Region Amhara v Etiopii představuje jedno z klíčových ohnisek současného politického násilí, v němž se střetávají federální vláda a milice FANO. Tento konflikt nejen destabilizuje oblast, ale také zásadně formuje každodenní zkušenost místních obyvatel, kteří se pohybují v prostředí zvýšené nejistoty a proměnlivých mocenských dynamik. Přestože současný výzkum často analyzuje makropolitické dimenze tohoto konfliktu (Abbink, 2021; Tronvoll, 2022), dosud chybí hlubší pohled na to, jak jej vnímají a prožívají samotní obyvatelé Amhary.

Tento článek se zaměřuje na otázku, jaké narativy a praktiky si lidé v Amhaře vytvářejí v reakci na politické násilí a sociální polarizaci a jak tato přizpůsobení ovlivňují jejich vnímání legitimity a morální rozhodování. K analýze využíváme koncepty politické antropologie a mikrosociologie konfliktu, přičemž se inspirujeme Gramsciho teorií hegemonie (Gramsci, 1971), která umožňuje zkoumat, jak místní obyvatelé vnímají autoritu a legitimitu soupeřících aktérů. Dále aplikujeme Turnerovu teorii sociálního dramatu (Turner, 1974) k porozumění dynamice konfliktu v každodenním životě a Scottův koncept skrytých forem odporu (Scott, 1985), abychom identifikovali strategie přežití a adaptace v podmínkách násilí.

Metodologicky vycházíme z etnografického výzkumu provedeného v roce 2025 v několika komunitách v regionu Amhara, kde jsme kombinovali hloubkové rozhovory s participativním pozorováním a analýzou lokálních narativů. Tento přístup nám umožňuje zprostředkovat pohled místních obyvatel, který bývá v dominantním diskurzu často opomíjen. Na rozdíl od studií zaměřených primárně na vojenské strategie či geopolitické důsledky konfliktu, jakými jsou například práce Abbinka (2021) nebo Tronvolla (2022), se tento článek soustředí na každodenní dynamiku života v nestabilních podmínkách. Navazujeme přitom na výzkumy Veeny Das (2007) a Carolyn Nordstrom (2004), které zdůrazňují význam mikrosociálních aspektů konfliktu.

V našem přístupu sledujeme několik vzájemně propojených rovin, které ilustrují, jak lidé v Amhaře reagují na proměnlivé bezpečnostní podmínky a politickou nejistotu. Zaměřujeme se na strategie přežití, které zahrnují využívání sociálních sítí, náboženských institucí a místních zdrojů k zajištění základních potřeb, jako je bezpečnost, jídlo a zdravotní péče. Sledujeme také, jak se vyvíjí vnímání legitimity vlády a milice FANO a jak tyto postoje ovlivňují každodenní rozhodování jednotlivců a komunit. Neméně důležitým aspektem je otázka morálních dilemat, kterým místní obyvatelé čelí při volbě mezi loajalitou vůči jedné či druhé straně konfliktu, přičemž jejich rozhodování často osciluje mezi snahou o vlastní přežití a širšími kolektivními hodnotami.

Tento článek ukazuje, že obyvatelé Amhary nejsou pasivními oběťmi konfliktu, ale aktivními aktéry, kteří se adaptují na měnící se podmínky prostřednictvím kreativních strategií a sociálních sítí. Naše zjištění zároveň problematizují běžné představy o destruktivním dopadu násilí na společenské vazby, neboť ukazujeme, že i v nestabilních podmínkách lidé udržují a posilují komunitní sítě, které jsou klíčové pro jejich přežití a každodenní fungování (Das, 2007; Nordstrom, 2004).

Amharský region, historické a kulturní centrum Etiopie, sehrál zásadní roli ve formování etiopského státu. Během etiopského císařství (1270–1974) byla amharština úředním jazykem a amharská kultura, náboženství (zejména Etiopská ortodoxní církev) i politické elity dominovaly celému území (Levine, 1974). Amharové byli vnímáni jako „státotvorný národ“, což vedlo k napětí s dalšími etnickými skupinami, zejména Oromy a Tigrajci, kteří se cítili marginalizováni (Markakis, 2011). Politická elita císařství však nebyla homogenně amharská, ale složitě propojená s jinými regiony, zejména Tigrajem (Tronvoll, 2009).

