Ašchabád/Ashgabat/Ашхабад

====== Turkmenistán ====== ===== Jak se do Turkmenistánu dostat ===== Turkmenští ouřadové jsou absolutní magoři, takže dost složitě. Turkmenistán hraničí s Íránem, Uzbekistánem, Kazachstánem a Afghánistánu. Zatímco některé hraniční přechody jsou údajně otevřeny 24 hodin denně, stav většiny je nejasný. Pokud nechcete nic riskovat, tak je nejlepší přijít brzy ráno a být trpělivý. Při vstupu do Turkmenistánu se platí 12 $ vstupní poplatek (platí se pouze v dolarech). Hranice se obvykle uzavírají v době oběda, což trvá asi 2 hodiny na jakékoliv hranici. Turkmenistán má ve zvyku jednostranně uzavírat hranice během voleb a v případě státních svátků (např. 19. února). Pokud si všechno zařídíte s vízem předem, nemusíte si pro ně jezdit do Berlína nebo do Vídně, ale nalípnou vám ho do pasu na hranicích nebo na letišti v Ašchabádu. Musíte mít ale vytištěný papír z ambasády, kde se píše, že to vízum máte dostat a je tam číslo toho víza). Bez pozvání nemáte na vízum šanci, jediná výjimka je tranzitní vízum na 5 dní. Stránky ambasády ve Vídni: http://austria.tmembassy.gov.tm/en/ Turkmenské hraniční přechody po souši ze sousedních států: * s Íránem - Gudrolium/Gudri-Olum, Gaudan a Sarachs (Гудролиум/Гудри-Олум, Гаудан, Серахс) * s Uzbekistánem - Talimardžan, Šavat, Čardžou (Талимарджан, Шават, Чарджоу) * Farap - Alat: Spojuje Bucharu s Turkmenabátem. Přestávka na oběd 13:00 až 14:00. Sdílené taxíky (maršrutky) jsou k dispozici na obou stranách hranice. Je to asi 1 hodinu v taxíku turkmenského (4 dolary 2010) z Turkmenabat k hranici, 2 hodiny, pokud budete řídit sami Na uzbecké straně taxikáři chtějí jeden dolar, aby vás svezli 500 m v maršrutce. Můžete to klidně přejít pěšky. Taxi do Buchary od hranic bude stát kolem 25 $ na celý vůz (můžete se podělit s ostatními). Pokud nechcete strávit noc v Turkmenabátu (Čardžou), můžete spát na hranici s výhledem na Amu Darya. Můžete přejet hranice, když se otevřou v 9 a můžete být v Buchaře ještě před polednem. Šavat - Dashoguz: Mezinárodní hraniční přechod spojující Chivu a Urgenč (Urgench) s Tašauzem (Dashoguz). Sdílené taxi Šavat - Tašauz (v obou směrech) jsou k dispozici na hranici, odkud můžete pokračovat maršrutkou. Hojayli - Konye-Urgench: Připojení Nukus s Konje-Urgench. Maršrutky jsou k dispozici od hranice do / z Hojayli, Konja-Urgenče a Nukusu. Družba - Gazadžak: Malý, málo známý hraniční přechod u Chivy. Není k dispozici dostatek údajů. * s Tádžikistánem - dálnice Termez-Dushanbe (шоссе Термез - Душанбе) * s Kazachstánem - dálnice Turkmenbaši-Ševčenko (шоссе Туркменбаши - Шевченко), přechod **Temirbaba** (název na kazašské straně): je na dost špatné silnici. Přestože je přechod na dálkové silnici, není zde žádná veřejná doprava a taxi může být drahé: 6000 tenge do Žanaozenu, 45 $ do Turkmenbaši. Počítejte s dlouhým čekáním na obou stranách hranice. * s Afghánistánem - Kuška (Кушка) ===== Turisticky zajímavá místa ===== Mezi památky UNESCO patří v Turkmenistánu **Státní historický a kulturní park "Starověký Merv"**. Merv je nejstarší a nejlépe zachované město v oáze podél hedvábné cesty ve Střední Asii. Zbytky osady v této široké oáze viděly čtyři tisíce let lidských dějin a proto zde můžeme najít mnoho památek, převážně z posledních dvou tisíciletí. ===== Dějiny na území Turkmenistánu ===== Kolem pobřeží Kaspického moře a poblíž moderního přístavu Turkmenbaši (Krasnovodsk) byly nalezeny nástroje z doby kamenné, což dokazuje přítomnost lidí v této oblasti. Zbytky zemědělského osídlení v horách Kopet-Dag se datuje na 8000 let. Starověcí pěstitelé využívali horských toků k zavlažovaní jejich polí. Také se živili pastevectvím a lovem divoké zvěře. Jakmile se rané společnosti naučily vyrábět keramiku a kovové nástroje, začali obchodovat s dalšími obyvateli Střední Asie. Tento výhodný obchod také začal zajímat cizí nájezdníky. Od 6.stol.př.Kr. vybudovala mocná perská říše na území dnešního Turkmenistánu provincii Parthia a Margiana. Z opěrného bodu – z jižního pohoří Kopet-Dag, Peršané kontrolovali obchod přes Střední Asii a podmanili si velké množství nomádských skupin žijících na vyprahlých turkmenských pláních. ==== První panovníci ==== Ve 4. stol. př. Kr. byla perská říše