila kouzelné zaklínání a ihned se proměnila v stařenu s košíkem přes ruku. Čarovné síly ji přenesly do města. Zamířila ke královskému paláci a na nádvoří začala hlasitě vychvalovat drahé masti, líčidla a vonné oleje, které prý má v košíku na prodej.
  
-„Běž ven," přikázaly královské dcery služce, „nějaká stařena tam vychvaluje své zboží. Přiveď nám ji."+„Běž ven,“ přikázaly královské dcery služce, „nějaká stařena tam vychvaluje své zboží. Přiveď nám ji.“
  
 {{:baje:pelias.jpg?250 |}} {{:baje:pelias.jpg?250 |}}
Řádek 865: Řádek 882:
 Služka přivedla přestrojenou Médeu do paláce. Královské dcery se hned začaly přebírat v košíku a Médea jim lichotila: Služka přivedla přestrojenou Médeu do paláce. Královské dcery se hned začaly přebírat v košíku a Médea jim lichotila:
  
-„Škoda že jste takové krásné a mladé. Znám vzácné kouzlo. Dovedu vracet mládí. Ale vy jste tak svěží jako vycházející hvězdy."+„Škoda že jste takové krásné a mladé. Znám vzácné kouzlo. Dovedu vracet mládí. Ale vy jste tak svěží jako vycházející hvězdy.“
  
-„Aspoň nám to kouzlo ukaž," prosily zvědavé královské dcery.+„Aspoň nám to kouzlo ukaž,“ prosily zvědavé královské dcery.
  
-„Dejte mi přivést starého berana a ráda vám ukáži, co umím," řekla Médea.+„Dejte mi přivést starého berana a ráda vám ukáži, co umím,“ řekla Médea.
  
 Ve chvilce stál před Médeou nejstarší beran z královského stáda. Médea dala nanosit vody do velikého kotle a pod kotlem zatopit. Do vařící vody vsypala hrst bylin z košíku. Síní zavanula opojná vůně. S pomocí královských dcer vhodila Médea do vřící tekutiny starého berana. Brzy se ozvalo zabečení a z páry nad kotlem vyskočil do síně mladý běloučký beránek. Ve chvilce stál před Médeou nejstarší beran z královského stáda. Médea dala nanosit vody do velikého kotle a pod kotlem zatopit. Do vařící vody vsypala hrst bylin z košíku. Síní zavanula opojná vůně. S pomocí královských dcer vhodila Médea do vřící tekutiny starého berana. Brzy se ozvalo zabečení a z páry nad kotlem vyskočil do síně mladý běloučký beránek.
  
-„To je opravdu mocné kouzlo," divily se královské dcery a zavolaly otce. Král Pelias nechtěl jejich vyprávění uvěřit. Ale když Médea předvedla kouzlo i jemu, užasl a uvěřil.+„To je opravdu mocné kouzlo,“ divily se královské dcery a zavolaly otce. Král Pelias nechtěl jejich vyprávění uvěřit. Ale když Médea předvedla kouzlo i jemu, užasl a uvěřil.
  
-„Víš co, stařeno," řekl Pelias, „zkus to se mnou také. Jsem už starý, a omladím-li se, nedostane Iásón nikdy můj trůn. A udělej mě hodně silného, ať se mohu s Iásónem pustit do boje."+„Víš co, stařeno,“ řekl Pelias, „zkus to se mnou také. Jsem už starý, a omladím-li se, nedostane Iásón nikdy můj trůn. A udělej mě hodně silného, ať se mohu s Iásónem pustit do boje.“
  
 Dychtivý král Pelias sám vskočil do kotle a hrozně vykřikl. Nenašel ve vřelé vodě ztracené mládí. Našel v ní smrt. Dychtivý král Pelias sám vskočil do kotle a hrozně vykřikl. Nenašel ve vřelé vodě ztracené mládí. Našel v ní smrt.
Řádek 897: Řádek 914:
 V horách pásl stáda a mezi pastýři dorostl v silného mladého muže. V horách pásl stáda a mezi pastýři dorostl v silného mladého muže.
  
-„Pojďte, budeme spolu zápasit," vyzýval často své druhy. A brzy nebylo mezi nimi nikoho, koho by v zápase neporazil.+„Pojďte, budeme spolu zápasit,“ vyzýval často své druhy. A brzy nebylo mezi nimi nikoho, koho by v zápase neporazil.
  
 {{ :baje:rozkos-a-ctnost.jpg?200}} {{ :baje:rozkos-a-ctnost.jpg?200}}
Řádek 903: Řádek 920:
 Dravá zvěř před ním prchala, jako by věděla, že jeho šípy nikdy neminou cíl. Kde stál Hérakles, byla stáda v bezpečí. Času k přemýšlení měl na osamělých horských pastvinách mnoho. Vzpomínal na své dětství a uvažoval o Teiresiově věštbě a o budoucnosti. Zamyšlený, s hlavou v dlaních, spatřil, jak se k němu blíží dvě ženy. První z nich, oblečená v bílé roucho, šla zvolna a klidně. Druhá, v nádherných šatech pošitých zlatem a drahými kameny, kráčela tanečním krokem, cestou se upravovala, otáčela a rozhlížela. Předběhla tu první a hned Hérakla oslovila: Dravá zvěř před ním prchala, jako by věděla, že jeho šípy nikdy neminou cíl. Kde stál Hérakles, byla stáda v bezpečí. Času k přemýšlení měl na osamělých horských pastvinách mnoho. Vzpomínal na své dětství a uvažoval o Teiresiově věštbě a o budoucnosti. Zamyšlený, s hlavou v dlaních, spatřil, jak se k němu blíží dvě ženy. První z nich, oblečená v bílé roucho, šla zvolna a klidně. Druhá, v nádherných šatech pošitých zlatem a drahými kameny, kráčela tanečním krokem, cestou se upravovala, otáčela a rozhlížela. Předběhla tu první a hned Hérakla oslovila:
  
-„Nevíš, Hérakle, jaký život si vybrat? Vyvol si mě za průvodkyni. Znám nejpříjemnější cestu. Budeš jíst a pít, kolik budeš chtít, a jen nejlepší a nejvzácnější pochoutky. Nebude tě trápit žádná práce a žádná námaha a každý večer tě bude očekávat měkké lůžko. Cizí lidé budou pracovat a ty budeš užívat výsledků jejich píle."+„Nevíš, Hérakle, jaký život si vybrat? Vyvol si mě za průvodkyni. Znám nejpříjemnější cestu. Budeš jíst a pít, kolik budeš chtít, a jen nejlepší a nejvzácnější pochoutky. Nebude tě trápit žádná práce a žádná námaha a každý večer tě bude očekávat měkké lůžko. Cizí lidé budou pracovat a ty budeš užívat výsledků jejich píle.“
  
-„Kdo jsi, že můžeš tolik slibovat?" zeptal se překvapený Hérakles.+„Kdo jsi, že můžeš tolik slibovat?“ zeptal se překvapený Hérakles.
  
-„Říkají mi Rozkoš," odpověděla žena, „a mám přátele na celém světě."+„Říkají mi Rozkoš,“ odpověděla žena, „a mám přátele na celém světě.“
  
 Přistoupila bíle oblečená žena a řekla: Přistoupila bíle oblečená žena a řekla:
  
-„Nic z toho, co je dobré a co je hodno touhy, nedávají bohové lidem bez práce. Chceš-li sklízet, musíš nejdříve zasít. Chceš-li vyniknout, musíš pracovat víc než ti ostatní a odepřít si to, co si oni neodpírají. Zvolíš-li si mne, neslibuji ti lehkou cestu. Říkají mi Ctnost."+„Nic z toho, co je dobré a co je hodno touhy, nedávají bohové lidem bez práce. Chceš-li sklízet, musíš nejdříve zasít. Chceš-li vyniknout, musíš pracovat víc než ti ostatní a odepřít si to, co si oni neodpírají. Zvolíš-li si mne, neslibuji ti lehkou cestu. Říkají mi Ctnost.“
  
-„Nestydíš se nabízet práci a námahu?" posmívala se Rozkoš Ctnosti.+„Nestydíš se nabízet práci a námahu?“ posmívala se Rozkoš Ctnosti.
  
-„Půjdeš-li za Rozkoší," řekla Héraklovi Ctnost, „budeš jíst bez hladu a pít bez žízně a nebudeš vědět, po čem bys měl toužit. Projdeš životem jak lenivý stín a nezanecháš po sobě nic, jen prázdný měch od vypitého vína. Rozhodneš-li se pro mne, vykonáš veliké dílo."+„Půjdeš-li za Rozkoší,“ řekla Héraklovi Ctnost, „budeš jíst bez hladu a pít bez žízně a nebudeš vědět, po čem bys měl toužit. Projdeš životem jak lenivý stín a nezanecháš po sobě nic, jen prázdný měch od vypitého vína. Rozhodneš-li se pro mne, vykonáš veliké dílo.“
  
 Postavy se rozplynuly. Hrdina neváhal ani na chvíli, jakou cestu vyvolit Rozhodl se pro ctnost. Postavy se rozplynuly. Hrdina neváhal ani na chvíli, jakou cestu vyvolit Rozhodl se pro ctnost.
Řádek 923: Řádek 940:
 Nepřátelský král Minyů posílal tou dobou jako každý rok do Théb své vyslance. Měli od Thébanů vybrat nespravedlivý poplatek. Na cestě potkali Hérakla. Nepřátelský král Minyů posílal tou dobou jako každý rok do Théb své vyslance. Měli od Thébanů vybrat nespravedlivý poplatek. Na cestě potkali Hérakla.
  
-„Ustup nám z cesty, jsme vyslanci a jdeme do Théb pro poplatky," rozkřikli se Minyové na hrdinu.+„Ustup nám z cesty, jsme vyslanci a jdeme do Théb pro poplatky,“ rozkřikli se Minyové na hrdinu.
  
-„Jsem Hérakles a opustil jsem v horách stáda, abych ochraňoval utlačované. Vraťte se ke svému králi a řekněte mu, že Théby už poplatky platit nebudou," zavolal hrdina na vyslance.+„Jsem Hérakles a opustil jsem v horách stáda, abych ochraňoval utlačované. Vraťte se ke svému králi a řekněte mu, že Théby už poplatky platit nebudou,“ zavolal hrdina na vyslance.
  
-„Co stojíte?" obořil se vůdce Minyů na své bojovníky. „Jeden jediný muž nás nemůže zastavit"+„Co stojíte?“ obořil se vůdce Minyů na své bojovníky. „Jeden jediný muž nás nemůže zastavit.“
  
 Bojovníci se vrhli na Hérakla, ale ten je ze sebe setřásl jako peří. Přelámal jim oštěpy a celé poselstvo pochytal a spoutal. Svázané je poslal zpátky jejich králi. Potom došel klidně do Théb. Ještě se ani ve městě neohlédl a už dorazil k thébskému králi rychlý posel krále Minyů. Nepřátelský král žádal Thébany, aby vydali Hérakla k potrestání. Bojácný thébský král by byl Hérakla vydal, kdyby nebyl narazil na odpor hrstky odvážných thébských mladíků. Vyhledali Hérakla a řekli mu: Bojovníci se vrhli na Hérakla, ale ten je ze sebe setřásl jako peří. Přelámal jim oštěpy a celé poselstvo pochytal a spoutal. Svázané je poslal zpátky jejich králi. Potom došel klidně do Théb. Ještě se ani ve městě neohlédl a už dorazil k thébskému králi rychlý posel krále Minyů. Nepřátelský král žádal Thébany, aby vydali Hérakla k potrestání. Bojácný thébský král by byl Hérakla vydal, kdyby nebyl narazil na odpor hrstky odvážných thébských mladíků. Vyhledali Hérakla a řekli mu:
  
-„Nechceme se poddat vůli nepřátelského krále. Pojď a veď nás proti Minyům. Budeme bojovat podle tvého příkladu."+„Nechceme se poddat vůli nepřátelského krále. Pojď a veď nás proti Minyům. Budeme bojovat podle tvého příkladu.“
  
-„Jak chcete bojovat proti nepřátelskému vojsku, když nemáte zbraně," odpověděl Hérakles.+„Jak chcete bojovat proti nepřátelskému vojsku, když nemáte zbraně,“ odpověděl Hérakles.
  
 Tehdy v Thébách opravdu nebylo zbraní. Nepřátelští Minyové odnesli z Théb všechnu zbroj, aby měli jistotu, že město proti nim nepovstane. Tehdy v Thébách opravdu nebylo zbraní. Nepřátelští Minyové odnesli z Théb všechnu zbroj, aby měli jistotu, že město proti nim nepovstane.
Řádek 939: Řádek 956:
 Nadšení mladíků neochladlo. Nadšení mladíků neochladlo.
  
-„Budeme bojovat holýma rukama," volali, „nasbíráme kamení a utlučeme nepřítele!"+„Budeme bojovat holýma rukama,“ volali, „nasbíráme kamení a utlučeme nepřítele!“
  
-„Máme zbraně," vyhrkl náhle jeden z nich, „v chrámu bohyně Athény visí staré zbraně zasvěcené Athéně. Ukořistili je naši předkové ve vítězných válkách."+„Máme zbraně,“ vyhrkl náhle jeden z nich, „v chrámu bohyně Athény visí staré zbraně zasvěcené Athéně. Ukořistili je naši předkové ve vítězných válkách.“
  
 Všichni se rozběhli k chrámu bohyně Athény. O překot snímali staré zbraně z chrámových stěn a se zbraní v ruce se shromáždili kolem Hérakla. Hérakles s nimi vytáhl do hor vstříc ohlášenému vojsku krále Minyů. Vybral k boji soutěsku, kde nepřátelům nebyla jejich přesila nic platná. Nečekali dlouho. Brzy ohlásily mraky zvířeného prachu thébským pozorovatelům, že se blíží veliké vojsko. Už rozeznávali lesklé přílby a zaslechli hluk vozů. Oznámili příchod Minyů Héraklovi a hrdina sám rozestavil své bojovníky. Jako když se v horách utrhne balvan, řítí se do údolí, strhává všechno živé a ničí, co mu přijde do cesty, tak padli Thébané v soutěsce na nepřítele. Všichni se rozběhli k chrámu bohyně Athény. O překot snímali staré zbraně z chrámových stěn a se zbraní v ruce se shromáždili kolem Hérakla. Hérakles s nimi vytáhl do hor vstříc ohlášenému vojsku krále Minyů. Vybral k boji soutěsku, kde nepřátelům nebyla jejich přesila nic platná. Nečekali dlouho. Brzy ohlásily mraky zvířeného prachu thébským pozorovatelům, že se blíží veliké vojsko. Už rozeznávali lesklé přílby a zaslechli hluk vozů. Oznámili příchod Minyů Héraklovi a hrdina sám rozestavil své bojovníky. Jako když se v horách utrhne balvan, řítí se do údolí, strhává všechno živé a ničí, co mu přijde do cesty, tak padli Thébané v soutěsce na nepřítele.
Řádek 953: Řádek 970:
 Hérakla věštba těžce ranila. Žalem ztrácel rozum a nevěděl, co činí. Jen dobrotivý čas, jenž plyne a smývá i bolesti hrdinů, zmírnil Héraklův žal. S povzdechem nastoupil cestu do Mykén. Hérakla věštba těžce ranila. Žalem ztrácel rozum a nevěděl, co činí. Jen dobrotivý čas, jenž plyne a smývá i bolesti hrdinů, zmírnil Héraklův žal. S povzdechem nastoupil cestu do Mykén.
  
-„Konečně se velikému Héraklovi zlíbilo mě navštívit?" přivítal ho posměšně Eurystheus. Chtěl ještě něco přidat, ale raději zmlkl.+„Konečně se velikému Héraklovi zlíbilo mě navštívit?“ přivítal ho posměšně Eurystheus. Chtěl ještě něco přidat, ale raději zmlkl.
  
 Hrdinovi žhnuly oči jako plamen. Se sklopenýma očima určil král Héraklovi první práci. Hrdinovi žhnuly oči jako plamen. Se sklopenýma očima určil král Héraklovi první práci.
  
-„Nejprve mi přines kůži nemejského lva," řekl a po očku sledoval odcházejícího hrdinu. Přál mu v duchu všechno nejhorší.+„Nejprve mi přines kůži nemejského lva,“ řekl a po očku sledoval odcházejícího hrdinu. Přál mu v duchu všechno nejhorší.
  
 Nemejský lev byl strašná šelma. Mnoho lovců se za ním už vydalo, a nevrátil se ani jeden. Hérakles úkol neodkládal a ihned vyrazil. Cestou potkával lidi, věděli, kam hrdina míří, a šeptali si: Nemejský lev byl strašná šelma. Mnoho lovců se za ním už vydalo, a nevrátil se ani jeden. Hérakles úkol neodkládal a ihned vyrazil. Cestou potkával lidi, věděli, kam hrdina míří, a šeptali si:
  
-„Hérakles jde zabít nemejského lva. Je silák, ale kdo ví, jestli se mu to podaří. Nemejského lva dosud neporanila žádná zbraň. Je nezranitelný."+„Hérakles jde zabít nemejského lva. Je silák, ale kdo ví, jestli se mu to podaří. Nemejského lva dosud neporanila žádná zbraň. Je nezranitelný.“
  
 Hrdina si ničeho nevšímal. Mlčky putoval s lesklou olympskou zbrojí do lesů, v kterých žil obávaný lev. Mečem si prosekával v houštinách cestu, až přišel na místo, kam se ani ptáci neodvažovali a kde se rozprostíralo mrtvé ticho. Zdálo se, že i listí na stromech bázlivě šumí. Tam se černala lví sluj. Hérakles se před ní posadil a čekal. Za soumraku se ozval v lese praskot. Lev se vracel z lovu a mocnými tlapami drtil větve. Hérakles zvedl luk a namířil do křoví. Objevil se obrovský lev, potřásající hřívou skropenou krví. Vzduchem zasvištěl šíp a odrazil se od lví kůže jako od skály. Hrdina namířil znovu, ale i druhý šíp se smekl po srsti nezranitelného zvířete. Když sáhl po třetím šípu, otočil lev pomalu hlavu a spatřil střelce. Přikrčil se a chystal se ke skoku. Hérakles uhnul, a jak lev dopadl před ním na zem, udeřil ho mocně kyjem do lebky. Omráčený lev se zapotácel. Hérakles k němu přiskočil, sevřel mu hrdlo dlaněmi a zardousil ho. Z mrtvého lva stáhl kůži. Lví lebku si posadil na hlavu jako přílbu, přední tlapy si hodil přes ramena a do kůže se zahalil. Hrdina si ničeho nevšímal. Mlčky putoval s lesklou olympskou zbrojí do lesů, v kterých žil obávaný lev. Mečem si prosekával v houštinách cestu, až přišel na místo, kam se ani ptáci neodvažovali a kde se rozprostíralo mrtvé ticho. Zdálo se, že i listí na stromech bázlivě šumí. Tam se černala lví sluj. Hérakles se před ní posadil a čekal. Za soumraku se ozval v lese praskot. Lev se vracel z lovu a mocnými tlapami drtil větve. Hérakles zvedl luk a namířil do křoví. Objevil se obrovský lev, potřásající hřívou skropenou krví. Vzduchem zasvištěl šíp a odrazil se od lví kůže jako od skály. Hrdina namířil znovu, ale i druhý šíp se smekl po srsti nezranitelného zvířete. Když sáhl po třetím šípu, otočil lev pomalu hlavu a spatřil střelce. Přikrčil se a chystal se ke skoku. Hérakles uhnul, a jak lev dopadl před ním na zem, udeřil ho mocně kyjem do lebky. Omráčený lev se zapotácel. Hérakles k němu přiskočil, sevřel mu hrdlo dlaněmi a zardousil ho. Z mrtvého lva stáhl kůži. Lví lebku si posadil na hlavu jako přílbu, přední tlapy si hodil přes ramena a do kůže se zahalil.
Řádek 967: Řádek 984:
 Když vstoupil ve lví kůži do mykénského paláce, vypadla Eurystheovi úlekem číše z rukou. Když vstoupil ve lví kůži do mykénského paláce, vypadla Eurystheovi úlekem číše z rukou.
  
-„Lev, lev!" zabědoval a pádil z hodovní síně, jako by před ním stál živý nemejský lev. „Zavřete dveře do síně," vykřikoval na sluhy, „je tam a otvírá tlamu!" Překlopýtal schody do sklepa, ukryl se v sudě a přikryl se víkem. Dlouho trvalo, než sloužícím uvěřil, že lev je opravdu mrtvý a že Hérakles přinesl jen kůži. Teprve pak se odhodlal, nadzvedl víko a ukázal sluhům bledou vystrašenou tvář. Vylezl ze sudu a přikazoval:+„Lev, lev!“ zabědoval a pádil z hodovní síně, jako by před ním stál živý nemejský lev. „Zavřete dveře do síně,“ vykřikoval na sluhy, „je tam a otvírá tlamu!“ Překlopýtal schody do sklepa, ukryl se v sudě a přikryl se víkem. Dlouho trvalo, než sloužícím uvěřil, že lev je opravdu mrtvý a že Hérakles přinesl jen kůži. Teprve pak se odhodlal, nadzvedl víko a ukázal sluhům bledou vystrašenou tvář. Vylezl ze sudu a přikazoval:
  
-„Hérakles mi do hradu už nesmí. Rozkazy mu budu posílat po sluhovi."+„Hérakles mi do hradu už nesmí. Rozkazy mu budu posílat po sluhovi.“
  
 Hérakles se s chutí zasmál královu strachu a lví kůži si ponechal. Chránila ho po celý život jako nejpevnější brnění. Hérakles se s chutí zasmál královu strachu a lví kůži si ponechal. Chránila ho po celý život jako nejpevnější brnění.
Řádek 977: Řádek 994:
 Ještě si po cestě neodpočinul, a už tu byl králův posel a oznamoval: Ještě si po cestě neodpočinul, a už tu byl králův posel a oznamoval:
  
-„Král ti, Hérakle, rozkazuje, abys zabil hydru, která pustoší krajinu u města Lerny."+„Král ti, Hérakle, rozkazuje, abys zabil hydru, která pustoší krajinu u města Lerny.“
  
 Héraklovi nezbývalo než se vydat na cestu. Hydra byla hrozná saň, had s devíti hlavami, z nich prostřední byla nesmrtelná. Nedaleko Lerny potkal hrdina mladého pastýře. Héraklovi nezbývalo než se vydat na cestu. Hydra byla hrozná saň, had s devíti hlavami, z nich prostřední byla nesmrtelná. Nedaleko Lerny potkal hrdina mladého pastýře.
  
-„Hej, příteli," zavolal na pastýře, „ukaž mi cestu, kudy se dostanu k hydře. Jdu ji zahubit."+„Hej, příteli,“ zavolal na pastýře, „ukaž mi cestu, kudy se dostanu k hydře. Jdu ji zahubit.“
  
-„Neradím ti to," řekl pastýř, „mně hydra zadávila celé stádo ovcí a mého bratra odtáhla do močálu. S tou by si dovedl poradit snad jen Hérakles."+„Neradím ti to,“ řekl pastýř, „mně hydra zadávila celé stádo ovcí a mého bratra odtáhla do močálu. S tou by si dovedl poradit snad jen Hérakles.“
  
-„Jsem Hérakles," odpověděl hrdina, „a saň zahubím."+„Jsem Hérakles,“ odpověděl hrdina, „a saň zahubím.“
  
 Jak uslyšel pastýř, že pocestný je Hérakles, probudila se i v něm odvaha a neohroženě doprovodil hrdinu na okraj bažiny, kde měla hydra brloh. Hérakles vystřeloval do brlohu tak dlouho hořící šípy, dokud nestvůru nevylákal na denní světlo. Vylezla se supěním a syčením a jejích devět vztyčených krků se vztekle kymácelo nad bažinou. Hrdina se rozmáchl mečem a začal jí utínat jednu hlavu po druhé. Byla to marná práce. Místo uťaté hlavy naskočily dvě nové. Veliký mořský rak se připlazil hydře na pomoc a sevřel Héraklovy nohy. Hrdina roztříštil raka kyjem a zavolal na pastýře, aby mu přinesl hořící dřeva. Statečný pastýř přivlekl větve, zapálil je a podával bojujícímu Héraklovi. Hérakles utínal hydře hlavy a přejížděl rány plamenem. Na spáleném místě už nová hlava nenarosila. Tak se mu podařilo zničit všech devět hlav. Nesmrtelnou hlavu zahrabal do země a přivalil na ni kámen. Celý močál se naplnil černou jedovatou krví z hydry. Hérakles namočil do krve svoje šípy. Koho takovým šípem zasáhl, ten neušel smrti. Jak uslyšel pastýř, že pocestný je Hérakles, probudila se i v něm odvaha a neohroženě doprovodil hrdinu na okraj bažiny, kde měla hydra brloh. Hérakles vystřeloval do brlohu tak dlouho hořící šípy, dokud nestvůru nevylákal na denní světlo. Vylezla se supěním a syčením a jejích devět vztyčených krků se vztekle kymácelo nad bažinou. Hrdina se rozmáchl mečem a začal jí utínat jednu hlavu po druhé. Byla to marná práce. Místo uťaté hlavy naskočily dvě nové. Veliký mořský rak se připlazil hydře na pomoc a sevřel Héraklovy nohy. Hrdina roztříštil raka kyjem a zavolal na pastýře, aby mu přinesl hořící dřeva. Statečný pastýř přivlekl větve, zapálil je a podával bojujícímu Héraklovi. Hérakles utínal hydře hlavy a přejížděl rány plamenem. Na spáleném místě už nová hlava nenarosila. Tak se mu podařilo zničit všech devět hlav. Nesmrtelnou hlavu zahrabal do země a přivalil na ni kámen. Celý močál se naplnil černou jedovatou krví z hydry. Hérakles namočil do krve svoje šípy. Koho takovým šípem zasáhl, ten neušel smrti.
Řádek 995: Řádek 1012:
 Poslal Hérakla do hor, aby přinesl obrovského divokého kance, který ničil rolníkům v údolích úrodu. A Hérakles přinesl kance živého na zádech do Mykén. Poslal ho pro laň bohyně Artemidy. A Hérakles přivedl nádherné zvíře se zlatými parohy před královský palác. Poslal Hérakla, aby zahnal z Řecka stymfalské ptáky, kteří měli kovové drápy a zobáky a dovedli vystřelovat svá tvrdá pera jako šípy. A Hérakles stymfalské ptáky z Řecka vyhnal. Poslal Hérakla do hor, aby přinesl obrovského divokého kance, který ničil rolníkům v údolích úrodu. A Hérakles přinesl kance živého na zádech do Mykén. Poslal ho pro laň bohyně Artemidy. A Hérakles přivedl nádherné zvíře se zlatými parohy před královský palác. Poslal Hérakla, aby zahnal z Řecka stymfalské ptáky, kteří měli kovové drápy a zobáky a dovedli vystřelovat svá tvrdá pera jako šípy. A Hérakles stymfalské ptáky z Řecka vyhnal.
  
-„Dávám Héraklovi příliš snadné úkoly," řekl si král. „Chytit nebo zahnat nějaké zvíře, i když je to zvíře podivuhodné, je přece jen možné. Musím si vymyslit úkol, který není možné splnit a který Hérakla zesměšní."+„Dávám Héraklovi příliš snadné úkoly,“ řekl si král. „Chytit nebo zahnat nějaké zvíře, i když je to zvíře podivuhodné, je přece jen možné. Musím si vymyslit úkol, který není možné splnit a který Hérakla zesměšní.“
  
 Poslal k Héraklovi sluhu s rozkazem: Poslal k Héraklovi sluhu s rozkazem:
  
-„Jdi ke králi Augiášovi a vyčisti mu v jednom dni chlévy."+„Jdi ke králi Augiášovi a vyčisti mu v jednom dni chlévy.“
  
 {{:baje:augias.jpg?200 }} {{:baje:augias.jpg?200 }}
Řádek 1005: Řádek 1022:
 Augiáš měl tři tisíce kusů dobytka, a když uslyšel, proč k němu Hérakles přichází, jen se usmál.  Augiáš měl tři tisíce kusů dobytka, a když uslyšel, proč k němu Hérakles přichází, jen se usmál. 
  
-"Podaří-li se ti vyčistit mé chlévy za jediný den, rád ti dám za odměnu tři sta kusů ze svého stáda," řekl hrdinovi. Myslil, že takový úkol Hérakles nikdy nesplní.+„Podaří-li se ti vyčistit mé chlévy za jediný den, rád ti dám za odměnu tři sta kusů ze svého stáda,“ řekl hrdinovi. Myslil, že takový úkol Hérakles nikdy nesplní.
 Hérakles práci neodkládal a šel se na králova stáda hned podívat. Augiáš choval dobytčata za vysokou zdí a po léta nedal obrovské chlévy vyčistit. Hrdina si všechno dobře prohlédl a vyhnal stáda z chlévů. Strhl část zdi a zavedl za ni vodu z dvou blízkých řek. Kalný proud vypouštěl opět vraty a zaváděl jej do původních řečišť. Tak vyčistil chlévy, aniž použil nějakého nástroje a aniž se ušpinil. Hérakles práci neodkládal a šel se na králova stáda hned podívat. Augiáš choval dobytčata za vysokou zdí a po léta nedal obrovské chlévy vyčistit. Hrdina si všechno dobře prohlédl a vyhnal stáda z chlévů. Strhl část zdi a zavedl za ni vodu z dvou blízkých řek. Kalný proud vypouštěl opět vraty a zaváděl jej do původních řečišť. Tak vyčistil chlévy, aniž použil nějakého nástroje a aniž se ušpinil.
  
Řádek 1014: Řádek 1031:
 Zmateného krále Eurysthea nenapadlo nic jiného, než poslat Hérakla na Krétu pro divokého býka. Hrdina přivlekl do Mykén i divokého býka. Eurystheus ho poslal pro zuřivé koně krále Dioméda, kteří se živili lidským masem. A když se Hérakles vrátil i s těmi živ a zdráv, vzdychl si Eurystheus. Už si nemohl vzpomenout na žádný úkol. Tu ho objala jeho dcera a řekla: Zmateného krále Eurysthea nenapadlo nic jiného, než poslat Hérakla na Krétu pro divokého býka. Hrdina přivlekl do Mykén i divokého býka. Eurystheus ho poslal pro zuřivé koně krále Dioméda, kteří se živili lidským masem. A když se Hérakles vrátil i s těmi živ a zdráv, vzdychl si Eurystheus. Už si nemohl vzpomenout na žádný úkol. Tu ho objala jeho dcera a řekla:
  
-"Posíláš Hérakla pro samá ošklivá zvířata. Pošli ho jednou pro něco krásného. Tak ráda bych měla pás královny Amazonek. Je prý nádhernější než nejskvostnější pás vyrobený u nás v Mykénách. Ať mi ho Hérakles přinese. I to je velmi těžký úkol."+„Posíláš Hérakla pro samá ošklivá zvířata. Pošli ho jednou pro něco krásného. Tak ráda bych měla pás královny Amazonek. Je prý nádhernější než nejskvostnější pás vyrobený u nás v Mykénách. Ať mi ho Hérakles přinese. I to je velmi těžký úkol.“
  
 Král se zaradoval nad tou radou a rozkázal Héraklovi, aby se vydal k Amazonkám pro vzácný pás. Král se zaradoval nad tou radou a rozkázal Héraklovi, aby se vydal k Amazonkám pro vzácný pás.
Řádek 1024: Řádek 1041:
 Eurystheus přál jako vždycky Héraklovi záhubu. Ale králova dcera si toužebně přála, aby se Hérakles vrátil s pásem. Dočkala se. Po těžkých bojích se zmocnil Hérakles drahocenného pásu a přinesl jej králi Eurystheovi. Eurystheus přál jako vždycky Héraklovi záhubu. Ale králova dcera si toužebně přála, aby se Hérakles vrátil s pásem. Dočkala se. Po těžkých bojích se zmocnil Hérakles drahocenného pásu a přinesl jej králi Eurystheovi.
  
-"Už mu zbývá jen desátá práce," naříkal král a rozhodl se, že Hérakla pošle za desátým úkolem co nejdál. Ať mi dojde pro stáda obra Géryóna, napadlo mu. Géryón má tři těla, šest rukou a šest nohou a stáda mu hlídá divoký dvouhlavý pes. Zavolal služebníka a dal svůj rozkaz ohlásit Héraklovi.+„Už mu zbývá jen desátá práce,“ naříkal král a rozhodl se, že Hérakla pošle za desátým úkolem co nejdál. Ať mi dojde pro stáda obra Géryóna, napadlo mu. Géryón má tři těla, šest rukou a šest nohou a stáda mu hlídá divoký dvouhlavý pes. Zavolal služebníka a dal svůj rozkaz ohlásit Héraklovi.
  
 Země, kde se pásla Géryónova stáda, ležela daleko na západě. Hérakles se musel plavit po moři a putovat po souši. Po dlouhé době se dostal do Afriky. V Africe žil obr Antaios, syn matky země. Jakmile spatřil Hérakla, vyšel mu naproti. Země, kde se pásla Géryónova stáda, ležela daleko na západě. Hérakles se musel plavit po moři a putovat po souši. Po dlouhé době se dostal do Afriky. V Africe žil obr Antaios, syn matky země. Jakmile spatřil Hérakla, vyšel mu naproti.
  
-"Zastav se, poutníku," oslovil Antaios hrdinu. "Nepouštím dál na západ nikoho, kdo si se mnou nezměří síly."+„Zastav se, poutníku,“ oslovil Antaios hrdinu. „Nepouštím dál na západ nikoho, kdo si se mnou nezměří síly.“
  
 Hérakles viděl, že obrovi neunikne. Přijal tedy zápas. Obr i hrdina se snažili jeden druhého převalit na záda. Země duněla pod jejich patami, prudce oddechovali a čela se jim leskla potem, ale nikdo z nich nevítězil. Kdykoli se Héraklovi podařilo Antaina povalit na zem, obrova síla jen vzrostla a hravě ze sebe hrdinu setřásl. To matka Země vdechla svému synovi vždy nové síly. Hérakles poznal, že dokud se obr dotýká země, je neporazitelný. Proto uchopil Antaia v pase, vyzdvihl ho do vzduchu a nad zemí ho zardousil. Hérakles viděl, že obrovi neunikne. Přijal tedy zápas. Obr i hrdina se snažili jeden druhého převalit na záda. Země duněla pod jejich patami, prudce oddechovali a čela se jim leskla potem, ale nikdo z nich nevítězil. Kdykoli se Héraklovi podařilo Antaina povalit na zem, obrova síla jen vzrostla a hravě ze sebe hrdinu setřásl. To matka Země vdechla svému synovi vždy nové síly. Hérakles poznal, že dokud se obr dotýká země, je neporazitelný. Proto uchopil Antaia v pase, vyzdvihl ho do vzduchu a nad zemí ho zardousil.
Řádek 1040: Řádek 1057:
 Jednoho večera se před královským palácem v Mykénách ozvalo bučení obrovského stáda. Před králem Eurystheem se objevil Hérakles: Jednoho večera se před královským palácem v Mykénách ozvalo bučení obrovského stáda. Před králem Eurystheem se objevil Hérakles:
  
-"Králi, přihnal jsem ti Géryónova dobytčata. Splnil jsem desátý úkol a teď mě propusť ze svých služeb!"+„Králi, přihnal jsem ti Géryónova dobytčata. Splnil jsem desátý úkol a teď mě propusť ze svých služeb!“
  
 Potměšilý Eurystheus měl už připravenou výmluvu: Potměšilý Eurystheus měl už připravenou výmluvu:
  
-"Nemohu tě ještě propustit," řekl, "splnil jsi prozatím jen osm úkolů řádně. Dva úkoly ti neuznávám. Copak jsi lernejskou saň zabil sám? Pomáhal ti pastýř. A za vyčištění Augiášova chléva sis smluvil plat."+„Nemohu tě ještě propustit,“ řekl, „splnil jsi prozatím jen osm úkolů řádně. Dva úkoly ti neuznávám. Copak jsi lernejskou saň zabil sám? Pomáhal ti pastýř. A za vyčištění Augiášova chléva sis smluvil plat.“
  
-"Ale král mi pak slíbené kusy nedal," namítal Hérakles.+„Ale král mi pak slíbené kusy nedal,“ namítal Hérakles.
  
-"Kdyby je dal, byl bys je vzal," řekl Eurystheus, "proto to nemohu uznat ani vyčištění chléva."+„Kdyby je dal, byl bys je vzal,“ řekl Eurystheus, „proto to nemohu uznat ani vyčištění chléva.“
  
-"Dělej, jak myslíš," odpověděl rozmrzele Hérakles, "splnil jsem deset úkolů, splním i dvanáct."+„Dělej, jak myslíš,“ odpověděl rozmrzele Hérakles, „splnil jsem deset úkolů, splním i dvanáct.“
  
 Eurystheus si v duchu říkal: jen počkej, Hérakle, konečně mám pro tebe práci, proti které všechno, co jsi vykonal, vůbec nic není. Pošlu tě pro zlatá jablka do zahrady Hesperidek. Eurystheus si v duchu říkal: jen počkej, Hérakle, konečně mám pro tebe práci, proti které všechno, co jsi vykonal, vůbec nic není. Pošlu tě pro zlatá jablka do zahrady Hesperidek.
Řádek 1056: Řádek 1073:
 Když Hérakles uslyšel, co po něm král žádá, rozhněval se: Když Hérakles uslyšel, co po něm král žádá, rozhněval se:
  
-"Jak mohu najít zlatá jablka Hesperidek? Nikdo z lidí neví, kde zahrada leží."+„Jak mohu najít zlatá jablka Hesperidek? Nikdo z lidí neví, kde zahrada leží.“
  
-"Proto je to také úkol hodný Hérakla," usmíval se král, ale Héraklovi se do očí nepodíval.+„Proto je to také úkol hodný Hérakla,“ usmíval se král, ale Héraklovi se do očí nepodíval.
  