Derg a proměna mocenských vztahů (1974–1991) Pád císařství v roce 1974 a nástup Dergu – vojenského marxisticko-leninistického režimu vedeného Mengistu Hailem Mariamem – znamenal zásadní proměnu etiopské politické struktury. Derg se prezentoval jako hnutí proti feudalismu a zastánce rovnosti, což v praxi vedlo k rozsáhlému vyvlastňování půdy a eliminaci tradičních elit (Donham, 1986). Amharové, historicky spojovaní s císařským dvorem a vysokou byrokracií, se ocitli v paradoxní situaci: přestože Derg odmítal etnickou identitu jako základ moci, jeho centralizační politika ve skutečnosti dále oslabovala amharský vliv, zejména na venkově (Markakis, 2011).

Etiopská ortodoxní církev, která byla nejen náboženskou institucí, ale také hlavním vlastníkem půdy, přišla o svůj majetek, což narušilo tradiční mocenské struktury v Amhaře (Henze, 2000). Zároveň probíhaly rozsáhlé represe proti bývalým císařským úředníkům a intelektuálům, což vedlo k vlnám emigrace amharských elit (Kaplan, 1987).

Etnická federalizace a konflikt s Tigrajským regionem Po svržení Dergu v roce 1991 nastoupila k moci Etiopská lidově revoluční demokratická fronta (EPRDF), vedená Tigrajskou lidově osvobozeneckou frontou (TPLF), která zavedla federální systém založený na etnickém principu (Abbink, 1998). Amharský region se stal jedním z federálních států, avšak jeho postavení se zásadně proměnilo. Zatímco dříve byli Amharové ústřední součástí státní správy, nyní čelili novému politickému uspořádání, které dávalo silnější autonomii jiným etnickým skupinám (Aalen, 2021).

Napětí mezi Amharou a Tigrajským regionem se soustředilo zejména na územní spory, například o oblast Welkait, kterou Amharové považují za součást svého historického území, zatímco Tigrajci ji vnímají jako svou (International Crisis Group, 2020). Tyto konflikty vyvrcholily v roce 2020 válkou mezi federální vládou a TPLF, přičemž amharské milice, včetně FANO, podporovaly federální armádu (de Waal, 2021).

Vznik a proměny FANO FANO, neformální milice s kořeny v amharské komunitě, vzniklo v roce 2016 jako reakce na rostoucí pocit ohrožení amharské identity a území (Gebremariam, 2020). Původně se prezentovalo jako obranná síla, jejímž cílem bylo chránit amharské komunity před útoky ze strany TPLF a dalších skupin. Postupem času se však FANO stalo významným politickým a vojenským aktérem, který otevřeně kritizuje federální vládu za neschopnost zajistit bezpečnost a hájit zájmy Amharů (International Crisis Group, 2022).

Zatímco někteří obyvatelé Amhary FANO podporují jako ochránce amharských zájmů, jiní je kritizují za eskalaci násilí a destabilizaci regionu (Gebremariam, 2020). Toto rozdělení názorů odráží širší polarizaci amharské společnosti, kde část populace touží po klidu a odmítá násilí, zatímco jiní vidí v FANO jedinou sílu schopnou hájit jejich zájmy (Tronvoll, 2022).

Současná situace: Nestabilita a mezinárodní vlivy Po skončení války s Tigrajským regionem v roce 2022 se situace v Amhaře nezklidnila, ale naopak dále zkomplikovala. FANO, které získalo podporu části amharské populace i některých zahraničních aktérů (včetně Eritreje, která má zájem na oslabení etiopské federální vlády), se stalo klíčovým destabilizujícím prvkem (Reuters, 2023). Federální vláda se snaží udržet kontrolu nad regionem, avšak její autorita je oslabena nedůvěrou místních obyvatel a rostoucími požadavky na větší autonomii.

Mezinárodní společenství, včetně OSN a Africké unie, vyjadřuje obavy z eskalace násilí a humanitární krize v regionu (UN News, 2023). Zároveň však chybí jednotný přístup k řešení konfliktu, což umožňuje pokračování násilí a polarizace.

