Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- umirajici_mesto_rabstejn_nad_strelou [2015/08/28 19:02]
+++ umirajici_mesto_rabstejn_nad_strelou [2020/10/09 23:14] (aktuální)
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+**[[ceska_republika|Úvodní strana]]**
+===== UMÍRAJÍCÍ MĚSTO=====
+{{image2_compressed_files:image2_compressed_files-14.jpg?350}}
+V Rabštejně se již jenom umírá. Zbývá dvaapadesát obytných domků a v nich žije posledních dvaašedesát obyvatel. Počet pomníků na hřbitově daleko převyšuje počet obydlí. Nejmenší město v Evropě pomalu zaniká. (//napsáno v roce 1970//)
+//Před zámkem loveckým Henry princ s dvořanů družinou stál. A chrta svého pohladiv se rozhléd po lese. „Věděl bych rád, kdo nejlepší z vás mně kořist přinese!" A s šňůry pustiv sokola tré šípů každému dal, každému ruku důvěrně stisk a hojnou kořist přál.//
+//Jaroslav Vrchlický//
+NEVÍM JISTĚ, byl-li mocný kníže právě z lovecké družiny prince Henryho, tedy mocný kníže, který lovil v revíru v západních Čechách, ale psáno je, že lovil v hlubokých lesích, že slunce nemilosrdně pálilo a on i jeho družina byli zemdleni. Nastal tedy nutně okamžik, kdy zvuk loveckého rohu, nesoucí se prohřátým vzduchem, znamenal pokyn k odpočinku. Zbrojnoši i rytíři se utábořili a popřávali si zaslouženého občerstvení, neboť od rána ničeho nepojedli.
+Náhle vzlétl jeden z loveckých sokolů, který bděl, i když jeho pán odpočíval, do hejna vran, táhnoucích právě nad improvizovaným táborem. Vybral si jednoho z havranů, zadávil ho a vrátil se s ním do ležení. V jeho roztrhaném těle nalezl kníže kámen veliké ceny, vzácný drahokam s nejkrásnější září, jakou dosud kdo u drahokamu viděl. Slavně se s ním vrátil domů a mudrcové potom rozhlásili, že má tajemnou moc.
+Něco takového roztrubovat do světa byla ovšem hrubá chyba. Zpráva o nálezu se rozšířila daleko za hranice země a po čase se přihlásil pravý majitel. Prý mu drahokam ukradl havran. Tento šlechtic byl velice proslulý právě díky tajemné moci dotyčného drahokamu.
+Nejprve mu nevěřili. Pochopitelně.
+Pronesl tedy kouzelné zaklínání a za strašného hřmotu se vzduch naplnil kouřem, prokmitávaly jím ohnivé blesky a neopatrné hejno vran, kroužících nad skálou, se zřítilo, zasaženou kletbou, do veliké hlubiny. To už byla ovšem jiná, šlechtici ochotně uvěřili a kámen mu vrátili. Za to daroval nálezci jako odměnu za kámen, získaný z moci havrana, hrdý a nezdolný hrad. Pak vyskočil na kůň a navždy odjel.
+Na místě dřívějšího ležení se potom přes noc utvořily ze skal silné hradby s věžemi a branami. Obdarovaný kníže je nazval Havraní kámen (Rabenstein).
+Tak to je, vážení čtenáři, pověst o vzniku Rabštejna. Nemohu se zaručit za její pravdivost, nicméně faktem je, že hrad byl a že ho nikdo nikdy nedobyl. Jak se zdá, byl neznámý šlechtic ještě štědřejší, než vypráví pověst, protože podle výzkumů vznikl hrad i městečko najednou. Úzký, strmý a místy nedostupný ostroh, na jehož nejvyšším místě hrad stával, je ze třech stran obléván Střelou, „které se dříve také Lososnice říkávalo".
