[[https://play.google.com/store/books/details?id=SFfeEAAAQBAJ&rdid=book-SFfeEAAAQBAJ|{{https://cesty.in/_media/creative_commons_attribution-sharealike_license:16.11.2023-215202.png|}}]] **[[https://books.google.cz/books?id=SFfeEAAAQBAJ&pg=PA3&lpg=PA3&dq=%22bohov%C3%A9+a+hrdinov%C3%A9+star%C3%A9ho+%C5%99ecka%22&source=bl&ots=h54FP5bc-b&sig=ACfU3U2S23pNBhHIH1L8Bj8KG0W4gaHTGw&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjWwIy_ssmCAxXF_7sIHTIGD18Q6AF6BAgJEAM#v=onepage&q=%22bohov%C3%A9%20a%20hrdinov%C3%A9%20star%C3%A9ho%20%C5%99ecka%22&f=false|Bohové a hrdinové starého Řecka ]]** ====== BELLEROFONTES ====== ===== Staré řecké báje a pověsti ===== **Eduard Petiška** online {{baje.jpg?125nolink |obrázek mladíka a starce v řecké říze}} |[[PROMÉTHEUS|PROMÉTHEUS]]|[[POTOPA|POTOPA]]|[[FAETHÓN|FAETHÓN]] |[[ORFEUS|ORFEUS]] | |[[Založení Théb|Založení Théb]] |[[PENTHEUS|PENTHEUS]] |[[MIDAS|MIDAS]] |[[TANTALOS|TANTALOS]] | |[[NIOBA|NIOBA]] |[[PELOPS|PELOPS]] |[[O ZLATÉM ROUNU|O ZLATÉM ROUNU]] |[[IÁSÓN A MÉDEA|IÁSÓN A MÉDEA]] | |[[HÉRAKLES|HÉRAKLES]] |[[PERSEUS|PERSEUS]] |[[DAIDALOS A IKAROS|DAIDALOS A IKAROS]] |[[THÉSEUS|THÉSEUS]] | |[[SISYFOS|SISYFOS]] |[[BELLEROFONTES|BELLEROFONTES]] |[[MELEAGROS|MELEAGROS]] |[[OIDIPUS A ANTIGONA|OIDIPUS A ANTIGONA]] | |[[FILEMON A BAUCIS|FILEMON A BAUCIS]] |[[ERÓS A PSÝCHÉ|ERÓS A PSÝCHÉ]] |[[GÝGES A PRSTEN|GÝGES A PRSTEN]] |[[TROJSKÁ VÁLKA|TROJSKÁ VÁLKA]] | |[[ORESTES|ORESTES]] |[[ODYSSEOVY CESTY|ODYSSEOVY CESTY]] |[[POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE|POSLEDNÍ PŘÍBĚH BEZ KONCE]] |**[[Staré řecké báje a pověsti (komplet)|Staré řecké báje a pověsti (komplet)]]** | Staré řecké báje a pověsti v PDF - stiskněte tlačítko **Uložit do PDF** na boční liště. (Pokud se to nepovede napoprvé, obnovte stránku – např. tlačítkem F5) |{{ :baje:hades2.jpg?150x300&nolink |}} |

| {{ :baje:atena.jpg?150x300&nolink |}} | ---- //Mohlo by vás zajímat:// === Biblické příběhy === Ivan Olbracht [[http://www.hks.re/wiki/biblicke_pribehy|STARÝ ZÁKON pro mládež]] ---- Nešťastný byl Sisyfův rod. Sisyfova syna roztrhali koně a jeho vnuk Bellerofontes musil uprchnout z vlasti. Byl podezřelý z vraždy. Na útěku se dostal Bellerofontes ke králi Proitovi, který ho vlídně přijal a nabídl mu pohostinství. Host byl mladý a statný a jeho pohyby, řeč i smýšlení nezapřely, že je ze vznešeného rodu. I mladé královně se zalíbil a vyznamenávala ho před všemi domácími šlechtici. Když si toho nevšímal, rozzlobila se na něho a uvažovala, jak by ho u krále Proita očernila. „Bellerofontes je pyšný,“ říkala králi, „ani si nevšímá poct, kterých se mu dostává. Jistě bude i zlý.“ „Kdo si nevšímá poct, může být i skromný,“ odpovídal král. S Bellerofontem jednal jako s přítelem. Královna se zlého záměru nevzdala. Příštího dne podplatila služebníka a vyhledala krále. „Bellerofontes se spojil s tvými nepřáteli,“ lhala manželovi, „chce se zmocnit tvého trůnu. Nezbavíš-li se ho brzy, zabije tě. Sluha vyslechl jeho rozmluvu a může ti to dosvědčit.“ A královna zavolala podplaceného sluhu. Král tomu dlouho nemohl uvěřit, ale když ho královna i sluha přesvědčovali, nakonec uvěřil. Na hosta se neodvážil vztáhnout ruku. Načrtl na tabulku tajná znamení a vyslal Bellerofonta ke svému příbuznému, králi Lobatovi. Tomu měl Bellerofontes tabulku předat. Důvěřivý mladík nevěděl, že znaky na tabulce znamenají pro doručitele smrt. Ochotně se vydal se vzkazem k Lobatovi. Lobatés byl starý dobromyslný král. Bellerofonta přijal laskavě, ani se neptal, odkud přichází, a hostil ho po devět dní. Mladíkovo vznešené chování králi postačilo, aby v něm viděl urozeného hosta. Po devět dní pořádal na jeho počest hostiny, slavnosti a hry a teprve desátého dne se zeptal mladíka na jeho původ a účel cesty. Bellerofontes mu pověděl, odkud jde, a podal mu