Afghánistán se řadí mezi nejchudší země světa. Území se zmítalo ve válečných konfliktech od sovětské invaze (1979) přes diktátorský režim až po dnešní invazi vojsky západních velmocí. Situace v Afghánistánu se pomalu stabilizuje a s ní přicházejí i bezpečnější možnosti pro její znovuobjevení.

Kábul je hlavním městem Afghánistánu již od roku 1776. Naneštěstí, mnoho čtvrtí (převážně v západní části města) padlo za oběť četným válečným roztržkám. Dnes v Kábulu opět postupně vyrůstají vysoké stavby, které byly v nedávné minulosti terčem bombových útoků a centrem bojů proti terorismu.

Za zhlédnutí stojí piknikový park s koupalištěm (Baburovy zahrady), jehož součástí je i Baburova hrobka či zoologická zahrada.

Město Herát (západní Afghánistán) se rozvinulo na obchodní cestě s Íránem. Jeho obyvatelé jsou k cizincům přátelští a pohostinní. S velkou pravděpodobností budete jedinými turisty v oblasti, ale to neznamená, že Herat nemá co nabídnout, naopak: Páteční mešita má více než 800 let a její překrásné minarety dominují starému městu.

Na kopci nad západním cípem města se rozkládá Citadela, která byla znovu otevřena pro veřejnost, pak jak dlouhé roky zastřešovala muniční sklad.

Asi 2 km odsud leží Musalla. Ze známého komplexu mešit dnes stojí už jen jediný minaret, který je památkou na Gowhara Šada - zakladatele Musally.

Okolí města je doslova poseto starými mešitami a hrobkami posazenými do pouštní krajiny.

Bamiyan je jednou z největších atrakcí v Afghánistánu. Vysoké kamenné sochy Buddhů byly zničeny Talibanem, ale i přesto se Bamiyan považuje za nejkrásnější oblast země.

Nedaleko najdete 5 tyrkysových jezer (Band-e Amir), které jsou spolu s okolní skalní krajinou považovány za perly Afghánistánu.

Mnoho dalších historických a přírodních památek je roztroušených po celé zemi, která se, doufejme, brzy vzpamatuje z dlouhodobého chaosu a otevře dokořán pomyslné dveře k těmto pokladům.

V Afghánistánu skoro nic nefunguje, takže nefunguje ani místní doprava (autobusy). Pokud nic nejede, je možné si pronajmout taxíka, ale to jsou šílený pálky, za 18 km chtěli úplně bez legrace 50 dolarů, a to se neusmlouvá nic (stav v „bezpečném“ severním Afghánistánu, 2008). Taky je možné chodit pěšky

Podle sdělení některých cestovatelů je zapotřebí kromě víza ještě zvláštní povolení. (V Praze s tím nedělají žádné paštiky, vízum je možné dostat i v tádžickém Chorogu na afghánském konzulátu. Nemáme ovšem ověřené, zda víza vydávají cestovatelům ze všech zemí). Podle sdělení pražského velvyslanectví řeči o nějakém zvláštním povolení nejsou pravda a vízum stačí pro celý Afghánistán. Podle reality to vcelku platí, ale třeba v afghánském pohraničním městě Iškašim (blízko tádžického přechodu Iškašim) říkal nějak nejvyšší oficír, že povolení není třeba, pokud se ovšem necestuje do Vachánského koridoru.

Přechod z Tádžikistánu (Iškašim) je úplně v pohodě, jen je třeba počítat s tím, že je otevřený jen od 8 ráno asi do 17 hodin a kolem poledne mají celníci 1-2 hodiny pauzu na oběd.

Cesta od hranic do města je dlouhá pár kilometrů a taxikáři za za to berou 10 dolarů.

Topografické mapy Afghánistánu - Topographic map of Afghanistan - Топографическая карта Афганистана

1 cm = 3 km (1 : 300 000)