poražena armádou Alexandra Velikého. V roce 330 př. Kr. Alexander vedl tažení na sever do Střední Asie a založil město Alexandria (Mary) poblíž řeky Murgab, které se nacházelo na význačné obchodní cestě. Ruiny Alexandrie – starobylého města – jsou stále na březích Murgabu viditelné. Po Alexandrově smrti v roce 323 př. Kr. začali jeho generálové bojovat o moc nad říší, která se brzo rozpadla. Skythové (Scythians) – nelítostní nomadičtí válečníci ze severu – poté vybudovali království Parthia, které se nalézalo na území dnešního Turkmenistánu a Iránu. Parthští králové ovládali své území ze starověkého města Nisa. Na svém vrcholu se Parthia rozšířila až k řece Indus. Parthia podlehla v roce 224 n. l. sasanským vůdcům z Persie. Ve stejném čase, několik skupin – zahrnujících Alany a Huny – se přemístilo z východu a ze severu do Turkmenistánu. Část Hunů vytrhla kontrolu v jižním Turkmenistánu z rukou nad Sasánci v 5.stol.n.l. ==== Příchod Oguzů ==== Třebaže bylo území dnešního Turkmenistánu obydleno hlavně nomády, stálé osídlení fungovalo v úrodných údolích řek. Zemědělci pěstovali obiloviny, zeleninu a ovoce v okolí řeky Amu-Darja, města Merv a Nisa se stala centrem chovu bource morušového. Mervem procházela rušná obchodní cesta spojující Čínu s Bagdádem. Obchodníci, kupci a misionáři přinesli do regionu buddhismus a zoroastrismus. Střední Asie se dostala pod nadvládu Arabů po sérii invazí na přelomu 7 a 8. stol. n. l. Mezitím, předci Turkmenů – Oguzové – migrovali z Východní Asie do Střední Asie, Blízkého východu a Malé Asie. Arabské výboje přinesly Oguzům a dalším obyvatelům Střední Asie islám. Od 11. do 12.stol.n.l. byly hlavními centry kultury Chiva na severu (dnešní Uzbekistán) a Merv na jihu. Chiva řídila města a zemědělství na dolním toku Amu-Darji. Merv byl křižovatkou obchodu s hedvábím a kořením mezi Asií a Blízkým východem. Obchody vytvořily ve starověkých městech velké bohatství, kde seldžučtí vládci vybudovali famózní mešity a paláce. Ve stejném čase vznikla třída bohatých obchodníků a majitelů půdy, která chtěla převzít moc z rukou Seldžuků. ==== Invaze Mongolů ==== V roce 1157, během revolty mocných majitelů půdy, Seldžucká říše zkolabovala. Vůdci v Chivě převzali kontrolu nad územím dnešního Turkmenistánu, ale jejich panování nemělo dlouhého trvání. V roce 1221 zažila Střední Asie pohromu v podobě mongolské invaze, která se přehnala přes celý region. Pod vůdcem Čingischánem dobyli Mongolové Chivu a do základů vypálili Merv. Mongolský vůdce nařídil jak masakr obyvatel Mervu, tak i destrukci turkmenských hospodářství a zavlažovacího systému. Obyvatelé, kteří přežili invazi, ustoupili na sever, na pláně dnešního Kazachstánu nebo na pobřeží Kaspického moře. Po Čingischánově smrti v roce 1227 ztratili Mongolové kontrolu nad územím dnešního Turkmenistánu. Pod vedením místních vládců vznikly malé samostatné státečky. V r. 1370 mongolský vládce Timur, nástupce Čingischána, tyto státy znovu dobyl a vytvořil timurskou říši. Po jeho smrti v roce 1405 se říše postupně rozpadla. Mongolská invaze rozdělila obyvatelstvo do jednotlivých klanů a vytlačila je do pouště. Později, až Mongolové odešli z území dnešního Turkmenistánu, dostalo se obyvatelstvo pod nadvládu arabských chánů, kteří vytvořili chanáty v Buchaře a v Chivě (dnešní Uzbekistán). Rivalita mezi chány a vládci Persie vyvolala na území dnešního Turkmenistánu století válek. Peršané, Turkmeni a chánové bojovali za malé oázy na území dnešního jižního Turkmenistánu. Od 14. do 17.stol. bylo území dnešního Turkmenistánu v úpadku. Před konfliktem utíkalo obyvatelstvo často do zapadlých pouští na hranicích Persie a Afghánistánu. Informace o Turkmenech trochu staršího data (Fait, začátek 20. století) – [[http://www.hks.re/wiki/2017:turkmeni-fait|ZDE]] ===== Mapy ===== Topografická mapa: * MARY a okolí {{::j-41-v.jpg?30|}} ((http://mapj41.narod.ru/map5/indexc.html)) * KUŠKA a okolí http://mapi41.narod.ru/map5/indexa.html ===== Publikace o Turkmenistánu ===== * [[I poušť může kvést]] (2004) * [[Turkmenistán-Farmář|Turkmenistán]] - Petr Kokaisl. Turkmenistán //Farmář// Roč. 9, č. 2 (2003), s. 75-77. ISSN 1210-9789. * [[A. Kuliev: Turkmenistán - Turkmenbaši, ropa, plyn a potom dlouho nic.]]