+Ve 13. století se tu usadil jeden z potomků nábožného Milhosta. K jeho rodu patřili bratří Ahně, Engelhart a Vítek a opět dále Lidéř, který držel Rabštejn v roce 1321, a ještě potomci, zvoucí se Loskými a Martickými z Rabštejna, „nosíce na štítě tři brněné nohy". Potom koupil Rabštejn Oldřich Pluh, podle Františka Palackého muž bystrého ducha a neohrožené mysli, který je pro naše vyprávění neobyčejně důležitý. Nejenomže zlepšoval hospodářství a získal statky od kláštera plaského, ale hlavně, jako podkomoří krále Jana Lucemburského, dal své hradní vsi 21. září 1337 městské právo.
+Proč je to tak důležité, řekneme si později.
+Jeho synové Oldřich, Hynek, Jan a Smil se protivili císaři, který jim chtěl Rabštejn zbořit. Potom si to však rozmyslel a na přímluvu vzácných pánů je přijal na milost a dovolil jim, aby mu Rabštejn za 3000 kop prodali. To byla jistě veliká milost.
+|{{image2_compressed_files:image2_compressed_files-15.jpg?450}}|{{image2_compressed_files:image2_compressed_files-16.jpg?300}}|
+| | Bývalá pastouška |
+Potom měnil Rabštejn majitele tak rychle, že by tento článek připomínal telefonní seznam. Na chvilku se zastavíme u Beneše Čerta z Hořovic, neohroženého rytíře a také spisovatele a jeho synů Kalhota a Častolára. Po nich se nezvykle Často vyskytují jako majitelky ženy. Nejprve to byla Bonuše, později připadl Rabštejn pěti dcerám Linharta Helfryda z Megova. Od dalších dcer nejstarší Zuzany ho koupil František Karel, avšak brzy ho přenechal vdově po sobě a v roce 1714 se stala majitelkou Marie Markéta hraběnka z Valdštejna, od které ho odkoupila zase Barbara Krakovská.
+Pestrá byla minulost Rabštejna. Nyní je nepochybně nejmenším městem v Evropě, což mu zase zaručuje budoucnost v rekordních tabulkách.
+Ještě v roce 1868 udává naučný slovník Riegrův počet jeho obyvatel na 600. Ottův slovník z roku 1904 na 536, v roce 1929 jich bylo již jenom 432, v roce 1962 150, o rok později 81, v roce šedesátém šestém 65.
+„A kolik jich má dnes?" zeptal jsem se předsedy národního výboru. Neuvedl jsem ho do rozpaků, přestože jsem mu tuto otázku nepoložil v kanceláři, ale doma. Vzal papír a tužku; ano, nahoře bydlí ten a ten, u řeky ti a ti, nad bránou … dohromady jich je dvaašedesát. Protože od mé návštěvy uplynuly již dva roky, raději uvedu přesné datum: 27. listopadu 1970. A z jednoho sta popisných čísel bylo tehdy obytných 52 domků. Škola je zrušena, není nikoho, kdo by do ní chodil. Populační výbuch probíhá zcela mimo Rabštejn.
+Tady bych mohl podotknout, že se vlastně z Rabštejna utíkalo vždy. Neboť c. k. školní rada August Sedláček se zmiňuje o jakémsi Janu Poláku Bezdřickém z Chřenova, který obžaloval v roce 1539 před úřadem konšelským v Rabštejně Vaňka, řezníka, z povinného dluhu, ke kterému se tento přiznal. Když pak neměl čím zaplatit, statku nemaje, vydán byl věřiteli. Ten žádal, aby mu dopřáno bylo do některého času vězení. I přáno mu toho a vsazen do hlásky vězeň jeho byl a zámek zamčen a klíč témuž Polákovi od vězení a od těch zámkův dán.