složenou tabulku. Lobatés si prohlédl znamení a zděsil se. Poznal znamení smrti. Hosta si oblíbil a nerad by mu byl ublížil. Přemýšlel, jak by se vyhnul ukrutné službě, kterou na něm požadoval jeho příbuzný. Bude nejlépe, rozhodl se, když mladíka pošlu na nebezpečnou cestu. Bude-li Bellerofontes statečný, může se vrátit nezraněn zpátky. Tehdy žila v zemi podivná obluda. Jmenovala se Chimaira. Zpředu vypadala jako lev, vzadu jako drak a uprostřed se podobala divoké koze. I hlavy měla tři: lví, kozí a dračí. Soptila oheň a dusivý dým. „Bellerofonte,“ řekl Lobatés, „jsi mladý a silný, a přece jsi ještě nevykonal žádný hrdinský čin. Vydej se za Chimairou, usmrť ji a vrať se jako slavný hrdina.“ Odvážného mladíka nemusil pobízet. Bellerofontes si vzal meč, oštěp a luk s šípy a vyrazil tam, kde k obloze stoupal sloup dýmu. Dým označoval rokli, v níž obluda žila. Cestou Bellerofontes rozvažoval: „Chimaira je silná a hbitá, ubráním-li se jedné hlavě, napadnou mě ostatní dvě. Uskočím-li ohni, který obluda soptí, zadusí mě dým.“ Nezastavoval se však a mířil přímo k rokli. Náhle strnul překvapením. U pramene pod skálou stál okřídlený kůň Pegasos. Byl to týž kůň, jenž vyskočil z hrdla zabité Medusy. Pegasos skláněl hlavu k prameni a napájel se. Kdybych měl okřídleného koně, napadlo Bellerofonta, zaútočil bych na Chimairu ze vzduchu a byl bych hbitější než ona. Potichu a skryt houštinami se blížil k Pegasovi. Už byl od něho jen několik kroků, vtom Pegasos ucítil cizince, zvedl křídla a odletěl. {{ :baje:pegasus.jpg |}} Rozmrzelý Bellerofontes ulehl do trávy vedle pramene a usnul. Ve snu se mu zjevila bohyně Athéna, podala mu nádhernou uzdu zdobenou zlatem a vybídla ho: „Probuď se, Bellerofonte, a obětuj bohu Poseidonovi býka. Uzdou, kterou ti daruji, snadno zkrotíš okřídleného koně.“ Bellerofontes se probudil, sáhl rozespale po zlaté uzdě a opravdu — uzda, o níž se mu zdálo, ležela vedle něho v trávě. Pevně ji sevřel v ruce. S radostí, že mu bohové jsou příznivě nakloněni, spěchal, aby učinil, co mu Athéna poradila. Porazil býka, obětoval ho Poseidonovi a bohyni Athéně z vděčnosti zasvětil nový oltář. Navečer se vrátil k prameni a čekal, až Pegasos opět přiletí. Večerním vzduchem brzy zašuměla křídla a Pegasos se snesl k prameni, aby se napil. Bellerofontes k němu přistoupil se zlatou uzdou. Tentokrát se okřídlený kůň nebránil a dal se pokojně osedlat. Bellerofontes se na něho vyšvihl a poručil mu, kam má letět. Pegasos mávl křídly a už se vznášeli nad loukami a lesy. Nad roklí zakroužili kolem oblaku temného dýmu, který obluda vydechovala. Bellerofontes vyňal z toulce šíp a snesl se na Pegasovi nad řvoucí Chimairu. Napjal tětivu a z výšky obludu zasáhl. Všechny tři hlavy se na něho sápaly, ale Bellerofontes jim unikal na okřídleném koni. Šíp za šípem stíhal obludu, dokud v ní nepohasly její tři životy. Naposled vydechla chuchvalec dýmu a ohně a skácela se na dno rokle. Bellerofontes stáhl mrtvé Chimaiře kůži, sedl na Pegasa a vrátil se k Lobatovi. Král užasl nad okřídleným koněm i nad kůží obludy. Teď už byl přesvědčen, že jeho host je pod ochranou bohů a že není zločincem. Dal mu za ženu svou dceru a Bellerofontes se stal králem. Ale i Bellerofontes se začal po čase domnívat, že vyzraje na bohy. Nebyl nadarmo vnukem lstivého Sisyfa. Mám-li okřídleného koně, myslil si, kdo mi může zabránit, abych nenavštívil nesmrtelné bohy na Olympu. Vsedl na Pegasa a nutil ho do nadoblačných výšek. Pegasos se takovému úmyslu vzepřel. Ve výšce se vzepjal a shodil domýšlivého jezdce ze hřbetu. Bellerofontes prolétl vzduchem a dopadl do bažiny. Zachránil si tak sice život, mezi lidmi se však už neukázal. Styděl se před bohy i lidmi, bloudil v pustinách a v pustinách našel i smrt. Okřídlený kůň doletěl na Olymp sám a vstoupil do služeb vládce bohů Dia.