Konflikt mezi federální vládou a milicí FANO, spolu s následky ozbrojených střetů v severních regionech Etiopie, má výrazný negativní dopad na ekonomiku Amharského regionu. Podle odhadů Světové banky (2022) zpomalil hospodářský růst Etiopie a některé regiony, zejména na severu, jsou zasaženy obzvláště silně. Zemědělství, které zaměstnává přibližně 70–80 % obyvatel, bylo narušeno – regionální farmáři jsou nuceni omezovat svoji činnost kvůli častým ozbrojeným střetům a nejistotě (International Crisis Group, 2020). Narušení zemědělské výroby vedlo k potravinové nejistotě a výraznému růstu cen základních potravin. Například zpráva FAO (2021) uvádí, že v některých oblastech vzrostly ceny potravin, jako jsou pšenice a kukuřice, o desítky procent, což dále komplikuje potravinovou bezpečnost obyvatel regionu.

Místní obyvatelé se přizpůsobují těmto těžkým podmínkám různými způsoby. Mnozí spoléhají na tradiční sociální sítě – rodiny a sousedské komunity si vzájemně pomáhají s potravinami a dalšími základními zdroji. Další strategie zahrnují rozvoj neformální ekonomiky, například prodej domácích výrobků nebo drobný obchod, což však ve většině případů nestačí k překonání dlouhodobé chudoby a nejistoty (UNDP, 2020). Podle zprávy UNICEF (2022) žije v některých částech Amharského regionu značná část populace pod hranicí chudoby a vysoké podíly dětí trpí podvýživou.

Jedním z nejpalčivějších problémů zůstává nedostatek bezpečnosti. Násilí mezi vládními silami, milicí FANO a dalšími ozbrojenými skupinami je bohužel každodenní realitou. Amnesty International (2023) upozorňuje, že v konfliktních oblastech bylo v posledních letech zaznamenáno řada útoků na civilisty, včetně přestřelek, únosů a dalších forem násilí. V reakci na tyto hrozby si mnohé vesnice organizují vlastní bezpečnostní iniciativy či místní hlídky, jejichž cílem je monitorovat pohyb ozbrojených skupin a varovat obyvatele před blížící se nebezpečnou situací (Human Rights Watch, 2021).

Zvláštní zranitelnost vykazují ženy a děti. Podle zprávy UN Women (2022) se významné procento žen obává opustit své domovy kvůli riziku sexuálního násilí, zatímco řada dětí je nucena vzdělávací proces omezovat, protože jim hrozí nebezpečí na cestě do školy. Tato situace má dlouhodobé dopady na psychické zdraví i na sociální soudržnost celé komunity.

Konflikt rovněž zásadně ovlivnil přístup ke vzdělání a zdravotní péči. UNICEF (2022) uvádí, že v některých oblastech bylo dočasně uzavřeno řadu škol, což postihlo statisíce dětí. Nedostatek učitelů, kdy mnozí z nich buď uprchli z postižených oblastí, nebo se kvůli neustálému nebezpečí neodvážili do práce docházet, dále zhoršuje situaci. Podobně zdravotnický systém trpí – zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO, 2019) konstatuje, že řada nemocnic a klinik v regionu je přetížených a často postrádá základní léky a vybavení.

Komunitní iniciativy, jako jsou dobrovolnické výukové programy a improvizované zdravotní stanice, představují snahu obyvatel čelit těmto problémům. Přesto se však tyto lokální snahy často setkávají s nedostatkem zdrojů a omezenou podporou ze strany státu (UNDP, 2020).

Konflikt v Amhaře staví místní obyvatele před složitá morální dilemata. Mnoho lidí je nuceno si vybírat mezi podporou federální vlády, která je mnohými vnímána jako neschopná zajistit bezpečnost, a milicí FANO, kterou někteří považují za ochránce místních zájmů, zatímco jiní ji vnímají jako zdroj dalšího násilí a nestability. Tato volba vede k hluboké polarizaci nejen mezi různými komunitami, ale často i uvnitř rodin. Například existují případy, kdy jsou farmáři nuceni platit neformální „daně“ od obou stran konfliktu, aby si zajistili ochranu a udrželi přístup ke své půdě (Human Rights Watch, 2021).

Navzdory obtížným podmínkám si mnoho obyvatel Amhary zachovává naději na lepší budoucnost. Studie UNDP (2020) ukazují, že mladí lidé v postižených oblastech usilují o vzdělání a hledají příležitosti, které by jim umožnily opustit region a nalézt stabilnější životní podmínky. Současně však panuje obava, že konflikt bude přetrvávat a další generace budou nuceny vyrůstat v prostředí neustálého násilí a nejistoty.