 Hrdina opustil palác, vydal se do světa a všude se vyptával na cestu k Hesperidkám. Nikdo mu nedovedl poradit. Cestou jeho sláva ještě vzrůstala. Kdekoli sužoval lidi nějaký obr nebo dravé zvíře, vždycky byl Hérakles ochoten pomoci. Jeho kyj, meč a otrávené šípy nezahálely. Tak se dostal na své pouti až do pohoří Kavkazu. Mezi horami se temně rozléhalo sténání upoutaného Prométhea. Hrdina šel za tím hlasem. Orel, týrající Prométhea, se právě chystal odletět. Hérakles napjal luk a dobře mířeným šípem orla zabil. Hbitě se vyšplhal na skálu, rozbil Prométheovy okovy a osvobodil ho. Hrdina opustil palác, vydal se do světa a všude se vyptával na cestu k Hesperidkám. Nikdo mu nedovedl poradit. Cestou jeho sláva ještě vzrůstala. Kdekoli sužoval lidi nějaký obr nebo dravé zvíře, vždycky byl Hérakles ochoten pomoci. Jeho kyj, meč a otrávené šípy nezahálely. Tak se dostal na své pouti až do pohoří Kavkazu. Mezi horami se temně rozléhalo sténání upoutaného Prométhea. Hrdina šel za tím hlasem. Orel, týrající Prométhea, se právě chystal odletět. Hérakles napjal luk a dobře mířeným šípem orla zabil. Hbitě se vyšplhal na skálu, rozbil Prométheovy okovy a osvobodil ho.
  
 Vděčný Prométheus objal svého zachránce, děkoval mu a zeptal se ho, jak by se mu mohl odměnit. Hérakles pověděl Prométheovi a své bludné pouti za zlatými jablky a Prométheus mu poradil. Vděčný Prométheus objal svého zachránce, děkoval mu a zeptal se ho, jak by se mu mohl odměnit. Hérakles pověděl Prométheovi a své bludné pouti za zlatými jablky a Prométheus mu poradil.
-"Musíš projít africkou krajinou, až se dostaneš k obru Atlantovi," řekl, "toho požádej, aby ti zlatá jablka přinesl. Sám se pro ně nevydávej. Zahradu střeží čtyři víly Hesperidky a strašný stohlavý drak Ládón. Drak nikdy neusíná a každá jeho hlava hučí a syčí jiným hlasem. Ale obr Atlas si s ním poradí."+„Musíš projít africkou krajinou, až se dostaneš k obru Atlantovi,“ řekl, „toho požádej, aby ti zlatá jablka přinesl. Sám se pro ně nevydávej. Zahradu střeží čtyři víly Hesperidky a strašný stohlavý drak Ládón. Drak nikdy neusíná a každá jeho hlava hučí a syčí jiným hlasem. Ale obr Atlas si s ním poradí.“
  
 Hérakla Prométheova rada potěšila. Cestu do Afriky už znal. Spěchal pod žhavým africkým sluncem k obru Atlantovi. Nezdržoval se hledáním noclehu, spával pod širým nebem. Jednou zase tak spal, zahalen ve lví kůži, a tu cítí lehké šimrání hejna drobných trpaslíků Pygmejů. Jedni nesli provazy a snažili se hrdinu spoutat, druzí se šikovali jako vojsko k útoku. Lezli Héraklovi po hrudi, ohmatávali mu obličej a soukali se mu vzhůru po vlasech. Hrdina se nemohl ubránit smíchu nad vážným počínáním titěrných Pygmejů. Rozesmál se a trpaslíci z něho padali jako z hory, na níž vypuklo zemětřesení. Hérakles je pochytal do lví kůže a vzal je s sebou. Hérakla Prométheova rada potěšila. Cestu do Afriky už znal. Spěchal pod žhavým africkým sluncem k obru Atlantovi. Nezdržoval se hledáním noclehu, spával pod širým nebem. Jednou zase tak spal, zahalen ve lví kůži, a tu cítí lehké šimrání hejna drobných trpaslíků Pygmejů. Jedni nesli provazy a snažili se hrdinu spoutat, druzí se šikovali jako vojsko k útoku. Lezli Héraklovi po hrudi, ohmatávali mu obličej a soukali se mu vzhůru po vlasech. Hrdina se nemohl ubránit smíchu nad vážným počínáním titěrných Pygmejů. Rozesmál se a trpaslíci z něho padali jako z hory, na níž vypuklo zemětřesení. Hérakles je pochytal do lví kůže a vzal je s sebou.
  
-"Vás odnesu do Řecka," smál se a přehodil si lví kůži s trpaslíky přes rameno.+„Vás odnesu do Řecka,“ smál se a přehodil si lví kůži s trpaslíky přes rameno.
  
 Tak putoval dál do krajiny Hesperidek, kde žil obr Atlas. Atlantovi určili bohové těžkou práci. Vzpíral nebeskou klenbu, aby se nezřítila na zem. Ohromného obra bylo vidět už z dálky. Tak putoval dál do krajiny Hesperidek, kde žil obr Atlas. Atlantovi určili bohové těžkou práci. Vzpíral nebeskou klenbu, aby se nezřítila na zem. Ohromného obra bylo vidět už z dálky.
  
-"Koho tu hledáš?" zahučel obr na Hérakla.+„Koho tu hledáš?“ zahučel obr na Hérakla.
  
-"Král Eurystheus mě posílá pro zlatá jablka Hesperidek," řekl Hérakles, "proto jdu k tobě s prosbou, zda bys mi je nemohl přinést."+„Král Eurystheus mě posílá pro zlatá jablka Hesperidek,“ řekl Hérakles, „proto jdu k tobě s prosbou, zda bys mi je nemohl přinést.“
  
-"Rád ti je přinesu," odpověděl obr, "ale vidíš, že držím nebesa. Nemohu své místo opustit."+„Rád ti je přinesu,“ odpověděl obr, „ale vidíš, že držím nebesa. Nemohu své místo opustit.“
  
-"Podržím nebeskou klenbu místo tebe," nabídl se Hérakles a vzal nebe na své mohutná ramena.+„Podržím nebeskou klenbu místo tebe,“ nabídl se Hérakles a vzal nebe na své mohutná ramena.
  
 Atlas zatím uspal v zahradě Hesperidek draka, zabil jej a vrátil se k Héraklovi s třemi zlatými jablky. Stál před hrdinou, díval se, jak se prohýbá pod tíží nebes, a zdráhal se vzít je opět na ramena. Atlas zatím uspal v zahradě Hesperidek draka, zabil jej a vrátil se k Héraklovi s třemi zlatými jablky. Stál před hrdinou, díval se, jak se prohýbá pod tíží nebes, a zdráhal se vzít je opět na ramena.
  
-"Hérakle, zachutnala mi volnost," řekl Atlas, "opravdu nemám chuť nést oblohu."+„Hérakle, zachutnala mi volnost,“ řekl Atlas, „opravdu nemám chuť nést oblohu.“
  
-"Dobrá," odpověděl lstivě Hérakles, "dovol mi aspoň, abych si něčím podložil hlavu. Mám strach, že mi břemeno rozmačká lebku."+„Dobrá,“ odpověděl lstivě Hérakles, „dovol mi aspoň, abych si něčím podložil hlavu. Mám strach, že mi břemeno rozmačká lebku.“
  
 Atlas neprohlédl lest a podepřel rameny nebesa, aby si mohl Hérakles natrhat trávu a mech. Atlas neprohlédl lest a podepřel rameny nebesa, aby si mohl Hérakles natrhat trávu a mech.
Řádek 1095: Řádek 1112:
 Král čím dál tím více poznával, že místo aby hrdinu pracemi pokořil, získal mu nesmírnou slávu. Lid viděl v Héraklovi ochránce a osvoboditele. Nebylo krajiny, v níž by nebyli obyvatelé Héraklovi vděčni za nějaký hrdinský čin. Už jeho jméno probouzelo nadšení a odvahu v srdcích ostatních Řeků. Král čím dál tím více poznával, že místo aby hrdinu pracemi pokořil, získal mu nesmírnou slávu. Lid viděl v Héraklovi ochránce a osvoboditele. Nebylo krajiny, v níž by nebyli obyvatelé Héraklovi vděčni za nějaký hrdinský čin. Už jeho jméno probouzelo nadšení a odvahu v srdcích ostatních Řeků.
  
-"Králi," oslovil Hérakles Eurysthea, "očekávám tvůj poslední úkol."+„Králi,“ oslovil Hérakles Eurysthea, „očekávám tvůj poslední úkol.“
  
-"Jdi třeba," rozmýšlel se král, " do podsvětí a přiveď mi pekelného psa Kerbera."+„Jdi třeba,“ rozmýšlel se král, „ do podsvětí a přiveď mi pekelného psa Kerbera.“
  
 Trojhlavý pes Kerberos hlídal vstup do říše mrtvých. Dovoloval stínům zemřelých lidí vejít do podsvětí, ale nikoho nepouštěl zpátky na zem. Eurystheus měl z nápadu velikou radost. Tak nebezpečný úkol Héraklovi ještě nedal. Trojhlavý pes Kerberos hlídal vstup do říše mrtvých. Dovoloval stínům zemřelých lidí vejít do podsvětí, ale nikoho nepouštěl zpátky na zem. Eurystheus měl z nápadu velikou radost. Tak nebezpečný úkol Héraklovi ještě nedal.
Řádek 1105: Řádek 1122:
 Sám vladař říše mrtvých Hádes zastoupil hrdinovi cestu. Sám vladař říše mrtvých Hádes zastoupil hrdinovi cestu.
  
-"Stůj, Hérakle!" zvolal. "Proč chceš sestoupit mezi stíny? Jsi živ a nepatříš do království smrti."+„Stůj, Hérakle!“ zvolal. „Proč chceš sestoupit mezi stíny? Jsi živ a nepatříš do království smrti.“
  
-"Přicházím z rozkazu krále Eurysthea," řekl Hérakles, "uložil mi poslední úkol. Mám přivést do Mykén Kerbera, strážce podsvětí. Podaří-li se mi to, zprostí mě král služby a budu volný."+„Přicházím z rozkazu krále Eurysthea,“ řekl Hérakles, „uložil mi poslední úkol. Mám přivést do Mykén Kerbera, strážce podsvětí. Podaří-li se mi to, zprostí mě král služby a budu volný.“
  
-"Kerbera chceš odvést?" podivil se Hádes. "Odvážíš-li se toho, odveď si ho. Ale pod jednou podmínkou. Nesmíš se ho zmocnit zbraněmi."+„Kerbera chceš odvést?“ podivil se Hádes. „Odvážíš-li se toho, odveď si ho. Ale pod jednou podmínkou. Nesmíš se ho zmocnit zbraněmi.“
  
 Hérakles souhlasil. Kerberos ho přivítal hrozným štěkotem a ze tří párů ohnivých očí mu vyšlehly plameny. Zlostně se vrhl na Hérakla. Hrdina se rozkročil a stiskl netvora v pěstích. Kerberos se zmítal a dusil, ale Hérakles nepovoloval, dokud pekelný pes nezkrotl. Zkroceného psa vyvedl na zemský povrch. Kerberos poprvé spatřil denní světlo. Z tlamy mu úzkostí začala stříkat jedovatá pěna. Kam dopadla, tam vyrostla jedovatá bylina. Hérakles souhlasil. Kerberos ho přivítal hrozným štěkotem a ze tří párů ohnivých očí mu vyšlehly plameny. Zlostně se vrhl na Hérakla. Hrdina se rozkročil a stiskl netvora v pěstích. Kerberos se zmítal a dusil, ale Hérakles nepovoloval, dokud pekelný pes nezkrotl. Zkroceného psa vyvedl na zemský povrch. Kerberos poprvé spatřil denní světlo. Z tlamy mu úzkostí začala stříkat jedovatá pěna. Kam dopadla, tam vyrostla jedovatá bylina.
Řádek 1123: Řádek 1140:
 Roztrpčen nad křivdou, která se mu stala, rozhodl se, že navštíví svého přítele krále Adméta. Admétovo město nalezl v hlubokém smutku. Zdrcený král přivítal hrdinu v paláci mlčky a odvedl ho k lehátku, na němž ležela mrtvá královna Alkéstis. Celá byla zahalena bílým rouchem, jen tvář měla odhrnutou a půvabná byla jako za živa. Roztrpčen nad křivdou, která se mu stala, rozhodl se, že navštíví svého přítele krále Adméta. Admétovo město nalezl v hlubokém smutku. Zdrcený král přivítal hrdinu v paláci mlčky a odvedl ho k lehátku, na němž ležela mrtvá královna Alkéstis. Celá byla zahalena bílým rouchem, jen tvář měla odhrnutou a půvabná byla jako za živa.
  
-"K pohřební hostině jsi přišel, milý příteli," promluvil Admétos a slzy mu zalily oči. "Sám jsem byl těžce nemocen," vyprávěl nešťastný král rozechvělým hlasem, "a Smrt už obcházela palác, aby si mne odvedla do podsvětí. Ale bůh Apollón, můj ochránce, vyprosil bohyni osudu, aby mi ještě nepřestřihovala nit života, když se najde někdo, kdo by dobrovolně zemřel místo mne. Má ubohá manželka, moje krásná Alkéstis, se o tom doslechla a obětovala za mne svůj život. Chtěla mi zachovat život a darovala mi dvojí smrt. Svou i mou. Od jejího skonu bloudím palácem jako stíny zemřelých podsvětím a můj pokrm a nápoj jsou jen slzy a slzy."+„K pohřební hostině jsi přišel, milý příteli,“ promluvil Admétos a slzy mu zalily oči. „Sám jsem byl těžce nemocen,“ vyprávěl nešťastný král rozechvělým hlasem, „a Smrt už obcházela palác, aby si mne odvedla do podsvětí. Ale bůh Apollón, můj ochránce, vyprosil bohyni osudu, aby mi ještě nepřestřihovala nit života, když se najde někdo, kdo by dobrovolně zemřel místo mne. Má ubohá manželka, moje krásná Alkéstis, se o tom doslechla a obětovala za mne svůj život. Chtěla mi zachovat život a darovala mi dvojí smrt. Svou i mou. Od jejího skonu bloudím palácem jako stíny zemřelých podsvětím a můj pokrm a nápoj jsou jen slzy a slzy.“
  
 Hérakla dojala králova bolest a smutek a tiše vyšel z paláce. Admétos pohroužený do svého žalu ani nezpozoroval, že se Hérakles vzdálil. Hrdina si vybral nejlepší vůz a nejrychlejší koně a tryskem se rozjel ke sluji, kudy se vstupuje do podsvětí. Cestu dobře znal. Hérakla dojala králova bolest a smutek a tiše vyšel z paláce. Admétos pohroužený do svého žalu ani nezpozoroval, že se Hérakles vzdálil. Hrdina si vybral nejlepší vůz a nejrychlejší koně a tryskem se rozjel ke sluji, kudy se vstupuje do podsvětí. Cestu dobře znal.
Řádek 1129: Řádek 1146:
 S kňučením stáhl Kerberos ocas mezi nohy a couvl před hrdinou. Hérakles se vřítil do říše mrtvých, pod jeho kroky duněla země a ve skalách se objevovaly trhliny. Hádes se polekal nezvyklého hluku ve svém němém království a vyšel Héraklovi vstříc. S kňučením stáhl Kerberos ocas mezi nohy a couvl před hrdinou. Hérakles se vřítil do říše mrtvých, pod jeho kroky duněla země a ve skalách se objevovaly trhliny. Hádes se polekal nezvyklého hluku ve svém němém království a vyšel Héraklovi vstříc.
  
-"Králi mrtvých," oslovil Hérakles vládce podsvětí, "duše půvabné Alkéstidy odešla dobrovolně do tvé říše, aby zachránila manžela. Dovol, ať se vrátí zase do svého těla."+„Králi mrtvých,“ oslovil Hérakles vládce podsvětí, „duše půvabné Alkéstidy odešla dobrovolně do tvé říše, aby zachránila manžela. Dovol, ať se vrátí zase do svého těla.“
 Hádes znepokojen pozoroval trhliny ve skalách a změřil si hlučného vetřelce. Rozvažoval chvíli a usoudil, že bude lépe, když duši královny Alkéstidy pošle zpátky, než aby mu silák Hérakles bořil stěny podsvětní říše. Hádes znepokojen pozoroval trhliny ve skalách a změřil si hlučného vetřelce. Rozvažoval chvíli a usoudil, že bude lépe, když duši královny Alkéstidy pošle zpátky, než aby mu silák Hérakles bořil stěny podsvětní říše.
  
-"Vrátím duši královny jejímu tělu," řekl neochotně, "Ale ty pospěš rychle z mého království a slib mi, že se tu už neukážeš."+„Vrátím duši královny jejímu tělu,“ řekl neochotně, „Ale ty pospěš rychle z mého království a slib mi, že se tu už neukážeš.“
  
 Hérakles to rád slíbil a vyšel z podsvětí ven do sluneční záře. Nasedl do vozu a tryskem se vracel do paláce. Hérakles to rád slíbil a vyšel z podsvětí ven do sluneční záře. Nasedl do vozu a tryskem se vracel do paláce.
Řádek 1140: Řádek 1157:
 Šťastní manželé přivítali Hérakla jako svého největšího dobrodince. Na jeho počest uspořádal král velikou slavnost. Celé město se radovalo, smálo a zpívalo. Po sedmi dnech se neklidný hrdina rozloučil s pohostinným Admétem a věrnou Alkéstidou a opustil palác a město. Na cestě ho dohonil bratr krásné Ioly, o jejíž ruku před časem závodil v lukostřelbě. Šťastní manželé přivítali Hérakla jako svého největšího dobrodince. Na jeho počest uspořádal král velikou slavnost. Celé město se radovalo, smálo a zpívalo. Po sedmi dnech se neklidný hrdina rozloučil s pohostinným Admétem a věrnou Alkéstidou a opustil palác a město. Na cestě ho dohonil bratr krásné Ioly, o jejíž ruku před časem závodil v lukostřelbě.
  
-"Hérakle, nehněvej se na mne," řekl hrdinovi, "ale musíš se očistit z ošklivého podezření. Po tvém odchodu z otcova hradu se ztratili z královských stájí koně a mezci a otec si myslí, že jsi je odvedl. Pojď mi pomoci najít zloděje a tak svalíš ze sebe podezření."+„Hérakle, nehněvej se na mne,“ řekl hrdinovi, „ale musíš se očistit z ošklivého podezření. Po tvém odchodu z otcova hradu se ztratili z královských stájí koně a mezci a otec si myslí, že jsi je odvedl. Pojď mi pomoci najít zloděje a tak svalíš ze sebe podezření.“
  
 V Héraklovi probudilo nespravedlivé obvinění zlou prchlivost. Uchopil ve zlosti královského syna v pase a svrhl ho do propasti. Neblahý posel si pádem zlomil vaz. V Héraklovi probudilo nespravedlivé obvinění zlou prchlivost. Uchopil ve zlosti královského syna v pase a svrhl ho do propasti. Neblahý posel si pádem zlomil vaz.
Řádek 1146: Řádek 1163:
 Héraklova prchlivost rozhněvala vládce bohů Dia, jeho otce. Obdařil ho silou, aby pomáhal tam, kde je třeba pomoci, a ne proto, aby ve zlosti vraždil. Potrestal hrdinu zlou horečkou. Silný Hérakles náhle zeslábl a vrávoral jako vetchý stařec. Horečka mu spalovala všechny síly. Utýraný nemocí navštívil delfskou věštírnu. Héraklova prchlivost rozhněvala vládce bohů Dia, jeho otce. Obdařil ho silou, aby pomáhal tam, kde je třeba pomoci, a ne proto, aby ve zlosti vraždil. Potrestal hrdinu zlou horečkou. Silný Hérakles náhle zeslábl a vrávoral jako vetchý stařec. Horečka mu spalovala všechny síly. Utýraný nemocí navštívil delfskou věštírnu.
  
-Věštba mu přikázala: "Dej se prodat na tři roky do otroctví, tak usmíříš bohy."+Věštba mu přikázala: „Dej se prodat na tři roky do otroctví, tak usmíříš bohy.“
  
 Sklíčený Hérakles vstoupil s několika přáteli na loď plující do Asie a dal se tam od nich prodat do otroctví. Silný, statný hrdina našel brzy vznešeného kupce. Koupila ho královna Omfalé. Hérakles se uzdravil a nezahálel. Pomohl královně vyhubit v její zemi loupežníky a počínal si tak statečně, že se mu královna obdivovala. Když se dověděla, že ten otrok je slavný silák Hérakles, darovala mu svobodu a zahrnula ho ve svém paláci pohodlím. Sklíčený Hérakles vstoupil s několika přáteli na loď plující do Asie a dal se tam od nich prodat do otroctví. Silný, statný hrdina našel brzy vznešeného kupce. Koupila ho královna Omfalé. Hérakles se uzdravil a nezahálel. Pomohl královně vyhubit v její zemi loupežníky a počínal si tak statečně, že se mu královna obdivovala. Když se dověděla, že ten otrok je slavný silák Hérakles, darovala mu svobodu a zahrnula ho ve svém paláci pohodlím.
Řádek 1162: Řádek 1179:
 {{ :baje:deianeira.jpg?200}} {{ :baje:deianeira.jpg?200}}
  
-Hérakles hned poznal zradu a vystřelil za prchajícím kentaurem jedovatý šíp. Zasáhl jej na velikou dálku a kentaur padl. Z hrudi se mu valila krev. Slábnoucím hlasem řekl Deianeiře: "Rád bych ti, krásná Deianeiro, dříve než zemřu, něco dal, abys poznala, že nejsem tak zlý, jak si Hérakles myslí. Rychle si nachystej do nádobky krev, která mi vytéká z rány. Kdyby na tebe Hérakles někdy zapomínal nebo tě chtěl opustit, obarvi mu tou krví oděv a nikdy tě neopustí. Ale nepodřekni se, kouzlo by ztratilo moc."+Hérakles hned poznal zradu a vystřelil za prchajícím kentaurem jedovatý šíp. Zasáhl jej na velikou dálku a kentaur padl. Z hrudi se mu valila krev. Slábnoucím hlasem řekl Deianeiře: „Rád bych ti, krásná Deianeiro, dříve než zemřu, něco dal, abys poznala, že nejsem tak zlý, jak si Hérakles myslí. Rychle si nachystej do nádobky krev, která mi vytéká z rány. Kdyby na tebe Hérakles někdy zapomínal nebo tě chtěl opustit, obarvi mu tou krví oděv a nikdy tě neopustí. Ale nepodřekni se, kouzlo by ztratilo moc.“
  
 Kentaur domluvil a vydechl naposled. Deianeira mu uvěřila, nachytala teplou krev a nádobku rychle skryla, neboť se už blížil velkými skoky Hérakles. Cesta k hrdinovu příteli jim pak uběhla klidně a bez dobrodružství. Kentaur domluvil a vydechl naposled. Deianeira mu uvěřila, nachytala teplou krev a nádobku rychle skryla, neboť se už blížil velkými skoky Hérakles. Cesta k hrdinovu příteli jim pak uběhla klidně a bez dobrodružství.
Řádek 1170: Řádek 1187:
 Deianeira čekala v paláci netrpělivě na zprávy. S velkou slávou přitáhlo před palác poselstvo od Hérakla s průvodem zajatců. Deianeira čekala v paláci netrpělivě na zprávy. S velkou slávou přitáhlo před palác poselstvo od Hérakla s průvodem zajatců.
  
-"Dobyli jsme vítězství," hlásili poslové Deianeiře, "podsvětí se naplnilo našimi nepřáteli. Zde ti posílá Hérakles první zajatce a brzy přijde s vojskem i on."+„Dobyli jsme vítězství,“ hlásili poslové Deianeiře, „podsvětí se naplnilo našimi nepřáteli. Zde ti posílá Hérakles první zajatce a brzy přijde s vojskem i on.“
  
 Deianeira si prohlížela zajatce a zastavila se před půvabnou Iolou. Deianeira si prohlížela zajatce a zastavila se před půvabnou Iolou.
  
-"Kdo je to?", zeptala se jednoho z poslů a ukázala na plačící dívku.+„Kdo je to?“, zeptala se jednoho z poslů a ukázala na plačící dívku.
  
-"Ta dívka je královská dcera Iola," odpověděl posel, "Hérakles se kdysi o ni ucházel. Vyhrál tehdy závody ve střelbě z luku, ale král porušil slib a nechtěl mu ji za ženu dát."+„Ta dívka je královská dcera Iola,“ odpověděl posel, „Hérakles se kdysi o ni ucházel. Vyhrál tehdy závody ve střelbě z luku, ale král porušil slib a nechtěl mu ji za ženu dát.“
  
 Na Deianeiru padl smutek a úzkost. Bála se, že ji Hérakles zavrhne, když si přivedl do domu Iolu. Bála se, že pro cizí královskou dceru zapomene na ni, na Deianeiru. Neradostné myšlenky ji pronásledovaly na každém kroku. V úzkostech jí přišla na mysl kentaurova rada. Vzala z úkrytu nádobku s kentaurovou krví a odešla s ní do sklepení pod palácem, aby ji nikdo neviděl. Ve sklepení obarvila krví nový šat, který přichystala pro Hérakla. Nádherně obarvený oděv předala služebníkovi. Měl jej donést s pozdravem jako dar vítěznému Héraklovi. Na Deianeiru padl smutek a úzkost. Bála se, že ji Hérakles zavrhne, když si přivedl do domu Iolu. Bála se, že pro cizí královskou dceru zapomene na ni, na Deianeiru. Neradostné myšlenky ji pronásledovaly na každém kroku. V úzkostech jí přišla na mysl kentaurova rada. Vzala z úkrytu nádobku s kentaurovou krví a odešla s ní do sklepení pod palácem, aby ji nikdo neviděl. Ve sklepení obarvila krví nový šat, který přichystala pro Hérakla. Nádherně obarvený oděv předala služebníkovi. Měl jej donést s pozdravem jako dar vítěznému Héraklovi.
Řádek 1184: Řádek 1201:
 Hérakles chystal po skončeném boji oběť nesmrtelným bohům. K slavnosti si oblékl nové roucho od Deianeiry. Pojednou, uprostřed obětních obřadů, kdy už kouř oběti stoupal k nebesům, padl Hérakles k zemi v krutých bolestech. Křičel, jako by ho drásaly a trhaly zuřivé šelmy, a jeho prvním slovem bylo jméno manželky: Hérakles chystal po skončeném boji oběť nesmrtelným bohům. K slavnosti si oblékl nové roucho od Deianeiry. Pojednou, uprostřed obětních obřadů, kdy už kouř oběti stoupal k nebesům, padl Hérakles k zemi v krutých bolestech. Křičel, jako by ho drásaly a trhaly zuřivé šelmy, a jeho prvním slovem bylo jméno manželky:
  
-"Deianeira! Ty šaty, které mi poslala, mi sežehly krev i kosti v těle… Rychle mě doneste na loď, odvezte mě, ať nezemřu v cizí zemi!"+„Deianeira! Ty šaty, které mi poslala, mi sežehly krev i kosti v těle… Rychle mě doneste na loď, odvezte mě, ať nezemřu v cizí zemi!“
  
 Deianeira zděšeně poslouchala syna, v zoufalství vyběhla ze síně do své komnaty a probodla se mečem. Pozdě jí přišel Hyllos na pomoc. Její duše už byla na cestě do říše stínů. Deianeira zděšeně poslouchala syna, v zoufalství vyběhla ze síně do své komnaty a probodla se mečem. Pozdě jí přišel Hyllos na pomoc. Její duše už byla na cestě do říše stínů.
Řádek 1215: Řádek 1232:
 Na moři běžela vlna za vlnou a v království na ostrově ubíhal rok za rokem. Perseus si už dávno nehrál na trávníku v zahradě, závodil s ostatními mladíky na cvičišti, jezdil na koni a vrhal oštěp. Král znepokojen pozoroval, jak roste Perseova síla. Obával se o svůj trůn. Bylo by nejlépe, uvažoval, kdyby Perseus odešel do světa. Proto mu vyprávěl o dracích a obrech a o hrdinských Činech. Perseus nadšeně naslouchal. Na moři běžela vlna za vlnou a v království na ostrově ubíhal rok za rokem. Perseus si už dávno nehrál na trávníku v zahradě, závodil s ostatními mladíky na cvičišti, jezdil na koni a vrhal oštěp. Král znepokojen pozoroval, jak roste Perseova síla. Obával se o svůj trůn. Bylo by nejlépe, uvažoval, kdyby Perseus odešel do světa. Proto mu vyprávěl o dracích a obrech a o hrdinských Činech. Perseus nadšeně naslouchal.
  
-„Byli slavní hrdinové," vykládal král Perseovi, „ale žádný z nich se doposud neodvážil přinést hlavu Medusy."+„Byli slavní hrdinové,“ vykládal král Perseovi, „ale žádný z nich se doposud neodvážil přinést hlavu Medusy.“
  
-„A co je to Medusa?" vyzvídal Perseus.+„A co je to Medusa?“ vyzvídal Perseus.
  
-„Daleko na západě," řekl král, „tam, kde už začíná věčná noc, žijí tři sestry Gorgony. Jsou obludné, křídlaté a místo vlasů mají hady. Dvě jsou nesmrtelné a třetí je smrtelná. Smrtelná Gorgona se jmenuje Medusa. Kdo se Gorgonám podívá do nehybné, ohyzdné tváře, zkamení. Kdybych měl hlavu Medusy, stačilo by ukázat ji nepřátelům, zkameněli by a vyhrál bych každou bitvu."+„Daleko na západě,“ řekl král, „tam, kde už začíná věčná noc, žijí tři sestry Gorgony. Jsou obludné, křídlaté a místo vlasů mají hady. Dvě jsou nesmrtelné a třetí je smrtelná. Smrtelná Gorgona se jmenuje Medusa. Kdo se Gorgonám podívá do nehybné, ohyzdné tváře, zkamení. Kdybych měl hlavu Medusy, stačilo by ukázat ji nepřátelům, zkameněli by a vyhrál bych každou bitvu.“
  
 Od toho rozhovoru nemyslil Perseus na nic jiného než na Gorgony. Lákalo ho zkusit dobrodružství, jaké žádný hrdina ještě nezkusil. Daleké cesty se nebál, a je-li Medusa opravdu smrtelná, pak nad ní může zvítězit ostrým mečem a pevnou paží. Pereus nemyslil na nebezpečí, myslil jen na své vítězství. Od toho rozhovoru nemyslil Perseus na nic jiného než na Gorgony. Lákalo ho zkusit dobrodružství, jaké žádný hrdina ještě nezkusil. Daleké cesty se nebál, a je-li Medusa opravdu smrtelná, pak nad ní může zvítězit ostrým mečem a pevnou paží. Pereus nemyslil na nebezpečí, myslil jen na své vítězství.
  
-„Půjdu do světa," řekl matce, když všechno rozvážil, „půjdu do světa a přinesu hlavu Medusy."+„Půjdu do světa,“ řekl matce, když všechno rozvážil, „půjdu do světa a přinesu hlavu Medusy.“
  
 Matka se rozplakala. Strachovala se, že se jí Perseus z nebezpečné cesty nevrátí. Ale král Perseovo rozhodnutí schvaloval a velebil jeho sílu a odvahu. V duchu se z Perseova odchodu radoval. Matka se rozplakala. Strachovala se, že se jí Perseus z nebezpečné cesty nevrátí. Ale král Perseovo rozhodnutí schvaloval a velebil jeho sílu a odvahu. V duchu se z Perseova odchodu radoval.
Řádek 1237: Řádek 1254:
 V pusté kamenité končině stála špinavá chatrč. V ní bydlily tři stařeny, sestry Gorgon. Už z dálky slyšel Perseus, jak se stařeny hádají. Měly dohromady jen jeden zub a jedno oko. Nikdy se nemohly dohodnout, která z nich si má oko a zub půjčit. Sotva si jedna stařena oko půjčila a rozhlédla se, už se na ni sápala druhá a chtěla se také podívat. Sotva se oka zmocnila druhá stařena, už jí ho brala třetí. A o zub se přely jako o oko. V pusté kamenité končině stála špinavá chatrč. V ní bydlily tři stařeny, sestry Gorgon. Už z dálky slyšel Perseus, jak se stařeny hádají. Měly dohromady jen jeden zub a jedno oko. Nikdy se nemohly dohodnout, která z nich si má oko a zub půjčit. Sotva si jedna stařena oko půjčila a rozhlédla se, už se na ni sápala druhá a chtěla se také podívat. Sotva se oka zmocnila druhá stařena, už jí ho brala třetí. A o zub se přely jako o oko.
  
-„Kdo jde?" volaly stařeny. Zaslechly Perseovy kroky, ale neviděly ho, neboť se přely o oko a žádná se ho nemohla zmocnit.+„Kdo jde?“ volaly stařeny. Zaslechly Perseovy kroky, ale neviděly ho, neboť se přely o oko a žádná se ho nemohla zmocnit.
  
-„Ať jsi kdokoliv," křičela první stařena, „pojď sem a rozsuď nás!"+„Ať jsi kdokoliv,“ křičela první stařena, „pojď sem a rozsuď nás!“
  
-„Rozsuď nás, ať dostanu své oko!" volala druhá stařena.+„Rozsuď nás, ať dostanu své oko!“ volala druhá stařena.
  
-„Nevěř," ječela ta třetí, „já jsem teď na řadě. Oko mám dostat já!"+„Nevěř,“ ječela ta třetí, „já jsem teď na řadě. Oko mám dostat já!“
  
 Perseus přijal z rukou stařen oko a zub a řekl: Perseus přijal z rukou stařen oko a zub a řekl:
  
-„Proč bych vás nerozsoudil? Oko i zub si vezmu a bude po hádce."+„Proč bych vás nerozsoudil? Oko i zub si vezmu a bude po hádce.“
  
 Stařeny se daly do nářku, tápaly kolem sebe rukama a chtěly Persea chytit. Ale bez oka byly slepé a hmataly do prázdného vzduchu. Poznaly, že Persea nechytí, a začaly prosit: Stařeny se daly do nářku, tápaly kolem sebe rukama a chtěly Persea chytit. Ale bez oka byly slepé a hmataly do prázdného vzduchu. Poznaly, že Persea nechytí, a začaly prosit:
  
-„Vrať nám oko. Splníme ti přání, když nám oko a zub vrátíš."+„Vrať nám oko. Splníme ti přání, když nám oko a zub vrátíš.“
  
-„Povězte mi," řekl Perseus, „kudy se dostanu k nymfám, které skrývají okřídlené střevíce, kouzelnou mošnu a přílbu. Až se to dovím, vrátím vám oko a zub."+„Povězte mi,“ řekl Perseus, „kudy se dostanu k nymfám, které skrývají okřídlené střevíce, kouzelnou mošnu a přílbu. Až se to dovím, vrátím vám oko a zub.“
  
-„Přej si něco jiného," přemlouvaly stařeny Persea.+„Přej si něco jiného,“ přemlouvaly stařeny Persea.
  
 Perseus nechtěl vědět nic jiného a nepovolil. Stařeny dostaly strach, že by Perseus mohl odejít a oko a zub jim odnést. S bědováním a nářkem mu prozradily cestu k nymfám. Perseus nechtěl vědět nic jiného a nepovolil. Stařeny dostaly strach, že by Perseus mohl odejít a oko a zub jim odnést. S bědováním a nářkem mu prozradily cestu k nymfám.
Řádek 1265: Řádek 1282:
 Perseus odvrátil tvář od smutné kamenité krajiny a zadíval se do lesklého štítu. Viděl v něm stejný neutěšený obraz a za chvíli objevil i Gorgony. Spaly u mrtvé hladiny jezera. Hrozné hlavy Gorgon s klubky hadů místo vlasů naháněly úzkost i ve spánku. Perseus odvrátil tvář od smutné kamenité krajiny a zadíval se do lesklého štítu. Viděl v něm stejný neutěšený obraz a za chvíli objevil i Gorgony. Spaly u mrtvé hladiny jezera. Hrozné hlavy Gorgon s klubky hadů místo vlasů naháněly úzkost i ve spánku.
  
-„Neváhej," pobízel Persea tichý hlas bohyně Athény, „prostřední Gorgona je Medusa."+„Neváhej,“ pobízel Persea tichý hlas bohyně Athény, „prostřední Gorgona je Medusa.“
  
 Perseus se snesl nad spící obludy. Hadi jim na hlavách začali syčet, ucítili vetřelce. Perseus se snesl nad spící obludy. Hadi jim na hlavách začali syčet, ucítili vetřelce.
Řádek 1277: Řádek 1294:
 Unavený Perseus se snesl do trávy. Oči ho od větru pálily a celé tělo ho bolelo. Byl by si rád odpočinul. Unavený Perseus se snesl do trávy. Oči ho od větru pálily a celé tělo ho bolelo. Byl by si rád odpočinul.
  
