• Hlavní město: Bukurešť
• Měna: rumunské leu (RON)
• Území Rumunska se dělí na 41 území - žup

• Seznam čerpacích stanic s LPG: http://www.mylpg.eu/stations/romania/map
• Železniční mapa Rumunska: http://www.projectmapping.co.uk/Europe%20World/Resources/Romania%20Anexa%201a.pdf
• Rozpis odjezdů a příjezdů podle stanic: https://bilete.cfrcalatori.ro/vanzare/PlecariSosiri.aspx
• Vyhledání spojení autobusem: http://www.autogari.ro
• https://mapy.cz/s/2JmUX
  • Litmanová: https://www.megaubytovanie.sk/ubytovanie-nada
  • Dálniční známky SK: https://eznamka.sk/selfcare/purchase/?sessionexpired=False&frompayment=False
  • Dálniční známky RO: https://www.roviniete.ro/en/Calculator-vinieta
  • Dálniční známky HU: https://www.hungary-vignette.eu/

Na území dnešního Rumunska zasahovala římské říše, vládli zde i Turci, Rumunsko bylo součástí i Uher. Podobně jako ve většině evropských zemí se zde hranice mnohokrát měnily, a tak jsou v této romantické zemi vidět nejrůznější vlivy.

Východ Rumunska žije rychlým životem, ale čím více jedete na západ (směrem do Transylvánie) životní tempo se zpomaluje. Hory a kopcovitá krajina s sebou přináší celkově uvolněný pocit.

Transylvánie je na celém světě samozřejmě známá kvůli Draculovi. Proto asi málokdo vynechá návštěvu jednoho z největších evropských hradů – Korvínova hradu z 15. století (nebo Hunaydyho hradu, jak se mu také říká): http://www.castelulcorvinilor.ro/ (vstupné je naštěstí ještě celkem příznivé, ve srovnání se západní Evropou pak nízké: 2016 dospělí 180 Kč, děti a studenti 30 Kč). GPS: 45.749167,22.888333.

Ubytování: ZDE

Jedná se o Národní park na jihozápadě Rumunska v župě Karaš-Severin na jihu Aninejských hor, které jsou součástí Banátského pohoří. Tento park skýtá mnoho míst, nad kterými budete žasnout. GPS: 45.0033889N, 21.9597028E

Vodopády na řece Beu - mapa

Drákulovo jezero

Izbucul Bigar

Převzato z publikace Po stopách Němců ve východní Evropě, ISBN 978-80-906207-1-1

Německá menšina bezpochyby zanechala v Sedmihradsku nesmazatelnou stopu. O její přítomnosti svědčí nejenom německé názvy měst či vesnic (Hermannstadt, Karlsburg apod.), ale také jejich typický architektonický ráz. Také díky této skutečnosti se v současné době region stává čím dál častěji vyhledávaným turistickým cílem. Do měst jako je Brašov či Sibiu pořádají zájezdy německé cestovní kanceláře často zaměstnávající také místní obyvatelstvo, jež následně turistům poskytuje průvodcovské služby, a to ať už ve městech nebo na vesnicích. I přes čilý turistický ruch a množství finančních podpor z veřejných či soukromých zdrojů se v Transylvánii nachází nespočet chátrajících saských obydlí.

Město je také známé jako Hermannstadt a je jedním z nejvýznamněj­ších center ně­mecké minority v Rumunsku. První zmínka o Sibiu}} pochází z roku 1191, kdy papež Celestýn III. potvrdil existenci svobodného proboštství Němců v Transylvá­nii, jehož představitelé sídlili právě v Sibiu. Díky obchodu mezi Transylvánií a Valašskem město po dlouhá staletí dobře prosperovalo. V 15. století zde bylo na obranu před nepřáteli postaveno důmyslné opevnění se 40 věžemi, jehož zdi se na mnoha místech zachovaly. V centru se nachází staré kupecké domy z 16. a 17. století, barokní Brukenthalský palác, Železný (nebo také Lhářův) most a synagoga. Jelikož bylo Sibiu také vyhlášeným centrem luteránství, nachází se zde i řada protestantských kostelů.

Podle posledního sčítání obyvatel (2011) město má 147 245 obyvatel, a je tedy největším městem tohoto kraje. Majoritní vrstvou obyvatelstva jsou Rumuni (89 %). Podle censu z roku 2002 žije v Sibiu 1 481 Němců (1 %), jejichž počet od předchozího censu opět o třetinu poklesl. Vedle německé menšiny zde žije také poměrně početná menšina maďarská (1,45 %).

Sibiu lze označit jako jakési kulturní centrum Sedmihradských Sasů. Zde se nachází spolek Demokratisches Forum der Deutschen in Hermannstadt (Demokratické fórum Němců v Hermannstadtu), jež má na starosti především kulturní dědictví. Snaží se o propagaci a organizaci různých kulturních akcí, jakými jsou například divadelní vystoupení, koncerty apod. Jednou z mnoha aktivit je také údržba kostelů, které bychom svým typickým architektonickým rázem mohli označit jako jakýsi symbol Sedmihradských Sasů.