Klíčovou roli při udržování sociální soudržnosti hrají místní lídři a náboženské autority. Například Etiopská ortodoxní církev se aktivně podílí na organizaci modlitebních setkání a poskytuje humanitární pomoc, což pomáhá zmírňovat dopady konfliktu na postižené komunity (Hovland, 2017).

Aalen, L. (2021). Ethnic Federalism and Conflict in Ethiopia. Journal of Modern African Studies, 59(2), 123–145.

Abbink, J. (1998). Ethnicity and Conflict Generation in Ethiopia: Some Problems and Prospects of Ethno-Regional Federalism. Journal of Contemporary African Studies, 16(1), 45–62.

Abbink, J. (2021). Ethiopia’s Internal Conflicts: Political and Security Challenges. Journal of Modern African Studies, 59(3), 345–367.

Das, V. (2007). Life and Words: Violence and the Descent into the Ordinary. University of California Press.

de Waal, A. (2021). The Tigray War: A Catastrophe for Ethiopia. Foreign Affairs, 100(4), 56–68.

Donham, D. L. (1986). Marxist Modern: An Ethnographic History of the Ethiopian Revolution. University of California Press.

Gebremariam, T. (2020). The Rise of FANO: Amhara Nationalism and Militancy in Ethiopia. African Affairs, 119(476), 1–20.

Gramsci, A. (1971). Selections from the Prison Notebooks. International Publishers.

Henze, P. B. (2000). Layers of Time: A History of Ethiopia. Hurst & Company.

Human Rights Watch (2021). Ethiopia: War Crimes in Tigray. Dostupné z: www.hrw.org

International Crisis Group (2020). Ethiopia’s Tigray Crisis: A Path to War. Dostupné z: www.crisisgroup.org

International Crisis Group (2022). FANO and the Amhara Conflict: A New Threat to Ethiopia’s Stability. Dostupné z: www.crisisgroup.org

Kaplan, S. (1987). The Monastic Holy Man and the Christianization of Early Solomonic Ethiopia. Harrassowitz.

Levine, D. N. (1974). Greater Ethiopia: The Evolution of a Multiethnic Society. University of Chicago Press.

Markakis, J. (2011). Ethiopia: The Last Two Frontiers. Boydell & Brewer.

Nordstrom, C. (2004). Shadows of War: Violence, Power, and International Profiteering in the Twenty-First Century. University of California Press.

Scott, J. C. (1985). Weapons of the Weak: Everyday Forms of Peasant Resistance. Yale University Press.

Tronvoll, K. (2009). War and the Politics of Identity in Ethiopia. James Currey.

Tronvoll, K. (2022). Ethiopia’s Amhara Conflict: A New Front in the Crisis. Journal of Eastern African Studies, 16(3), 1–18.

Tronvoll, K. (2022). War and Politics in the Horn of Africa: The Ethiopian-Eritrean Conflict. Journal of Eastern African Studies, 16(1), 1–20.

Turner, V. (1974). Dramas, Fields, and Metaphors: Symbolic Action in Human Society. Cornell University Press.

UN News (2023). UN Warns of Escalating Violence in Ethiopia’s Amhara Region. Dostupné z: www.un.org

World Bank. (2022). Ethiopia Economic Update. [Online]. Dostupné z: https://www.worldbank.org/en/country/ethiopia International Crisis Group. (2020). Ethiopia: The Hidden Costs of Conflict Spillover. [Online]. Dostupné z: https://www.crisisgroup.org/africa/horn-africa/ethiopia

FAO. (2021). Food Security and Nutrition Assessment in Ethiopia. [Online]. Dostupné z: http://www.fao.org/ethiopia UNICEF. (2022). Humanitarian Situation Report – Ethiopia. [Online]. Dostupné z: https://www.unicef.org/ethiopia

Amnesty International. (2023). Ethiopia: Attacks on Civilians in Conflict Zones. [Online]. Dostupné z: https://www.amnesty.org/en/location/africa/ethiopia/report-ethiopia/

UN Women. (2022). Gender and Conflict in Ethiopia: Regional Analysis. [Online]. Dostupné z: https://www.unwomen.org/en/where-we-are/africa/ethiopia

World Health Organization (WHO). (2019). Health System Assessment in Ethiopia. [Online]. Dostupné z: https://www.who.int/ethiopia

UNDP. (2020). Community Resilience and Adaptation in Conflict-Affected Regions of Ethiopia. [Online]. Dostupné z: https://www.undp.org/ethiopia

Human Rights Watch. (2021). Ethiopia: Human Rights Abuses in Conflict-Affected Areas. [Online]. Dostupné z: https://www.hrw.org/africa/ethiopia

Hovland, D. (2017). The Role of the Ethiopian Orthodox Church in Humanitarian Response. In: Journal of Eastern African Studies, 11(2), 247–264.