-„Co tu děláš?" ozval se nad ním hromový hlas. Na pokraji lesa stál ohromný obr Atlas a nohy se mu bořily hluboko do země.+„Co tu děláš?“ ozval se nad ním hromový hlas. Na pokraji lesa stál ohromný obr Atlas a nohy se mu bořily hluboko do země.
  
-„Nech mne tu," prosil znavený Perseus, „trochu si odpočinu a zase poputuji dál"+„Nech mne tu,“ prosil znavený Perseus, „trochu si odpočinu a zase poputuji dál.“
  
-„Jen jdi, odkud jsi přišel," zahučel Atlas. Nedůvěřivě si Persea prohlížel. „Možná že si jdeš pro zlatá jablka, kdoví? Už ať jsi odtud."+„Jen jdi, odkud jsi přišel,“ zahučel Atlas. Nedůvěřivě si Persea prohlížel. „Možná že si jdeš pro zlatá jablka, kdoví? Už ať jsi odtud.“
  
 Perseus se rozhněval a zvolal: Perseus se rozhněval a zvolal:
  
-„Za tak milé pohostinství tě musím obdarovat!" Odvrátil tvář a vytáhl z mošny hlavu Medusy.+„Za tak milé pohostinství tě musím obdarovat!“ Odvrátil tvář a vytáhl z mošny hlavu Medusy.
  
 Jakmile obr Atlas spatřil rozšklebenou tvář Medusy, proměnil se ve skalnatou horu. Jeho vousy a vlasy se zachytily na horských svazích jako houštiny a les. Hora se rozrostla, zmohutněla a podepřela svým hřebenem nebesa. Podnes stojí v Africe pohoří a jmenuje se Atlas. Jakmile obr Atlas spatřil rozšklebenou tvář Medusy, proměnil se ve skalnatou horu. Jeho vousy a vlasy se zachytily na horských svazích jako houštiny a les. Hora se rozrostla, zmohutněla a podepřela svým hřebenem nebesa. Podnes stojí v Africe pohoří a jmenuje se Atlas.
Řádek 1295: Řádek 1312:
 Urazil už pěkný kus cesty, když pod sebou uviděl zástupy lidí. Všichni pospíchali od mořského břehu, jako by prchali před zemětřesením. Perseus sestoupil z ovzduší na zem, vmísil se do spěchajícího davu a vyptával se, proč a kam utíkají. Urazil už pěkný kus cesty, když pod sebou uviděl zástupy lidí. Všichni pospíchali od mořského břehu, jako by prchali před zemětřesením. Perseus sestoupil z ovzduší na zem, vmísil se do spěchajícího davu a vyptával se, proč a kam utíkají.
  
-„Neštěstí postihlo naši zemi," svěřovali se usouzení lidé Perseovi. „Naše královna Kassiopeia se chlubila, že je krásnější než všechny mořské nymfy. Rozzlobený bůh Poseidon poslal na celé království trest. Každý den vystupuje z moře strašlivá obluda, ničí nám stáda a polyká lidi. Dnes má být obludě obětována i královnina dcera Andromeda. Už ji odvedli ke skále na pobřeží. Doprovodili jsme ji tam, ale teď spěcháme, abychom neviděli její záhubu. Za chvíli se vynoří netvor z vln."+„Neštěstí postihlo naši zemi,“ svěřovali se usouzení lidé Perseovi. „Naše královna Kassiopeia se chlubila, že je krásnější než všechny mořské nymfy. Rozzlobený bůh Poseidon poslal na celé království trest. Každý den vystupuje z moře strašlivá obluda, ničí nám stáda a polyká lidi. Dnes má být obludě obětována i královnina dcera Andromeda. Už ji odvedli ke skále na pobřeží. Doprovodili jsme ji tam, ale teď spěcháme, abychom neviděli její záhubu. Za chvíli se vynoří netvor z vln.“
  
 Když to Perseus uslyšel, běžel k pobřeží a vznesl se nad moře. U skaliska stála spoutaná Andromeda a na konci písčiny její královští rodiče. Král s královnou se nemohli od milované dcery odloučit. Když to Perseus uslyšel, běžel k pobřeží a vznesl se nad moře. U skaliska stála spoutaná Andromeda a na konci písčiny její královští rodiče. Král s královnou se nemohli od milované dcery odloučit.
Řádek 1301: Řádek 1318:
 Náhle se moře rozčeřilo a začalo vřít. Obrovský netvor se zvedl od mořského dna, rozbouřil hladinu a ukázal Perseovi šupinaté slizké tělo. Andromeda vykřikla a její zdrcení rodiče na břehu hlasitě zabědovali. Netvor hrnul před sebou zpěněnou vlnu a plul ke skále, u níž si Andromeda zakrývala bílými dlaněmi zděšené oči. Náhle se moře rozčeřilo a začalo vřít. Obrovský netvor se zvedl od mořského dna, rozbouřil hladinu a ukázal Perseovi šupinaté slizké tělo. Andromeda vykřikla a její zdrcení rodiče na břehu hlasitě zabědovali. Netvor hrnul před sebou zpěněnou vlnu a plul ke skále, u níž si Andromeda zakrývala bílými dlaněmi zděšené oči.
  
-Perseus se snesl nad netvora a netvor zuřivě chňapl po jeho stínu, který dopadl na hladinu. Tu se již pohroužil do těla obrovského mořského hada Perseův meč. Netvor vyskočil nad hladinu, ale Perseus mu unikl na okřídlených střevících. Znovu a znovu ťal Perseus obludu, až její krví zrudlo moře. Had se zmítal a bránil. Zdálo se, že mu Perseovy rány nevadí. Krví podlité oči číhaly na každý Perseův „Kdo je můj přítel, ať odvrátí tvář," a vytáhl z mošny hlavu Medusy. Nastavil ji nepřátelům a odvrátil hlavu. Všichni Fíneovi přívrženci rázem znehybněli. Paže s pozdviženými oštěpy ztuhly v kámen a zkameněly i ruce s napřaženými meči. Perseus prošel houfem kamenných bojovníků a vyhledal Fínea. Zbabělý nápadník se skrýval, odvracel tvář a prosil Persea o milost.+Perseus se snesl nad netvora a netvor zuřivě chňapl po jeho stínu, který dopadl na hladinu. Tu se již pohroužil do těla obrovského mořského hada Perseův meč. Netvor vyskočil nad hladinu, ale Perseus mu unikl na okřídlených střevících. Znovu a znovu ťal Perseus obludu, až její krví zrudlo moře. Had se zmítal a bránil. Zdálo se, že mu Perseovy rány nevadí. Krví podlité oči číhaly na každý Perseův „Kdo je můj přítel, ať odvrátí tvář,“ a vytáhl z mošny hlavu Medusy. Nastavil ji nepřátelům a odvrátil hlavu. Všichni Fíneovi přívrženci rázem znehybněli. Paže s pozdviženými oštěpy ztuhly v kámen a zkameněly i ruce s napřaženými meči. Perseus prošel houfem kamenných bojovníků a vyhledal Fínea. Zbabělý nápadník se skrýval, odvracel tvář a prosil Persea o milost.
  
-„Byl jsi dost statečný, abys proléval cizí krev a hubil pokojné lidi," řekl Perseus, „taková statečnost zaslouží pomník." Nastavil Medusinu hlavu Fíneovi a Fíneus zmlkl a znehybněl. I kamenný Fíneus měl ve tváři bázlivý výraz a zbaběle se krčil v koutě.+„Byl jsi dost statečný, abys proléval cizí krev a hubil pokojné lidi,“ řekl Perseus, „taková statečnost zaslouží pomník.“ Nastavil Medusinu hlavu Fíneovi a Fíneus zmlkl a znehybněl. I kamenný Fíneus měl ve tváři bázlivý výraz a zbaběle se krčil v koutě.
  
 Perseus dlouho v daleké zemi nepobyl. Toužil spatřit svou matku. Vstoupil s Andromedou na loď a odplul na ostrov, odkud před časem vyrazil za dobrodružstvím. Perseus dlouho v daleké zemi nepobyl. Toužil spatřit svou matku. Vstoupil s Andromedou na loď a odplul na ostrov, odkud před časem vyrazil za dobrodružstvím.
Řádek 1309: Řádek 1326:
 Král jen těžko skryl rozmrzelost, když uviděl, že se Perseus vrátil z cesty zdráv a že si přivedl mladou ženu. Král jen těžko skryl rozmrzelost, když uviděl, že se Perseus vrátil z cesty zdráv a že si přivedl mladou ženu.
  
-„Snad jsi nepřinesl dokonce hlavu Medusy?" přivítal ho posměchem.+„Snad jsi nepřinesl dokonce hlavu Medusy?“ přivítal ho posměchem.
  
-„Přinesl," odpověděl Perseus s úsměvem.+„Přinesl,“ odpověděl Perseus s úsměvem.
  
-„Věděl jsem, že jsi odvážný," řekl král jizlivě, „ale nevěděl jsem, že jsi tak odvážný lhář.+„Věděl jsem, že jsi odvážný,“ řekl král jizlivě, „ale nevěděl jsem, že jsi tak odvážný lhář.
  
-„Chceš, králi, hlavu Medusy vidět?" otázal se Perseus. „Neradím ti to. Kdo ji spatří, zkamení."+„Chceš, králi, hlavu Medusy vidět?“ otázal se Perseus. „Neradím ti to. Kdo ji spatří, zkamení.“
  
-„Bozi vědí, komu jsi hlavu usekl," posmíval se král, „snad beranovi nebo ovci."+„Bozi vědí, komu jsi hlavu usekl,“ posmíval se král, „snad beranovi nebo ovci.“
  
 Persea králova řeč rozhněvala. Odvrátil hlavu, otevřel mošnu a ukázal králi hlavu Medusy. Nevěřící král zkameněl. Persea králova řeč rozhněvala. Odvrátil hlavu, otevřel mošnu a ukázal králi hlavu Medusy. Nevěřící král zkameněl.
Řádek 1323: Řádek 1340:
 Matka se dověděla od sloužících, že se Perseus vrátil, a běžela mu naproti. Radostně syna objala a přivítala se s jeho ženou. Matka se dověděla od sloužících, že se Perseus vrátil, a běžela mu naproti. Radostně syna objala a přivítala se s jeho ženou.
  
-„Dej si pozor na krále," varovala Persea, „chce tě zničit."+„Dej si pozor na krále,“ varovala Persea, „chce tě zničit.“
  
-„Už se nemáme čeho bát," řekl Perseus a vyprávěl matce, co se stalo.+„Už se nemáme čeho bát,“ řekl Perseus a vyprávěl matce, co se stalo.
  
 Perseus se stal králem. Žil s milovanou Andromedou a s matkou na ostrově, ale staré věštbě přece neušel. Perseus se stal králem. Žil s milovanou Andromedou a s matkou na ostrově, ale staré věštbě přece neušel.
Řádek 1341: Řádek 1358:
 Jednou si Daidalos prohlížel stavbu nového paláce a vyslechl, co si povídají dělníci na druhé straně zdi. Jednou si Daidalos prohlížel stavbu nového paláce a vyslechl, co si povídají dělníci na druhé straně zdi.
  
-„Daidalos je největší umělec na světě, nevěříš?" řekl jeden.+„Daidalos je největší umělec na světě, nevěříš?“ řekl jeden.
  
-„Talós bude větší umělec než Daidalos, jen počkej, až doroste," řekl druhý.+„Talós bude větší umělec než Daidalos, jen počkej, až doroste,“ řekl druhý.
  
 Daidala rozmluva dělníků roztrpčila. Býval zvyklý, že o jeho prvním místě mezi umělci nikdo nezapochyboval. Od té chvíle se nemohl na Talóa ani podívat Učenlivý chlapec uměl už tolik, že Daidalos tušil bezpečně jeho nadcházející slávu. V duchu viděl i zářící hvězdu své slávy a zdálo se mu, že pohasíná. Daidala rozmluva dělníků roztrpčila. Býval zvyklý, že o jeho prvním místě mezi umělci nikdo nezapochyboval. Od té chvíle se nemohl na Talóa ani podívat Učenlivý chlapec uměl už tolik, že Daidalos tušil bezpečně jeho nadcházející slávu. V duchu viděl i zářící hvězdu své slávy a zdálo se mu, že pohasíná.
Řádek 1367: Řádek 1384:
 Daidalos syna poučoval: Daidalos syna poučoval:
  
-„Dej pozor, Ikare, nelétej příliš vysoko. Slunce by roztavilo na křídlech vosk a ožehlo by ti peří. Nelétej také příliš nízko, aby ti mořské vlny nesmáčely křídla. Křídla by ti ztěžkla a stáhla by tě do hlubiny. Nelétej ani vysoko, ani nízko, leť uprostřed jako já a neztrácej mě z očí."+„Dej pozor, Ikare, nelétej příliš vysoko. Slunce by roztavilo na křídlech vosk a ožehlo by ti peří. Nelétej také příliš nízko, aby ti mořské vlny nesmáčely křídla. Křídla by ti ztěžkla a stáhla by tě do hlubiny. Nelétej ani vysoko, ani nízko, leť uprostřed jako já a neztrácej mě z očí.“
  
 Daidalos syna políbil, a vznesli se. První letěl Daidalos a dohlížel na Ikara, aby neletěl vysoko, nebo nízko. Ikaros však letěl podle Daidalových rad. Dole pod nimi si pastýři zacláněli zrak. Říkali si, že to letí bohové dohlédnout na lidi, jak žijí. Kréta byla již daleko, Daidalos si myslel, že může Ikarovi věřit a zabral se do vzpomínek. Ikaros toho využil a vznesl se výš. Přiblížil se k Héliovi na tolik blízko, že mohl obdivovat jeho vůz. Slunce jeho křídla zahřálo a roztavilo vosk. Ještě párkrát zamával holýma rukama, a snesl se do moře.  Daidalos syna políbil, a vznesli se. První letěl Daidalos a dohlížel na Ikara, aby neletěl vysoko, nebo nízko. Ikaros však letěl podle Daidalových rad. Dole pod nimi si pastýři zacláněli zrak. Říkali si, že to letí bohové dohlédnout na lidi, jak žijí. Kréta byla již daleko, Daidalos si myslel, že může Ikarovi věřit a zabral se do vzpomínek. Ikaros toho využil a vznesl se výš. Přiblížil se k Héliovi na tolik blízko, že mohl obdivovat jeho vůz. Slunce jeho křídla zahřálo a roztavilo vosk. Ještě párkrát zamával holýma rukama, a snesl se do moře. 
Řádek 1382: Řádek 1399:
 Aigeus cizí posly pohostil a po hostině se dověděl, proč přicházejí. Aigeus cizí posly pohostil a po hostině se dověděl, proč přicházejí.
  
-„Aigee," řekli, „tvá athénská vlast je ve válečném nebezpečí. Otec je už starý+„Aigee,“ řekli, „tvá athénská vlast je ve válečném nebezpečí. Otec je už starý
  
-a neodolal by válečným útrapám. Posílá nás pro tebe, abys Athéňany vedl k vítězství."+a neodolal by válečným útrapám. Posílá nás pro tebe, abys Athéňany vedl k vítězství.“
  
 Aigeus se zarmoutil, ale otci odepřít nemohl. Nežli vstoupil na loď, zvedl na pobřeží veliký balvan a ukryl pod něj svůj meč a střevíce. Manželce přikázal: Aigeus se zarmoutil, ale otci odepřít nemohl. Nežli vstoupil na loď, zvedl na pobřeží veliký balvan a ukryl pod něj svůj meč a střevíce. Manželce přikázal:
  
-„Nevím, jak dlouho mě zdrží válka v Athénách, a nevím, kdy se zase uvidíme. Kdybych se nevrátil, než náš syn Théseus doroste, zaveď ho k tomu balvanu. Bude-li mít dost síly, aby kámen pozvedl a vzal si můj meč a střevíce, ať se vydá za mnou do Athén."+„Nevím, jak dlouho mě zdrží válka v Athénách, a nevím, kdy se zase uvidíme. Kdybych se nevrátil, než náš syn Théseus doroste, zaveď ho k tomu balvanu. Bude-li mít dost síly, aby kámen pozvedl a vzal si můj meč a střevíce, ať se vydá za mnou do Athén.“
  
 Aigeus se rozloučil s manželkou i synkem a lodní plachta brzy zmizela za obzorem. Aigeus se rozloučil s manželkou i synkem a lodní plachta brzy zmizela za obzorem.
Řádek 1394: Řádek 1411:
 Míjely dny a míjely roky. Théseus vyrůstal u své matky na královském hradě. Cvičil rozum i sílu, a když dospěl a zesílil, odvedla ho matka k balvanu, pod nímž ležel otcův meč a střevíce. Míjely dny a míjely roky. Théseus vyrůstal u své matky na královském hradě. Cvičil rozum i sílu, a když dospěl a zesílil, odvedla ho matka k balvanu, pod nímž ležel otcův meč a střevíce.
  
-„Uzvedneš-li kámen," řekla matka, „budu mít radost, že mám tak silného syna, uzvedneš-li kámen, budu mít i žalost, poněvadž se rozloučíme."+„Uzvedneš-li kámen,“ řekla matka, „budu mít radost, že mám tak silného syna, uzvedneš-li kámen, budu mít i žalost, poněvadž se rozloučíme.“
  
 Théseus se opřel patami o písek a kámen vyvrátil. Obul střevíce, opásal se mečem a vrátil se se sklíčenou matkou na hrad, aby se přichystal na cestu za otcem. Matka ho přemlouvala, ať pluje do Athén po moři. Cesta horami je příliš nebezpečná, lesy se hemží loupežníky a dravou zvěří. Ale Théseus se nedal přemluvit. Théseus se opřel patami o písek a kámen vyvrátil. Obul střevíce, opásal se mečem a vrátil se se sklíčenou matkou na hrad, aby se přichystal na cestu za otcem. Matka ho přemlouvala, ať pluje do Athén po moři. Cesta horami je příliš nebezpečná, lesy se hemží loupežníky a dravou zvěří. Ale Théseus se nedal přemluvit.
  
-„Co by tomu řekl otec," namítal, „kdyby věděl, že si vybírám snadnější cestu."+„Co by tomu řekl otec,“ namítal, „kdyby věděl, že si vybírám snadnější cestu.“
  
 Toužil po hrdinských činech jako Hérakles. Proto vyrazil do Athén pěšky a sám. Cesta vedla hornatou krajinou, skálami a hustými lesy. V zákrutu lesní cesty číhal v křovinách hrozný loupežník. Přepadal pocestné s kyjem pobitým železem. I na Thésea se vyřítil ze svého úkrytu. Toužil po hrdinských činech jako Hérakles. Proto vyrazil do Athén pěšky a sám. Cesta vedla hornatou krajinou, skálami a hustými lesy. V zákrutu lesní cesty číhal v křovinách hrozný loupežník. Přepadal pocestné s kyjem pobitým železem. I na Thésea se vyřítil ze svého úkrytu.
  
-„Přicházíš mi právě vhod," zavolal na něho Théseus, „tvůj kyj se mi hodí. Vyčistím s ním krajinu od takových ničemů, jako jsi ty!"+„Přicházíš mi právě vhod,“ zavolal na něho Théseus, „tvůj kyj se mi hodí. Vyčistím s ním krajinu od takových ničemů, jako jsi ty!“
  
 Pozvedl meč, uhnul loupežníkově ráně a probodl ho. Kyj si vzal s sebou. V rozlehlých lesích a horských pustinách se utkal ještě s několika loupežníky a všechny pobil. Kde mu nestačil meč, použil kyje jako Hérakles. Lidé široko daleko si oddechli. Mohli zase volně cestovat a nemusili se bát, že je někdo přepadne. Pozvedl meč, uhnul loupežníkově ráně a probodl ho. Kyj si vzal s sebou. V rozlehlých lesích a horských pustinách se utkal ještě s několika loupežníky a všechny pobil. Kde mu nestačil meč, použil kyje jako Hérakles. Lidé široko daleko si oddechli. Mohli zase volně cestovat a nemusili se bát, že je někdo přepadne.
Řádek 1410: Řádek 1427:
 Po jídle Prokrustes řekl: Po jídle Prokrustes řekl:
  
-„Jsi unavený, poutníku, pojď, lůžko už na tebe čeká."+„Jsi unavený, poutníku, pojď, lůžko už na tebe čeká.“
  
 Měl dvě lůžka, malé a velké. Pocestné ukládal na lůžko, které se pro ně nehodilo. Velké lidi ukládal na malé lože, malé lidi na velké. Velkým údy sekerou zkracoval, malým natahoval. Tak je trápil, dokud nevydechli duši. Měl dvě lůžka, malé a velké. Pocestné ukládal na lůžko, které se pro ně nehodilo. Velké lidi ukládal na malé lože, malé lidi na velké. Velkým údy sekerou zkracoval, malým natahoval. Tak je trápil, dokud nevydechli duši.
Řádek 1424: Řádek 1441:
 Athéňané se bouřili proti králi Aigeovi, že se takové strašlivé dani nebrání. Athéňané se bouřili proti králi Aigeovi, že se takové strašlivé dani nebrání.
  
-„Jak by se bránil," podněcovali někteří muži nepokoj, „Aigeovi na tom nesejde. Na smrt jdou naše děti, a ne jeho. Nemá děti a nepochopí naši bolest."+„Jak by se bránil,“ podněcovali někteří muži nepokoj, „Aigeovi na tom nesejde. Na smrt jdou naše děti, a ne jeho. Nemá děti a nepochopí naši bolest.“
  
 Bouřili se, ale metali los, koho na Krétu pošlou. Ti, kteří neštěstí ušli, už se do hádky nemíchali. Vylosovaní spustili nářek. Bouřili se, ale metali los, koho na Krétu pošlou. Ti, kteří neštěstí ušli, už se do hádky nemíchali. Vylosovaní spustili nářek.
Řádek 1430: Řádek 1447:
 Théseus procházel hlučícím davem a všechno vyslechl. Dal se ohlásit u krále. Aigeus přijal svého syna jako cizího hosta, nepoznával ho. Théseus procházel hlučícím davem a všechno vyslechl. Dal se ohlásit u krále. Aigeus přijal svého syna jako cizího hosta, nepoznával ho.
  
-„Přišel jsi k nám, cizince, ve smutnou dobu," přivítal Thésea, „přicházíš asi z daleka a nevíš o našem neštěstí. Jinak by ses raději Athénám vyhnul."+„Přišel jsi k nám, cizince, ve smutnou dobu,“ přivítal Thésea, „přicházíš asi z daleka a nevíš o našem neštěstí. Jinak by ses raději Athénám vyhnul.“
  
-„Přicházím, králi, opravdu z daleka," odpověděl Théseus, „vím o vašem smutku a rád bych vám pomohl. Chci odplout s oběťmi, které posíláte Minotaurovi, jako jedna z nich. Slib mi, králi, že mé přání splníš, ať se děje co se děje."+„Přicházím, králi, opravdu z daleka,“ odpověděl Théseus, „vím o vašem smutku a rád bych vám pomohl. Chci odplout s oběťmi, které posíláte Minotaurovi, jako jedna z nich. Slib mi, králi, že mé přání splníš, ať se děje co se děje.“
  
 Aigeus si překvapen Thésea změřil: Aigeus si překvapen Thésea změřil:
  
-„Ty chceš jít dobrovolně k Minotaurovi? A kdo jsi, že neváháš ztratit život?"+„Ty chceš jít dobrovolně k Minotaurovi? A kdo jsi, že neváháš ztratit život?“
  
-„Život ztratí Minotauros, a ne já," řekl směle Théseus, „slib mi, králi, že splníš mé přání, a já ti povím, kdo jsem."+„Život ztratí Minotauros, a ne já,“ řekl směle Théseus, „slib mi, králi, že splníš mé přání, a já ti povím, kdo jsem.“
  
 Aigeus jako ve snu přikývl. Théseus ukázal králi meč a střevíce. Aigeovi se zalily oči slzami a rozpřáhl náruč. Aigeus jako ve snu přikývl. Théseus ukázal králi meč a střevíce. Aigeovi se zalily oči slzami a rozpřáhl náruč.
  
-„Sotva jsem se se synem shledal," bědoval, „mám ho zase ztratit?"+„Sotva jsem se se synem shledal,“ bědoval, „mám ho zase ztratit?“
  
 Ale královský slib nemohl zrušit. Ale královský slib nemohl zrušit.
Řádek 1450: Řádek 1467:
 Množství lidí doprovázelo vybrané dívky a hochy do přístavu. Ženy líbaly Théseovu zbraň a muži mu nadšeně provolávali slávu. Aigeus se těžko loučil s Théseem. Řekl mu: Množství lidí doprovázelo vybrané dívky a hochy do přístavu. Ženy líbaly Théseovu zbraň a muži mu nadšeně provolávali slávu. Aigeus se těžko loučil s Théseem. Řekl mu:
  
-„Jsem už starý a starci jsou nedočkaví jako děti. Proto jsem dal na loď složit i bílou plachtu. Vyplujete jako vždy s černou, ale podaří-li se ti zabít Minotaura, zavěste bílou plachtu. Tak poznám z dálky, mám-li se radovat z vítězství."+„Jsem už starý a starci jsou nedočkaví jako děti. Proto jsem dal na loď složit i bílou plachtu. Vyplujete jako vždy s černou, ale podaří-li se ti zabít Minotaura, zavěste bílou plachtu. Tak poznám z dálky, mám-li se radovat z vítězství.“
  
 Loď vyplula a lid se s králem vrátil do města. Ve všech narůstala naděje a zmenšovala bolest z rozchodu. Loď vyplula a lid se s králem vrátil do města. Ve všech narůstala naděje a zmenšovala bolest z rozchodu.
Řádek 1458: Řádek 1475:
 Théseus se mu podíval zpříma do tváře a oslovil ho: Théseus se mu podíval zpříma do tváře a oslovil ho:
  
-„Nemysli si, králi, že jsem přijel, abych se stal Minotaurovi potravou. Přišel jsem, abych zabil netvora a osvobodil vlast od strašné daně."+„Nemysli si, králi, že jsem přijel, abych se stal Minotaurovi potravou. Přišel jsem, abych zabil netvora a osvobodil vlast od strašné daně.“
  
 Král se pousmál: Král se pousmál:
Řádek 1464: Řádek 1481:
 „Budeš-li tak statečný v činech, jako jsi v řeči, snad by se ti to mohlo podařit. „Budeš-li tak statečný v činech, jako jsi v řeči, snad by se ti to mohlo podařit.
  
-Když zabiješ Minotaura, dám tobě i tvým druhům svobodu a zbavím Athény poplatku."+Když zabiješ Minotaura, dám tobě i tvým druhům svobodu a zbavím Athény poplatku.“
  
 Králova dcera Ariadna stála v otcově průvodu a naslouchala jako omámena. Nemohla spustit oči z urostlého hrdiny. Dávno ji minul a zmizel z dohledu, ale jeho obraz ji neopouštěl. Bylo jí ho líto a věděla, že bez její pomoci půjde vstříc jisté smrti. Králova dcera Ariadna stála v otcově průvodu a naslouchala jako omámena. Nemohla spustit oči z urostlého hrdiny. Dávno ji minul a zmizel z dohledu, ale jeho obraz ji neopouštěl. Bylo jí ho líto a věděla, že bez její pomoci půjde vstříc jisté smrti.
Řádek 1470: Řádek 1487:
 Touha zachránit Thésea vyhnala v noci Ariadnu z lože. Proplížila se ztichlým palácem k vězení, v němž hrdina se svými druhy vyčkával rána. Všichni už usnuli neklidným spánkem, jen Théseus ještě bděl. Ariadna odemkla tajná vrátka a tiše zavolala na zamyšleného hrdinu. Théseus očekával pomoc od bohů, a místo boha mu přinášela pomoc mladá a krásná dívka. Touha zachránit Thésea vyhnala v noci Ariadnu z lože. Proplížila se ztichlým palácem k vězení, v němž hrdina se svými druhy vyčkával rána. Všichni už usnuli neklidným spánkem, jen Théseus ještě bděl. Ariadna odemkla tajná vrátka a tiše zavolala na zamyšleného hrdinu. Théseus očekával pomoc od bohů, a místo boha mu přinášela pomoc mladá a krásná dívka.
  
-„Vím, že chceš zabít Minotaura," zašeptala Ariadna chvatně Théseovi, „ale sám bys to sotva dokázal. Přinesla jsem ti klubko nití. Jakmile vejdeš do bludiště, přivaž konec nitě ke sloupu a cestou odvíjej nit z klubka. Minotaura bys obyčejným železem nezabil. Proto jsem ti přinesla kouzelný meč. Vyjdeš-li ze zápasu jako vítěz, najdeš cestu zpátky podle nitě odvinuté z klubka."+„Vím, že chceš zabít Minotaura,“ zašeptala Ariadna chvatně Théseovi, „ale sám bys to sotva dokázal. Přinesla jsem ti klubko nití. Jakmile vejdeš do bludiště, přivaž konec nitě ke sloupu a cestou odvíjej nit z klubka. Minotaura bys obyčejným železem nezabil. Proto jsem ti přinesla kouzelný meč. Vyjdeš-li ze zápasu jako vítěz, najdeš cestu zpátky podle nitě odvinuté z klubka.“
  
 Théseus chtěl Ariadně poděkovat, ale královská dcera zmizela v noční tmě. Kdyby nedržel v rukou klubko a meč, byl by si myslil, že se mu zdál sen. Théseus chtěl Ariadně poděkovat, ale královská dcera zmizela v noční tmě. Kdyby nedržel v rukou klubko a meč, byl by si myslil, že se mu zdál sen.
Řádek 1484: Řádek 1501:
 Uslyšeli ji i dívky a mladíci, kteří přišli do bludiště s Théseem. Uslyšeli ji i dívky a mladíci, kteří přišli do bludiště s Théseem.
  
-„Teď přepadl Minotauros Thésea a zahubil jej," říkali si s úzkostí. Truchlivě očekávali i svůj konec.+„Teď přepadl Minotauros Thésea a zahubil jej,“ říkali si s úzkostí. Truchlivě očekávali i svůj konec.
  
 Zatím Théseus tápal temnými chodbami nazpět k východu. Pečlivě se přidržoval nitě Ariadnina klubka a bezpečně se dostal podle nitě ke svým. Objímali ho a radostí mu líbali tváře i ruce. Tu se před nimi objevila Ariadna, jako by vystoupila ze země. Zatím Théseus tápal temnými chodbami nazpět k východu. Pečlivě se přidržoval nitě Ariadnina klubka a bezpečně se dostal podle nitě ke svým. Objímali ho a radostí mu líbali tváře i ruce. Tu se před nimi objevila Ariadna, jako by vystoupila ze země.
  
-„Rychle, pojďte za mnou," volala, „můj otec se dověděl, že jsem vám pomohla, hněvá se a nechce dodržet slib. Než pro vás pošle stráže, uprchneme na pobřeží a vsedneme do vaší lodi."+„Rychle, pojďte za mnou,“ volala, „můj otec se dověděl, že jsem vám pomohla, hněvá se a nechce dodržet slib. Než pro vás pošle stráže, uprchneme na pobřeží a vsedneme do vaší lodi.“
  
 Rozběhli se za Ariadnou. Vyvedla je z bludiště cestou, kterou znala jen ona. Cesta vedla na břeh moře a k athénské lodi. Nežli král Minós poznal, co se stalo, byla už Théseova loď tak daleko, že na pronásledování nebylo pomyšlení. Rozběhli se za Ariadnou. Vyvedla je z bludiště cestou, kterou znala jen ona. Cesta vedla na břeh moře a k athénské lodi. Nežli král Minós poznal, co se stalo, byla už Théseova loď tak daleko, že na pronásledování nebylo pomyšlení.
Řádek 1510: Řádek 1527:
 Založil bohaté město Korint a postavil korintský hrad. Hrad neměl pramen a Sisyfos přemýšlel, jak přimět bohy, aby hradu pramen darovali. Pomohla mu šťastná náhoda. Založil bohaté město Korint a postavil korintský hrad. Hrad neměl pramen a Sisyfos přemýšlel, jak přimět bohy, aby hradu pramen darovali. Pomohla mu šťastná náhoda.
  
-Osud, který vládne lidem i nesmrtelným bohům, způsobil, že se říční bůh Asópos dostal do sporu s vládcem bohů Diem. Hledal Dia, ale nemohl vypátrat, kam se Zeus skryl. Sisyfos se doslechl o Asópově sporu a lstí se dověděl, kde Zeus žije. Ihned pospíšil k Asópovi a řekl mu: "Vím, která končina skrývá vládce bohů, a rád ti to povím, pomůžeš-li mi v nesnázi. Postavil jsem hrad, a nemám v něm vodu. Služebníci ji musí donášet ze vzdálených studní. Pomoz mi a já pomohu tobě."Asópos přikývl. Navštívil Sisyfův hrad a dotkl se na nádvoří skály. Ze skály vytryskl průzračný proud chladné vody. Vděčný Sisyfos mu za tu službu prozradil Diův úkryt.+Osud, který vládne lidem i nesmrtelným bohům, způsobil, že se říční bůh Asópos dostal do sporu s vládcem bohů Diem. Hledal Dia, ale nemohl vypátrat, kam se Zeus skryl. Sisyfos se doslechl o Asópově sporu a lstí se dověděl, kde Zeus žije. Ihned pospíšil k Asópovi a řekl mu: „Vím, která končina skrývá vládce bohů, a rád ti to povím, pomůžeš-li mi v nesnázi. Postavil jsem hrad, a nemám v něm vodu. Služebníci ji musí donášet ze vzdálených studní. Pomoz mi a já pomohu tobě.“Asópos přikývl. Navštívil Sisyfův hrad a dotkl se na nádvoří skály. Ze skály vytryskl průzračný proud chladné vody. Vděčný Sisyfos mu za tu službu prozradil Diův úkryt.
  
-Rozhorlený Asópos začal Dia pronásledovat. Zapomněl, že je Zeus vládcem bohů i lidí, a zapomněl, že rozkazuje bleskům. Zeus hněvivě pozoroval blížícího se Asópa. Mrštil po něm bleskem a sežehl ho. Popálený bůh se zřítil do řeky a řeka, jež ho přijala, přinášela od těch dob ve svém proudu i kousky uhlí.Když Zeus zahubil Asópa, obrátil svůj hněv i proti Sisyfovi."Jdi," poručil Smrti, „odveď Sisyfa do říše stínů, tam nebude moci prozrazovat tajemství."A Smrt šla.Král Sisyfos stál na hradbách svého hradu a díval se do krajiny zalité sluncem. V poledním žáru žloutla tráva a na zemdlených stromech se nepohnul ani list. Krajina byla bez lidí, všichni odpočívali ve stínu svých příbytků. Jen král nevyhledával stín. Měl zlou předtuchu, že se blíží Diův trest. Tu spatřil, jak se prašnou cestou ubírá k hradu Smrt Seběhl z hradeb do hradu, vyhledal dva silné provazy a postavil se ke dveřím.Nic netušící Smrt vstoupila do síně. Sisyfos přehodil přes ni provaz a utáhl jej, jiným provazem ji sešněroval a spoutanou zavřel do komory. Oddechl si. Teď mu nemohla Smrt ublížit.+Rozhorlený Asópos začal Dia pronásledovat. Zapomněl, že je Zeus vládcem bohů i lidí, a zapomněl, že rozkazuje bleskům. Zeus hněvivě pozoroval blížícího se Asópa. Mrštil po něm bleskem a sežehl ho. Popálený bůh se zřítil do řeky a řeka, jež ho přijala, přinášela od těch dob ve svém proudu i kousky uhlí.Když Zeus zahubil Asópa, obrátil svůj hněv i proti Sisyfovi.“Jdi,“ poručil Smrti, „odveď Sisyfa do říše stínů, tam nebude moci prozrazovat tajemství.“A Smrt šla.Král Sisyfos stál na hradbách svého hradu a díval se do krajiny zalité sluncem. V poledním žáru žloutla tráva a na zemdlených stromech se nepohnul ani list. Krajina byla bez lidí, všichni odpočívali ve stínu svých příbytků. Jen král nevyhledával stín. Měl zlou předtuchu, že se blíží Diův trest. Tu spatřil, jak se prašnou cestou ubírá k hradu Smrt Seběhl z hradeb do hradu, vyhledal dva silné provazy a postavil se ke dveřím.Nic netušící Smrt vstoupila do síně. Sisyfos přehodil přes ni provaz a utáhl jej, jiným provazem ji sešněroval a spoutanou zavřel do komory. Oddechl si. Teď mu nemohla Smrt ublížit.
  