Přes klesající počet saské menšiny se místnímu obyvatelstvu stále daří udržovat aktivní kulturní život. Sasové si vydávají vlastní noviny Hermanstädter Zeitung. Noviny vycházejí měsíčně a věnují se především kulturním akcím, školství, působení saských představitelů v politice a podobně.
Co se školství týče, v Sibiu existuje několik německých mateřských, základních škol, středních škol či lyceí, ve kterých probíhá výuka v německém jazyce. Dále zde existuje školící centrum pro budoucí učitele a pedagogické lyceum. Studium v německém jazyce dále nabízí teologická fakulta, která mimo jiné sdružuje danou minoritu prostřednictvím společných oslav různých svátků. Fakulta pořádá plesy, oslavy adventu, veřejnosti dostupné přednášky apod.
V Sibiu existuje také dům pro seniory Carl Wolff Altenheim. Pořádají se zde různé kulturní akce jakými je např. Fasching (masopust), zahradní slavnosti, návštěvy kulturních institucí apod. Dále v Sibiu nalezneme tři vydavatelství, jež vydávají publikace v německém jazyce. Jedná se o Honterusverlag, Hora Verlag a Schiller Verlag. Valná část knih z těchto vydavatelství se věnuje především problematice Sedmihradských Sasů či samotnému Sedmihradsku.

V Sibiu je vidět německý vliv nejen díky architektuře, ale také díky stále se rozvíjející ekonomice. Velká část investic plyne právě z Německa, nalezneme zde pobočky společností Reiffeisenbank, Lidl, Kaufland, OBI, Baumax, Siemens apod.

Historie tohoto starobylého místa sahá až do doby bronzové. Podle nejrůznějších archeologických výzkumů žila v okolí Brašova velmi silná původní populace, která se s později smísila s příchozími římskými kolonisty, z nichž se později vyvinulo rumunské obyvatelstvo. Dějiny vzniku města Brašov začínají ve středověku, kdy bylo někdy kolem roku 1211 založeno řádem německých rytířů pod názvem Kronstadt. Ve 13. století pak bylo město i se svým okolím jako jedno ze sedmi původních citadel kolonizováno příchozími německými osadníky. Z města se později stala velmi silná řemeslnická komunita. V 16. století zde bylo více než 45 řemeslnických sdružení. Díky silné ekonomice zde vzniklo mnoho historických monumentů: Stará radnice, Stará Sýpka (dnes Bistrot de l'Arte), Černý kostel a kostel svatého Nicolae (Mikuláše). Velký rozkvět zaznamenalo město také za života velkého německého humanisty Johanna Hontera.

Brašov je hlavním městem stejnojmenné župy 166 km severně od Bukurešti. Žije zde celkem 253 200 obyvatel. 91 % všech obyvatel je rumunského původu. Hned po Maďarech (7 %) jsou zde však nejpočetnější menšinou Němci. Tvoří 0,5 % z celkového počtu obyvatel – tj. 1 717 osob. Z nich 1 529 uvádí jako svůj rodný jazyk němčinu. Z náboženství je nejsilnější ortodoxní (86 %), římskokatolická církev (5,5 %) a protestanti (2,5 %).

V Brašově je již desátým rokem aktivně činné Německé kulturní centrum (Deutsches Kulturzentrum Kronstadt). Jedním z hlavních cílů tohoto centra je podpora rumunsko-německé spolupráce v oblasti kultury, stejně tak jako prezentace současného obrazu Německa. Z aktuálního programu lze uvést koncerty vážné hudby, promítání filmů či mezinárodní divadelní festival v německém jazyce.
V Brašově existuje několik kulturních spolků, z nichž je nutné zmínit sbor Canzonetta, jež byl založen již v roce 1981, dále zde existuje dechová kapela založená roku 1991 Die Burzeländer Blaskapelle nebo folklórní spolek Korona.

Sighișoara (Schäßburg, Segešvár) je samosprávná obec ležící v župě Mures. Jedná se o jedno z nejkrásnějších středověkých měst, které bylo založeno německými řemeslníky a obchodníky.

První ověřený dokument o městě známém dříve pod latinským názvem „Castrum sex“ pochází z roku 1280. Existují ale i důkazy o předchozí existenci. Podle Kraussovy kroniky bylo město založeno Sasy již roku 1191. Od roku 1298 je známé pod jménem Schespurch, resp. Schaesbrich. Po několik následujících staletí plnila Sighișoara roli jednoho z nejvýznamnějších obchodních center na okraji střední Evropy, do kterého se sjížděli řemeslníci a obchodníci z celé Římské říše. Městská ekonomika byla ovládána německými řemeslníky, stejně jako stavba opevnění na obranu proti nepřátelům. Město je rozděleno do dvou částí. Středověká pevnost je postavena na vrchu kopce a je nazývána Citadel (Cetate). Zbylá část města leží v údolí řeky Tarnava Mare. Na domech uvnitř pevnosti lze vidět hlavní znaky dřívějších řemeslnických měst.

Město je známé také tím, že se zde narodil Vlad Tepes, zvaný Dracula. Jeho rodný dům lze vidět v centru středověké pevnosti. Sighișoara je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.

Němci zde tvoří 1,91 % veškerého obyvatelstva (tj. 623 osob). 568 z nich uvádí jako svůj mateřský jazyk němčinu. Co se týče náboženství, největší zastoupení zde mají ortodoxní křesťané (76 %), protestanti (8 %) a římští katolíci (6 %).

V Segešváru je opět aktivně činných několik zájmových německých spolků. Hlavní záštitu jim poskytuje místní Demokratisches Forum der Deutschen in Schässburg (Demokratické fórum Němců v Segešváru). Fórum pod sebe soustřeďuje několik aktivně činných zájmových skupin, za které lze zmínit pěveckou skupinu Sälwerfäddem, dále Gospelchor (kostelní sbor) či taneční skupinu Jugendtanzgruppe. Existuje zde také škola dechové hudby. Na základě klesající tendence v počtu obyvatel by se dalo očekávat, že zájmových skupin se bude aktivně zúčastňovat především starší generace Sasů, ale opak je pravdou – existuje zde několik kurzů určených především mladým lidem (moderátorský, taneční apod.).