Předběžný název: *Život mezi nestabilitou: Jak obyvatelé Amhary vyjednávají každodenní existenci uprostřed konfliktů a polarizace*

Hlavní cíl: Prozkoumat, jak lidé v oblasti Amhara vnímají a zvládají každodenní život v prostředí nestability způsobené konfliktem mezi vládními silami a skupinou FANO. Zaměřit se na jejich strategie přežití, způsoby vyjednávání s oběma stranami konfliktu a na to, jak vnímají legitimitu a morální dilemata v této situaci.

Klíčová otázka: Jaké narativy, hodnoty a praktiky si lidé v Amhaře vytvářejí, aby se přizpůsobili politickému násilí a sociální polarizaci?

Antropologický přístup:

1. *Etno-narativní analýza*: Sběr příběhů a svědectví místních lidí o tom, jak konflikty ovlivňují jejich každodenní život, sociální vazby a jejich vnímání spravedlnosti.
2. *Politická antropologie*: Zaměření se na to, jak lidé vnímají koncepty moci, legitimity a autority v kontextu vlády a FANO.
3. *Mikroanalýza každodenního života*: Dokumentace každodenní strategie přežití, jako je přístup k potravinám, bezpečnosti, vzdělání nebo zdravotní péči.

Metody sběru dat:

1. Kvalitativní rozhovory (semi-strukturované) s různými skupinami obyvatel:
2. Farmáři a obchodníci: Jak konflikt ovlivňuje jejich obživu?
3. Mládí lidé a studenti: Jak vnímají svoji budoucnost a roli FANO?
4. Ženy a starší lidé: Jakou mají strategii přežití a jak hodnotí morální dilemata spojená s konfliktem?
5. Participativní pozorování: Pokud by bylo možné, zkuste zaznamenat interakce mezi různými skupinami.
6. Kontextové rozhovory s místními lídry nebo náboženskými autoritami.

Každodenní život v konfliktu:

1. Jaké praktické strategie používají místní lidé, aby zajistili svoji bezpečnost?
2. Jaké sociální sítě (rodina, přátelé, náboženští vůdci) jsou pro ně klíčové v době krize?
3. Jak zvládají ekonomické dopady konfliktu, jako je nedostatek nebo vysoké ceny?

Vnímání legitimity a polarizace:

1. Jaké názory mají na FANO? Vnímají je jako ochránce, teroristy nebo něco mezi tím?
2. Jak vnímají roli vlády a její schopnost zajistit bezpečnost?
3. Jsou přítomny rozdíly v názorech mezi generacemi nebo různými sociálními skupinami?

Morální dilemata a hodnoty:

1. Jak se místní lidé rozhodují, komu poskytnout podporu (vládě, FANO, nebo nikomu)?
2. Jaký vliv má konflikt na jejich náboženské nebo etické hodnoty?
3. Jakým způsobem interpretují morální dilemata spojená s konfliktem, například nutnost vyjednávat s oběma stranami?

Naděje do budoucna:

1. Co by považovali za spravedlivé řešení současné situace?
2. Jaké mají obavy a přání do budoucna?
3. Vidí pro sebe a svoje děti možnost žít mimo konflikt?

Teoretická východiska:

1. Gramsciho koncept hegemonie: Jak lidé vnímají autoritu a legitimitu obou stran konfliktu?
2. Victor Turner – Sociální drama: Jak se jednotlivé fáze konfliktu projevují v jejich každodenním životě?
3. James Scott – Umění odporu: Jsou v rozhovorech patrné skryté formy odporu vůči vládě nebo FANO?

Tematická analýza:

1. Identifikujte klíčová témata, například strategie přežití, morální dilemata, rozdělení společnosti, náboženské interpretace.
2. Hledejte kontrasty mezi oficiálními narativy a osobními příběhy.