+Ten jej přijal a ve svém opatrování měl. Nazejtří ráno přijel však k Matyáši bakaláři purkmistr sám na pole, stěžuje sobě, že mu vězeň ušel, a žádal o nějakou radu. Optal se ho Mikuláš: „Kteraks ho to neopatrně hlídal, že tě ušel?" Oznámil, že ráno vypravoval své tovaryše a v tom času že se dobyl anebo mu někdo pomohl. I oznámil mu bakalář: „Chceš-li koho z čeho viniti, já se chci k němu podle práva zachovati." Oznámil, že na ten čas nechce, že se prve chce o to raditi.
+I ta věc tak stála, až potom mnohá psaní Lorencovi Šlikovi a od pána zase radě přišla, proč člověku dotčenému ujíti dopustili. Od pána i od rady ukazováno Polákovi na pořádek práva, ale on toho nedbaje žaloval na pána u komorního soudu.
+Z Rabštejna se již utíkat přestalo. Už se tu jenom umírá. A přece je to nesmírně půvabné městečko. Je malebně rozložené na svazích úzkého ostrohu a mezi jeho roubenými nebo z brázděného zdiva postavenými domky jen zřídkakdy potkáte některého ze zbývajících obyvatel. Trosky hradu, zámek, bývalý klášter servitů, kostel a středověké lomy na kamenečnou břidlici. Její ložiska nejsou ještě zdaleka vyčerpána. Kryje nejen střechu svatovítského chrámu, Prašnou bránu a Karlštejn, ale je známa i daleko za hranicemi.
+Okolí je právě tak pěkné a romantické, jako město samo.
+Určitě stojí za návštěvu, ale — pospěšte si. (//Napsáno v roce 1970//)
+{{image2_compressed_files:image2_compressed_files-17.jpg}}
+Kdo si nepospíšil do 1. července 1980, tak má smůlu, protože od tohoto data je Rabštejn spolu se svou bývalou součástí vesnicí Kotančí součástí města Manětína. Postupně zanikaly i služby: poštu zrušili v roce 1998 a poslední krámek zavřeli v roce 2003.
+Jedinou útěchou kdysi hrdému královskému městu, které dnes obývá pouhých 21 stálých obyvatel, bylo obnovení Masarykova pomníku po roce 1989 a vyhlášení historického jádra městskou památkovou zónou 10. září 1992. Dnes je tedy Rabštejn nad Střelou už částí města Manětína, ale stále se pyšní titulem //nejmenší historické město//.
+Počtem obyvatel už ovšem město nepřipomíná vůbec:
+^rok^počet obyvatel^domů^
+|1850|563|  ?|
+|1869|514|  86|
+|1880|514|  87|
+|1890|536|  92|
+|1900|493|  95|
+|1910|426|  87|
+|1921|432|  90|
+|1930|344|  90|
+|1950|77|  60|
+|1961|119|  ?|
+|1970|98|  27|
+|1980|38|  19|
+|1991|26|  10 (42)|
+|2001|26|  41|
+Opravdu nejmenším městem v ČR je nyní **Přebuz** v okrese Sokolov, který měl v roce 2012 75 obyvatel
+----
+**Kopa grošů** — staročeská peněžní jednotka. Purkmistr — představený městské samosprávy.
+**Servité** — příslušníci mnišského řádu římskokatolické církve, celým názvem sluhové Panny Marie (žebravý řád, uctívající bolesti Panny Marie); existuje též ženský řád servitek.
+==== Kde to je ====
+[[http://mapy.cz/zakladni?x=13.2833856&y=50.0439507&z=13&source=ward&id=9028&q=%C4%8D%C3%A1st%20obce%20Rab%C5%A1tejn%20nad%20St%C5%99elou|Mapy Seznam 50.0419742°N, 13.2914078°E]]
+[[https://maps.google.com/maps?q=50%C2%B002%2731.1%22N+13%C2%B017%2729.1%22E&ie=UTF8&ll=50.041665,13.289273&spn=0.004079,0.013078&sll=50.0419736,13.2914078&sspn=0.0211674,0.0439461&cid=0&t=m&z=17|Mapy Google 50.0419742°N, 13.2914078°E]]

Cestovatelské stránky

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku