vlajka	státní znak

Gibraltar je britská korunní kolonie na Tarikově skále o ploše 6 km2. Je to pevnost střežící Gibraltarský průliv mezi Evropou a Asií, který je průměrně 43 km široký, v nejužším místě 14 km, o maximální hloubce 1150 metrů. Gibraltar leží v Algeciraském zálivu, odkud je také přístupný. Vlastní skála je dlouhá 4,6 km a široká 1,25 km. Nejvyšší bod leží v nadm. výšce 425 metrů. Město má asi 30 000 obyvatel pestrého národnostního složení - Španělé, Angličané, Italové, Arabové. Hustota zalidnění je 4333 obyvatel na 1 km2.

Staré město se rozkládá na severu, na jihu je moderní zástavba s válečným přístavem, se silnou britskou námořní a leteckou posádkou. V čele britské administrativy stojí guvernér, který je zároveň velitelem posádky. Civilní správu řídí sedmičlenná výkonná rada a zákonodárnou moc má desetičlenné shromáždění. Úředními jazyky jsou angličtina a španělština. Měnovou jednotkou je gibraltarská libra.

Na rozdíl od suchého Iberského poloostrova je Gibraltarská skála neustále zelená, porostlá středomořskou vegetací, eukalypty a olivami. Na skále také jako na jediném místě evropského kontinentu žijí opice (magot bezocasý - Macaca sylvana). Dovezli je sem v 18.st. Angličané a dnes jich zde žije asi 200 kusů.

Způsob, jak se do Gibraltaru dostanete, je mimořádný. Z La Línea sem vede jediná cesta, která se křižuje s přistávací dráhou pro letadlo. Dejte si tedy pozor a na přechodu se pořádně rozhlídněte, doprava, doleva - a pro jistotu taky nahoru :).

Hlavní třídou Gibraltaru je Main Street, která se táhne napříč celým územím až k Europa Point. Zde byl na nejvzdálenějším výběžku postaven v r. 1838 guvernérem generálmajorem sirem Alexandrem Woodfordem postaven maják. Na svazích skály se nacházejí vodní sběrače z let 1898 - 1900, kdy byly vybudovány 4 sběrače o kapacitě 5 mil. galonů vody. Dalších 10 akrů bylo vybudováno v roce 1903 a v letech 1911 - 1914 přibylo 14 akrů plochy vodních sběračů. Poslední sběrače byly postaveny v letech 1958 - 1961. V současné době již nejsou zdrojem pitné vody, ta je získávána destilací mořské vody.

Zajímavá je také jeskyně sv. Michala se stalaktity a stalagmity. Byla známa již od prehistorických dob. Legenda říká, že jeskyně nemá konec a je spojená podmořským tunelem s Afrikou. Během 2. světové války mohla být jeskyně použita jako vojenská nemocnice, ale nikdy nebylo této možnosti využito. Při průzkumných pracích byla objevena další jeskyně, tzv. dolní jeskyně sv. Michala. Jeskyně má výbornou akustiku a používá se jako koncertní síň.

Klikněte pro zvětšení