Komparativní dimenze:

1. Porovnejte situaci v Amhaře s jinými konfliktními regiony v Etiopii nebo Africe (například Tigray, Somálsko).

1. Úvod: Kontext konfliktu v Amhaře

Amhara, jeden z nejvýznamnějších regionů Etiopie, se v posledních letech stal epicentrem politické a sociální nestability. Konflikty v regionu jsou často zakořeněny v historických nárocích na půdu, etnickém napětí a mocenských bojích mezi federální vládou a regionálními aktéry. Situace se vyhrotila po válce v sousedním Tigrayi, která měla devastující dopad na celou zemi. Přestože byl v listopadu 2022 podepsán mír mezi vládou a Tigrajskou lidově osvobozeneckou frontou (TPLF), mnoho problémů zůstalo nevyřešeno a destabilizovalo i další regiony, včetně Amhary.

Jedním z klíčových aktérů v regionu je FANO, neformální milice s hlubokými kořeny v amharské etnické komunitě. FANO původně vzniklo jako obranné uskupení chránící amharské komunity před ozbrojenými útoky, ale v poslední době je obviňováno z teroristických aktivit a otevřeného odporu vůči federální vládě. Zatímco někteří obyvatelé FANO podporují a považují je za ochránce amharské identity, jiní je kritizují za násilí a polarizaci regionu. Federální vláda naopak čelí obvinění, že nezvládá zajistit bezpečnost regionu, což přispívá k rostoucí nedůvěře mezi obyvatelstvem.

V této situaci je pro místní obyvatele klíčové vyjednávat s oběma stranami konfliktu, aby mohli pokračovat v každodenním životě. Čelí dilematům, kdy musí volit mezi podporou FANO, spoluprací s vládou nebo neutralitou, která však často není možná.

Význam antropologického přístupu

Konflikt v Amhaře se často analyzuje z makroperspektivy – vojenské strategie, politické vztahy a ekonomické dopady. Tyto pohledy však opomíjejí klíčový prvek: jak obyvatelé regionu každodenně prožívají tuto realitu. Antropologický přístup přináší jedinečný pohled na lidský rozměr konfliktu, zaměřuje se na zkušenosti jednotlivců a komunit, jejich hodnoty, dilemata a strategie přežití.

Naslouchání hlasům místních lidí odhaluje:

1. Jak konflikt formuje každodenní život – od přístupu k jídlu, vzdělání či zdravotní péči po otázky bezpečnosti.
2. Jaké narativy a hodnoty lidé vytvářejí pro pochopení svého postavení v konfliktu.
3. Jaké mají strategie vyjednávání se státem, milicemi a dalšími aktéry.

Díky těmto hloubkovým vhledům můžeme lépe porozumět dynamice konfliktu i možnostem jeho řešení. Antropologický přístup navíc zdůrazňuje, že obyvatelé nejsou pouhými oběťmi konfliktu, ale aktivními účastníky, kteří usilují o přežití a stabilitu ve složitých podmínkách. V takto rozdělené společnosti je klíčové naslouchat nejen hlasům těch, kteří konflikt vedou, ale také těm, kteří v něm žijí.

2. Metodologie:

1. Popis výzkumného přístupu a metod sběru dat.

3. Hlavní nálezy:

1. Popis témat, jako je přežití, vnímání legitimity, morální dilemata a naděje na budoucnost.

4. Diskuse:

1. Interpretace výsledků v kontextu teorie.
2. Komparace s jinými regiony nebo konflikty.

5. Závěr:

1. Klíčové poznatky.
2. Impulsy pro další výzkum nebo politická doporučení.

1. Prostor pro hlas místních lidí: Dbát na to, aby příběhy a názory místních tvořily jádro článku.
2. Praktický přesah: Návrh doporučení, která mohou být užitečná pro humanitární organizace nebo vládu.

Hlavním cílem je získat 20–25 rozhovorů z různých prostředí (město, vesnice, muži, ženy, chudí, bohatí). Zjisti, co lidé považují za největší problém, jakou roli v tom hraje FANO nebo vláda, co by chtěli změnit, jaké mají vazby (kdo jim pomáhá – rodina, sousedé, instituce).

Vysvětli respondentům, že jejich příběhy mohou pomoci zvýšit povědomí o jejich situaci, a zdůrazni, že vše zůstane anonymní. Ptej se na základní věci, jako kolik mají dětí, co dělají za práci. Buď trpělivá a snaž se budovat důvěru.