 Sisyfos nezemřel a nikdo na světě neumíral. Smrt ležela spoutána na hradě. Bolesti a nemoci navštěvovaly lidské příbytky jako dřív a neměly konce. Lidé stárli a neumírali. I ptáci zasažení šípem letěli dál a divoká zvěř prchala s oštěpem ve hřbetu do hloubi lesa. Dobytčata stárla a nikdo je nemohl zbavit života. Sisyfos nezemřel a nikdo na světě neumíral. Smrt ležela spoutána na hradě. Bolesti a nemoci navštěvovaly lidské příbytky jako dřív a neměly konce. Lidé stárli a neumírali. I ptáci zasažení šípem letěli dál a divoká zvěř prchala s oštěpem ve hřbetu do hloubi lesa. Dobytčata stárla a nikdo je nemohl zbavit života.
Řádek 1518: Řádek 1535:
 Zeus zachmuřil tvář a zavolal boha války Area. Zeus zachmuřil tvář a zavolal boha války Area.
  
-„Sisyfos zvrátil na zemi všechen pořádek," řekl vládce bohů, „kdo jiný může osvobodit Smrt a poslat ji na lidi než ty, bůh války."+„Sisyfos zvrátil na zemi všechen pořádek,“ řekl vládce bohů, „kdo jiný může osvobodit Smrt a poslat ji na lidi než ty, bůh války.“
  
 Bůh Áres sestoupil na zem, rozrazil dveře komory, v níž Sisyfos věznil Smrt, a osvobodil svou přítelkyni. Sotva byla Smrt na svobodě, chopila se Sisyfa a odvlekla ho do podsvětí. Smrt začala opět navštěvovat příbytky, plula s lodníky na korábech, doprovázela lovce do lesů a bojovníky do válek. Bůh Áres sestoupil na zem, rozrazil dveře komory, v níž Sisyfos věznil Smrt, a osvobodil svou přítelkyni. Sotva byla Smrt na svobodě, chopila se Sisyfa a odvlekla ho do podsvětí. Smrt začala opět navštěvovat příbytky, plula s lodníky na korábech, doprovázela lovce do lesů a bojovníky do válek.
Řádek 1526: Řádek 1543:
 V podsvětí však naříkal na svou manželku. V podsvětí však naříkal na svou manželku.
  
-„Zapomněla na mne," říkal, „nestará se o posvátné obřady."+„Zapomněla na mne,“ říkal, „nestará se o posvátné obřady.“
  
 Všichni ho v říši stínů litovali a sama vládkyně té truchlivé končiny, Persefona, mu dovolila, aby se vrátil na zem a připomněl manželce její povinnosti. Všichni ho v říši stínů litovali a sama vládkyně té truchlivé končiny, Persefona, mu dovolila, aby se vrátil na zem a připomněl manželce její povinnosti.
Řádek 1542: Řádek 1559:
 Na útěku se dostal Bellerofontes ke králi Proitovi, který ho vlídně přijal a nabídl mu pohostinství. Host byl mladý a statný a jeho pohyby, řeč i smýšlení nezapřely, že je ze vznešeného rodu. I mladé královně se zalíbil a vyznamenávala ho před všemi domácími šlechtici. Když si toho nevšímal, rozzlobila se na něho a uvažovala, jak by ho u krále Proita očernila. Na útěku se dostal Bellerofontes ke králi Proitovi, který ho vlídně přijal a nabídl mu pohostinství. Host byl mladý a statný a jeho pohyby, řeč i smýšlení nezapřely, že je ze vznešeného rodu. I mladé královně se zalíbil a vyznamenávala ho před všemi domácími šlechtici. Když si toho nevšímal, rozzlobila se na něho a uvažovala, jak by ho u krále Proita očernila.
  
-„Bellerofontes je pyšný," říkala králi, „ani si nevšímá poct, kterých se mu dostává. Jistě bude i zlý."+„Bellerofontes je pyšný,“ říkala králi, „ani si nevšímá poct, kterých se mu dostává. Jistě bude i zlý.“
  
-„Kdo si nevšímá poct, může být i skromný," odpovídal král. S Bellerofontem jednal jako s přítelem.+„Kdo si nevšímá poct, může být i skromný,“ odpovídal král. S Bellerofontem jednal jako s přítelem.
  
 Královna se zlého záměru nevzdala. Příštího dne podplatila služebníka a vyhledala krále. Královna se zlého záměru nevzdala. Příštího dne podplatila služebníka a vyhledala krále.
  
-„Bellerofontes se spojil s tvými nepřáteli," lhala manželovi, „chce se zmocnit tvého trůnu. Nezbavíš-li se ho brzy, zabije tě. Sluha vyslechl jeho rozmluvu a může ti to dosvědčit."+„Bellerofontes se spojil s tvými nepřáteli,“ lhala manželovi, „chce se zmocnit tvého trůnu. Nezbavíš-li se ho brzy, zabije tě. Sluha vyslechl jeho rozmluvu a může ti to dosvědčit.“
  
 A královna zavolala podplaceného sluhu. Král tomu dlouho nemohl uvěřit, ale když ho královna i sluha přesvědčovali, nakonec uvěřil. Na hosta se neodvážil vztáhnout ruku. Načrtl na tabulku tajná znamení a vyslal Bellerofonta ke svému příbuznému, králi Lobatovi. Tomu měl Bellerofontes tabulku předat. Důvěřivý mladík nevěděl, že znaky na tabulce znamenají pro doručitele smrt. Ochotně se vydal se vzkazem k Lobatovi. A královna zavolala podplaceného sluhu. Král tomu dlouho nemohl uvěřit, ale když ho královna i sluha přesvědčovali, nakonec uvěřil. Na hosta se neodvážil vztáhnout ruku. Načrtl na tabulku tajná znamení a vyslal Bellerofonta ke svému příbuznému, králi Lobatovi. Tomu měl Bellerofontes tabulku předat. Důvěřivý mladík nevěděl, že znaky na tabulce znamenají pro doručitele smrt. Ochotně se vydal se vzkazem k Lobatovi.
Řádek 1558: Řádek 1575:
 Tehdy žila v zemi podivná obluda. Jmenovala se Chimaira. Zpředu vypadala jako lev, vzadu jako drak a uprostřed se podobala divoké koze. I hlavy měla tři: lví, kozí a dračí. Soptila oheň a dusivý dým. Tehdy žila v zemi podivná obluda. Jmenovala se Chimaira. Zpředu vypadala jako lev, vzadu jako drak a uprostřed se podobala divoké koze. I hlavy měla tři: lví, kozí a dračí. Soptila oheň a dusivý dým.
  
-„Bellerofonte," řekl Lobatés, „jsi mladý a silný, a přece jsi ještě nevykonal žádný hrdinský čin. Vydej se za Chimairou, usmrť ji a vrať se jako slavný hrdina."+„Bellerofonte,“ řekl Lobatés, „jsi mladý a silný, a přece jsi ještě nevykonal žádný hrdinský čin. Vydej se za Chimairou, usmrť ji a vrať se jako slavný hrdina.“
  
-Odvážného mladíka nemusil pobízet. Bellerofontes si vzal meč, oštěp a luk s šípy a vyrazil tam, kde k obloze stoupal sloup dýmu. Dým označoval rokli, v níž obluda žila. Cestou Bellerofontes rozvažoval: „Chimaira je silná a hbitá, ubráním-li se jedné hlavě, napadnou mě ostatní dvě. Uskočím-li ohni, který obluda soptí, zadusí mě dým."+Odvážného mladíka nemusil pobízet. Bellerofontes si vzal meč, oštěp a luk s šípy a vyrazil tam, kde k obloze stoupal sloup dýmu. Dým označoval rokli, v níž obluda žila. Cestou Bellerofontes rozvažoval: „Chimaira je silná a hbitá, ubráním-li se jedné hlavě, napadnou mě ostatní dvě. Uskočím-li ohni, který obluda soptí, zadusí mě dým.“
  
 Nezastavoval se však a mířil přímo k rokli. Náhle strnul překvapením. U pramene pod skálou stál okřídlený kůň Pegasos. Byl to týž kůň, jenž vyskočil z hrdla zabité Medusy. Pegasos skláněl hlavu k prameni a napájel se. Kdybych měl okřídleného koně, napadlo Bellerofonta, zaútočil bych na Chimairu ze vzduchu a byl bych hbitější než ona. Potichu a skryt houštinami se blížil k Pegasovi. Už byl od něho jen několik kroků, vtom Pegasos ucítil cizince, zvedl křídla a odletěl. Nezastavoval se však a mířil přímo k rokli. Náhle strnul překvapením. U pramene pod skálou stál okřídlený kůň Pegasos. Byl to týž kůň, jenž vyskočil z hrdla zabité Medusy. Pegasos skláněl hlavu k prameni a napájel se. Kdybych měl okřídleného koně, napadlo Bellerofonta, zaútočil bych na Chimairu ze vzduchu a byl bych hbitější než ona. Potichu a skryt houštinami se blížil k Pegasovi. Už byl od něho jen několik kroků, vtom Pegasos ucítil cizince, zvedl křídla a odletěl.
Řádek 1566: Řádek 1583:
 Rozmrzelý Bellerofontes ulehl do trávy vedle pramene a usnul. Ve snu se mu zjevila bohyně Athéna, podala mu nádhernou uzdu zdobenou zlatem a vybídla ho: Rozmrzelý Bellerofontes ulehl do trávy vedle pramene a usnul. Ve snu se mu zjevila bohyně Athéna, podala mu nádhernou uzdu zdobenou zlatem a vybídla ho:
  
-„Probuď se, Bellerofonte, a obětuj bohu Poseidonovi býka. Uzdou, kterou ti daruji, snadno zkrotíš okřídleného koně."+„Probuď se, Bellerofonte, a obětuj bohu Poseidonovi býka. Uzdou, kterou ti daruji, snadno zkrotíš okřídleného koně.“
  
 Bellerofontes se probudil, sáhl rozespale po zlaté uzdě a opravdu — uzda, o níž se mu zdálo, ležela vedle něho v trávě. Pevně ji sevřel v ruce. S radostí, že mu bohové jsou příznivě nakloněni, spěchal, aby učinil, co mu Athéna poradila. Porazil býka, obětoval ho Poseidonovi a bohyni Athéně z vděčnosti zasvětil nový oltář. Bellerofontes se probudil, sáhl rozespale po zlaté uzdě a opravdu — uzda, o níž se mu zdálo, ležela vedle něho v trávě. Pevně ji sevřel v ruce. S radostí, že mu bohové jsou příznivě nakloněni, spěchal, aby učinil, co mu Athéna poradila. Porazil býka, obětoval ho Poseidonovi a bohyni Athéně z vděčnosti zasvětil nový oltář.
  
-Navečer se vrátil k prameni a čekal, až Pegasos opět přiletí. Večerním vzduchem brzy zašuměla křídla a Pegasos se snesl k prameni, aby se napil. Bellerofontes k němu přistoupil se zlatou uzdou. Tentokrát se okřídlený kůň nebránil a dal se pokojně osedlat.+Navečer se vrátil k prameni a čekal, až Pegasos opět přiletí. Večerním vzduchem brzy zašuměla křídla a Pegasos se snesl k prameni, aby se napil. Bellerofontes k němu přistoupil se zlatou uzdou. Tentokrát se okřídlený kůň nebránil a dal se pokojně osedlat. 
  
 Bellerofontes se na něho vyšvihl a poručil mu, kam má letět. Pegasos mávl křídly a už se vznášeli nad loukami a lesy. Nad roklí zakroužili kolem oblaku temného dýmu, který obluda vydechovala. Bellerofontes vyňal z toulce šíp a snesl se na Pegasovi nad řvoucí Chimairu. Napjal tětivu a z výšky obludu zasáhl. Všechny tři hlavy se na něho sápaly, ale Bellerofontes jim unikal na okřídleném koni. Šíp za šípem stíhal obludu, dokud v ní nepohasly její tři životy. Naposled vydechla chuchvalec dýmu a ohně a skácela se na dno rokle. Bellerofontes se na něho vyšvihl a poručil mu, kam má letět. Pegasos mávl křídly a už se vznášeli nad loukami a lesy. Nad roklí zakroužili kolem oblaku temného dýmu, který obluda vydechovala. Bellerofontes vyňal z toulce šíp a snesl se na Pegasovi nad řvoucí Chimairu. Napjal tětivu a z výšky obludu zasáhl. Všechny tři hlavy se na něho sápaly, ale Bellerofontes jim unikal na okřídleném koni. Šíp za šípem stíhal obludu, dokud v ní nepohasly její tři životy. Naposled vydechla chuchvalec dýmu a ohně a skácela se na dno rokle.
Řádek 1582: Řádek 1599:
 Žena kalydónského krále Oinea se jmenovala Althaia. Narodil se jí syn, kterému byl předurčen podivuhodný osud.Jednoho dne usnula Althaia neklidným spánkem. Zdálo se jí, že v místnosti, ve které spí, někdo obchází a slyšela hlasy. Otevřela oči a jako ve snu spatřila, jak se nad lůžkem malého syna sklánějí tři postavy. Byly to Moiry, sudičky. Jedna z nich poklekla k ohništi a vložila do plamenů poleno. Oheň jasně vzplanul. Žena kalydónského krále Oinea se jmenovala Althaia. Narodil se jí syn, kterému byl předurčen podivuhodný osud.Jednoho dne usnula Althaia neklidným spánkem. Zdálo se jí, že v místnosti, ve které spí, někdo obchází a slyšela hlasy. Otevřela oči a jako ve snu spatřila, jak se nad lůžkem malého syna sklánějí tři postavy. Byly to Moiry, sudičky. Jedna z nich poklekla k ohništi a vložila do plamenů poleno. Oheň jasně vzplanul.
  
-„Tvůj život je spojen s životem dřeva v ohni," prorokovaly Moiry dítěti osud. „Budeš tak dlouho žít, dokud plameny nepohltí poleno, které tak jasně hoří a svítí"+„Tvůj život je spojen s životem dřeva v ohni,“ prorokovaly Moiry dítěti osud. „Budeš tak dlouho žít, dokud plameny nepohltí poleno, které tak jasně hoří a svítí.“
  
 Po těch slovech Moiry zmizely. Zděšená matka ihned vstala z lože, kvapně vytáhla z ohně hořící poleno a polila je vodou. Ohořelé osudné dřevo uložila do truhlice a truhlici ukryla. Po těch slovech Moiry zmizely. Zděšená matka ihned vstala z lože, kvapně vytáhla z ohně hořící poleno a polila je vodou. Ohořelé osudné dřevo uložila do truhlice a truhlici ukryla.
Řádek 1608: Řádek 1625:
 V té chvíli napjala Atalanta tětivu luku a vyslala za kancem šíp. Šíp utkvěl zvířeti za uchem v mělké ráně a objevilo se trochu krve. Meleagros se radoval z Atalantina zásahu víc než Atalanta. Ale lovci se cítili dívkou zahanbeni. Aby zastřeli svůj stud, že se jim nepodařilo to, co se podařilo Atalantě, dali se do křiku a o překot začali metat oštěpy. Bohyně Artemis i tentokrát ochránila své zvíře. Oštěpy narážely na sebe navzájem v letu a padaly k zemi, aniž se obrovského kance dotkly. V té chvíli napjala Atalanta tětivu luku a vyslala za kancem šíp. Šíp utkvěl zvířeti za uchem v mělké ráně a objevilo se trochu krve. Meleagros se radoval z Atalantina zásahu víc než Atalanta. Ale lovci se cítili dívkou zahanbeni. Aby zastřeli svůj stud, že se jim nepodařilo to, co se podařilo Atalantě, dali se do křiku a o překot začali metat oštěpy. Bohyně Artemis i tentokrát ochránila své zvíře. Oštěpy narážely na sebe navzájem v letu a padaly k zemi, aniž se obrovského kance dotkly.
  
-„Ať si tě chrání Artemis," zvolal jeden z lovců, „přece zahyneš mou rukou." Zamával sekyrou a věřil, že zvítězí ostrou sekyrou nad osudem. Kanec byl rychlejší, srazil jej tesáky k zemi a trávu skropila lovcova krev.+„Ať si tě chrání Artemis,“ zvolal jeden z lovců, „přece zahyneš mou rukou.“ Zamával sekyrou a věřil, že zvítězí ostrou sekyrou nad osudem. Kanec byl rychlejší, srazil jej tesáky k zemi a trávu skropila lovcova krev.
  
 Oštěpy končily svůj let v kůře stromů a ve větvích, některá kopí si zmýlila směr a probodla psy. Jediný oštěp utkvěl ve hřbetě kance. Byl to oštěp Meleagrův. Oštěpy končily svůj let v kůře stromů a ve větvích, některá kopí si zmýlila směr a probodla psy. Jediný oštěp utkvěl ve hřbetě kance. Byl to oštěp Meleagrův.
Řádek 1616: Řádek 1633:
 Lovci se shlukli kolem vítězného Meleagra a tiskli mu pravici. Meleagros, jako by zapomněl na lovce, viděl jenom Atalantu. Lovci se shlukli kolem vítězného Meleagra a tiskli mu pravici. Meleagros, jako by zapomněl na lovce, viděl jenom Atalantu.
  
-„Přijmi jako dar kůži toho kance," řekl statečné dívce, „i hlavu s kančími zuby a tesáky."+„Přijmi jako dar kůži toho kance,“ řekl statečné dívce, „i hlavu s kančími zuby a tesáky.“
  
 Lovci ještě nikdy neviděli tak obrovskou kanci kůži a tak dlouhé tesáky a záviděli Atalantě Meleagrův dar. Lovci ještě nikdy neviděli tak obrovskou kanci kůži a tak dlouhé tesáky a záviděli Atalantě Meleagrův dar.
  
-„Nech být, co ti nepatří," volali na Atalantu, „a nepleť si loveckou slávu s ženskou krásou."+„Nech být, co ti nepatří,“ volali na Atalantu, „a nepleť si loveckou slávu s ženskou krásou.“
  
 Nad mrtvým kancem se rozpoutal spor, komu náleží kořist. Bohyně Artemis, popuzena, že Meleagros zabil její zvíře, podněcovala při, rozdmýchávala křik a vádu. Meleagros rozohněn sporem pozvedl kopí a zmlkl. Tam, kde nestačí slova, nastupuje násilí. Pozvedl kopí a probodl nejohnivějšího odpůrce. Lovec se zhroutil mrtev k zemi. Byl to bratr Altháie, Meleagrovy matky. Nad mrtvým kancem se rozpoutal spor, komu náleží kořist. Bohyně Artemis, popuzena, že Meleagros zabil její zvíře, podněcovala při, rozdmýchávala křik a vádu. Meleagros rozohněn sporem pozvedl kopí a zmlkl. Tam, kde nestačí slova, nastupuje násilí. Pozvedl kopí a probodl nejohnivějšího odpůrce. Lovec se zhroutil mrtev k zemi. Byl to bratr Altháie, Meleagrovy matky.
Řádek 1642: Řádek 1659:
 I vyslal král do Delf posla, aby se zeptal ve slavné věštírně, čím usmířit hněv bohů. Posel se vrátil s hroznou věštbou, která králi vzala dech: I vyslal král do Delf posla, aby se zeptal ve slavné věštírně, čím usmířit hněv bohů. Posel se vrátil s hroznou věštbou, která králi vzala dech:
  
-„Narodí se ti syn a s ním vstoupí pod tvou střechu neštěstí. Sám přijmeš z jeho ruky smrt."+„Narodí se ti syn a s ním vstoupí pod tvou střechu neštěstí. Sám přijmeš z jeho ruky smrt.“
  
 Zdrcený král oznámil věštbu manželce a královna proplakala celé noci, zlá předtucha ji skličovala. Zdrcený král oznámil věštbu manželce a královna proplakala celé noci, zlá předtucha ji skličovala.
Řádek 1654: Řádek 1671:
 Když Oidipus dospěl, pořádal jeho pěstoun v paláci velkou hostinu. Veselým hodovníkům rozpálilo dobré víno tváře i mysli. Vyprávělo se o tom, co se stalo i nestalo, a horkokrevnější hosté se dali do hádky. Oidipus sám byl prudké povahy a vmísil se do sporu. Hašteřivý host hledal, jako by se Oidipa co nejvíce dotkl, a proto zvolal: Když Oidipus dospěl, pořádal jeho pěstoun v paláci velkou hostinu. Veselým hodovníkům rozpálilo dobré víno tváře i mysli. Vyprávělo se o tom, co se stalo i nestalo, a horkokrevnější hosté se dali do hádky. Oidipus sám byl prudké povahy a vmísil se do sporu. Hašteřivý host hledal, jako by se Oidipa co nejvíce dotkl, a proto zvolal:
  
-„Omrzelo mne hádat se s tebou. Bozi vědí, čí jsi syn. Našeho krále jistě ne."+„Omrzelo mne hádat se s tebou. Bozi vědí, čí jsi syn. Našeho krále jistě ne.“
  
 Oidipus zkrotil hněv a zmlkl. Podivná myšlenka mu vzala klid. Hned ráno vyhledal krále a královnu a vyptával se jich, je-li pravda, co se dověděl. Uklidňovali ho a zlobili se na opilého mluvku. Oidipus se jen smutně usmíval a nevěřil jim. Podezření mu nedopřávalo klidu. Bez vědomí pěstounů se vydal na cestu do Delf. Doufal, že mu věštba ukáže pravdu. Z Delf odcházel zmatenější, nežli do nich přišel. Věštba mu odhalila děsnou budoucnost: Oidipus zkrotil hněv a zmlkl. Podivná myšlenka mu vzala klid. Hned ráno vyhledal krále a královnu a vyptával se jich, je-li pravda, co se dověděl. Uklidňovali ho a zlobili se na opilého mluvku. Oidipus se jen smutně usmíval a nevěřil jim. Podezření mu nedopřávalo klidu. Bez vědomí pěstounů se vydal na cestu do Delf. Doufal, že mu věštba ukáže pravdu. Z Delf odcházel zmatenější, nežli do nich přišel. Věštba mu odhalila děsnou budoucnost:
  
-„Prchej před otcem! Setkáš-li se s ním, stihne ho z tvých rukou smrt a oženíš se s vlastní matkou."+„Prchej před otcem! Setkáš-li se s ním, stihne ho z tvých rukou smrt a oženíš se s vlastní matkou.“
  
 Oidipus si umínil, že se vyhne městu, kde žili jeho pěstouni, které pokládal za své rodiče. Dal se na opačnou stranu, chodil neznámými krajinami a řídil se podle hvězd, aby ho cesta nezavedla zpátky do vlasti. Bál se, že by se v Korint mohla splnit slova věštby. Oidipus si umínil, že se vyhne městu, kde žili jeho pěstouni, které pokládal za své rodiče. Dal se na opačnou stranu, chodil neznámými krajinami a řídil se podle hvězd, aby ho cesta nezavedla zpátky do vlasti. Bál se, že by se v Korint mohla splnit slova věštby.
Řádek 1664: Řádek 1681:
 Jednoho dne se na svém putování setkal na úzké cestě s vozem. Na voze byl nějaký stařec a dva služebníci. Chtěli rychle projet a volali na Oidipa: Jednoho dne se na svém putování setkal na úzké cestě s vozem. Na voze byl nějaký stařec a dva služebníci. Chtěli rychle projet a volali na Oidipa:
  
-„Uhni nám z cesty!"+„Uhni nám z cesty!“
  
 Oidipus neustoupil a dostal se s vozkou do prudké hádky. V hádce srazil vozku z vozu. Stařec na voze se rozzlobil a udeřil Oidipa bodcem do hlavy. Prchlivý Oidipus zabil starce a pobil i zbylé služebníky. Tak si zchladil hněv a pokračoval v pouti. Oidipus neustoupil a dostal se s vozkou do prudké hádky. V hádce srazil vozku z vozu. Stařec na voze se rozzlobil a udeřil Oidipa bodcem do hlavy. Prchlivý Oidipus zabil starce a pobil i zbylé služebníky. Tak si zchladil hněv a pokračoval v pouti.
Řádek 1670: Řádek 1687:
 Za krátký čas spatřil Oidipus hradby města Théb. Unavený usedl na kámen u cesty a odpočíval. Tu se v zákrutu cesty objevil pocestný, pospíchající z Théb. Před Oidipem se zarazil a vyhrkl: Za krátký čas spatřil Oidipus hradby města Théb. Unavený usedl na kámen u cesty a odpočíval. Tu se v zákrutu cesty objevil pocestný, pospíchající z Théb. Před Oidipem se zarazil a vyhrkl:
  
-„Kdo jsi, že si tu tak klidně vysedáváš? Ani svému nepříteli bych neradil odpočívat v téhle krajině."+„Kdo jsi, že si tu tak klidně vysedáváš? Ani svému nepříteli bych neradil odpočívat v téhle krajině.“
  
 Oidipus si příchozího udiveně prohlížel. Oidipus si příchozího udiveně prohlížel.
  
-„Někdo odpočívá a někdo běží, jako by spáchal zlý čin," řekl. „Ty utíkáš z Théb a já tam mířím."+„Někdo odpočívá a někdo běží, jako by spáchal zlý čin,“ řekl. „Ty utíkáš z Théb a já tam mířím.“
  
-„Do Théb!" vyděsil se pocestný. „Copak nevíš, že se na skále před Thébami usadila sfinx?"+„Do Théb!“ vyděsil se pocestný. „Copak nevíš, že se na skále před Thébami usadila sfinx?“
  
-„Přicházím z Delf," řekl Oidipus, „a s nikým jsem cestou nemluvil."+„Přicházím z Delf,“ řekl Oidipus, „a s nikým jsem cestou nemluvil.“
  
-„Tak poslyš," šeptal bázlivě pocestný, „sfinx je stvoření s dívčí hlavou a lvím tělem. Na hřbetě má křídla. Každý den musí jeden Théban přijít ke skále a sfinx mu dá hádanku. Když ji neuhodne, shodí ho do propasti. Hádanku nemůže nikdo uhodnout, je asi očarovaná. Ještě štěstí, že nejsem Théban. Jak jsem do města přišel a uslyšel o tom trápení, hned jsem vzal nohy na ramena a utíkám celou cestu. Ani ty nejsi Théban, nechoď do města, pojď se mnou, poběžíme oba."+„Tak poslyš,“ šeptal bázlivě pocestný, „sfinx je stvoření s dívčí hlavou a lvím tělem. Na hřbetě má křídla. Každý den musí jeden Théban přijít ke skále a sfinx mu dá hádanku. Když ji neuhodne, shodí ho do propasti. Hádanku nemůže nikdo uhodnout, je asi očarovaná. Ještě štěstí, že nejsem Théban. Jak jsem do města přišel a uslyšel o tom trápení, hned jsem vzal nohy na ramena a utíkám celou cestu. Ani ty nejsi Théban, nechoď do města, pojď se mnou, poběžíme oba.“
  
-„Běž," řekl Oidipus, „život má pro tebe asi velikou cenu, když jej tak opatrně chráníš před místy, kde mu hrozí nebezpečí. Přijdu-li však o život já, vyhnu se jen splnění zlé věštby."+„Běž,“ řekl Oidipus, „život má pro tebe asi velikou cenu, když jej tak opatrně chráníš před místy, kde mu hrozí nebezpečí. Přijdu-li však o život já, vyhnu se jen splnění zlé věštby.“
  
 Oidipus se zvedl a zvolna a zamyšlen vykročil k Thébám. Pocestný nad ním zakroutil hlavou: Oidipus se zvedl a zvolna a zamyšlen vykročil k Thébám. Pocestný nad ním zakroutil hlavou:
  
-„Není Théban a plete se do thébských záležitostí. Ať jsou mu bozi milostiví." A rozběhl se, aby měl nešťastné město co nejdřív daleko za zády.+„Není Théban a plete se do thébských záležitostí. Ať jsou mu bozi milostiví.“ A rozběhl se, aby měl nešťastné město co nejdřív daleko za zády.
  
 Oidipus šel v Thébách rovnou do královského paláce. Nalezl tam královnu Iokastu a jejího bratra Kreonta. Oidipus šel v Thébách rovnou do královského paláce. Nalezl tam královnu Iokastu a jejího bratra Kreonta.
Řádek 1694: Řádek 1711:
 Oidipus předstoupil před vladaře. Oidipus předstoupil před vladaře.
  
-„Vím o soužení, které postihlo město," řekl, „půjdu ke sfinze a pokusím se uhádnout její hádanku."+„Vím o soužení, které postihlo město,“ řekl, „půjdu ke sfinze a pokusím se uhádnout její hádanku.“
  
 Kreón i Iokasta se podivili Oidipově statečnosti. Kreón smutně řekl: Kreón i Iokasta se podivili Oidipově statečnosti. Kreón smutně řekl:
  
-„Odvážným přejí bohové. Sfinx zahubila i mého syna a zahubí nás všechny, neuhodne-li někdo její hádanku. A já rád předám vládu tomu, komu se podaří nad sfingou zvítězit"+„Odvážným přejí bohové. Sfinx zahubila i mého syna a zahubí nás všechny, neuhodne-li někdo její hádanku. A já rád předám vládu tomu, komu se podaří nad sfingou zvítězit.“
  
 Iokasta s obdivem hleděla na Oidipovu odhodlanou tvář a nevěděla, že se dívá do tváře synovi. Iokasta s obdivem hleděla na Oidipovu odhodlanou tvář a nevěděla, že se dívá do tváře synovi.
Řádek 1706: Řádek 1723:
 Oidipus vystoupil příkrou stezkou ke skále, kde seděla sfinx. Už čekala na svou oběť. Přimhouřila oči a změřila si Oidipa potměšilým pohledem. Oidipus vystoupil příkrou stezkou ke skále, kde seděla sfinx. Už čekala na svou oběť. Přimhouřila oči a změřila si Oidipa potměšilým pohledem.
  
-„Poslouchej dobře," ozval se jí z lidského hrdla nelidsky tvrdý hlas:+„Poslouchej dobře,“ ozval se jí z lidského hrdla nelidsky tvrdý hlas:
  
-„Má to jednu hlavu, čtyři nohy ráno, v poledne jen dvě a tři nohy večer. Čím to má víc noh, tím to má míň síly."+„Má to jednu hlavu, čtyři nohy ráno, v poledne jen dvě a tři nohy večer. Čím to má víc noh, tím to má míň síly.“
  
 Oidipus se usmál. Byl chytrý a hádanka se mu zdála lehká. Oidipus se usmál. Byl chytrý a hádanka se mu zdála lehká.
  
-„To je člověk," řekl, „když prožívá ráno života, leze po rukou i nohou, jako by byl čtyřnohý, v poledne života kráčí vzpřímen jen na dvou nohách, a když přichází večer života, přibírá na pomoc nohám hůl. To je ta třetí noha."+„To je člověk,“ řekl, „když prožívá ráno života, leze po rukou i nohou, jako by byl čtyřnohý, v poledne života kráčí vzpřímen jen na dvou nohách, a když přichází večer života, přibírá na pomoc nohám hůl. To je ta třetí noha.“
  
-„Uhodl jsi," zaskučela sfinx a vrhla se sama dolů ze skály do propasti.+„Uhodl jsi,“ zaskučela sfinx a vrhla se sama dolů ze skály do propasti.
  
 Když Thébané spatřili z hradeb svého města, že se Oidipus vrací živ a zdráv, propukli v jásot. Oslavovali ho jako svého osvoboditele a Kreón mu předal trůn. Tak se stal Oidipus vládcem v Thébách a královnu Iokastu dostal za ženu. Když Thébané spatřili z hradeb svého města, že se Oidipus vrací živ a zdráv, propukli v jásot. Oslavovali ho jako svého osvoboditele a Kreón mu předal trůn. Tak se stal Oidipus vládcem v Thébách a královnu Iokastu dostal za ženu.
Řádek 1724: Řádek 1741:
 Přestrašení občané vyhledali Oidipa a prosili ho, aby odvrátil zkázu od jejich prahu a od jejich stád. Byli přesvědčeni, že vítěz nad sfingou je pod ochranou nesmrtelných bohů. Oidipus je utěšoval: Přestrašení občané vyhledali Oidipa a prosili ho, aby odvrátil zkázu od jejich prahu a od jejich stád. Byli přesvědčeni, že vítěz nad sfingou je pod ochranou nesmrtelných bohů. Oidipus je utěšoval:
  
-„Vraťte se klidně do svých domovů. Ještě dnes přijede z Delf bratr mé ženy Kreón a přinese věštbu. Uposlechneme příkazu bohů a vyženeme mor z naší země."+„Vraťte se klidně do svých domovů. Ještě dnes přijede z Delf bratr mé ženy Kreón a přinese věštbu. Uposlechneme příkazu bohů a vyženeme mor z naší země.“
  
 Než skončil den, zastavil před palácem vůz tažený zpěněnými koňmi. Seskočil z něho Kreón a spěchal s věštbou k Oidipovi. Než skončil den, zastavil před palácem vůz tažený zpěněnými koňmi. Seskočil z něho Kreón a spěchal s věštbou k Oidipovi.
  
-„Věštba nám neslibuje rychlou a snadnou pomoc," oznamoval králi, „vrah krále Láia prý žije ještě v našem městě. Mor ustoupí tehdy, až bude viník potrestán."+„Věštba nám neslibuje rychlou a snadnou pomoc,“ oznamoval králi, „vrah krále Láia prý žije ještě v našem městě. Mor ustoupí tehdy, až bude viník potrestán.“
  
 Oidipus dal ihned po celé říši rozhlásit, aby ten, kdo o vraždě krále Láia něco ví, bez odkladu přišel do královského paláce vydat svědectví. Dal také zavolat slepého Teiresia, kterého bohové obdařili prorockým duchem. Oidipus dal ihned po celé říši rozhlásit, aby ten, kdo o vraždě krále Láia něco ví, bez odkladu přišel do královského paláce vydat svědectví. Dal také zavolat slepého Teiresia, kterého bohové obdařili prorockým duchem.
Řádek 1734: Řádek 1751:
 Pro Teiresia musil několikrát vzkázat. Věštec odmítal přijít. Konečně ho chlapec dovedl k paláci, ale Teiresias kráčel jen zdráhavě a před palácem se zastavil. Oidipus mu vyběhl vstříc. Pro Teiresia musil několikrát vzkázat. Věštec odmítal přijít. Konečně ho chlapec dovedl k paláci, ale Teiresias kráčel jen zdráhavě a před palácem se zastavil. Oidipus mu vyběhl vstříc.
  
-„Pojď do paláce," naléhal, „čekáme na tvou moudrou radu."+„Pojď do paláce,“ naléhal, „čekáme na tvou moudrou radu.“
  
-„Propusť mě, králi," prosil Teiresias, „neprozradím-li viníka, bude nám oběma lip. Někdy je lépe nevědět než vědět."+„Propusť mě, králi,“ prosil Teiresias, „neprozradím-li viníka, bude nám oběma lip. Někdy je lépe nevědět než vědět.“
  
-„Jen promluv," povzbudil ho Oidipus, „není mezi námi nikdo, kdo by si nepřál zachránit Théby před zkázou. Nesmíš být výjimkou. Pohleď, všechen lid si přeje, abys promluvil."+„Jen promluv,“ povzbudil ho Oidipus, „není mezi námi nikdo, kdo by si nepřál zachránit Théby před zkázou. Nesmíš být výjimkou. Pohleď, všechen lid si přeje, abys promluvil.“
  
-„Nenuť mě, králi, dovol, ať raději mlčím," řekl Teiresias, „zlá pohroma se snesla na naši vlast, ale horší by se snesla na tvou hlavu, kdybych promluvil."+„Nenuť mě, králi, dovol, ať raději mlčím,“ řekl Teiresias, „zlá pohroma se snesla na naši vlast, ale horší by se snesla na tvou hlavu, kdybych promluvil.“
  
-„Dobrá," vybuchl Oidipus, „už je mi jasné, proč nechceš mluvit. Jsi asi spojencem těch lupičů, co zavraždili krále, jsi zrádcem své vlasti, a kdybys nebyl slepý, řekl bych, že vrahem jsi ty sám!"+„Dobrá,“ vybuchl Oidipus, „už je mi jasné, proč nechceš mluvit. Jsi asi spojencem těch lupičů, co zavraždili krále, jsi zrádcem své vlasti, a kdybys nebyl slepý, řekl bych, že vrahem jsi ty sám!“
  
 Po takovém pohanění se Teiresias už nezdržel a prozradil to, o čem dávno věděl: Po takovém pohanění se Teiresias už nezdržel a prozradil to, o čem dávno věděl:
  
-„Chceš vědět pravdu, řeknu ti ji. Nehledej vraha, když jsi vrahem sám. Ty jsi zavraždil krále Láia a vlastní matku sis vzal za ženu!"+„Chceš vědět pravdu, řeknu ti ji. Nehledej vraha, když jsi vrahem sám. Ty jsi zavraždil krále Láia a vlastní matku sis vzal za ženu!“
  
 Oidipus se ulekl, vzpomněl na starou věštbu. Ale hněv mu zaplašil zneklidňující vzpomínku. Oidipus se ulekl, vzpomněl na starou věštbu. Ale hněv mu zaplašil zneklidňující vzpomínku.
  
-„Kdo si to vymyslil," vykřikl, „ty, nebo Kreón? Chcete lstí a podvodem dostat můj trůn? Nebo jsi šílený?"+„Kdo si to vymyslil,“ vykřikl, „ty, nebo Kreón? Chcete lstí a podvodem dostat můj trůn? Nebo jsi šílený?“
  
-„Tobě se zdám šílený," odpověděl Teiresias, „tví rodiče mě pokládali za moudrého. Čas ukáže, kdo měl pravdu a kdo ji nechtěl pochopit." Po těch slovech opustil slepý stařec palác.+„Tobě se zdám šílený,“ odpověděl Teiresias, „tví rodiče mě pokládali za moudrého. Čas ukáže, kdo měl pravdu a kdo ji nechtěl pochopit.“ Po těch slovech opustil slepý stařec palác.
  
 Královna Iokasta utěšovala rozhněvaného Oidipa: Královna Iokasta utěšovala rozhněvaného Oidipa:
  
-„Co na tom záleží, co říká Teiresias. Nedělej si s tím starosti. Ukáži ti na příkladu, jak se může věštba mýlit. I můj první muž Láios se kdysi zeptal věštírny a dostal odpověď, že zemře rukou svého syna. A pak náš jediný syn zemřel v horské pustině a Láia zavraždili lupiči nedaleko rozcestí na cestě do Delf."+„Co na tom záleží, co říká Teiresias. Nedělej si s tím starosti. Ukáži ti na příkladu, jak se může věštba mýlit. I můj první muž Láios se kdysi zeptal věštírny a dostal odpověď, že zemře rukou svého syna. A pak náš jediný syn zemřel v horské pustině a Láia zavraždili lupiči nedaleko rozcestí na cestě do Delf.“
  
-„Nedaleko rozcestí?" vzrušil se Oidipus. „Řekni mi rychle, jak Láios vypadal?"+„Nedaleko rozcestí?“ vzrušil se Oidipus. „Řekni mi rychle, jak Láios vypadal?“
  
-„Byl veliké postavy," odpověděla Iokasta, „na skráních mu už bělely vlasy stářím a podobu měl skoro jako ty."+„Byl veliké postavy,“ odpověděla Iokasta, „na skráních mu už bělely vlasy stářím a podobu měl skoro jako ty.“
  
-„Teiresias měl pravdu!" vykřikl zděšený Oidipus a vyptával se a vyptával, a čím více se dovídal, tím větší neštěstí se na něj valilo a dusilo ho. Pověst o tom, že Láia zabili lupiči, se rozplývala jako pára a zbývala strašná domněnka, že tím lupičem byl Oidipus sám.+„Teiresias měl pravdu!“ vykřikl zděšený Oidipus a vyptával se a vyptával, a čím více se dovídal, tím větší neštěstí se na něj valilo a dusilo ho. Pověst o tom, že Láia zabili lupiči, se rozplývala jako pára a zbývala strašná domněnka, že tím lupičem byl Oidipus sám.
  
 V těch dnech dorazil do Théb z Korintu posel se zprávou, že korintský král zemřel. Oidipus měl nastoupit na korintský trůn. Iokasta se posla vyptávala, jakou smrtí korintský král zemřel. Dověděla se, že přirozenou smrtí na lůžku. Byl už příliš starý. Jakmile to uslyšela, běžela za Oidipem a s úsměvem mu oznamovala, co se dověděla. V těch dnech dorazil do Théb z Korintu posel se zprávou, že korintský král zemřel. Oidipus měl nastoupit na korintský trůn. Iokasta se posla vyptávala, jakou smrtí korintský král zemřel. Dověděla se, že přirozenou smrtí na lůžku. Byl už příliš starý. Jakmile to uslyšela, běžela za Oidipem a s úsměvem mu oznamovala, co se dověděla.
  
-„Vidíš," řekla, „ty se trápíš, a zatím zemřel tvůj otec v Korintu klidnou smrtí."+„Vidíš,“ řekla, „ty se trápíš, a zatím zemřel tvůj otec v Korintu klidnou smrtí.“
  
 Oidipa zpráva neuklidnila. Musel myslit na toho opilého mluvku. Oidipa zpráva neuklidnila. Musel myslit na toho opilého mluvku.
  
-„Přesto se do Korintu nevrátím," ohlásil poslu na jeho zprávu, „žije tam ještě má matka."+„Přesto se do Korintu nevrátím,“ ohlásil poslu na jeho zprávu, „žije tam ještě má matka.“
  
-„Bojíš-li se, pane, toho, že tam žije tvá matka," řekl posel, „pak tě mohu uklidnit. Ani korintský král, ani královna nebyli tvými rodiči. Já sám tě donesl kdysi před lety jako malé dítě do Korintu."+„Bojíš-li se, pane, toho, že tam žije tvá matka,“ řekl posel, „pak tě mohu uklidnit. Ani korintský král, ani královna nebyli tvými rodiči. Já sám tě donesl kdysi před lety jako malé dítě do Korintu.“
  
-„A odkud jsi mě nesl," divil se Oidipus.+„A odkud jsi mě nesl,“ divil se Oidipus.
  
-„Dal mi tě v horách jeden starý pastýř, který pásl stáda thébského krále."+„Dal mi tě v horách jeden starý pastýř, který pásl stáda thébského krále.“
  
 S šíleným výkřikem se vyřítil Oidipus z paláce. Už nebylo pochyb, věštba došla hrozného splnění. Pobíhal po městě a prosil občany, aby ho usmrtili a zbavili tak město neštěstí. Ale Thébané svého krále litovali, necítili k němu nenávist. Oidipus se rozběhl zpátky do paláce, rozhodl se potrestat vlastní rukou. V paláci potkal plačící služky. Vyděšené dívky ukazovaly Oidipovi ke královnině komnatě. Iokasta se oběsila. Oidipus se vrhl k mrtvé, vytrhl jí z roucha zlatou jehlici a vypíchl si oči. Oslepený volal na Kreonta: S šíleným výkřikem se vyřítil Oidipus z paláce. Už nebylo pochyb, věštba došla hrozného splnění. Pobíhal po městě a prosil občany, aby ho usmrtili a zbavili tak město neštěstí. Ale Thébané svého krále litovali, necítili k němu nenávist. Oidipus se rozběhl zpátky do paláce, rozhodl se potrestat vlastní rukou. V paláci potkal plačící služky. Vyděšené dívky ukazovaly Oidipovi ke královnině komnatě. Iokasta se oběsila. Oidipus se vrhl k mrtvé, vytrhl jí z roucha zlatou jehlici a vypíchl si oči. Oslepený volal na Kreonta:
  
-„Vezmi si trůn a potrestej mě vyhnanstvím!"+„Vezmi si trůn a potrestej mě vyhnanstvím!“
  
 Kreón nešťastného Oidipa zdržoval v Thébách. Mor už pominul a do města se vracel klid a blahobyt. Oidipus se nedal přemluvit. S poutničkou holí vyšel z Théb. Doprovázela ho jen starší dcera Antigona. Ta jediná nechtěla otce v neštěstí opustit.Brzy znalo celé Řecko dvojici podivných poutníků. Slepého starce Oidipa, kterého vedla mladá, krásná Antigona. Vyprošovala pro svého otce chléb a starala se o něho. Putovali spolu a hledali háj bohyní pomsty Erinyí. V háji Erinyí měl Oidipus podle věštby najít klid. Kreón nešťastného Oidipa zdržoval v Thébách. Mor už pominul a do města se vracel klid a blahobyt. Oidipus se nedal přemluvit. S poutničkou holí vyšel z Théb. Doprovázela ho jen starší dcera Antigona. Ta jediná nechtěla otce v neštěstí opustit.Brzy znalo celé Řecko dvojici podivných poutníků. Slepého starce Oidipa, kterého vedla mladá, krásná Antigona. Vyprošovala pro svého otce chléb a starala se o něho. Putovali spolu a hledali háj bohyní pomsty Erinyí. V háji Erinyí měl Oidipus podle věštby najít klid.
Řádek 1790: Řádek 1807:
 Oidipus byl v té době nedaleko Athén. Cítil, že se blíží okamžik, kdy dojde pokoje. Usedl s Antigonou na okraj háje a odpočíval. Tu se ozval na cestě dusot koňských kopyt a objevila se skupina lovců s athénským králem Théseem v čele. Vraceli se do města z lovu. Théseus ihned poznal Oidipa, seskočil z koně a pozdravil ho. Oidipus byl v té době nedaleko Athén. Cítil, že se blíží okamžik, kdy dojde pokoje. Usedl s Antigonou na okraj háje a odpočíval. Tu se ozval na cestě dusot koňských kopyt a objevila se skupina lovců s athénským králem Théseem v čele. Vraceli se do města z lovu. Théseus ihned poznal Oidipa, seskočil z koně a pozdravil ho.
  
-„Ubohý Oidipe," řekl, „znám tvůj osud a rád bych ti pomohl. Pojď s námi, vezmu tě do Athén a můžeš tam v klidu prožít své stáří. Zakrátko se snese chladná noc a nemůžeš nocovat zde, v háji zasvěceném Erinyím."+„Ubohý Oidipe,“ řekl, „znám tvůj osud a rád bych ti pomohl. Pojď s námi, vezmu tě do Athén a můžeš tam v klidu prožít své stáří. Zakrátko se snese chladná noc a nemůžeš nocovat zde, v háji zasvěceném Erinyím.“
  
 Když Oidipus uslyšel, že odpočívá v háji Erinyí, zaradoval se. Byl u cíle své cesty. Odpověděl proto klidně a tiše: Když Oidipus uslyšel, že odpočívá v háji Erinyí, zaradoval se. Byl u cíle své cesty. Odpověděl proto klidně a tiše:
  
-„Děkuji ti, králi, ale jsem u cíle. Brzy odejdu do říše stínů. Chceš-li mi prokázat poslední službu, přikaž služebníkovi, ať mi přinese nový oděv, abych slavnostní chvíli nevítal v zaprášených starých šatech."+„Děkuji ti, králi, ale jsem u cíle. Brzy odejdu do říše stínů. Chceš-li mi prokázat poslední službu, přikaž služebníkovi, ať mi přinese nový oděv, abych slavnostní chvíli nevítal v zaprášených starých šatech.“
  
 Théseus poslal do Athén pro nové roucho a posadil se k Oidipovi. Sotva služebník zmizel mezi stromy, ozval se na cestě znovu dusot koní a před Oidipem seskočil jeho syn Polyneikes. Konečně našel otce. Padl před ním na kolena, žaloval na svého bratra Eteokla, který ho zbavil trůnu, a prosil Oidipa, aby s ním vytáhl proti Thébám. Théseus poslal do Athén pro nové roucho a posadil se k Oidipovi. Sotva služebník zmizel mezi stromy, ozval se na cestě znovu dusot koní a před Oidipem seskočil jeho syn Polyneikes. Konečně našel otce. Padl před ním na kolena, žaloval na svého bratra Eteokla, který ho zbavil trůnu, a prosil Oidipa, aby s ním vytáhl proti Thébám.
  
-„Po léta sis na mne nevzpomněl," odpověděl Oidipus na synovy nářky, „ale když chceš uchvátit moc, mám ti pomáhat v bratrovražedném boji. Poslechni otce, který stojí před bránou podsvětí. Vytáhneš-li s vojskem proti Thébám, postihne tě to, co přeješ svému bratrovi. Jdi odtud pryč, i moje slepé oči vidí krev bratra na tvém meči."+„Po léta sis na mne nevzpomněl,“ odpověděl Oidipus na synovy nářky, „ale když chceš uchvátit moc, mám ti pomáhat v bratrovražedném boji. Poslechni otce, který stojí před bránou podsvětí. Vytáhneš-li s vojskem proti Thébám, postihne tě to, co přeješ svému bratrovi. Jdi odtud pryč, i moje slepé oči vidí krev bratra na tvém meči.“
  
 Polyneikes zlostně vsedl se svými průvodci na koně a bez pozdravu odcválal ke svému vojsku. Polyneikes zlostně vsedl se svými průvodci na koně a bez pozdravu odcválal ke svému vojsku.
Řádek 1816: Řádek 1833:
 Eteokles se obával dlouhého obléhání, a proto vystoupil nahoru na hradby a zvolal: Eteokles se obával dlouhého obléhání, a proto vystoupil nahoru na hradby a zvolal:
  
-„Nač mají, Polyneiku, umírat bojovníci na obou stranách pro spor, který si můžeme vyřídit mezi sebou my sami. Změř sám se mnou své síly! Padneš-li v boji ty, ať odtáhne i tvoje vojsko, padnu-li já, staneš se bez války thébským králem a Thébané ti otevřou brány."+„Nač mají, Polyneiku, umírat bojovníci na obou stranách pro spor, který si můžeme vyřídit mezi sebou my sami. Změř sám se mnou své síly! Padneš-li v boji ty, ať odtáhne i tvoje vojsko, padnu-li já, staneš se bez války thébským králem a Thébané ti otevřou brány.“
  
 Polyneikes bratrův návrh přijal. Obě vojska uzavřela příměří a shromáždila se před hradbami. Bojovníci se vzrušeně přeli, kdo bude vítězem. Eteokles a Polyneikes vyšli proti sobě se zbraní v ruce a na prostranství před zraky vojsk začal bratrovražedný boj. Polyneikes bratrův návrh přijal. Obě vojska uzavřela příměří a shromáždila se před hradbami. Bojovníci se vzrušeně přeli, kdo bude vítězem. Eteokles a Polyneikes vyšli proti sobě se zbraní v ruce a na prostranství před zraky vojsk začal bratrovražedný boj.
Řádek 1830: Řádek 1847:
 Antigona těžce nesla nelidské Kreontovo rozhodnutí. Jak může Polyneikova duše dojít klidu, není-li tělo pohřbeno? Antigona těžce nesla nelidské Kreontovo rozhodnutí. Jak může Polyneikova duše dojít klidu, není-li tělo pohřbeno?
  
-„Sestro," řekla Antigona Isméně, „náš mrtvý bratr leží před hradbami. Pojď se mnou, pohřbíme ho spolu, než se stane kořistí dravců."+„Sestro,“ řekla Antigona Isméně, „náš mrtvý bratr leží před hradbami. Pojď se mnou, pohřbíme ho spolu, než se stane kořistí dravců.“
  
-„Nevíš, že za pohřbení Polyneika je smrt?" lekala se Isména.+„Nevíš, že za pohřbení Polyneika je smrt?“ lekala se Isména.
  
-„Smrt za čin, který je milý bohům i lidem, je krásná smrt," odpověděla Antigona.+„Smrt za čin, který je milý bohům i lidem, je krásná smrt,“ odpověděla Antigona.
  
-„Nemůžeme vždy dělat jenom to, co pokládáme za dobré," bránila se bázlivě Isména. „Kreón je mocný a neunikneš mu."+„Nemůžeme vždy dělat jenom to, co pokládáme za dobré,“ bránila se bázlivě Isména. „Kreón je mocný a neunikneš mu.“
  
-„Už jsem mu unikla," řekla Antigona, „může mne zabít, že jsem uposlechla lidskou a sesterskou lásku. Ale lidskost a lásku zabít nemůže. Když nechceš jít se mnou, půjdu sama."+„Už jsem mu unikla,“ řekla Antigona, „může mne zabít, že jsem uposlechla lidskou a sesterskou lásku. Ale lidskost a lásku zabít nemůže. Když nechceš jít se mnou, půjdu sama.“
  
 Antigona sestru nepřesvědčovala. Za bezhvězdné noci se vykradla sama z paláce a opustila město. Pod hradbami ležel mrtvý Polyneikes a nedaleko dřímaly stráže. Tiše odvlekla bratra k řece, omyla ho a navršila na mrtvého hlínu. Před svítáním se vrátila do Théb. Antigona sestru nepřesvědčovala. Za bezhvězdné noci se vykradla sama z paláce a opustila město. Pod hradbami ležel mrtvý Polyneikes a nedaleko dřímaly stráže. Tiše odvlekla bratra k řece, omyla ho a navršila na mrtvého hlínu. Před svítáním se vrátila do Théb.
Řádek 1846: Řádek 1863:
 Čekali celý den a za soumraku zpozorovali temnou postavu. Neohrožená Antigona se vracela k hrobu svého bratra. Nad odkrytým mrtvým se zarazila, ale neotálela. Nabrala do hrstí prsť a začala bratra znovu pokrývat hlínou. Sotva se shýbla podruhé, vyskočily z úkrytu stráže a odvedly Antigonu ke Kreontovi. Nebránila se, ani nezapírala svůj čin. Čekali celý den a za soumraku zpozorovali temnou postavu. Neohrožená Antigona se vracela k hrobu svého bratra. Nad odkrytým mrtvým se zarazila, ale neotálela. Nabrala do hrstí prsť a začala bratra znovu pokrývat hlínou. Sotva se shýbla podruhé, vyskočily z úkrytu stráže a odvedly Antigonu ke Kreontovi. Nebránila se, ani nezapírala svůj čin.
  
-„Jak ses mohla opovážit přestoupit můj zákaz?" zvolal rozlícený Kreón, když se přiznala.+„Jak ses mohla opovážit přestoupit můj zákaz?“ zvolal rozlícený Kreón, když se přiznala.
  
-„Ten zákaz nevydal Zeus, ale král," odpověděla srdnatě Antigona, „nemůže proto platit víc než láska a lidskost. Jsou zákony, které nepocházejí od králů, a jsou důležitější a trvalejší."+„Ten zákaz nevydal Zeus, ale král,“ odpověděla srdnatě Antigona, „nemůže proto platit víc než láska a lidskost. Jsou zákony, které nepocházejí od králů, a jsou důležitější a trvalejší.“
  
-„To si myslíš jenom ty!" rozkřikl se Kreón.+„To si myslíš jenom ty!“ rozkřikl se Kreón.
  
-„Ne," řekla Antigona, „to si myslí i thébský lid, ale před tebou mlčí."+„Ne,“ řekla Antigona, „to si myslí i thébský lid, ale před tebou mlčí.“
  
-„A nestydíš se lišit se od ostatních?"+„A nestydíš se lišit se od ostatních?“
  
-„Nestydím se za to, že ctím mrtvého bratra. Smrt dává rovná práva vítězům i poraženým. A víc než život nemůžeš mi vzít."+„Nestydím se za to, že ctím mrtvého bratra. Smrt dává rovná práva vítězům i poraženým. A víc než život nemůžeš mi vzít.“
  
-„Mluvíš odvážně. Jen ať tě odvaha cestou do podsvětí neopustí. Stráže sem!"+„Mluvíš odvážně. Jen ať tě odvaha cestou do podsvětí neopustí. Stráže sem!“
  
 Přiběhli ozbrojenci a Kreón jim vydal rozkaz, aby dívku odvedli do liduprázdné končiny a tam ji zazdili živou ve skalní sluji. Ozbrojenci s Antigonou byli už na cestě, když se o tom dověděl Kreontův syn Haimón. Antigona byla jeho nevěsta, ale nelítostný Kreón toho nedbal. Haimón vyrazil z paláce a na místě chtěl zabránit otcovu rozsudku. Přiběhli ozbrojenci a Kreón jim vydal rozkaz, aby dívku odvedli do liduprázdné končiny a tam ji zazdili živou ve skalní sluji. Ozbrojenci s Antigonou byli už na cestě, když se o tom dověděl Kreontův syn Haimón. Antigona byla jeho nevěsta, ale nelítostný Kreón toho nedbal. Haimón vyrazil z paláce a na místě chtěl zabránit otcovu rozsudku.
Řádek 1870: Řádek 1887:
 Za starých časů bral na sebe Zeus podobu pozemšťana, sestupoval z Olympu a zkoumal, jsou-li lidé dobří nebo zlí. Na cestách ho doprovázel Hermes, posel bohů. Za starých časů bral na sebe Zeus podobu pozemšťana, sestupoval z Olympu a zkoumal, jsou-li lidé dobří nebo zlí. Na cestách ho doprovázel Hermes, posel bohů.
  
-Na své pouti se božská dvojice jednou zastavila ve svěžím údolí. Ze strání svítily bílé dvorce a bohaté statky a z pastvin se ozývalo bučení a bečení tučných stád. Slunce už sjíždělo po svahu oblohy, a Hermes proto řekl: „V takovém utěšeném údolí bychom snad mohli přenocovat Půjdu do některého statku a požádám o nocleh."+Na své pouti se božská dvojice jednou zastavila ve svěžím údolí. Ze strání svítily bílé dvorce a bohaté statky a z pastvin se ozývalo bučení a bečení tučných stád. Slunce už sjíždělo po svahu oblohy, a Hermes proto řekl: „V takovém utěšeném údolí bychom snad mohli přenocovat Půjdu do některého statku a požádám o nocleh.“
  
 Zeus přikývl a Hermes se vydal k největšímu dvorci. Za chvilku byl zpátky. Zeus přikývl a Hermes se vydal k největšímu dvorci. Za chvilku byl zpátky.
  
-„Vyhnali mě," žaloval Diovi, „pro nějaké tuláky prý nocleh nemají."+„Vyhnali mě,“ žaloval Diovi, „pro nějaké tuláky prý nocleh nemají.“
  
-„Jen jdi jinam," řekl mírně Zeus, „bohatých dvorců je tu dost Možná že se smilují jinde nad unavenými poutníky."+„Jen jdi jinam,“ řekl mírně Zeus, „bohatých dvorců je tu dost Možná že se smilují jinde nad unavenými poutníky.“
  
 Hermes šel tedy jinam a pochodil stejně. Sotva řekl, co chce, už ho vykazovali ze dvora a pobízeli na něho psy. Někde ani dveře neotevřeli. V celé vesnici nenašel Hermes jediný dům, který by je přijal pod střechu. Hermes šel tedy jinam a pochodil stejně. Sotva řekl, co chce, už ho vykazovali ze dvora a pobízeli na něho psy. Někde ani dveře neotevřeli. V celé vesnici nenašel Hermes jediný dům, který by je přijal pod střechu.
Řádek 1882: Řádek 1899:
 Vrátil se k Diovi a vyprávěl mu, jak pochodil: Vrátil se k Diovi a vyprávěl mu, jak pochodil:
  
-„Vládce bohů, žijí zde jen zlí lidé. Nemají slitování s pocestnými a neznají pohostinství. Všude mě vyháněli a zamykali přede mnou."+„Vládce bohů, žijí zde jen zlí lidé. Nemají slitování s pocestnými a neznají pohostinství. Všude mě vyháněli a zamykali přede mnou.“
  
-„A byl jsi opravdu všude?" usmíval se Zeus.+„A byl jsi opravdu všude?“ usmíval se Zeus.
  
-„Všude," řekl Hermes, „kromě té chatrné chaloupky tamhle u lesa. Je pokrytá jen slámou a rákosím. Bydlí tam jistě nejchudší lidé z celé vesnice. K těm přece nepůjdu, bylo by to stejně marné."+„Všude,“ řekl Hermes, „kromě té chatrné chaloupky tamhle u lesa. Je pokrytá jen slámou a rákosím. Bydlí tam jistě nejchudší lidé z celé vesnice. K těm přece nepůjdu, bylo by to stejně marné.“
  
-„I jen jdi," pravil Zeus, „jdi a zkus požádat o nocleh."+„I jen jdi,“ pravil Zeus, „jdi a zkus požádat o nocleh.“
  
 V chaloupce bydlil stařeček Filemon a stařenka Baucis. Žili tu už od mládí a ve svornosti a lásce tu i zestárli. V chaloupce bydlil stařeček Filemon a stařenka Baucis. Žili tu už od mládí a ve svornosti a lásce tu i zestárli.
Řádek 1894: Řádek 1911:
 Hermes spatřil stařečka Filemona na dvorku. Lámal do otýpek suché roští. Když se dověděl, že chudí pocestní hledají nocleh, řekl: Hermes spatřil stařečka Filemona na dvorku. Lámal do otýpek suché roští. Když se dověděl, že chudí pocestní hledají nocleh, řekl:
  
-„Co máme, rádi dáme i vám. Ale mnoho toho nemáme, jsme chudí. Nevím, nevím, bude-li se vám naše pohostinství zamlouvat"+„Co máme, rádi dáme i vám. Ale mnoho toho nemáme, jsme chudí. Nevím, nevím, bude-li se vám naše pohostinství zamlouvat.“
  
 Hermes stařečkovi poděkoval a přivedl Dia. Sklonili v nízkých dveřích hlavy a vstoupili do chatrče. Filemon je upřímně přivítal a hned jim starostlivě chystal sedátka. Stařenka Baucis na sedátka prostřela čisté plátno a už zas pospíchala k ohništi, rozdmýchala slabým stařeckým dechem doutnající oheň a postavila nad plamen kotlík s vodou. Filemon zatím uřízl v zahrádce zelí a přinesl je stařence. Dvojzubou vidlicí sňal z černého trámu kus uzeného a Baucis připravila jídlo. Hermes stařečkovi poděkoval a přivedl Dia. Sklonili v nízkých dveřích hlavy a vstoupili do chatrče. Filemon je upřímně přivítal a hned jim starostlivě chystal sedátka. Stařenka Baucis na sedátka prostřela čisté plátno a už zas pospíchala k ohništi, rozdmýchala slabým stařeckým dechem doutnající oheň a postavila nad plamen kotlík s vodou. Filemon zatím uřízl v zahrádce zelí a přinesl je stařence. Dvojzubou vidlicí sňal z černého trámu kus uzeného a Baucis připravila jídlo.
Řádek 1902: Řádek 1919:
 Zeus a Hermes jedli s chutí a usmívali se na dobrosrdečného stařečka a stařenku. Filemon mísil v čistém hliněném měsidle víno s vodou a naléval do dřevěných bukových číší. Zeus a Hermes jedli s chutí a usmívali se na dobrosrdečného stařečka a stařenku. Filemon mísil v čistém hliněném měsidle víno s vodou a naléval do dřevěných bukových číší.
  
-„Není takové," omlouval se, „na jaké jsou zvyklí na statcích a ve městech."+„Není takové,“ omlouval se, „na jaké jsou zvyklí na statcích a ve městech.“
  
-„Neomlouvej se, Filemone," řekl Zeus, „víno je sladké, je-li milý hostitel."+„Neomlouvej se, Filemone,“ řekl Zeus, „víno je sladké, je-li milý hostitel.“
  
 Filemon naléval podruhé a potřetí do bukových číší, odléval vína ze džbánu do měsidla a divil se. Vína ve džbánu neubývalo. Přivolal k tomu divu stařenku Baucidu. Filemon naléval podruhé a potřetí do bukových číší, odléval vína ze džbánu do měsidla a divil se. Vína ve džbánu neubývalo. Přivolal k tomu divu stařenku Baucidu.
  
-„Bohové navštívili naši chaloupku," s bázní vydechla Baucis.+„Bohové navštívili naši chaloupku,“ s bázní vydechla Baucis.
  
 A Filemon a Baucis se poklonili vzácným hostům a prosili je o milost A Filemon a Baucis se poklonili vzácným hostům a prosili je o milost
  
-„Bohové, odpusťte nám skrovné pohoštění," šeptali chvějícími se+„Bohové, odpusťte nám skrovné pohoštění,“ šeptali chvějícími se
  
 rty. rty.
Řádek 1920: Řádek 1937:
 Zeus pokynem ruky zastavil Filemona a zadržel ho, aby husu nezabíjel. Zeus pokynem ruky zastavil Filemona a zadržel ho, aby husu nezabíjel.
  
-„Jsme bohové," řekl, „sestoupili jsme na zem a nikdo nás nepřijal pod střechu. Ty, stařečku Filemone, a ty, stařenko Baucido, jste nás přivítali a pohostili. Nyní všeho nechte a vystupte s námi na úbočí hory."+„Jsme bohové,“ řekl, „sestoupili jsme na zem a nikdo nás nepřijal pod střechu. Ty, stařečku Filemone, a ty, stařenko Baucido, jste nás přivítali a pohostili. Nyní všeho nechte a vystupte s námi na úbočí hory.“
  
 Filemon a Baucis poslechli bohy a belhali se o holi za nimi do stráně nad údolí. Vystoupili veliký kus cesty po kamenité stezce a rozhlédli se. Filemon a Baucis poslechli bohy a belhali se o holi za nimi do stráně nad údolí. Vystoupili veliký kus cesty po kamenité stezce a rozhlédli se.
Řádek 1928: Řádek 1945:
 Stařečkovi i stařence se naplnily oči slzami. Vzpomněli si na své známé. Všechny zavalily vlny. Jen chaloupka Filemona a Baucidy stála na břehu jezera jako rybářská chatrč. Stařečkové hleděli s dojetím na slaměnou střechu a známé zdi. Pojednou se střecha rozevřela jako kalich květiny a vyrůstaly z ní štíhlé mramorové sloupy a rostly a rostly do výšky. Dřevo se proměnilo v hladký kámen a slaměné došky se zaleskly zlatem. Místo nuzných dřevěných vrátek zazářily v soumraku tepané a zdobené dveře a přede dveřmi se vyhouply ze země bílé stupně, jako by z trávy vytryskl zpěněný pramen a zkameněl. U jezera se už nekrčila nuzná chatrč, tyčil se tam nádherný chrám. Stařečkovi i stařence se naplnily oči slzami. Vzpomněli si na své známé. Všechny zavalily vlny. Jen chaloupka Filemona a Baucidy stála na břehu jezera jako rybářská chatrč. Stařečkové hleděli s dojetím na slaměnou střechu a známé zdi. Pojednou se střecha rozevřela jako kalich květiny a vyrůstaly z ní štíhlé mramorové sloupy a rostly a rostly do výšky. Dřevo se proměnilo v hladký kámen a slaměné došky se zaleskly zlatem. Místo nuzných dřevěných vrátek zazářily v soumraku tepané a zdobené dveře a přede dveřmi se vyhouply ze země bílé stupně, jako by z trávy vytryskl zpěněný pramen a zkameněl. U jezera se už nekrčila nuzná chatrč, tyčil se tam nádherný chrám.
  
-„Spravedlivý Filemone a spravedlivá Baucido," oslovil Zeus oba staré manžele, „rád vám za vaši dobrotu a pohostinnost splním přání. Přejte si, co byste chtěli."+„Spravedlivý Filemone a spravedlivá Baucido,“ oslovil Zeus oba staré manžele, „rád vám za vaši dobrotu a pohostinnost splním přání. Přejte si, co byste chtěli.“
  
 Filemon a Baucis se nemusili spolu radit. Rozuměli si i beze slov. Filemon a Baucis se nemusili spolu radit. Rozuměli si i beze slov.
  
-„Bohové," řekl Filemon, „dovolte nám stát se strážci a sluhy toho krásného chrámu, a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý život jsme spolu žili ve svornosti a věrně jsme stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ženy a mne ať nemusí ona pohřbívat."+„Bohové,“ řekl Filemon, „dovolte nám stát se strážci a sluhy toho krásného chrámu, a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý život jsme spolu žili ve svornosti a věrně jsme stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ženy a mne ať nemusí ona pohřbívat.“
  
 Bohové splnili stařečkovi a stařence jejich přání. Filemon a Baucis se stali strážci chrámu a opatrovali jej, dokud nenadešel den, kdy se měli rozloučit se životem. Hřáli se spolu před chrámem na výsluní a vzpomínali na to, co prožili. Tu vidí Filemon, jak Baucis obrůstá listím, a Baucis zpozoruje, že Filemon se ztrácí v mlze zelených lístků. Vztáhne po něm paži a paže se promění v rameno stromu, ve větev plnou zelených snětí. Filemon rozevře paže v náruč a jeho tělo se mění v kmen stromu a rozevřená náruč se plní haluzemi. Bohové splnili stařečkovi a stařence jejich přání. Filemon a Baucis se stali strážci chrámu a opatrovali jej, dokud nenadešel den, kdy se měli rozloučit se životem. Hřáli se spolu před chrámem na výsluní a vzpomínali na to, co prožili. Tu vidí Filemon, jak Baucis obrůstá listím, a Baucis zpozoruje, že Filemon se ztrácí v mlze zelených lístků. Vztáhne po něm paži a paže se promění v rameno stromu, ve větev plnou zelených snětí. Filemon rozevře paže v náruč a jeho tělo se mění v kmen stromu a rozevřená náruč se plní haluzemi.
  
-„Sbohem," zavolá Filemon.+„Sbohem,“ zavolá Filemon.
  
-„Sbohem," řekne Baucis a ústa jim současně zarostou větvovím.+„Sbohem,“ řekne Baucis a ústa jim současně zarostou větvovím.
  
 Tak se proměnil Filemon v dub a Baucis v lípu. I po smrti jsou si nablízku, a zavane-li vítr, dotýkají se haluzemi něžně druh druha. Tak se proměnil Filemon v dub a Baucis v lípu. I po smrti jsou si nablízku, a zavane-li vítr, dotýkají se haluzemi něžně druh druha.
Řádek 1944: Řádek 1961:
 z trávy vytryskl zpěněný pramen a zkameněl. U jezera se už nekrčila nuzná chatrč, tyčil se tam nádherný chrám. z trávy vytryskl zpěněný pramen a zkameněl. U jezera se už nekrčila nuzná chatrč, tyčil se tam nádherný chrám.
  
-„Spravedlivý Filemone a spravedlivá Baucido," oslovil Zeus oba staré manžele, „rád vám za vaši dobrotu a pohostinnost splním přání. Přejte si, co byste chtěli."+„Spravedlivý Filemone a spravedlivá Baucido,“ oslovil Zeus oba staré manžele, „rád vám za vaši dobrotu a pohostinnost splním přání. Přejte si, co byste chtěli.“
  
 Filemon a Baucis se nemusili spolu radit. Rozuměli si i beze slov. Filemon a Baucis se nemusili spolu radit. Rozuměli si i beze slov.
  
-„Bohové," řekl Filemon, „dovolte nám stát se strážci a sluhy toho krásného chrámu, a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý život jsme spolu žili ve svornosti a věrně jsme stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ženy a mne ať nemusí ona pohřbívat."+„Bohové,“ řekl Filemon, „dovolte nám stát se strážci a sluhy toho krásného chrámu, a až se naplní náš čas, kéž bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý život jsme spolu žili ve svornosti a věrně jsme stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ženy a mne ať nemusí ona pohřbívat.“
  
-Bohové splnili stařečkovi a stařence jejich přání. Filemon a Baucis se stali strážci chrámu a opatrovali jej, dokud nenadešel den, kdy se měli rozloučit se životem. Hřáli se spolu před chrámem na výsluní a vzpomínali na to, co prožili. Tu vidí Filemon, jak Baucis obrůstá listím, a Baucis zpozoruje, že Filemon se ztrácí v mlze zelených lístků. Vztáhne po něm paži a paže se promění v rameno stromu, ve větev plnou zelených snětí. Filemon rozevře paže v náruč a jeho tělo se mění v kmen stromu a rozevřená náruč se plní haluzemi. „Sbohem," zavolá Filemon.+Bohové splnili stařečkovi a stařence jejich přání. Filemon a Baucis se stali strážci chrámu a opatrovali jej, dokud nenadešel den, kdy se měli rozloučit se životem. Hřáli se spolu před chrámem na výsluní a vzpomínali na to, co prožili. Tu vidí Filemon, jak Baucis obrůstá listím, a Baucis zpozoruje, že Filemon se ztrácí v mlze zelených lístků. Vztáhne po něm paži a paže se promění v rameno stromu, ve větev plnou zelených snětí. Filemon rozevře paže v náruč a jeho tělo se mění v kmen stromu a rozevřená náruč se plní haluzemi. „Sbohem,“ zavolá Filemon.
  
-„Sbohem," řekne Baucis a ústa jim současně zarostou větvovím. Tak se proměnil Filemon v dub a Baucis v lípu. I po smrti jsou si nablízku, a zavane-li vítr, dotýkají se haluzemi něžně druh druha.+„Sbohem,“ řekne Baucis a ústa jim současně zarostou větvovím. Tak se proměnil Filemon v dub a Baucis v lípu. I po smrti jsou si nablízku, a zavane-li vítr, dotýkají se haluzemi něžně druh druha.
 ---- ----
 ====== ERÓS A PSÝCHÉ ====== ====== ERÓS A PSÝCHÉ ======
Řádek 1961: Řádek 1978:
 Lidé putovali z dalekých krajin, plavili se po mořích a přecházeli zasněžená pohoří, jen aby spatřili její krásu. Hleděli na ni v údivu, když vyšla před palác, klaněli se jí a šeptali: Lidé putovali z dalekých krajin, plavili se po mořích a přecházeli zasněžená pohoří, jen aby spatřili její krásu. Hleděli na ni v údivu, když vyšla před palác, klaněli se jí a šeptali:
  
-„Sama bohyně krásy a lásky Afrodita opustila Olymp a přišla nás navštívit Tak krásná nemůže být dcera lidských rodičů."+„Sama bohyně krásy a lásky Afrodita opustila Olymp a přišla nás navštívit Tak krásná nemůže být dcera lidských rodičů.“
  
-„Ach ne, to není bohyně Afrodita," říkali jiní, „narodila se nová bohyně, krásnější a mocnější než Afrodita."+„Ach ne, to není bohyně Afrodita,“ říkali jiní, „narodila se nová bohyně, krásnější a mocnější než Afrodita.“
  
 A klaněli se jí a modlili se k ní a přinášeli jí oběti. Psýché vyšla do ulic a ulice ožily jako o slavnosti, lidé se sbíhali a sypali jí cestu kvítím. A klaněli se jí a modlili se k ní a přinášeli jí oběti. Psýché vyšla do ulic a ulice ožily jako o slavnosti, lidé se sbíhali a sypali jí cestu kvítím.
Řádek 1971: Řádek 1988:
 Rozhořčená Afrodita viděla, jak její sláva upadá a jak se lidé chystají zasvětit lidské dívce nové chrámy. Nesnesla takové ponížení a zavolala svého syna Eróta, aby jí pomohl smělou princeznu potrestat. Okřídlený syn bohyně roztáhl zlatá křídla a ihned se snesl ke své matce. V ruce držel luk a toulec měl plný šípů. Šípy byly lidskému oku neviditelné, ale koho z lidí zasáhly, toho poranily láskou. A láska někomu přinášela radost, jinému starost a žal. Rozhořčená Afrodita viděla, jak její sláva upadá a jak se lidé chystají zasvětit lidské dívce nové chrámy. Nesnesla takové ponížení a zavolala svého syna Eróta, aby jí pomohl smělou princeznu potrestat. Okřídlený syn bohyně roztáhl zlatá křídla a ihned se snesl ke své matce. V ruce držel luk a toulec měl plný šípů. Šípy byly lidskému oku neviditelné, ale koho z lidí zasáhly, toho poranily láskou. A láska někomu přinášela radost, jinému starost a žal.
  
-„Dole na zemi žije královská dcera Psýché," řekla Afrodita Erótovi, „je tak smělá, že se dává uctívat jako bohyně. Pomůžeš mi ji potrestat Napneš luk a zasáhneš jí srdce svým šípem. Ale tvůj šíp jí nesmí přinést radost, přinese jí jen strasti. Ať si vezme za muže nejhoršího člověka, kterého země nosí. Utrápenou a poníženou nebude nikdo uctívat a na mých oltářích zaplane zase oheň a k nebi bude stoupat vůně obětí."+„Dole na zemi žije královská dcera Psýché,“ řekla Afrodita Erótovi, „je tak smělá, že se dává uctívat jako bohyně. Pomůžeš mi ji potrestat Napneš luk a zasáhneš jí srdce svým šípem. Ale tvůj šíp jí nesmí přinést radost, přinese jí jen strasti. Ať si vezme za muže nejhoršího člověka, kterého země nosí. Utrápenou a poníženou nebude nikdo uctívat a na mých oltářích zaplane zase oheň a k nebi bude stoupat vůně obětí.“
  
 Erós poslušně kývl hlavou a rozletěl se, aby vykonal, co mu matka poručila. Ukryl se v koruně stromu před královským palácem a vyňal z toulce šíp. Erós poslušně kývl hlavou a rozletěl se, aby vykonal, co mu matka poručila. Ukryl se v koruně stromu před královským palácem a vyňal z toulce šíp.
Řádek 1981: Řádek 1998:
 Ačkoli všichni Psýché uctívali a obdivovali se jí, nebyla šťastna. Její méně hezké sestry se vdaly a odstěhovaly ke svým manželům, o Psýché se nikdo neucházel, všichni se k ní jen modlili. Král tušil, že se na jeho dceru asi bohové hněvají, a dotázal se věštírny, jak by se měl zachovat. Věštba pravila: Ačkoli všichni Psýché uctívali a obdivovali se jí, nebyla šťastna. Její méně hezké sestry se vdaly a odstěhovaly ke svým manželům, o Psýché se nikdo neucházel, všichni se k ní jen modlili. Král tušil, že se na jeho dceru asi bohové hněvají, a dotázal se věštírny, jak by se měl zachovat. Věštba pravila:
  
-„Oblékni Psýché do pohřebního roucha, to bude její svatební šat. Odveď ji na vrchol skály za palácem. Tam pro ni přijde ženich. Není z lidského rodu a dovede ukrutné věci."+„Oblékni Psýché do pohřebního roucha, to bude její svatební šat. Odveď ji na vrchol skály za palácem. Tam pro ni přijde ženich. Není z lidského rodu a dovede ukrutné věci.“
  
 Král uslyšel věštbu a zaplakal. Jeho nejmilejší a nejkrásnější dcera se nezrodila pro lidskou lásku, ale nějaký netvor si ji má odnést z pusté skály. Presto se neodvážil vzepřít se pokynu bohů. Král uslyšel věštbu a zaplakal. Jeho nejmilejší a nejkrásnější dcera se nezrodila pro lidskou lásku, ale nějaký netvor si ji má odnést z pusté skály. Presto se neodvážil vzepřít se pokynu bohů.
Řádek 1991: Řádek 2008:
 Před ní tiše šuměl háj a ve stínu stromů se třpytil křišťálový pramen. Nedaleko pramene stál nádherný zámek, stěny z tepaného stříbra, střecha ze zlata a slonové kosti. Psýché se plaše přiblížila k zámku. Dveře byly otevřeny a vycházela z nich barevná záře. Podlahy zámku byly vykládány drahokamy a hrály všemi barvami. Kdo asi v takovém skvělém zámku bydlí, pomyslila si Psýché. Vstoupila na první stupeň schodiště, na druhý a na třetí, vyběhla po schodech a nahlédla do síně, nahlédla a vkročila dovnitř. Prošla prázdnými komnatami, a nikoho nenašla. Zatímco si prohlížela drahocenné vázy a mramorové sochy, ozval se hlas neviditelné bytosti: Před ní tiše šuměl háj a ve stínu stromů se třpytil křišťálový pramen. Nedaleko pramene stál nádherný zámek, stěny z tepaného stříbra, střecha ze zlata a slonové kosti. Psýché se plaše přiblížila k zámku. Dveře byly otevřeny a vycházela z nich barevná záře. Podlahy zámku byly vykládány drahokamy a hrály všemi barvami. Kdo asi v takovém skvělém zámku bydlí, pomyslila si Psýché. Vstoupila na první stupeň schodiště, na druhý a na třetí, vyběhla po schodech a nahlédla do síně, nahlédla a vkročila dovnitř. Prošla prázdnými komnatami, a nikoho nenašla. Zatímco si prohlížela drahocenné vázy a mramorové sochy, ozval se hlas neviditelné bytosti:
  
-„Vítám tě, Psýché, do mého zámku. Všechno, co kolem sebe vidíš, patří i tobě. Máš-li přání, jen je vyslov. Moji služebníci ti je splní."+„Vítám tě, Psýché, do mého zámku. Všechno, co kolem sebe vidíš, patří i tobě. Máš-li přání, jen je vyslov. Moji služebníci ti je splní.“
  
 Psýché si přála vykoupat se. Sotva přání vyslovila, už jí neviditelné ruce připravily lázeň. Po koupeli našla prostřený stůl s nejvzácnějšími pokrmy a nápoji. Když se najedla, překvapil ji neviditelný zpěvák písní a neviditelní hudebníci hudbou. Naslouchala líbezné hudbě a zpěvu, dokud ji nepřemohla únava. Ve vedlejším pokoji nalezla už rozesílané lože. Psýché si přála vykoupat se. Sotva přání vyslovila, už jí neviditelné ruce připravily lázeň. Po koupeli našla prostřený stůl s nejvzácnějšími pokrmy a nápoji. Když se najedla, překvapil ji neviditelný zpěvák písní a neviditelní hudebníci hudbou. Naslouchala líbezné hudbě a zpěvu, dokud ji nepřemohla únava. Ve vedlejším pokoji nalezla už rozesílané lože.
Řádek 1999: Řádek 2016:
 Šeřilo se a šero houstlo v tmu. Ve tmě zaslechla Psýché šum. Někdo, koho v temnotě nemohla vidět, se blížil k jejímu loži a docela blízko u ní ji oslovil. Šeřilo se a šero houstlo v tmu. Ve tmě zaslechla Psýché šum. Někdo, koho v temnotě nemohla vidět, se blížil k jejímu loži a docela blízko u ní ji oslovil.
  
-„Jsem tvůj manžel, Psýché," řekl, „neboj se mě. Nic ti nebude chybět. O to se postarají moji neviditelní služebníci. Ale mou tvář nesmíš nikdy spatřit. Proto k tobě přijdu jen v noci a jen potmě můžeš se mnou rozmlouvat."+„Jsem tvůj manžel, Psýché,“ řekl, „neboj se mě. Nic ti nebude chybět. O to se postarají moji neviditelní služebníci. Ale mou tvář nesmíš nikdy spatřit. Proto k tobě přijdu jen v noci a jen potmě můžeš se mnou rozmlouvat.“
  
 Hlas podivného manžela byl milý a jasný a Psýché se přestala bát. Slíbila, že se nikdy nepokusí spatřit tvář neznámého a že u něho zůstane. Hlas podivného manžela byl milý a jasný a Psýché se přestala bát. Slíbila, že se nikdy nepokusí spatřit tvář neznámého a že u něho zůstane.
Řádek 2009: Řádek 2026:
 Té noci řekl neznámý manžel Psýché: Té noci řekl neznámý manžel Psýché:
  
-„Milá Psýché, blíží se ti nebezpečí. Zítra vystoupí na vysokou skálu tvé sestry a budou tě volat, bědovat a plakat. Možná že jejich nářek zaslechneš, ale nesmíš jim odpovědět."+„Milá Psýché, blíží se ti nebezpečí. Zítra vystoupí na vysokou skálu tvé sestry a budou tě volat, bědovat a plakat. Možná že jejich nářek zaslechneš, ale nesmíš jim odpovědět.“
  
 Psýché se vynořil před očima obraz vzdáleného domova, dala se do pláče a prosila a zapřísahala manžela, a by jí dovolil sestry pozvat. Poví jim, že se jí daří dobře, a starý otec a matka se nebudou pro ztracenou dceru trápit. Prosila a prosila, dokud manžela nepřemluvila. Dovolil jí sestry pozvat i obdarovat, zakázal jí však povědět pravdu o manželovi. Psýché mu děkovala a slibovala. Těšila se, že po dlouhé době uvidí opět své sestry. Psýché se vynořil před očima obraz vzdáleného domova, dala se do pláče a prosila a zapřísahala manžela, a by jí dovolil sestry pozvat. Poví jim, že se jí daří dobře, a starý otec a matka se nebudou pro ztracenou dceru trápit. Prosila a prosila, dokud manžela nepřemluvila. Dovolil jí sestry pozvat i obdarovat, zakázal jí však povědět pravdu o manželovi. Psýché mu děkovala a slibovala. Těšila se, že po dlouhé době uvidí opět své sestry.
Řádek 2017: Řádek 2034:
 Sestry se vykoupaly, pojedly pokrmů, jakých nikdy neokusily, a napily se nápojů, jakých nikdy nepily. Bledé závistí se vyptávaly: Sestry se vykoupaly, pojedly pokrmů, jakých nikdy neokusily, a napily se nápojů, jakých nikdy nepily. Bledé závistí se vyptávaly:
  
-„A kdy nám ukážeš svého manžela?"+„A kdy nám ukážeš svého manžela?“
  
 Psýché měla na paměti manželovu radu a neodpovídala. Sestry dorážely, posmívaly se a ptaly se znovu a znovu. Psýché se chtěla zbavit nepříjemných otázek, a proto jim řekla, co ji právě napadlo: Psýché měla na paměti manželovu radu a neodpovídala. Sestry dorážely, posmívaly se a ptaly se znovu a znovu. Psýché se chtěla zbavit nepříjemných otázek, a proto jim řekla, co ji právě napadlo:
  
-„Můj manžel je ještě mladý, celé dny je na lovu, a proto ho nemůžete uvidět."+„Můj manžel je ještě mladý, celé dny je na lovu, a proto ho nemůžete uvidět.“
  
 Chvatně sestry obdarovala zlatem a drahými kameny, zavolala Zefyra a Zefyr je odnesl na zem. Sestry si nesly od Psýché dary, radost z nich však neměly. Záviděli jí nejtrpčí závistí. Nejstarší sestra se ozvala: Chvatně sestry obdarovala zlatem a drahými kameny, zavolala Zefyra a Zefyr je odnesl na zem. Sestry si nesly od Psýché dary, radost z nich však neměly. Záviděli jí nejtrpčí závistí. Nejstarší sestra se ozvala:
  
-„Jestlipak si Psýché zaslouží, aby bydlila v takovém přepychu a měla neviditelné služebníky jako bohyně. Co mám já? Lakomého muže. Každý groš desetkrát v ruce obrátí, než jej vydá, a trámy nad hlavou by nechal ze samé lakoty nejraději shnít"+„Jestlipak si Psýché zaslouží, aby bydlila v takovém přepychu a měla neviditelné služebníky jako bohyně. Co mám já? Lakomého muže. Každý groš desetkrát v ruce obrátí, než jej vydá, a trámy nad hlavou by nechal ze samé lakoty nejraději shnít.“
  
-„A co můj muž?" řekla druhá sestra. „Je starý a nemocný. Nikdy si nevyjde na lov. V celém domě nám voní léky a odvary z bylin. A u Psýché voní jen drahé oleje a voňavky. Copak nejsme starší než Psýché? Proč má mít všechno a my nic? Rodičům raději nepovíme o tom, co jsme viděly. Proč bychom rozhlašovaly štěstí, jakého se Psýché dožila?"+„A co můj muž?“ řekla druhá sestra. „Je starý a nemocný. Nikdy si nevyjde na lov. V celém domě nám voní léky a odvary z bylin. A u Psýché voní jen drahé oleje a voňavky. Copak nejsme starší než Psýché? Proč má mít všechno a my nic? Rodičům raději nepovíme o tom, co jsme viděly. Proč bychom rozhlašovaly štěstí, jakého se Psýché dožila?“
  
 Sestry vešly do královského paláce s nářkem a předstíraly, že nebohou Psýché nemohly najít. Tajně myslily jen na to, jak by nejmladší sestře uškodily. Sestry vešly do královského paláce s nářkem a předstíraly, že nebohou Psýché nemohly najít. Tajně myslily jen na to, jak by nejmladší sestře uškodily.
Řádek 2033: Řádek 2050:
 Psýché byla ráda, že se jí podařilo neprozradit tajemství. Večer, když se všechno rozplynulo ve tmě, uslyšela Psýché opět hlas svého muže. Chválil ji, že se ubránila otázkám sester, ale smutně dodal: Psýché byla ráda, že se jí podařilo neprozradit tajemství. Večer, když se všechno rozplynulo ve tmě, uslyšela Psýché opět hlas svého muže. Chválil ji, že se ubránila otázkám sester, ale smutně dodal:
  
-„Jen jestli mě, Psýché, neprozradíš podruhé. Sestry ti závidí a určitě se vrátí. Nemluv s nimi o manželovi a nepátrej, kdo jsem. Zahlédneš-li mou tvář jen jednou, ztratíš mě navždycky a nikdy se už neuvidíme."+„Jen jestli mě, Psýché, neprozradíš podruhé. Sestry ti závidí a určitě se vrátí. Nemluv s nimi o manželovi a nepátrej, kdo jsem. Zahlédneš-li mou tvář jen jednou, ztratíš mě navždycky a nikdy se už neuvidíme.“
  
 Psýché slibovala, že bude poslušná a nic neprozradí. Sestry nedaly na sebe dlouho čekat. Za několik dní přišly znovu. Ani nečekaly, až Psýché pro ně pošle Zefyra. Skočily nedočkavě ze skály dolů. Zefyr je v pádu zachytil a snesl na trávník před zámek. Psýché je přivítala, pohostila a obdarovala. Sestry nejprve vyprávěly, co se na zemi děje. Psýché slibovala, že bude poslušná a nic neprozradí. Sestry nedaly na sebe dlouho čekat. Za několik dní přišly znovu. Ani nečekaly, až Psýché pro ně pošle Zefyra. Skočily nedočkavě ze skály dolů. Zefyr je v pádu zachytil a snesl na trávník před zámek. Psýché je přivítala, pohostila a obdarovala. Sestry nejprve vyprávěly, co se na zemi děje.
  
-„Měla jsi vidět otce a matku," lhaly, „jakou měli radost z tvého štěstí. ,A kdo je její manžel?' zeptali se nás. .Neviděly jsme ho,' odpověděly jsme. ,Psýché nám ho ukáže až příště.+„Měla jsi vidět otce a matku,“ lhaly, „jakou měli radost z tvého štěstí. ,A kdo je její manžel?' zeptali se nás. .Neviděly jsme ho,' odpověděly jsme. ,Psýché nám ho ukáže až příště.
  
 Psýché zapomněla, co si při poslední návštěvě vymyslila, a řekla: Psýché zapomněla, co si při poslední návštěvě vymyslila, a řekla:
  
-„Můj manžel není doma. Je už starý a vydal se někam za obchodem."+„Můj manžel není doma. Je už starý a vydal se někam za obchodem.“
  
 Ihned zavolala Zefyra a dala sestry odnést na skálu. Ihned zavolala Zefyra a dala sestry odnést na skálu.
Řádek 2047: Řádek 2064:
 Sestry se vracely domů a nejstarší spustila: Sestry se vracely domů a nejstarší spustila:
  
-„To je divné, posledně říkala, že má mladého manžela, a teď zase povídá, že má starého kupce."+„To je divné, posledně říkala, že má mladého manžela, a teď zase povídá, že má starého kupce.“
  
-„Buď svého manžela ještě neviděla," řekla druhá sestra, „anebo si vymýšlí lži. Musíme se k ní vrátit ještě jednou a dovědět se pravdu."+„Buď svého manžela ještě neviděla,“ řekla druhá sestra, „anebo si vymýšlí lži. Musíme se k ní vrátit ještě jednou a dovědět se pravdu.“
  
 Sestry přespaly v královském paláci u rodičů a nemohly dočkat rána. Časně ráno běžely na skálu, daly se snést Zefyrem dolů a pospíchaly k nejmladší sestře. Sestry přespaly v královském paláci u rodičů a nemohly dočkat rána. Časně ráno běžely na skálu, daly se snést Zefyrem dolů a pospíchaly k nejmladší sestře.
  
-„Ach sestřičko, ubohá Psýché," volaly a nutily slzy z očí, „ty nevíš, co tě čeká. Víš, kdo je tvůj manžel? Věštba mluvila pravdu, není to člověk jako my, ale hrozný drak"+„Ach sestřičko, ubohá Psýché,“ volaly a nutily slzy z očí, „ty nevíš, co tě čeká. Víš, kdo je tvůj manžel? Věštba mluvila pravdu, není to člověk jako my, ale hrozný drak.“
  
 Psýché prozradila ulekanou tváří, že svého manžela nikdy nespatřila. Sestry poznaly její úlek a teď teprve si začaly vymýšlet lži. Psýché prozradila ulekanou tváří, že svého manžela nikdy nespatřila. Sestry poznaly její úlek a teď teprve si začaly vymýšlet lži.
  
-„Pastýři ho viděli kroužit kolem skály," tvrdila jedna.+„Pastýři ho viděli kroužit kolem skály,“ tvrdila jedna.
  
-„Je strašný, i pohled na něho způsobí nemoc," tvrdila druhá.+„Je strašný, i pohled na něho způsobí nemoc,“ tvrdila druhá.
  
-„Až si tě vykrmí, jistě tě spolkne," říkaly obě.+„Až si tě vykrmí, jistě tě spolkne,“ říkaly obě.
  
-„Co mám dělat?" obrátila se Psýché v úzkostech ke svým sestrám.+„Co mám dělat?“ obrátila se Psýché v úzkostech ke svým sestrám.
  
-„Nemusíš mít strach, poradíme ti," utěšovaly ji starší sestry licoměrně. „Připrav si pod lůžko rozsvícenou olejovou svítilnu. Její plamen přikryj nádobou, aby drak světlo nezpozoroval. V lůžku ukryj ostrý nůž. Až netvor usne, potichu si na něho posviť a jedním rázem mu uřízni nožem hlavu. Tím se osvobodíš z jeho zajetí a my se o tebe už postaráme. Vždyť jsme tvoje sestry."+„Nemusíš mít strach, poradíme ti,“ utěšovaly ji starší sestry licoměrně. „Připrav si pod lůžko rozsvícenou olejovou svítilnu. Její plamen přikryj nádobou, aby drak světlo nezpozoroval. V lůžku ukryj ostrý nůž. Až netvor usne, potichu si na něho posviť a jedním rázem mu uřízni nožem hlavu. Tím se osvobodíš z jeho zajetí a my se o tebe už postaráme. Vždyť jsme tvoje sestry.“
  
 Psýché sestrám poděkovala a Zefyr je odnesl zpátky na skálu. Rozrušena jejich zprávami, připravila si nůž a světlo a čekala na večer. Psýché sestrám poděkovala a Zefyr je odnesl zpátky na skálu. Rozrušena jejich zprávami, připravila si nůž a světlo a čekala na večer.
Řádek 2077: Řádek 2094:
 Erós zatím doletěl ke své matce Afroditě a přiznal se jí, co se mu přihodilo. Erós zatím doletěl ke své matce Afroditě a přiznal se jí, co se mu přihodilo.
  
-„Dobře se ti stalo," zlobila se bohyně, „kdybys mě byl poslechl, nebyla by tě Psýché popálila. Nedovedl jsi ji potrestat ty, potrestám ji já."+„Dobře se ti stalo,“ zlobila se bohyně, „kdybys mě byl poslechl, nebyla by tě Psýché popálila. Nedovedl jsi ji potrestat ty, potrestám ji já.“
  
 Erós u matky ulehl a dostal od spáleniny zlou horečku. Psýché bloudila světem, hledala manžela a trápily ji touha po něm i výčitky svědomí. Vyptávala se lidí ve městech, pastýřů na pastvinách i rybářů na mořském pobřeží, zda neviděli Eróta, jejího manžela. Někteří nad ní pokyvovali soustrastně hlavou, jiní se jí vysmáli, a všichni si myslili, že Psýché zešílela. Žádný člověk nikdy Eróta nespatřil, ačkoli každého zasáhl jeho šíp radosti nebo žalu. Erós u matky ulehl a dostal od spáleniny zlou horečku. Psýché bloudila světem, hledala manžela a trápily ji touha po něm i výčitky svědomí. Vyptávala se lidí ve městech, pastýřů na pastvinách i rybářů na mořském pobřeží, zda neviděli Eróta, jejího manžela. Někteří nad ní pokyvovali soustrastně hlavou, jiní se jí vysmáli, a všichni si myslili, že Psýché zešílela. Žádný člověk nikdy Eróta nespatřil, ačkoli každého zasáhl jeho šíp radosti nebo žalu.
Řádek 2083: Řádek 2100:
 Po dlouhém bloudění a hledání přišla Psýché k nejstarší sestře a pověděla jí o svém smutném osudu. Sestra ji naoko politovala. Jen Psýché odešla, rozběhla se k vysoké skále, vystoupila na ni a zavolala: Po dlouhém bloudění a hledání přišla Psýché k nejstarší sestře a pověděla jí o svém smutném osudu. Sestra ji naoko politovala. Jen Psýché odešla, rozběhla se k vysoké skále, vystoupila na ni a zavolala:
  
-„Snes mě, Zefyre, k svému pánovi. Chci mu být lepší manželkou než Psýché." S těmi slovy seskočila do propasti. Zefyr však nedbal jejího rozkazu a nepřející sestra se pádem ze skály zabila.+„Snes mě, Zefyre, k svému pánovi. Chci mu být lepší manželkou než Psýché.“ S těmi slovy seskočila do propasti. Zefyr však nedbal jejího rozkazu a nepřející sestra se pádem ze skály zabila.
  
 I k druhé sestře přišla Psýché a žalovala jí své neštěstí. Sestra se tvářila lítostivě a utěšovala ji. Přitom myslila jen na to, jak by sama Erótovi manželku nahradila. Sotva Psýché odešla, utíkala také druhá sestra ke skále, vystoupila na ni a zavolala: I k druhé sestře přišla Psýché a žalovala jí své neštěstí. Sestra se tvářila lítostivě a utěšovala ji. Přitom myslila jen na to, jak by sama Erótovi manželku nahradila. Sotva Psýché odešla, utíkala také druhá sestra ke skále, vystoupila na ni a zavolala:
  
-„Eróte, přijmi svou pravou manželku a ty, Zefyre, snes mě dolů!" Zavolala a skočila do propasti. Ani druhou sestru Zefyr neposlechl. Skokem ze skály se zabila.+„Eróte, přijmi svou pravou manželku a ty, Zefyre, snes mě dolů!“ Zavolala a skočila do propasti. Ani druhou sestru Zefyr neposlechl. Skokem ze skály se zabila.
  
 Psýché se srdcem sevřeným bolestí, starostmi a touhou se konečně setkala s Afroditinými služebnicemi. Hledaly ji. Psýché se srdcem sevřeným bolestí, starostmi a touhou se konečně setkala s Afroditinými služebnicemi. Hledaly ji.
  
-„Tady jsi!" vykřikly. „Máme tě hned odvést k naší velitelce, bohyni Afrodíte."+„Tady jsi!“ vykřikly. „Máme tě hned odvést k naší velitelce, bohyni Afrodíte.“
  
 Psýché se nebránila. Doufala, že se u Afrodity sejde se svým manželem. Vyšla se služebnicemi do hor, kde v nadoblačné výši měla bohyně palác. Psýché se nebránila. Doufala, že se u Afrodity sejde se svým manželem. Vyšla se služebnicemi do hor, kde v nadoblačné výši měla bohyně palác.
Řádek 2097: Řádek 2114:
 Afrodita si Psýché změřila zlým pohledem a řekla: Afrodita si Psýché změřila zlým pohledem a řekla:
  
-„Už tě, Psýché, neoslavují jako bohyni? Kde jsou lidé, kteří ti nosili dary a oběti? Můj syn Erós je u mne, dobře jsem ho uzamkla, netěš se, že ho uvidíš. Tvá smělá neposlušnost ho uvrhla do horečky."+„Už tě, Psýché, neoslavují jako bohyni? Kde jsou lidé, kteří ti nosili dary a oběti? Můj syn Erós je u mne, dobře jsem ho uzamkla, netěš se, že ho uvidíš. Tvá smělá neposlušnost ho uvrhla do horečky.“
  
 A bohyně rozkázala služkám, aby smísily pšenici, ječmen, proso, mák, hrách, čočku a boby. Před velkou hromadu smíchaných semen postavila Psýché a vybídla ji: A bohyně rozkázala služkám, aby smísily pšenici, ječmen, proso, mák, hrách, čočku a boby. Před velkou hromadu smíchaných semen postavila Psýché a vybídla ji:
  
-„Tady zkroť svou pýchu! Do večera přeber hromadu a roztřiď pěkně každý druh zvlášť. Než se sejde den s nocí, přijdu se podívat. Nebudeš-li s prací hotova, postihne tě krutý trest."+„Tady zkroť svou pýchu! Do večera přeber hromadu a roztřiď pěkně každý druh zvlášť. Než se sejde den s nocí, přijdu se podívat. Nebudeš-li s prací hotova, postihne tě krutý trest.“
  
 Bohyně odešla a Psýché usedla k hromadě. Ani se nepokoušela zrnka rozdělovat Kdo na světě by dovedl vykonat takovou práci? Truchlivě pozorovala prodlužující se stíny a bezmocně přihlížela, jak jí každá chvilka přibližuje trest Afrodity. Bohyně odešla a Psýché usedla k hromadě. Ani se nepokoušela zrnka rozdělovat Kdo na světě by dovedl vykonat takovou práci? Truchlivě pozorovala prodlužující se stíny a bezmocně přihlížela, jak jí každá chvilka přibližuje trest Afrodity.
Řádek 2107: Řádek 2124:
 Běžel tudy malý pracovitý mravenec a bylo mu krásné Psýché líto. Doběhl i pro své kamarády a rozdělil jim práci. Jedni mravenci nosili jen zrnka pšenice, jiní ječmen a jiní proso. Přišlo jich tolik, že hromada pod nimi zmizela. Nosili semínko k semínku na sedm hromádek. Do večera všechno přebrali. Běžel tudy malý pracovitý mravenec a bylo mu krásné Psýché líto. Doběhl i pro své kamarády a rozdělil jim práci. Jedni mravenci nosili jen zrnka pšenice, jiní ječmen a jiní proso. Přišlo jich tolik, že hromada pod nimi zmizela. Nosili semínko k semínku na sedm hromádek. Do večera všechno přebrali.
  
-Večer přišla Afrodita z olympské hostiny, ověnčena růžemi, a hněvivě se na Psýché rozkřikla:"Nemysli si, že jsi vyhrála! Sama jsi to určitě nevykonala. Někdo měl s tebou slitování a pomohl ti. Ale tím hůře pro tebe."+Večer přišla Afrodita z olympské hostiny, ověnčena růžemi, a hněvivě se na Psýché rozkřikla:“Nemysli si, že jsi vyhrála! Sama jsi to určitě nevykonala. Někdo měl s tebou slitování a pomohl ti. Ale tím hůře pro tebe.“
  
 Hodila princezně kus černého chleba a na noc ji pevně zamkla. Hodila princezně kus černého chleba a na noc ji pevně zamkla.
Řádek 2113: Řádek 2130:
 Ráno přišla Afrodita znovu, ani se na Psýché nepodívala a rozkazovala: Ráno přišla Afrodita znovu, ani se na Psýché nepodívala a rozkazovala:
  
-„Vidíš u řeky ten háj ? V háji se pasou ovce a jejich vlna svítí jako zlato. Běž do háje a přines mi chomáč té vlny."+„Vidíš u řeky ten háj ? V háji se pasou ovce a jejich vlna svítí jako zlato. Běž do háje a přines mi chomáč té vlny.“
  
 Psýché se ochotně rozběhla k háji. Dnešní úkol se jí zdál mnohem lehčí. Když běžela kolem řeky, smiloval se nad ní rákos pošeptal jí: Psýché se ochotně rozběhla k háji. Dnešní úkol se jí zdál mnohem lehčí. Když běžela kolem řeky, smiloval se nad ní rákos pošeptal jí:
  
-„Psýché, nepospíchej. Zrána jsou ovce v háji divoké a potrkaly by tě k smrti. Počkej raději, až polední slunce začne slábnout Ovce budou podřimovat a lehko sesbíráš chomáče vlny, které uvízly na houštinách."+„Psýché, nepospíchej. Zrána jsou ovce v háji divoké a potrkaly by tě k smrti. Počkej raději, až polední slunce začne slábnout Ovce budou podřimovat a lehko sesbíráš chomáče vlny, které uvízly na houštinách.“
  
 Psýché poslechla hlasu dobrého rákosu a skryla se za strom. Odpoledne ovce usnuly. Psýché poslechla hlasu dobrého rákosu a skryla se za strom. Odpoledne ovce usnuly.
Řádek 2123: Řádek 2140:
 Psýché sesbírala zlatou vlnu a pospíšila k Afroditě. Psýché sesbírala zlatou vlnu a pospíšila k Afroditě.
  
-Bohyni se zablýskaly oči:"Nemysli si, že jsi vyhrála. Jistě se nad tebou někdo slitoval a pomohl ti. Uvidíme, jestli splníš třetí úkol. Tady máš křišťálovou misku. Běž mi nabrat vody z černého pramene. Tryská ze země pod vrcholkem tamté hory."+Bohyni se zablýskaly oči:“Nemysli si, že jsi vyhrála. Jistě se nad tebou někdo slitoval a pomohl ti. Uvidíme, jestli splníš třetí úkol. Tady máš křišťálovou misku. Běž mi nabrat vody z černého pramene. Tryská ze země pod vrcholkem tamté hory.“
  
 Psýché spěchala splnit přání bohyně. Šplhala po ostrých kluzkých kamenech na vrcholek hory, pod nímž vyvěral černý pramen. Touha po manželovi ji přenášela přes nebezpečná místa. Nad strmými srázy ji sílila naděje, že Eróta aspoň jedenkrát spatří, splní-li rozkaz bohyně.Dostala se k prameni tak blízko, že slyšela hukot vody řítící se do propasti, a strnula úzkostí. Nemohla se přinutit, aby pozvedla nohu. Z děr kolem pramen vysunuli obludní draci zubaté tlamy a otáčeli za Psýché potměšilé oči. I hučící vody dostaly pojednou hlas a volaly: Psýché spěchala splnit přání bohyně. Šplhala po ostrých kluzkých kamenech na vrcholek hory, pod nímž vyvěral černý pramen. Touha po manželovi ji přenášela přes nebezpečná místa. Nad strmými srázy ji sílila naděje, že Eróta aspoň jedenkrát spatří, splní-li rozkaz bohyně.Dostala se k prameni tak blízko, že slyšela hukot vody řítící se do propasti, a strnula úzkostí. Nemohla se přinutit, aby pozvedla nohu. Z děr kolem pramen vysunuli obludní draci zubaté tlamy a otáčeli za Psýché potměšilé oči. I hučící vody dostaly pojednou hlas a volaly:
  
-„Jdi odtud! Dej pozor! Zahyneš! Utíkej!"+„Jdi odtud! Dej pozor! Zahyneš! Utíkej!“
  
 Psýché vytryskly z očí slzy. Byla u cíle a neodvažovala se naplnit misku vodou. Její hoře a utrpení vzbudilo soucit v hrdém orlovi. Snesl se z oblak a promluvil k ní: Psýché vytryskly z očí slzy. Byla u cíle a neodvažovala se naplnit misku vodou. Její hoře a utrpení vzbudilo soucit v hrdém orlovi. Snesl se z oblak a promluvil k ní:
  
-„Psýché, jakpak sis mohla myslit, že splníš takový těžký úkol? Vody černého pramene padají přímo do podsvětí, do říše mrtvých, a žádný smrtelník nemůže nabrat ani krůpěj z jejich vln. Ale podej mi nádobku, pomohu ti."+„Psýché, jakpak sis mohla myslit, že splníš takový těžký úkol? Vody černého pramene padají přímo do podsvětí, do říše mrtvých, a žádný smrtelník nemůže nabrat ani krůpěj z jejich vln. Ale podej mi nádobku, pomohu ti.“
  
 Psýché podala orlovi misku, ten ji uchopil do zobáku, odvážně zavesloval křídly mezi čelistmi hrozných draků, nabral vody a vrátil se. Psýché podala orlovi misku, ten ji uchopil do zobáku, odvážně zavesloval křídly mezi čelistmi hrozných draků, nabral vody a vrátil se.
  
-Psýché mu radostně poděkovala a běžela s vodou k Afroditě. Cestou dávala pozor, aby ani trochu nevylila.Afrodita se na Psýché zlostně usmála: „Opravdu, zdá se, že jsi mocná čarodějka. Ale mám pro tebe ještě jeden úkol. Vezmi si tuhle krabičku a jdi rovnou do podsvětí, do říše stínů. Krabičku odevzdej Persefoně a popros ji, aby ti dala trochu hojivé masti pro mého syna. Spálila jsi ho, hled' mu aspoň pomoci. Bez masti se mi nevracej."+Psýché mu radostně poděkovala a běžela s vodou k Afroditě. Cestou dávala pozor, aby ani trochu nevylila.Afrodita se na Psýché zlostně usmála: „Opravdu, zdá se, že jsi mocná čarodějka. Ale mám pro tebe ještě jeden úkol. Vezmi si tuhle krabičku a jdi rovnou do podsvětí, do říše stínů. Krabičku odevzdej Persefoně a popros ji, aby ti dala trochu hojivé masti pro mého syna. Spálila jsi ho, hled' mu aspoň pomoci. Bez masti se mi nevracej.“
  
-S těžkým srdcem opustila Psýché palác bohyně Afrodity. „Jen mrtvý může navštívit mrtvé," říkala si. Kdo jednou sestoupí do jejich říše, nevrací se mezi živé lidi. A přece by ráda přinesla z podsvětí mast na Erótovu ránu. Možná že ho rána pálí a bolí, možná že naříká, děsila se Psýché. Rychle, rychle — hučela jí krev ve spáncích. Zmateně hledala nejkratší cestu do podsvětí. Rozechvěna doběhla k vysoké věži. Seskočím z věže a Smrt mne ihned zavede do říše mrtvých, pomyslila si. Odhodlaně zamířila ke schodům vedoucím vzhůru.Tu probudil soucit i chladnou kamennou věž a promluvila lidským hlasem:"Zastav se, ubohá Psýché. Proč se chceš zahubit? Kdybys zemřela a tvůj stín vešel do podsvětí, už nikdy bys nemohla zpátky na zem. Jdi stále na západ, až přijdeš ke sluji ukryté v černých skálách. Vstup do ní a dej se temnou chodbou. Ta vede do podsvětí. Na cestu se nesmíš vydat s prázdnými dlaněmi. Vezmi s sebou dva medové koláče a do úst dej dva penízky. Cestou s nikým nehovoř. Trojhlavému psu Kerberovi, strážci podsvětí, předhoď jeden koláč a on tě pustí dál. Až přijdeš k řece mrtvých, ať si převozník Charón sám z tvých úst vezme jeden peníz. Po řece popluje mrtvý stařec a bude k tobě vztahovat zpráchnivělé ruce a prosit tě, abys ho vtáhla do loďky. Ty si ho nevšímej. Nikomu cestou podsvětím nepomáhej, mohla bys ztratit koláč a bez něho bys nespatřila už světlo pozemského dne. Až ti Persefona naplní krabičku mastí, neotvírej ji. Uzavřenou ji dones Afroditě. Na zpáteční cestě podej převozníku Charónovi na jazyku druhý peníz a trojhlavému psu hoď druhý koláč. Poslechneš-li mě, všechno se ti podaří."+S těžkým srdcem opustila Psýché palác bohyně Afrodity. „Jen mrtvý může navštívit mrtvé,“ říkala si. Kdo jednou sestoupí do jejich říše, nevrací se mezi živé lidi. A přece by ráda přinesla z podsvětí mast na Erótovu ránu. Možná že ho rána pálí a bolí, možná že naříká, děsila se Psýché. Rychle, rychle — hučela jí krev ve spáncích. Zmateně hledala nejkratší cestu do podsvětí. Rozechvěna doběhla k vysoké věži. Seskočím z věže a Smrt mne ihned zavede do říše mrtvých, pomyslila si. Odhodlaně zamířila ke schodům vedoucím vzhůru.Tu probudil soucit i chladnou kamennou věž a promluvila lidským hlasem:“Zastav se, ubohá Psýché. Proč se chceš zahubit? Kdybys zemřela a tvůj stín vešel do podsvětí, už nikdy bys nemohla zpátky na zem. Jdi stále na západ, až přijdeš ke sluji ukryté v černých skálách. Vstup do ní a dej se temnou chodbou. Ta vede do podsvětí. Na cestu se nesmíš vydat s prázdnými dlaněmi. Vezmi s sebou dva medové koláče a do úst dej dva penízky. Cestou s nikým nehovoř. Trojhlavému psu Kerberovi, strážci podsvětí, předhoď jeden koláč a on tě pustí dál. Až přijdeš k řece mrtvých, ať si převozník Charón sám z tvých úst vezme jeden peníz. Po řece popluje mrtvý stařec a bude k tobě vztahovat zpráchnivělé ruce a prosit tě, abys ho vtáhla do loďky. Ty si ho nevšímej. Nikomu cestou podsvětím nepomáhej, mohla bys ztratit koláč a bez něho bys nespatřila už světlo pozemského dne. Až ti Persefona naplní krabičku mastí, neotvírej ji. Uzavřenou ji dones Afroditě. Na zpáteční cestě podej převozníku Charónovi na jazyku druhý peníz a trojhlavému psu hoď druhý koláč. Poslechneš-li mě, všechno se ti podaří.“
  
 Psýché poděkovala a šla stále na západ. Po cestě si vyprosila u hodných lidí dva medové koláče a dva penízky. Tak se dostala až k černým skálám a vstoupila do sluje, z níž vedla cesta do podsvětí. Všechno šťastně vyřídila a s radostí opět vyšla z temnost a věčného mlčení na denní světlo, kde ji přivítal zpěv ptáků. Cesta jí vesele ubíhala. Ale zvědavost jí nedala myslit na nic jiného než na divotvornou mast v krabičce. Kdybych se na mast jen trochu podívala a rychle přiklopila víčko, jistě by se nic nestalo, uvažovala. Hned to také zkusila. V krabičce však nebyla hojivá mast, nýbrž podsvětní spánek smrti. Sotva Psýché sňala víčko, vylil se spánek smrti a Psýché klesla na zem jako mrtvá. Psýché poděkovala a šla stále na západ. Po cestě si vyprosila u hodných lidí dva medové koláče a dva penízky. Tak se dostala až k černým skálám a vstoupila do sluje, z níž vedla cesta do podsvětí. Všechno šťastně vyřídila a s radostí opět vyšla z temnost a věčného mlčení na denní světlo, kde ji přivítal zpěv ptáků. Cesta jí vesele ubíhala. Ale zvědavost jí nedala myslit na nic jiného než na divotvornou mast v krabičce. Kdybych se na mast jen trochu podívala a rychle přiklopila víčko, jistě by se nic nestalo, uvažovala. Hned to také zkusila. V krabičce však nebyla hojivá mast, nýbrž podsvětní spánek smrti. Sotva Psýché sňala víčko, vylil se spánek smrti a Psýché klesla na zem jako mrtvá.
Řádek 2153: Řádek 2170:
 Poznenáhlu se bouře přehnala a obloha shlédla na zem modrým okem. Gýges si oddechl, padl na zem a děkoval nesmrtelným bohům, že mu zachovali život Pak vstal, rozhlédl se a poznal, že v bouři zabloudil. Dlouho se prodíral lesními houštinami, než přišel na prostranství, kde vítr vyvrátil spoustu stromů. Padlé kmeny smutně zdvihaly k nebi místo korun spletené kořeny. Gýges přeskakoval jámy plné vody, hlíny a písku a náhle se zastavil. Tam, kde vichřice porazila obrovský dub, spatřil v jámě plné přervaných kořenů podivný černý otvor. Gýges se spustil do jámy a zvědavě nahlédl do otvoru. V té chvíli vyplulo na obloze slunce z mraků a několik paprsků sjelo i do temného otvoru. Užaslý pastýř poznal, že stojí před vchodem do jeskyně. V šeru rozeznal lesklou sochu bronzového koně s dvířky na boku. Dvířka byla otevřená a Gýges, jemuž sluneční světlo dodalo odvahy, vkročil do jeskyně a sáhl do otvoru v boku velikého koně. Nahmatal prsten na chladné ruce nějakého mrtvého člověka. Lekl se a uskočil. Ale pak si řekl: Poznenáhlu se bouře přehnala a obloha shlédla na zem modrým okem. Gýges si oddechl, padl na zem a děkoval nesmrtelným bohům, že mu zachovali život Pak vstal, rozhlédl se a poznal, že v bouři zabloudil. Dlouho se prodíral lesními houštinami, než přišel na prostranství, kde vítr vyvrátil spoustu stromů. Padlé kmeny smutně zdvihaly k nebi místo korun spletené kořeny. Gýges přeskakoval jámy plné vody, hlíny a písku a náhle se zastavil. Tam, kde vichřice porazila obrovský dub, spatřil v jámě plné přervaných kořenů podivný černý otvor. Gýges se spustil do jámy a zvědavě nahlédl do otvoru. V té chvíli vyplulo na obloze slunce z mraků a několik paprsků sjelo i do temného otvoru. Užaslý pastýř poznal, že stojí před vchodem do jeskyně. V šeru rozeznal lesklou sochu bronzového koně s dvířky na boku. Dvířka byla otevřená a Gýges, jemuž sluneční světlo dodalo odvahy, vkročil do jeskyně a sáhl do otvoru v boku velikého koně. Nahmatal prsten na chladné ruce nějakého mrtvého člověka. Lekl se a uskočil. Ale pak si řekl:
  
-„Nač je mrtvému prsten? Jistě byl zaživa bohatý a užil si prstenu až dost. Já doposud nepoznal nic lepšího než černé placky a ovčí sýr. Proč by jednou nemohl mít i chuďas prsten?" Zatímco tak uvažoval, stáhl mrtvému zlatý kroužek z prstu a vylezl z jámy.+„Nač je mrtvému prsten? Jistě byl zaživa bohatý a užil si prstenu až dost. Já doposud nepoznal nic lepšího než černé placky a ovčí sýr. Proč by jednou nemohl mít i chuďas prsten?“ Zatímco tak uvažoval, stáhl mrtvému zlatý kroužek z prstu a vylezl z jámy.
  
 Prsten byl opravdu zvláštní. Ve zlatě se černal kámen s vyrytým lidským okem. Gýges si prsten navlékl a rozpačitě si prohlížel ozdobený prst. Prsten byl opravdu zvláštní. Ve zlatě se černal kámen s vyrytým lidským okem. Gýges si prsten navlékl a rozpačitě si prohlížel ozdobený prst.
Řádek 2159: Řádek 2176:
 Bekot mezi stromy ohlašoval, že je stádo nablízku. Gýges sehnal ovce do houfu a vracel se s nimi k ohradě. Schylovalo se k večeru a ostatní pastýři stáli už před ohradou a čekali na Gýga. Gýges je slyšel, jak se diví a ukazují si na jeho stádo: Bekot mezi stromy ohlašoval, že je stádo nablízku. Gýges sehnal ovce do houfu a vracel se s nimi k ohradě. Schylovalo se k večeru a ostatní pastýři stáli už před ohradou a čekali na Gýga. Gýges je slyšel, jak se diví a ukazují si na jeho stádo:
  
-„Podívejte, jaké má Gýges vycvičené ovce. Jdou samy domů a on si někde vyspává."+„Podívejte, jaké má Gýges vycvičené ovce. Jdou samy domů a on si někde vyspává.“
  
-„Kdybychom měli všichni takové ovce," smál se jiný pastýř, „mohli bychom je tu klidně nechat a jít do města dělat králi písaře. Ovce by se samy ohlídaly a třeba by si i samy stříhaly vlnu."+„Kdybychom měli všichni takové ovce,“ smál se jiný pastýř, „mohli bychom je tu klidně nechat a jít do města dělat králi písaře. Ovce by se samy ohlídaly a třeba by si i samy stříhaly vlnu.“
  
-Všichni se dali do smíchu. Gýges stál těsně u nich, otevřel ústa a chtěl zavolat: „Copak jste slepí, že mě nevidíte?" V posledním okamžiku si to rozmyslil.+Všichni se dali do smíchu. Gýges stál těsně u nich, otevřel ústa a chtěl zavolat: „Copak jste slepí, že mě nevidíte?“ V posledním okamžiku si to rozmyslil.
  
 Vzpomněl si na prsten. V prstenu bude asi kouzlo. Proto je na něm vyryto lidské oko. Opatrně začal otáčet prstenem, a teď ho pastýři uviděli. Vzpomněl si na prsten. V prstenu bude asi kouzlo. Proto je na něm vyryto lidské oko. Opatrně začal otáčet prstenem, a teď ho pastýři uviděli.
  
-„Kde ses tu vzal? Přiletěl jsi snad na křídlech?" Potřásali hlavami.+„Kde ses tu vzal? Přiletěl jsi snad na křídlech?“ Potřásali hlavami.
  
 Gýges chytře mlčel a o prstenu jim nic neřekl. Ponechal si tajemství jen pro sebe. Gýges chytře mlčel a o prstenu jim nic neřekl. Ponechal si tajemství jen pro sebe.
Řádek 2173: Řádek 2190:
 Od toho dne si už nekrátil čas pískáním na pastýřskou píšťalu. Kdykoli otočil prsten kamenem do dlaně, stal se neviditelným. Neviděn si mohl jít poslechnout, co si vyprávějí pastýři na stráni. Večer u ohně jim se smíchem vykládal, o čem hovořili. Pastýři úžasem otvírali oči i ústa a myslili si, že je Gýges vševědoucí. Od toho dne si už nekrátil čas pískáním na pastýřskou píšťalu. Kdykoli otočil prsten kamenem do dlaně, stal se neviditelným. Neviděn si mohl jít poslechnout, co si vyprávějí pastýři na stráni. Večer u ohně jim se smíchem vykládal, o čem hovořili. Pastýři úžasem otvírali oči i ústa a myslili si, že je Gýges vševědoucí.
  
-„Zdá se," řekl starý pastýř, „že opravdu znáš nějaké mocné kouzlo. Ale když tak všechno víš, pověz mi, kdo krade z mého stáda ovce. Každou noc je hlídají oba nejmladší pastýři, a ovce se přece ztrácejí."+„Zdá se,“ řekl starý pastýř, „že opravdu znáš nějaké mocné kouzlo. Ale když tak všechno víš, pověz mi, kdo krade z mého stáda ovce. Každou noc je hlídají oba nejmladší pastýři, a ovce se přece ztrácejí.“
  
-„To se lehko dovím," řekl Gýges, „zítra ti povím, kdo je zloděj."+„To se lehko dovím,“ řekl Gýges, „zítra ti povím, kdo je zloděj.“
  
 V noci Gýges otočil prstenem a neviditelný odešel do ohrady. V ohradě seděli oba mladí pastýři, hlídající stádo. Šeptali si: V noci Gýges otočil prstenem a neviditelný odešel do ohrady. V ohradě seděli oba mladí pastýři, hlídající stádo. Šeptali si:
  
-„Věříš, že Gýges pozná zloděje?"+„Věříš, že Gýges pozná zloděje?“
  
-„Vůbec tomu nevěřím. Gýges je starý chlubil."+„Vůbec tomu nevěřím. Gýges je starý chlubil.“
  
-„Tak poženeme ovce?"+„Tak poženeme ovce?“
  
-„Poženeme."+„Poženeme.“
  
 Mladí pastýři se zvedli, vybrali ze stáda nejtučnější kusy a odehnali je do blízké rokle. V rokli na ně čekal překupník, který od nich ovce každou noc odváděl. Mladí pastýři se zvedli, vybrali ze stáda nejtučnější kusy a odehnali je do blízké rokle. V rokli na ně čekal překupník, který od nich ovce každou noc odváděl.
Řádek 2191: Řádek 2208:
 Gýges se na nepoctivé pastýře rozzlobil. Zatahal je za vlasy a začal do nich bušit pěstmi. A jak rozdával rány, dal se i do překupníka. Gýges se na nepoctivé pastýře rozzlobil. Zatahal je za vlasy a začal do nich bušit pěstmi. A jak rozdával rány, dal se i do překupníka.
  
-„Pomoc!" křičeli vystrašení zloději ovcí. Cítili rány a neviděli, kdo je rozdává. Domnívali se, že upadli do moci zlého ducha. Nechali ovce ovcemi a rozběhli se na všechny strany. Gýges zahnal ovce do ohrady, ale oba mladí pastýři se vrátili bledí a nevyspalí až s úsvitem.+„Pomoc!“ křičeli vystrašení zloději ovcí. Cítili rány a neviděli, kdo je rozdává. Domnívali se, že upadli do moci zlého ducha. Nechali ovce ovcemi a rozběhli se na všechny strany. Gýges zahnal ovce do ohrady, ale oba mladí pastýři se vrátili bledí a nevyspalí až s úsvitem.
  
 Starý pastýř počítal ovce svého stáda a poprvé po dlouhé době nechyběla ani jediná. Zaradoval se a hned to šel povědět Gýgovi. Starý pastýř počítal ovce svého stáda a poprvé po dlouhé době nechyběla ani jediná. Zaradoval se a hned to šel povědět Gýgovi.
  
-„Jakpak by nebyly všechny," řekl Gýges, „dnes v noci jsem od ohrady zahnal vlka velikého jako kůň."+„Jakpak by nebyly všechny,“ řekl Gýges, „dnes v noci jsem od ohrady zahnal vlka velikého jako kůň.“
  
 Oba mladí pastýři se báli, že je Gýges prozradí. Třásli se strachy a horlivě kývali ke všemu, co povídal. Oba mladí pastýři se báli, že je Gýges prozradí. Třásli se strachy a horlivě kývali ke všemu, co povídal.
Řádek 2201: Řádek 2218:
 Ovce se přestaly ztrácet a Gýgova sláva vzrostla. Ovce se přestaly ztrácet a Gýgova sláva vzrostla.
  
-„Všechno ví," vykládali si pastýři.+„Všechno ví,“ vykládali si pastýři.
  
-„Je silný jako býk," chválili Gýga, „zahnal obrovského vlka."+„Je silný jako býk,“ chválili Gýga, „zahnal obrovského vlka.“
  
 Pověst o podivuhodných skutcích pastýře Gýga se donesla až ke králi Kandaulovi. Zavolal ho do hlavního města, aby se přesvědčil o jeho umění. Pověst o podivuhodných skutcích pastýře Gýga se donesla až ke králi Kandaulovi. Zavolal ho do hlavního města, aby se přesvědčil o jeho umění.
Řádek 2211: Řádek 2228:
 V noci ho probudily hlasy. Otevře oči a vidí mezi větvičkami a listím světlo. Několik mužů si rozdělalo nedaleko houštiny oheň a o něco se hádali. Gýges otočil prstenem, vystoupil z houští a posadil se k mužům. Neviděli ho, ale on je viděl i slyšel. V noci ho probudily hlasy. Otevře oči a vidí mezi větvičkami a listím světlo. Několik mužů si rozdělalo nedaleko houštiny oheň a o něco se hádali. Gýges otočil prstenem, vystoupil z houští a posadil se k mužům. Neviděli ho, ale on je viděl i slyšel.
  
-„Nejraději bych to už udělal dneska," řekl jeden.+„Nejraději bych to už udělal dneska,“ řekl jeden.
  
-„Dnes je v královském hradě hostina, všude je hodně lidí. Zítra v noci budou všichni unaveni a budou tvrdě spát. Nemůžeme si přát nic lepšího."+„Dnes je v královském hradě hostina, všude je hodně lidí. Zítra v noci budou všichni unaveni a budou tvrdě spát. Nemůžeme si přát nic lepšího.“
  
-„Jen jestli je králova pokladnice tak plná, jak se říká," pochyboval jiný.+„Jen jestli je králova pokladnice tak plná, jak se říká,“ pochyboval jiný.
  
 Gýges pozorně naslouchal a dověděl se, s kterou stráží jsou loupežníci smluveni, kudy vniknou do paláce a kdy. Hádali se o to, kdo jaký díl z lupu dostane. Teprve před svítáním ulehli k spánku. Gýges pozorně naslouchal a dověděl se, s kterou stráží jsou loupežníci smluveni, kudy vniknou do paláce a kdy. Hádali se o to, kdo jaký díl z lupu dostane. Teprve před svítáním ulehli k spánku.
Řádek 2221: Řádek 2238:
 Gýges se vrátil do houští a vyspal se. Ráno se probudil a loupežníci byli už pryč. Jen doutnající ohniště Gýgovi dokazovalo, že noční příhoda nebyla sen. Otočil prstenem, stal se viditelným a vydal se do města ke králi. Gýges se vrátil do houští a vyspal se. Ráno se probudil a loupežníci byli už pryč. Jen doutnající ohniště Gýgovi dokazovalo, že noční příhoda nebyla sen. Otočil prstenem, stal se viditelným a vydal se do města ke králi.
  
-„Představoval jsem si tě většího," řekl král, když spatřil Gýga, „a silnějšího."+„Představoval jsem si tě většího,“ řekl král, když spatřil Gýga, „a silnějšího.“
  
-„Co by ti bylo, králi, platné, kdybych byl veliký, a silný a přitom nevěděl, co se má dnes v noci stát," odpověděl Gýges.+„Co by ti bylo, králi, platné, kdybych byl veliký, a silný a přitom nevěděl, co se má dnes v noci stát,“ odpověděl Gýges.
  
-„Hraješ si na vševědoucího?" posmíval se král Kandaules.+„Hraješ si na vševědoucího?“ posmíval se král Kandaules.
  
-„Dnes v noci se chystají lupiči vykrást tvou pokladnici," řekl Gýges.+„Dnes v noci se chystají lupiči vykrást tvou pokladnici,“ řekl Gýges.
  
 Král si nedůvěřivě Gýga změřil. Bál se však příliš o své poklady. Proto poslechl jeho rady. Král si nedůvěřivě Gýga změřil. Bál se však příliš o své poklady. Proto poslechl jeho rady.
Řádek 2241: Řádek 2258:
 Duch pravil Gýgovi: Duch pravil Gýgovi:
  
-„Jsem rád, Gýgu, že se prsten dostal do dobrých rukou. Sledoval jsem tvé počínání a nikdy jsi moci prstenu nezneužil. Proto tě přicházím varovat Učiň se neviditelným a jdi do královy komnaty.+„Jsem rád, Gýgu, že se prsten dostal do dobrých rukou. Sledoval jsem tvé počínání a nikdy jsi moci prstenu nezneužil. Proto tě přicházím varovat. Učiň se neviditelným a jdi do královy komnaty.“
  
 Po těch slovech duch zmizel a Gýges se probudil. Poslechl mrtvého, otočil prstenem a pospíšil ke králi. Dveře královské komnaty byly dokořán a nad mrtvým králem se skláněl náčelník tělesné stráže s krvavým mečem. Právě krále probodl. Okolo náčelníka stálo několik jeho přátel. Ti všichni krále nenáviděli a ještě více nenáviděli Gýga. Po těch slovech duch zmizel a Gýges se probudil. Poslechl mrtvého, otočil prstenem a pospíšil ke králi. Dveře královské komnaty byly dokořán a nad mrtvým králem se skláněl náčelník tělesné stráže s krvavým mečem. Právě krále probodl. Okolo náčelníka stálo několik jeho přátel. Ti všichni krále nenáviděli a ještě více nenáviděli Gýga.
  
-„Dnes jsme se zbavili krále," řekl náčelník, „a zítra se zbavíme Gýga. Namluvíme královně, že krále zavraždil Gýges."+„Dnes jsme se zbavili krále,“ řekl náčelník, „a zítra se zbavíme Gýga. Namluvíme královně, že krále zavraždil Gýges.“
  
 Náčelníkovi přátelé souhlasili. Záviděli Gýgovi jeho postavení a doufali, že zaujmou jeho místo, až ho dá královna uvrhnout do vězení. Náčelníkovi přátelé souhlasili. Záviděli Gýgovi jeho postavení a doufali, že zaujmou jeho místo, až ho dá královna uvrhnout do vězení.
  
-Náčelník očistil meč a chtěl jej zasunout do pochvy. Přitom zpozoroval, že se mu ulomila špička a kousek železa zůstal v ráně. Mávl nad tím j en rukou.+Náčelník očistil meč a chtěl jej zasunout do pochvy. Přitom zpozoroval, že se mu ulomila špička a kousek železa zůstal v ráně. Mávl nad tím jen rukou.
  
 Gýges se mlčky a nikým neviděn zase vrátil na své lůžko. Gýges se mlčky a nikým neviděn zase vrátil na své lůžko.
Řádek 2257: Řádek 2274:
 Královna si dala Gýga zavolat. Královna si dala Gýga zavolat.
  
-„Jsi obviněn ze zločinu," řekla, „můžeš-li, obhaj svou nevinu."+„Jsi obviněn ze zločinu,“ řekla, „můžeš-li, obhaj svou nevinu.“
  
-„Královno," odpověděl Gýges klidně, „král byl zabit mečem, ať tedy meč prozradí vraha. Všichni muži v paláci složí před tebou meče a já se zeptám chladného železa, co ví o králově smrti. Uvidíš, že alespoň jeden meč promluví."+„Královno,“ odpověděl Gýges klidně, „král byl zabit mečem, ať tedy meč prozradí vraha. Všichni muži v paláci složí před tebou meče a já se zeptám chladného železa, co ví o králově smrti. Uvidíš, že alespoň jeden meč promluví.“
  
 Všichni kroutili hlavami nad Gýgovou řečí. Gýges se pomátl, myslili si. Kdopak kdy slyšel, že by meče mluvily? Všichni kroutili hlavami nad Gýgovou řečí. Gýges se pomátl, myslili si. Kdopak kdy slyšel, že by meče mluvily?
Řádek 2270: Řádek 2287:
  
 Když zemřel, pohřbili ho i s prstenem. Škoda že nevíme, kde je jeho hrob. Když zemřel, pohřbili ho i s prstenem. Škoda že nevíme, kde je jeho hrob.
 +
 ---- ----
 +
 ====== TROJSKÁ VÁLKA ====== ====== TROJSKÁ VÁLKA ======
  
-V Malé Asii, v krajině nedaleko Hellespontu, stávalo v dávných dobách město Trója. Za mohutnými městskými hradbami vládl svému národu král Priamos s královnou Hekabou. Jedné noci měla královna podivný sen. Zdálo se jí, že se jí narodilo dětátko. Když je chtěla vzít do náručí, proměnilo se dítě v hořící pochodeň. Plameny pochodně přeskočily na královský hrad, z hradu na okolní domy a za chvíli hořelo celé město jasným plamenem.+V Malé Asii, v krajině nedaleko Hellespontu, stávalo v dávných dobách město Trója. Za mohutnými městskými hradbami vládl svému národu král Priamos s královnou Hekabou. Jedné noci měla královna podivný sen. Zdálo se jí, že se jí narodilo děťátko. Když je chtěla vzít do náručí, proměnilo se dítě v hořící pochodeň. Plameny pochodně přeskočily na královský hrad, z hradu na okolní domy a za chvíli hořelo celé město jasným plamenem.
  
 Královna se probudila poděšena a vyprávěla svůj sen královi. Král zavolal ještě za ranního šera věštce, aby mu vyložili, co královnin sen znamená. Neradi pověděli věštci králi zlou novinu, kterou skrýval v sobě neblahý sen. Královně prý se narodí syn a přinese zkázu celému městu. Chce-li si král zachovat život svůj a své manželky, dětí a životy občanů, chce-li zachovat město Tróju, ať dá novorozeně odnést do pustých hor. Bude lépe, když dítě zemře, než aby ztratilo život tolik nevinných poctivých lidí. Královna se probudila poděšena a vyprávěla svůj sen královi. Král zavolal ještě za ranního šera věštce, aby mu vyložili, co královnin sen znamená. Neradi pověděli věštci králi zlou novinu, kterou skrýval v sobě neblahý sen. Královně prý se narodí syn a přinese zkázu celému městu. Chce-li si král zachovat život svůj a své manželky, dětí a životy občanů, chce-li zachovat město Tróju, ať dá novorozeně odnést do pustých hor. Bude lépe, když dítě zemře, než aby ztratilo život tolik nevinných poctivých lidí.
Řádek 2285: Řádek 2304:
 Paris sedával uprostřed stáda, hrával na píšťalu a dával pozor, aby se mu ovce nezatoulaly do lesa. Jednou právě pozvedal píšťalu k ústům, když se před ním náhle objevily tři krásné bohyně. Héra, manželka vládce bohů Dia, Athéna, bohyně moudrosti a ochranitelka statečných a chytrých mužů, a Afrodita, bohyně krásy a lásky. Paris při pohledu na bohyně úžasem oněměl. Bohyně Héra mu podala zlaté jablko a řekla: Paris sedával uprostřed stáda, hrával na píšťalu a dával pozor, aby se mu ovce nezatoulaly do lesa. Jednou právě pozvedal píšťalu k ústům, když se před ním náhle objevily tři krásné bohyně. Héra, manželka vládce bohů Dia, Athéna, bohyně moudrosti a ochranitelka statečných a chytrých mužů, a Afrodita, bohyně krásy a lásky. Paris při pohledu na bohyně úžasem oněměl. Bohyně Héra mu podala zlaté jablko a řekla:
  
-„Paride, rozsuď náš spor. Přeme se o zlaté jablko. Má je dostat ta nejkrásnější z nás. Dobře se na nás podívej a pověz, které z nás jablko patří. Dáš-li jablko mně, staneš se vládcem nad celou Asií, nejmocnějším panovníkem na celém světě."+„Paride, rozsuď náš spor. Přeme se o zlaté jablko. Má je dostat ta nejkrásnější z nás. Dobře se na nás podívej a pověz, které z nás jablko patří. Dáš-li jablko mně, staneš se vládcem nad celou Asií, nejmocnějším panovníkem na celém světě.“
  
 Athéna se usmála a řekla: Athéna se usmála a řekla:
  
-„Když dostanu jablko já, budeš nejslavnějším vojevůdcem všech dob. Vyhraješ každou válku a nepřátelská města ti budou sama otvírat brány, jakmile se k nim s vojskem přiblížíš."+„Když dostanu jablko já, budeš nejslavnějším vojevůdcem všech dob. Vyhraješ každou válku a nepřátelská města ti budou sama otvírat brány, jakmile se k nim s vojskem přiblížíš.“
  
 Afrodita řekla sladkým hlasem: Afrodita řekla sladkým hlasem:
  
-„Dáš-li jablko mně, slibuji ti ženu tak krásnou, že krásnější neviděl svět"+„Dáš-li jablko mně, slibuji ti ženu tak krásnou, že krásnější neviděl svět.“
  
 Paris okamžik zaváhal a pak podal zlaté jablko bohyni Afroditě. Tím si rozhněval bohyně Héru a Athénu a rozhodl o svém osudu i o osudu města Tróje. Paris okamžik zaváhal a pak podal zlaté jablko bohyni Afroditě. Tím si rozhněval bohyně Héru a Athénu a rozhodl o svém osudu i o osudu města Tróje.
Řádek 2305: Řádek 2324:
 Bohyně Afrodita na Parida nezapomněla. Zjevila se mu brzy a pravila: Bohyně Afrodita na Parida nezapomněla. Zjevila se mu brzy a pravila:
  
-„Jdu, Paride, splnit svůj slib. Zvolil sis za odměnu nejkrásnější ženu a já ti k ní pomohu. Nejkrásnější ze všech je Helena, žena spartského krále Meneláa. Její otec, Zeus, jí vdechl nadpozemskou krásu. Nemeškej a dej se do stavby lodi. Neopustím tě."+„Jdu, Paride, splnit svůj slib. Zvolil sis za odměnu nejkrásnější ženu a já ti k ní pomohu. Nejkrásnější ze všech je Helena, žena spartského krále Meneláa. Její otec, Zeus, jí vdechl nadpozemskou krásu. Nemeškej a dej se do stavby lodi. Neopustím tě.“
  
 Paris podnícen bohyní začal stavět pevnou loď. Chystal se na cestu do Meneláova království. Otec Priamos zarmoucen pozoroval Paridovy přípravy na dalekou plavbu. Věštci se Paridovy cesty děsili a viděli v ní počátek zkázy, která postihne všechny. Marně se snažili král i královna, sourozenci i věštci odvrátit Parida od jeho úmyslu. Neustal ve stavbě lodi a sama bohyně Afrodita mu při ní pomáhala. Paris podnícen bohyní začal stavět pevnou loď. Chystal se na cestu do Meneláova království. Otec Priamos zarmoucen pozoroval Paridovy přípravy na dalekou plavbu. Věštci se Paridovy cesty děsili a viděli v ní počátek zkázy, která postihne všechny. Marně se snažili král i královna, sourozenci i věštci odvrátit Parida od jeho úmyslu. Neustal ve stavbě lodi a sama bohyně Afrodita mu při ní pomáhala.
Řádek 2321: Řádek 2340:
 Do války vytáhl i Achilleus, nejudatnější hrdina celé výpravy. Říkalo se o něm, že je nezranitelný. Když se narodil, ptala se jeho matka, mořská víla Thetis, jaký bude mít její syn osud. Sudičky jí řekly, že její syn Achilleus bude slavný hrdina, ale v mladém věku padne ve válce. Aby ho ochránila od nepřátelských šípů a mečů, ponořovala ho do kouzelné vody podzemní řeky Styx. Přitom ho držela za patu. Divotvorná voda učinila Achillea nezranitelným na celém těle kromě paty, které se voda nedotkla. I Achillea vyučoval a cvičil moudrý a silný kentaur jako mnohé jiné řecké hrdiny. V nádherné zbroji, podoben mladému bohu, vypravil se statečný Achilleus do války. Doprovázel ho jeho nejmilejší přítel, věrný Patroklos. Do války vytáhl i Achilleus, nejudatnější hrdina celé výpravy. Říkalo se o něm, že je nezranitelný. Když se narodil, ptala se jeho matka, mořská víla Thetis, jaký bude mít její syn osud. Sudičky jí řekly, že její syn Achilleus bude slavný hrdina, ale v mladém věku padne ve válce. Aby ho ochránila od nepřátelských šípů a mečů, ponořovala ho do kouzelné vody podzemní řeky Styx. Přitom ho držela za patu. Divotvorná voda učinila Achillea nezranitelným na celém těle kromě paty, které se voda nedotkla. I Achillea vyučoval a cvičil moudrý a silný kentaur jako mnohé jiné řecké hrdiny. V nádherné zbroji, podoben mladému bohu, vypravil se statečný Achilleus do války. Doprovázel ho jeho nejmilejší přítel, věrný Patroklos.
  
-V Aulidě se sjelo na dvanáct set řeckých lodí. Vrchním velitelem loďstva se stal král Agamemnón. Před vyplutím se hrdinové shromáždili a pod velikým platanem obětovali nesmrtelným bohům. Tu jim Zeus seslal znamení. Ke stromu se připlazil had, ovinul se kolem kmenu a zadávil v hnízdě na větvi osm ptačích mláďat i s" jejich matkou a po činu zkameněl. Věštci vyložili příhodu tak, že válka potrvá devět let a desátého roku Trója padne.+V Aulidě se sjelo na dvanáct set řeckých lodí. Vrchním velitelem loďstva se stal král Agamemnón. Před vyplutím se hrdinové shromáždili a pod velikým platanem obětovali nesmrtelným bohům. Tu jim Zeus seslal znamení. Ke stromu se připlazil had, ovinul se kolem kmenu a zadávil v hnízdě na větvi osm ptačích mláďat i s jejich matkou a po činu zkameněl. Věštci vyložili příhodu tak, že válka potrvá devět let a desátého roku Trója padne.
  
 Loďstvo je připraveno a Řekové čekají jenom na příznivý vítr. Plachty visí volně, ani list se nepohne na stromech. Bohyně lovu Artemis se rozhněvala na krále Agamemnóna, že jí zabil oblíbenou laň, a zdržovala vojsko v přístavu. Když bezvětří nemělo konce, radili věštci Agamemnónovi, aby usmířil hněv bohyně obětí. Loďstvo je připraveno a Řekové čekají jenom na příznivý vítr. Plachty visí volně, ani list se nepohne na stromech. Bohyně lovu Artemis se rozhněvala na krále Agamemnóna, že jí zabil oblíbenou laň, a zdržovala vojsko v přístavu. Když bezvětří nemělo konce, radili věštci Agamemnónovi, aby usmířil hněv bohyně obětí.
  
-„Obětuj svou dceru Ifigenii," přikazovala Agamemnónovi věštba.+„Obětuj svou dceru Ifigenii,“ přikazovala Agamemnónovi věštba.
  
 Agamemnón zaváhal nad krutou věštbou, ale pro zdar výpravy se přece jen odhodlal k těžké oběti. Poslal domů list, v němž pozval Ifigenii k sobě do tábora. Jakmile list odeslal, zhrozil se činu a napsal hned jiný, ať Ifigenie do tábora nejezdí. Král Meneláos viděl, jak z Agememnónova stanu vybíhá nový posel, a domyslil se, že velitel změnil své rozhodnutí. Ze strachu, že z výpravy sejde, pospíšil za poslem a novou zprávu mu vzal. Tak Ifigenie dostala první list a poslušně vyrazila na cestu k otci. Zoufalý Agamemnón ji přivítal v táboře a knězi chystali oběť. Už pro ni přišli, vedli ji k oltáři a otec si zastřel tvář. Náhle se snesla mlha a vítr odnesl Ifigenii daleko odtud, do Tauridy. V Tauridě se stala kněžkou bohyně Artemidy. Usmířená bohyně položila místo dívky na oltář laň. Agamemnón zaváhal nad krutou věštbou, ale pro zdar výpravy se přece jen odhodlal k těžké oběti. Poslal domů list, v němž pozval Ifigenii k sobě do tábora. Jakmile list odeslal, zhrozil se činu a napsal hned jiný, ať Ifigenie do tábora nejezdí. Král Meneláos viděl, jak z Agememnónova stanu vybíhá nový posel, a domyslil se, že velitel změnil své rozhodnutí. Ze strachu, že z výpravy sejde, pospíšil za poslem a novou zprávu mu vzal. Tak Ifigenie dostala první list a poslušně vyrazila na cestu k otci. Zoufalý Agamemnón ji přivítal v táboře a knězi chystali oběť. Už pro ni přišli, vedli ji k oltáři a otec si zastřel tvář. Náhle se snesla mlha a vítr odnesl Ifigenii daleko odtud, do Tauridy. V Tauridě se stala kněžkou bohyně Artemidy. Usmířená bohyně položila místo dívky na oltář laň.
Řádek 2347: Řádek 2366:
 Trojane budou myslit, že táhne udatný Achilleus, a jistě se rozběhnou k městu. Achilleus svolil a půjčil příteli nádhernou zbroj. Radil mu přitom: Trojane budou myslit, že táhne udatný Achilleus, a jistě se rozběhnou k městu. Achilleus svolil a půjčil příteli nádhernou zbroj. Radil mu přitom:
  
-„Nedej se, příteli, strhnout v zápalu boje a nepronásleduj trojské bojovníky. Jen se jim ukaž, to stačí. Jakmile Trojane ustoupí z tábora, hned se vrať. Boj před Trójou přenechej jiným. Zbroj ti půjčuji jen proto, aby nám oheň nezničil lodě."+„Nedej se, příteli, strhnout v zápalu boje a nepronásleduj trojské bojovníky. Jen se jim ukaž, to stačí. Jakmile Trojane ustoupí z tábora, hned se vrať. Boj před Trójou přenechej jiným. Zbroj ti půjčuji jen proto, aby nám oheň nezničil lodě.“
  
 Patroklos si rychle připjal Achilleův jiskřící krunýř, na hlavu posadil přílbici s žíněným chocholem a vybral si dva oštěpy. Achilleův oštěp nechal na místě. Ten neuzvedl nikdo jiný než Achilleus sám. Nakonec uchopil štít a vyrazil v čele Achilleových bojovníků proti Trojanům. Trojane se při pohledu na Patrokla zachvěli jako tráva, po které přeběhne vítr. Spatřili Achilleovu zbroj a domnívali se, že se Achilleus smířil s Agamemnónem a jde teď sám do bitvy. Trojské řady prořídly, bojovníci se obraceli na útěk a strhli k ústupu celé vojsko. Řekové vedeni Patroklem postupovali za nimi, štít vedle štítu, přílba vedle přílbice, hnali před sebou nepřítele jako zeď, jež se dala do pohybu. Patroklos sveden úspěchem razil si mečem statečně cestu kupředu za trojským vojevůdcem Hektorem. Zapomněl na Achilleovu radu a odvážil se do houfu nepřátel na širé pole před Trójou. Vtom ho zranil nepřátelský oštěp. Hektor si všiml, že je Patroklos raněn, probojoval se k němu a zasadil mu smrtelnou ránu. O Patroklovu mrtvolu se rozpoutal boj. Řekové ji vybojovali a odnesli ji do tábora. Achilleovu zbroj ukořistil Hektor. Patroklos si rychle připjal Achilleův jiskřící krunýř, na hlavu posadil přílbici s žíněným chocholem a vybral si dva oštěpy. Achilleův oštěp nechal na místě. Ten neuzvedl nikdo jiný než Achilleus sám. Nakonec uchopil štít a vyrazil v čele Achilleových bojovníků proti Trojanům. Trojane se při pohledu na Patrokla zachvěli jako tráva, po které přeběhne vítr. Spatřili Achilleovu zbroj a domnívali se, že se Achilleus smířil s Agamemnónem a jde teď sám do bitvy. Trojské řady prořídly, bojovníci se obraceli na útěk a strhli k ústupu celé vojsko. Řekové vedeni Patroklem postupovali za nimi, štít vedle štítu, přílba vedle přílbice, hnali před sebou nepřítele jako zeď, jež se dala do pohybu. Patroklos sveden úspěchem razil si mečem statečně cestu kupředu za trojským vojevůdcem Hektorem. Zapomněl na Achilleovu radu a odvážil se do houfu nepřátel na širé pole před Trójou. Vtom ho zranil nepřátelský oštěp. Hektor si všiml, že je Patroklos raněn, probojoval se k němu a zasadil mu smrtelnou ránu. O Patroklovu mrtvolu se rozpoutal boj. Řekové ji vybojovali a odnesli ji do tábora. Achilleovu zbroj ukořistil Hektor.
Řádek 2353: Řádek 2372:
 O smrti věrného přítele se dověděl i Achilleus ve svém stanu a padl na něho veliký žal. Na hlavu si nasypal prach a jeho nářek se nesl široko daleko po mořském břehu. Achilleovo bědování zaslechla jeho matka. Opustila svůj příbytek v mořských vlnách a navštívila nešťastného syna. Nalezla Achillea, planoucího touhou pomstít přítelovu smrt. Smutně na něho pohlédla a řekla: O smrti věrného přítele se dověděl i Achilleus ve svém stanu a padl na něho veliký žal. Na hlavu si nasypal prach a jeho nářek se nesl široko daleko po mořském břehu. Achilleovo bědování zaslechla jeho matka. Opustila svůj příbytek v mořských vlnách a navštívila nešťastného syna. Nalezla Achillea, planoucího touhou pomstít přítelovu smrt. Smutně na něho pohlédla a řekla:
  
-„Zabij eš-li Hektora, stihne i tebe brzy smrt."+„Zabij eš-li Hektora, stihne i tebe brzy smrt.“
  
-„Raději zemřu," zvolal Achilleus, „než bych nechal žít vraha svého přítele!"+„Raději zemřu,“ zvolal Achilleus, „než bych nechal žít vraha svého přítele!“
  
 Achilleova matka přinese synovi od Héfaista novou a ještě krásnější zbroj náhradou za ztracenou. Achilleus uzavře s Agamemnónem smír a v nové zbroji se vrhne jako lev do trojských řad. Drtí a ničí kolem sebe nepřátele a hledá mezi nepřátelskými bojovníky Hektora. Achilleova matka přinese synovi od Héfaista novou a ještě krásnější zbroj náhradou za ztracenou. Achilleus uzavře s Agamemnónem smír a v nové zbroji se vrhne jako lev do trojských řad. Drtí a ničí kolem sebe nepřátele a hledá mezi nepřátelskými bojovníky Hektora.
Řádek 2375: Řádek 2394:
 Trojane s radostí pozorovali odchod řeckého vojska. Ústa podávala ústům veselou zprávu o konci dlouhé války. Brány Tróje se otevřely a obyvatelé vyšli na pobřeží. Obcházeli obrovského dřevěného koně a divili se mu. V pobřežních skálách objevili také jednoho Řeka, kterého tam Odysseus lstivě zanechal. Řek padl na kolena a volal: Trojane s radostí pozorovali odchod řeckého vojska. Ústa podávala ústům veselou zprávu o konci dlouhé války. Brány Tróje se otevřely a obyvatelé vyšli na pobřeží. Obcházeli obrovského dřevěného koně a divili se mu. V pobřežních skálách objevili také jednoho Řeka, kterého tam Odysseus lstivě zanechal. Řek padl na kolena a volal:
  
-„Nezabíjejte mě, dobří lidé! Jen taktak jsem unikl Řekům. Chtěli mě obětovat jako Ifigenii, aby měli šťastnou plavbu do vlasti. Toho dřevěného koně vám postavili na rozkaz bohů jako dar městu Tróji."+„Nezabíjejte mě, dobří lidé! Jen taktak jsem unikl Řekům. Chtěli mě obětovat jako Ifigenii, aby měli šťastnou plavbu do vlasti. Toho dřevěného koně vám postavili na rozkaz bohů jako dar městu Tróji.“
  
 Trojane Řekovi uvěřili. Jen trojský kněz Laokoon cítil, že kůň přinese městu zkázu, a varoval před ním: Trojane Řekovi uvěřili. Jen trojský kněz Laokoon cítil, že kůň přinese městu zkázu, a varoval před ním:
  
-„Nevěřte Řekům, nevěřte Danaům! Shoďte danajský dar do mořských vln, postavte hranici, upalte jej! Neberte koně za hradby města!"+„Nevěřte Řekům, nevěřte Danaům! Shoďte danajský dar do mořských vln, postavte hranici, upalte jej! Neberte koně za hradby města!“
  
 Na jeho křik se vyvalili z mořských hlubin dva nestvůrní hadi a připlazili se k němu. Ovinuli slizkými těly kněze i jeho syny a zardousili je. Osud určil městu zkázu. Na jeho křik se vyvalili z mořských hlubin dva nestvůrní hadi a připlazili se k němu. Ovinuli slizkými těly kněze i jeho syny a zardousili je. Osud určil městu zkázu.
Řádek 2397: Řádek 2416:
 Agamemnónův příbuzný Aigisthos už dávno toužil po mykénském trůnu a hledal příležitost, jak se ho zmocnit. Neodtáhl do trojské války a zůstal v Mykénách. Králova nepřítomnost mu měla otevřít cestu k moci. Radami a lichotkami se vetřel do přízně královny Klytaiméstry, až Klytaiméstra povolila a slíbila mu svou pomoc. Nemohla svému manželu Agamemnónovi zapomenout obětování dcery Ifigenie. Agamemnónův příbuzný Aigisthos už dávno toužil po mykénském trůnu a hledal příležitost, jak se ho zmocnit. Neodtáhl do trojské války a zůstal v Mykénách. Králova nepřítomnost mu měla otevřít cestu k moci. Radami a lichotkami se vetřel do přízně královny Klytaiméstry, až Klytaiméstra povolila a slíbila mu svou pomoc. Nemohla svému manželu Agamemnónovi zapomenout obětování dcery Ifigenie.
  
-Lstivý Aigisthos rozestavil na pobřeží stráže a řekl jim: „Hlídejte pečlivě mořský obzor. Uvidíte-li v dálce stěžně a plachty Agamemnónova loďstva, zapalte ohně. Kouř mi bude v Mykénách znamením, že se král navrací."+Lstivý Aigisthos rozestavil na pobřeží stráže a řekl jim: „Hlídejte pečlivě mořský obzor. Uvidíte-li v dálce stěžně a plachty Agamemnónova loďstva, zapalte ohně. Kouř mi bude v Mykénách znamením, že se král navrací.“
  
 Brzy vzplanuly ohně strážců a vyslaly k obloze dým. Aigisthos v Mykénách poznal, že nadchází rozhodná chvíle. Klytaiméstra, včas varována, rychle vyzdobila palác k slavnostnímu uvítání a poručila služkám pokrýt cestu k paláci červenými koberci. Po nich měl vítězný Agamemnón vstoupit do domu. Zpráva o králově návratu se rozletěla městem. Lidé se sbíhali před palác, aby spatřili slavného vojevůdce. Brzy vzplanuly ohně strážců a vyslaly k obloze dým. Aigisthos v Mykénách poznal, že nadchází rozhodná chvíle. Klytaiméstra, včas varována, rychle vyzdobila palác k slavnostnímu uvítání a poručila služkám pokrýt cestu k paláci červenými koberci. Po nich měl vítězný Agamemnón vstoupit do domu. Zpráva o králově návratu se rozletěla městem. Lidé se sbíhali před palác, aby spatřili slavného vojevůdce.
Řádek 2403: Řádek 2422:
 Agamemnón vystoupil z lodi a políbil půdu rodné země. U přístaviště už na něho čekal vůz. Pozdravován zástupy občanů přijel král před mykénský palác. Královna Klytaiméstra mu vyšla s úsměvem vstříc, vítala ho a předstírala radost Vybídla ho, aby po kobercích slavnostně vstoupil pod střechu svého paláce. Aga-memnón, příjemně překvapen poctami, kterých se mu dostalo, vešel do domu. Agamemnón vystoupil z lodi a políbil půdu rodné země. U přístaviště už na něho čekal vůz. Pozdravován zástupy občanů přijel král před mykénský palác. Královna Klytaiméstra mu vyšla s úsměvem vstříc, vítala ho a předstírala radost Vybídla ho, aby po kobercích slavnostně vstoupil pod střechu svého paláce. Aga-memnón, příjemně překvapen poctami, kterých se mu dostalo, vešel do domu.
  
-„Jsi jistě znavený namáhavou cestou," oslovila ho Klytaiméstra, „připravila jsem ti proto koupel."+„Jsi jistě znavený namáhavou cestou,“ oslovila ho Klytaiméstra, „připravila jsem ti proto koupel.“
  
 Agamemnóna potěšila manželčina starostlivost, poslechl ji a vstoupil do lázně. Jakmile se svlékl a s oděvem odložil zbroj, Aigisthos s Klytaiméstrou se na něho vrhli a ubili ho. Agamemnóna potěšila manželčina starostlivost, poslechl ji a vstoupil do lázně. Jakmile se svlékl a s oděvem odložil zbroj, Aigisthos s Klytaiméstrou se na něho vrhli a ubili ho.
Řádek 2409: Řádek 2428:
 Králův smrtelný výkřik zalehl před palác. Mezi shromážděným lidem vypukl zmatek. Rozvážnější radili svolat celé město na pomoc, horkokrevní se chápali mečů a chtěli ihned vtrhnout do domu. Králův smrtelný výkřik zalehl před palác. Mezi shromážděným lidem vypukl zmatek. Rozvážnější radili svolat celé město na pomoc, horkokrevní se chápali mečů a chtěli ihned vtrhnout do domu.
  
-„Zavraždili krále!" volali jeden přes druhého.+„Zavraždili krále!“ volali jeden přes druhého.
  
-„Aigisthos se chce zmocnit vlády!" překřikovali se a zaútočili se zbraní v ruce na vchod do paláce.+„Aigisthos se chce zmocnit vlády!“ překřikovali se a zaútočili se zbraní v ruce na vchod do paláce.
  
 Ale Aigisthos očekával vzpouru a byl na ni dobře připraven. Jeho ozbrojenci lehko vytlačili špatně ozbrojený dav z nádvoří a zajistili svému pánu vládu. Násilím se Aigisthos zmocnil trůnu a násilím si udržel moc. Usedl na místo mrtvého Agamemnóna a Klytaiméstru si vzal za ženu. Ale Aigisthos očekával vzpouru a byl na ni dobře připraven. Jeho ozbrojenci lehko vytlačili špatně ozbrojený dav z nádvoří a zajistili svému pánu vládu. Násilím se Aigisthos zmocnil trůnu a násilím si udržel moc. Usedl na místo mrtvého Agamemnóna a Klytaiméstru si vzal za ženu.
Řádek 2423: Řádek 2442:
 Stařec se obrátil k jednomu z mladíků a řekl: Stařec se obrátil k jednomu z mladíků a řekl:
  
-„Dobře poslouchej, Oreste, co ti povím já, tvůj pěstoun. Nepoznáváš rodné město a občané nepoznávají tebe. A přece stojíš před domem svého slavného otce, krále Agamemnóna. Teď se v něm usadil zpupný Aigisthos, zbabělec s rukama poskvrněnýma zločinem. Nadchází chvíle pomsty. Jdi se s Pyladem poklonit památce svého otce a já půjdu do paláce. Připravím vám cestu ke královně, jak jsme si umluvili."+„Dobře poslouchej, Oreste, co ti povím já, tvůj pěstoun. Nepoznáváš rodné město a občané nepoznávají tebe. A přece stojíš před domem svého slavného otce, krále Agamemnóna. Teď se v něm usadil zpupný Aigisthos, zbabělec s rukama poskvrněnýma zločinem. Nadchází chvíle pomsty. Jdi se s Pyladem poklonit památce svého otce a já půjdu do paláce. Připravím vám cestu ke královně, jak jsme si umluvili.“
  
 Orestes a Pylades, jeho věrný druh z dětství, poslechli pěstouna a zamířili nejdříve k Agamemnónovu náhrobku. Orestes a Pylades, jeho věrný druh z dětství, poslechli pěstouna a zamířili nejdříve k Agamemnónovu náhrobku.
Řádek 2429: Řádek 2448:
 Starý pěstoun zastihl v paláci Klytaiméstru. Plísnila Elektru, a když se objevil cizinec, zmlkla. Starý pěstoun zastihl v paláci Klytaiméstru. Plísnila Elektru, a když se objevil cizinec, zmlkla.
  
-„Hledám vladaře," řekl pěstoun královně, „nesu mu dobrou zprávu."+„Hledám vladaře,“ řekl pěstoun královně, „nesu mu dobrou zprávu.“
  
-„Král Aigisthos není v paláci," odpověděla Klytaiméstra, „ale neseš-li mu dobrou zprávu, bude zpráva dobrá i pro mě. Jsem jeho žena."+„Král Aigisthos není v paláci,“ odpověděla Klytaiméstra, „ale neseš-li mu dobrou zprávu, bude zpráva dobrá i pro mě. Jsem jeho žena.“
  
-„Neznám příjemnější zprávu pro vás," usmál se pěstoun, „Orestes je mrtev."+„Neznám příjemnější zprávu pro vás,“ usmál se pěstoun, „Orestes je mrtev.“
  
 Jak to uslyšela Elektra, vykřikla zoufale a dala se do pláče. Tolik let se těšila na bratra a teď slyší, že zemřel. Kdo pomstí otcovu smrt? Klytaiméstra stěží ztlumila úlevné vydychnutí. Sedm let nosila v sobě strach, že Orestes pomstí čin spáchaný na otci. Dnes v noci se jí zdál zlý sen o trestu za nešlechetný skutek. Úzkostí se probudila, čelo vlhké potem. Nadarmo se strachovala. Orestes je mrtev. Jak to uslyšela Elektra, vykřikla zoufale a dala se do pláče. Tolik let se těšila na bratra a teď slyší, že zemřel. Kdo pomstí otcovu smrt? Klytaiméstra stěží ztlumila úlevné vydychnutí. Sedm let nosila v sobě strach, že Orestes pomstí čin spáchaný na otci. Dnes v noci se jí zdál zlý sen o trestu za nešlechetný skutek. Úzkostí se probudila, čelo vlhké potem. Nadarmo se strachovala. Orestes je mrtev.
  
-„Vypravuj, vypravuj," naléhala dychtivě, „jak zemřel ubohý Orestes, jediný syn našeho rodu?"+„Vypravuj, vypravuj,“ naléhala dychtivě, „jak zemřel ubohý Orestes, jediný syn našeho rodu?“
  
-„Tak často byl vítězem závodů a slavnostních her. Poslední závod mu přinesl záhubu. Zpočátku jsme mysleli, že i tentokrát zvítězí. Cožpak nebyl Orestes mistr v jízdě na dvoukolých vozech? Vozy rachotily po závodní dráze, kola zdvihala prach a frkající koně měli pysky plné pěny. Orestes jako ostatní závodníci objížděl cílový sloup a tryskem se vracel zase zpátky. Tu se splašili koně jednomu závodníku a srazili se se spřežením, které jelo za nimi. Ti zadní nemohli už zadržet své vozy a najížděli v trysku druh do druha a brzy se na závodišti kupily trosky vozů, jezdci a zvířata v hrozném zmatku a spleti. Jediný Orestes se vyhnul zkáze, rychle pobídl koně, aby naposled objel cílový sloup. Koně vyrazili jako šíp, ale vůz se otřel o sloup, náprava praskla a Orestes vypadl z vozu. Při pádu se zapletl do řemení a uhánějící spřežení ho vláčelo a smýkalo prachem, dokud ho vozkové nevyprostili z řemenů. Tak skončil život Orestes, zkrvaven a usmýkán vlastními koňmi."+„Tak často byl vítězem závodů a slavnostních her. Poslední závod mu přinesl záhubu. Zpočátku jsme mysleli, že i tentokrát zvítězí. Cožpak nebyl Orestes mistr v jízdě na dvoukolých vozech? Vozy rachotily po závodní dráze, kola zdvihala prach a frkající koně měli pysky plné pěny. Orestes jako ostatní závodníci objížděl cílový sloup a tryskem se vracel zase zpátky. Tu se splašili koně jednomu závodníku a srazili se se spřežením, které jelo za nimi. Ti zadní nemohli už zadržet své vozy a najížděli v trysku druh do druha a brzy se na závodišti kupily trosky vozů, jezdci a zvířata v hrozném zmatku a spleti. Jediný Orestes se vyhnul zkáze, rychle pobídl koně, aby naposled objel cílový sloup. Koně vyrazili jako šíp, ale vůz se otřel o sloup, náprava praskla a Orestes vypadl z vozu. Při pádu se zapletl do řemení a uhánějící spřežení ho vláčelo a smýkalo prachem, dokud ho vozkové nevyprostili z řemenů. Tak skončil život Orestes, zkrvaven a usmýkán vlastními koňmi.“
  
 Po těch slovech Elektra vyběhla ze síně, aby se někde o samotě vyplakala. Po těch slovech Elektra vyběhla ze síně, aby se někde o samotě vyplakala.
Řádek 2445: Řádek 2464:
 Klytaiméstra zářila radostí. Pozvala dobrého posla ke stolu a poručila mu donést jídlo a pití. Pěstoun přijal pozvání: Klytaiméstra zářila radostí. Pozvala dobrého posla ke stolu a poručila mu donést jídlo a pití. Pěstoun přijal pozvání:
  
-„Rád počkám na krále a zopakuji mu tu zprávu. Nebude dlouho trvat a dva mladí muži sem přinesou urnu s Orestovým popelem."+„Rád počkám na krále a zopakuji mu tu zprávu. Nebude dlouho trvat a dva mladí muži sem přinesou urnu s Orestovým popelem.“
  
 Královna sama pobízela hosta, aby si bral z plných mís, a vyptávala se znovu a znovu. S každým slovem cizince v ní vzrůstal pocit bezpečí a klidu. Královna sama pobízela hosta, aby si bral z plných mís, a vyptávala se znovu a znovu. S každým slovem cizince v ní vzrůstal pocit bezpečí a klidu.
Řádek 2451: Řádek 2470:
 Elektra zatím v osamělém koutě paláce rozvažovala, nemá-li také zemřít, když zemřel bratr. Snad by mohla sama pomstu vykonat, jen kdyby její slabá ruka dovedla pozvednout meč. Ve smutných úvahách ji překvapila mladší sestra. Vpadla k ní se smíchem jako šťastný sluneční paprsek. Elektra zatím v osamělém koutě paláce rozvažovala, nemá-li také zemřít, když zemřel bratr. Snad by mohla sama pomstu vykonat, jen kdyby její slabá ruka dovedla pozvednout meč. Ve smutných úvahách ji překvapila mladší sestra. Vpadla k ní se smíchem jako šťastný sluneční paprsek.
  
-„Elektro," volala na sestru, „byla jsem u náhrobku našeho otce a víš, že jej někdo ověnčil? A na náhrobku ležela ustřižená kadeř. Měla barvu jako tvé vlasy. Jistě ji tam nepoložil nikdo jiný než Orestes. Kdo jiný by tam mohl obětovat kadeř. Mám takovou radost, sestřičko. Dnes se jistě sejdeme s bratrem a ty se přestaneš trápit."+„Elektro,“ volala na sestru, „byla jsem u náhrobku našeho otce a víš, že jej někdo ověnčil? A na náhrobku ležela ustřižená kadeř. Měla barvu jako tvé vlasy. Jistě ji tam nepoložil nikdo jiný než Orestes. Kdo jiný by tam mohl obětovat kadeř. Mám takovou radost, sestřičko. Dnes se jistě sejdeme s bratrem a ty se přestaneš trápit.“
  
 Elektra zmatena poslouchala, co sestra povídá. Má věřit jí, anebo cizinci? Elektra zmatena poslouchala, co sestra povídá. Má věřit jí, anebo cizinci?
Řádek 2459: Řádek 2478:
 Orestes právě přicházel s Pyladem k otcovskému domu. Elektra spatřila dvojici mladých mužů, ale bratra po tak dlouhém odloučení nepoznala. Ani Orestes nepoznal sestru v chatrných šatech a oslovil ji jako služebnou: Orestes právě přicházel s Pyladem k otcovskému domu. Elektra spatřila dvojici mladých mužů, ale bratra po tak dlouhém odloučení nepoznala. Ani Orestes nepoznal sestru v chatrných šatech a oslovil ji jako služebnou:
  
-„Jdi a doved' nás ke své královně. Oznam jí, že přinášíme urnu s Orestovým popelem."+„Jdi a doved' nás ke své královně. Oznam jí, že přinášíme urnu s Orestovým popelem.“
  
 Teď teprve si Elektra všimla nádoby, kterou Orestes držel v rukou, a oči jí přetekly slzami. Objala něžně popelnici, jako by objímala živého bratra, a zanaříkala: Teď teprve si Elektra všimla nádoby, kterou Orestes držel v rukou, a oči jí přetekly slzami. Objala něžně popelnici, jako by objímala živého bratra, a zanaříkala:
  
-„Tak je to pravda. Bratr se mi vrací, ale je němý, proměnil se v popel. Proč jsem raději místo něho nezemřela já? Je mrtev silný Orestes a žije slabá Elektra. To bude radost v paláci! Vrahové mohou klidně spát a já se žalem udusím."+„Tak je to pravda. Bratr se mi vrací, ale je němý, proměnil se v popel. Proč jsem raději místo něho nezemřela já? Je mrtev silný Orestes a žije slabá Elektra. To bude radost v paláci! Vrahové mohou klidně spát a já se žalem udusím.“
  
 Orestes poznal sestru a nemohl se už déle přetvařovat tváří v tvář její bolesti. Přemožen soucitem pošeptal Elektře: Orestes poznal sestru a nemohl se už déle přetvařovat tváří v tvář její bolesti. Přemožen soucitem pošeptal Elektře:
  
-„Neobjímej tu popelnici, není v ní popel Orestův."+„Neobjímej tu popelnici, není v ní popel Orestův.“
  
-„Není?" vzhlédla Elektra překvapeně na Oresta. „A kde je tedy pohřben?"+„Není?“ vzhlédla Elektra překvapeně na Oresta. „A kde je tedy pohřben?“
  
-„Nikde, protože živé není zvykem pohřbívat."+„Nikde, protože živé není zvykem pohřbívat.“
  
-„Orestes žije?" nedůvěřivě si Elektra prohlížela cizince.+„Orestes žije?“ nedůvěřivě si Elektra prohlížela cizince.
  
 A Orestes jí ukázal svou ruku s prstenem, který od ní dostal, když ho posílala tajně z domova. Elektra se zadívala Orestovi pozorně do tváře a poznala, že před ní stojí bratr. Zmocnila se jí divoká radost a rozkřikla se: A Orestes jí ukázal svou ruku s prstenem, který od ní dostal, když ho posílala tajně z domova. Elektra se zadívala Orestovi pozorně do tváře a poznala, že před ní stojí bratr. Zmocnila se jí divoká radost a rozkřikla se:
  
-„Orestes žije, žije!"+„Orestes žije, žije!“
  
 Opatrný pěstoun uslyšel v paláci křik a vyběhl ven. Elektřiny výkřiky urychlily provedení plánu. Opatrný pěstoun uslyšel v paláci křik a vyběhl ven. Elektřiny výkřiky urychlily provedení plánu.
  
-„Pospěš si, Oreste, teď nadešla tvá chvíle," zavolal na Oresta. Orestes vytasil meč a vrhl se do paláce. V patách za ním běžela Elektra.+„Pospěš si, Oreste, teď nadešla tvá chvíle,“ zavolal na Oresta. Orestes vytasil meč a vrhl se do paláce. V patách za ním běžela Elektra.
  
 Klytaiméstra stála v síni jako vytesaná z mramoru. Slyšela pokřik, a když se objevil Orestes s mečem a za ním Elektra, pochopila, že do paláce vstoupil její syn jako mstitel otcovy smrti. Klytaiméstra stála v síni jako vytesaná z mramoru. Slyšela pokřik, a když se objevil Orestes s mečem a za ním Elektra, pochopila, že do paláce vstoupil její syn jako mstitel otcovy smrti.
Řádek 2499: Řádek 2518:
 Věštba pravila: Věštba pravila:
  
-„Jdi do Tauridy a přines odtamtud sochu Artemidy, která tam spadla z nebe."+„Jdi do Tauridy a přines odtamtud sochu Artemidy, která tam spadla z nebe.“
  
 Orestes poslechl věštbu a vydal se s Pyladem do té daleké země. V Tauridě vládl zlý král. Cizince chycené na svém území dával obětovat bohyni Artemidě. Orestes i Pylades věděli, jaký osud je očekává, budou-li zajati, proto se přes den skrývali a putovali cizím královstvím jen v noci. Skryti noční tmou, se chystali odnést sochu. Přiblížili se šťastně k chrámu, ale neopatrným hřmotem probudili blízké stráže. Strážci je zajali a uvěznili a zrána je předvedli svému králi. Král nemilosrdně poručil vetřelce obětovat Artemidě. Orestes poslechl věštbu a vydal se s Pyladem do té daleké země. V Tauridě vládl zlý král. Cizince chycené na svém území dával obětovat bohyni Artemidě. Orestes i Pylades věděli, jaký osud je očekává, budou-li zajati, proto se přes den skrývali a putovali cizím královstvím jen v noci. Skryti noční tmou, se chystali odnést sochu. Přiblížili se šťastně k chrámu, ale neopatrným hřmotem probudili blízké stráže. Strážci je zajali a uvěznili a zrána je předvedli svému králi. Král nemilosrdně poručil vetřelce obětovat Artemidě.
  
-Ihned odvlekli spoutané muže k obětnímu oltáři. Donutili je pokleknout s obnaženou šíjí a kněžka bohyně Artemidy se k nim přiblížila s ostrým mečem. V té chvíli vzpomněl Orestes na svou sestru Ifigenii, obětovanou kdysi také bohyni Artemidě. Loučil se s životem s jejím jménem na rtech: „Ifigenie."+Ihned odvlekli spoutané muže k obětnímu oltáři. Donutili je pokleknout s obnaženou šíjí a kněžka bohyně Artemidy se k nim přiblížila s ostrým mečem. V té chvíli vzpomněl Orestes na svou sestru Ifigenii, obětovanou kdysi také bohyni Artemidě. Loučil se s životem s jejím jménem na rtech: „Ifigenie.“
  
 Kněžka zaslechla jméno a meč jí poklesl. Obrátila se ke králi: Kněžka zaslechla jméno a meč jí poklesl. Obrátila se ke králi:
  
-„Králi, zlá znamení mi přikazují, abych oběť odložila. Zatím ať stráže odvedou cizince do vězení. Zítra Artemis jistě přijme tvou oběť."+„Králi, zlá znamení mi přikazují, abych oběť odložila. Zatím ať stráže odvedou cizince do vězení. Zítra Artemis jistě přijme tvou oběť.“
  
 Král nerad svolil, nechtěl však odporovat bohyni, která k němu hovořila ústy kněžky. Král nerad svolil, nechtěl však odporovat bohyni, která k němu hovořila ústy kněžky.
Řádek 2513: Řádek 2532:
 Orestes s Pyladem vstali od oltáře. Artemidina kněžka k nim přistoupila a tiše se zeptala Oresta: Orestes s Pyladem vstali od oltáře. Artemidina kněžka k nim přistoupila a tiše se zeptala Oresta:
  
-„Odkud znáš to jméno?"+„Odkud znáš to jméno?“
  
-„Ifigenie byla moje sestra," řekl Orestes, „a zemřela tak, jak my zítra zemřeme."+„Ifigenie byla moje sestra,“ řekl Orestes, „a zemřela tak, jak my zítra zemřeme.“
  
-Kněžka přemohla touhu Oresta obejmout a vzrušeně zašeptala: „Já jsem tvoje sestra Ifigenie. Bohyně mě tehdy od oltáře zanesla v oblaku sem a řadu let jí tu sloužím jako kněžka. Neboj se, bratře, zachráním vás."+Kněžka přemohla touhu Oresta obejmout a vzrušeně zašeptala: „Já jsem tvoje sestra Ifigenie. Bohyně mě tehdy od oltáře zanesla v oblaku sem a řadu let jí tu sloužím jako kněžka. Neboj se, bratře, zachráním vás.“
  
 Té noci svítily hvězdy na cestu třem uprchlíkům. Orestes, Pylades a Ifigenie prchali z Tauridy a odnášeli s sebou sochu bohyně Artemidy, aby Orestova duše nalezla klid. Té noci svítily hvězdy na cestu třem uprchlíkům. Orestes, Pylades a Ifigenie prchali z Tauridy a odnášeli s sebou sochu bohyně Artemidy, aby Orestova duše nalezla klid.
Řádek 2525: Řádek 2544:
 Píseň Erinyí už nezněla, ale kdo ji jednou uslyšel, může na ni zcela zapomenout? Píseň Erinyí už nezněla, ale kdo ji jednou uslyšel, může na ni zcela zapomenout?
 ---- ----
-====== Staré řecké báje a pověsti ====== 
  
-=====Eduard Petiška===== 
- 
-online 
- 
-{{baje.jpg?nolink  |řekové}} 
-|[[PROMÉTHEUS]]|[[POTOPA]]|[[FAETHÓN]] |[[ORFEUS]] | 
-|[[Založení Théb]] |[[PENTHEUS]] |[[MIDAS]] |[[TANTALOS]] | 
-|[[NIOBA]] |[[PELOPS]] |[[O ZLATÉM ROUNU]] |[[IÁSÓN A MÉDEA]] | 
-|[[HÉRAKLES]] |[[PERSEUS]] |[[DAIDALOS A IKAROS]] |[[THÉSEUS]] | 
-|[[SISYFOS]] |[[BELLEROFONTES]] |[[MELEAGROS]] |[[OIDIPUS A ANTIGONA]] | 
-|[[FILEMON A BAUCIS]] |[[ERÓS A PSÝCHÉ]] |[[GÝGES A PRSTEN]] |[[TROJSKÁ VÁLKA]] | 
-|[[ORESTES]] |[[ODYSSEOVY CESTY]] |[[POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE]] |**[[Staré řecké báje a pověsti (komplet)]]** | 
- 
-Staré řecké báje a pověsti v PDF - stiskněte tlačítko **TISK do PDF** na horní liště. 
- 
-<html><center></html> 
- 
-|{{ :baje:hades2.jpg?148&nolink |}}  |  <html><!-- Kontextová reklama Sklik --> 
-<div id=„sklikReklama_59555“></div> 
-<script> 
- var sklikData = { elm: „sklikReklama_59555“, zoneId: „59555“, w: 250, h: 250 }; 
-</script> 
-<script src=„//c.imedia.cz/js/script.js“></script></html>  | {{ :baje:atena.jpg?150&nolink |}} | 
-<html></center></html> 
----- 
-//Mohlo by vás zajímat:// 
-=== Biblické příběhy === 
-Ivan Olbracht 
- 
-[[http://www.hks.re/wiki/biblicke_pribehy|STARÝ ZÁKON pro mládež]] 
----- 
 ====== ODYSSEOVY CESTY ====== ====== ODYSSEOVY CESTY ======
  
Řádek 2754: Řádek 2741:
 Odysseus věděl, že nyní musí překonat dvě nebezpečí, před nimiž ho už varovala Kirké. Odysseus věděl, že nyní musí překonat dvě nebezpečí, před nimiž ho už varovala Kirké.
  
-Nejdříve musí uniknout nástrahám, které kladou nebohým plavcům líbezné mořské víly Sirény. Lákají nezkušené lodníky sladkým zpěvem ke svému ostrovu, a zamíří-li koráb za jejich hlasem, ztroskotává na ostrých ústesech ukrytých pod hladinou. Sotva byl v dohledu zrádný ostrov, zalepil Odysseus plavcům uši voskem, aby nezaslechli sladký zpěv. Sám se dal pevně připoutat ke stožáru. Tak uslyšel zpěv Sirén, ale provazy mu zabránily vrhnout se do moře a plavat k ostrovu.+Nejdříve musí uniknout nástrahám, které kladou nebohým plavcům líbezné mořské víly Sirény. Lákají nezkušené lodníky sladkým zpěvem ke svému ostrovu, a zamíří-li koráb za jejich hlasem, ztroskotává na ostrých útesech ukrytých pod hladinou. Sotva byl v dohledu zrádný ostrov, zalepil Odysseus plavcům uši voskem, aby nezaslechli sladký zpěv. Sám se dal pevně připoutat ke stožáru. Tak uslyšel zpěv Sirén, ale provazy mu zabránily vrhnout se do moře a plavat k ostrovu.
  
 {{ :baje:sireny.jpg |Sirény lákají plavce}} {{ :baje:sireny.jpg |Sirény lákají plavce}}
Řádek 3178: Řádek 3165:
 Vmísíme se do spěchajícího davu a projdeme kamennou bránou do divadla. Opravdu, nevypadá jako dnešní divadelní budovy. Připomíná spíše nekrytý sportovní stadión. Hlediště je vestavěno do svahu návrší. Bránou jsme vstoupili do kruhovitého prostoru. Staří Řekové mu říkali orchestra. V orchestře se shromažduje při představení divadelní sbor. Kolem orchestry se zdvihají v půlkruhu kamenné lavice jako stupně obrovského schodiště. Lavice jsou široké a nemají opěradla. Jenom první řada je opatřena kamennými opěradly. To jsou sedadla vyhrazená kněžím, vyšším úředníkům a vzácným hostům. První řada ještě není obsazena. Zato místa pro ženy a mládež jsou už zaplněna do posledního sedadla. Slunce vrhá ostré černé stíny. Mnozí diváci si stíní tváře širákem, stírají pot a hovor v hledišti šumí a hučí jako mořský příboj. Vmísíme se do spěchajícího davu a projdeme kamennou bránou do divadla. Opravdu, nevypadá jako dnešní divadelní budovy. Připomíná spíše nekrytý sportovní stadión. Hlediště je vestavěno do svahu návrší. Bránou jsme vstoupili do kruhovitého prostoru. Staří Řekové mu říkali orchestra. V orchestře se shromažduje při představení divadelní sbor. Kolem orchestry se zdvihají v půlkruhu kamenné lavice jako stupně obrovského schodiště. Lavice jsou široké a nemají opěradla. Jenom první řada je opatřena kamennými opěradly. To jsou sedadla vyhrazená kněžím, vyšším úředníkům a vzácným hostům. První řada ještě není obsazena. Zato místa pro ženy a mládež jsou už zaplněna do posledního sedadla. Slunce vrhá ostré černé stíny. Mnozí diváci si stíní tváře širákem, stírají pot a hovor v hledišti šumí a hučí jako mořský příboj.
  
-Kam se posadíme? Snad vedle vousatého Řeka do šesté řady? Vousatý muž má dlouhý sváteční plátěný chitón s rukávy. Jeho oděv připomíná dlouhou košili, volně a bohatě zřasenou, splývající až ke kotníkům. Dívá se mlčky dolů do první řady. Zeptáme se ho, co dnes hrají. Diví se, jak je možné, že to nevíme. Dnes přece hrají „Krále Oidipa". Hru napsal Sofokles. Zná prý tu hru, viděl ji před časem a těší se, že ji uvidí znovu.+Kam se posadíme? Snad vedle vousatého Řeka do šesté řady? Vousatý muž má dlouhý sváteční plátěný chitón s rukávy. Jeho oděv připomíná dlouhou košili, volně a bohatě zřasenou, splývající až ke kotníkům. Dívá se mlčky dolů do první řady. Zeptáme se ho, co dnes hrají. Diví se, jak je možné, že to nevíme. Dnes přece hrají „Krále Oidipa“. Hru napsal Sofokles. Zná prý tu hru, viděl ji před časem a těší se, že ji uvidí znovu.
  
 Už přicházejí hosté i na nejdolejší sedadla. Divadlo je plné až po místa nejvzdálenější od jeviště, až po místa obsazená otroky. Zdá se, že představení brzy začne. Už přicházejí hosté i na nejdolejší sedadla. Divadlo je plné až po místa nejvzdálenější od jeviště, až po místa obsazená otroky. Zdá se, že představení brzy začne.
Řádek 3243: Řádek 3230:
  
 Eduard Petiška Eduard Petiška
 +
stare_recke_baje_a_povesti_komplet.1604216448.txt.gz · Poslední úprava: 2020/11/01 08:40 autor: 95.216.157.138

Nástroje pro stránku

Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: CC Attribution-Share Alike 4.0 International