Při rozhovoru se přizpůsob toku konverzace, ale měj připravené jednoduché a konkrétní otázky. Aktivně naslouchej, občas pokývni nebo povzbuď větou jako „Pověz mi o tom víc.“ Pokud váhají, přidej příklady: „Stalo se ti, že jsi kvůli strachu nešla na pole?“

Jak vést rozhovory

1. Měj připravené hlavní otázky, ale přizpůsobte se toku rozhovoru.
2. Ptej se tak, abys získala podrobné odpovědi.
3. Aktivně naslouchejte a občas pokývněte nebo přidejte neutrální frázi jako „Rozumím“.
4. Povzbuzujte respondenty, pokud váhají („To je zajímavé, povězte mi o tom víc.“).

Příklady konkrétních otázek, na které se ptát (rozhodně se nemusíš každého ptát na všechno):

1. Jaké bylo nejhorší a nejlepší období konkrétně ve vašem životě?
2. Byl ve vaší vesnici někdy ozbrojený konflikt? Kdy? Co se tehdy změnilo pro tebe a tvou rodinu? Bojíš se někdy, že by tě někdo mohl napadnout?
3. „Co děláte, když potřebujete zajistit jídlo nebo bezpečí pro svou rodinu?“
4. Stalo se někdy, že jsi kvůli strachu zůstala doma nebo nešla na pole?
5. „Jaké máte zkušenosti s přístupem ke zdravotní péči nebo vzdělání?“
6. „S kým si v této době nejvíc pomáháte (rodina, sousedé, přátelé)?“
7. „Co si myslíte o roli FANO v tomto konfliktu? Jsou pro vás ochránci, nebo problémem nebo něco mezi tím?“
8. „Jak vnímáte federální vládu? Myslíte, že vám pomáhá, nebo ne?“
9. Jsou tady lidé z FANO? Co dělají?“ nebo „Přijeli sem někdy lidé od vlády? Co řekli nebo udělali?
10. „Máte pocit, že se názor lidí na konflikt liší podle věku nebo profese?“
11. „Byli jste někdy nuceni udělat těžké rozhodnutí, například koho podporovat?“
12. „Jak vidíte budoucnost pro sebe a svou rodinu?“
13. „Žijete poklidný život? Pokud ne, co by se muselo podle vás změnit, abyste mohli žít klidnější život?“
14. „Myslíte, že mladší generace bude mít lepší šanci na pokojný život?“
15. Drobné detaily, které mohou odhalit více o jejich každodenním životě (např. co považují za největší problém dne, jak tráví volný čas).
16. Během rozhovorů se můžeš snažit zjistit, jak respondenti vnímají budoucnost. Otázky mohou být například: „Co bys chtěl(a), aby se ve tvé vesnici změnilo?“ nebo „Kdyby tvoje děti mohly odejít odtud pryč, chtěl(a) bys to? A proč?“

Detailně je to lepší zapsat pak u sebe doma, protože by to mohlo ten rozhovor rušit.

Tipy:

• Trpělivost – někteří dotazovaní mohou potřebovat více času.
• Ptejte se a povzbuzujte ve vyprávění: „Můžete mi o tom říct víc?“ nebo „Jak jste se cítili v té chvíli?“
• Neodmítejte žádné příběhy, i když se zdají být méně důležité. I drobné detaily mohou být klíčové.

Každý rozhovor:

1. Označení respondenta (pouze pseudonym, samotné jméno není důležité, ale zajímavé je jeho představení - věk, pohlaví, rodinný stav, příbuzní, vzdělání, zaměstnání, žije ve městě, na vesnici, považuje se za chudého, bohatého - jak to vidíš ty).
2. Kde byl rozhovor prováděný.
3. Mám zkušenosti z jiných oblastí, že tazatel může být překvapený z nějakých věcí (například když jsem dělal výzkum v Afghánistánu a ptal se na politiku, tak většina lidí neznala jméno prezidenta, nevěděla jaké mají hlavní město, lidé znali jen velmi přibližně svůj věk, protože neznali své datum narození… - možná něco z toho se objeví i u Tvých respondentů). Proto přidej poznámky o vlastních pocitech a reflexích bezprostředně po rozhovorech - co tě překvapilo, jaké jsi měla z těch lidí pocity, co tě zaujalo.



Zobrazeno: 84 x