Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- byt_nekde_prvni_muzeum_emila_holuba_v_holicich [2017/08/26 23:43]
cesty
+++ byt_nekde_prvni_muzeum_emila_holuba_v_holicich [2017/11/08 23:13]
cesty
@@ Řádek 30: / Řádek 30: @@
 Dnes cestujeme po Africe a potomci válečníků natahují ruku po spropitném a puška v nich dávno nebudí žádnou hrůzu. Ale před sto lety?
-„ …oddíl černochů zamýšlel pospíšit na protější břeh močálu a zapálit suché rákosí“, píše Emil Holub ve své Druhé cestě po jižní Africe. „Tak by nám zamezili zpáteční cestu a ostatní Mašukulumbové by nás zasypali pravým deštěm oštěpů, že by z nás nikdo nezůstal na živu.
+''„ …oddíl černochů zamýšlel pospíšit na protější břeh močálu a zapálit suché rákosí“, píše Emil Holub ve své Druhé cestě po jižní Africe. „Tak by nám zamezili zpáteční cestu a ostatní Mašukulumbové by nás zasypali pravým deštěm oštěpů, že by z nás nikdo nezůstal na živu.\\
+Za takových poměrů rozkázal jsem vypáliti.\\
-Za takových poměrů rozkázal jsem vypáliti.
+Účinek výstřelů byl na černochy ohromující; veškeren zástup stanul jako zkamenělý a další útoky i pronásledování byly rázem zastaveny. Mnozí černoši běželi k poraněným soudruhům, jiní pak pokřikujíce vyhrožovali nám s kup všekazů, na které se velmi rychle utekli.“ ''
-Účinek výstřelů byl na černochy ohromující; veškeren zástup stanul jako zkamenělý a další útoky i pronásledování byly rázem zastaveny. Mnozí černoši běželi k poraněným soudruhům, jiní pak pokřikujíce vyhrožovali nám s kup všekazů, na které se velmi rychle utekli.“
 Takovéhle dobrodružství vám Čedok nezajistí.
@@ Řádek 47: / Řádek 45: @@
 a soustředit je na jedno místo, to jest, kdyby jeho dar Národní muzeum v Praze neodmítlo, vzniklo by africké muzeum vskutku mezinárodního významu. Roztrpčený Holub jednotlivé kusy potom porůznu rozdával, ačkoliv celý život bojoval s nedostatkem peněz, školám a institucím, ve kterých pořádal přednášky. To, co je nyní soustředěno v Holicích, je nepatrným zlomkem, ale přesto se Holickým podařilo sehnat na našeho největšího cestovatele ojedinělé památky. V neposlední řadě se o to přičinila i paní Růžena Holubová, která přežila svého manžela o 56 let a zemřela ve Vídni v požehnaném věku 93 let. Muzeu odkázala manželovu pracovnu.
-A tak teď stojíme uprostřed černé Afriky, obklopeni exotickou zvěří, procházíme kolem vesnice Mašukulumbů, bezpeční a klidní, nasycení, oštěpy, které drží v rukou černí bojovníci jsou neškodné a vzpomínáme s úctou na toho, kdo vstoupil na jejich území první. Na stěnách muzea jsou písemné památky, kresby a dopisy a v jednom z nich je i věta: „Jak tvrdý, nesrdečný je svět! Lidé říkají, že svět je kulatý, já říkám, že je hranatý.“
+A tak teď stojíme uprostřed černé Afriky, obklopeni exotickou zvěří, procházíme kolem vesnice Mašukulumbů, bezpeční a klidní, nasycení, oštěpy, které drží v rukou černí bojovníci jsou neškodné a vzpomínáme s úctou na toho, kdo vstoupil na jejich území první. Na stěnách muzea jsou písemné památky, kresby a dopisy a v jednom z nich je i věta: \\
+''„Jak tvrdý, nesrdečný je svět! Lidé říkají, že svět je kulatý, já říkám, že je hranatý.“ ''
 {{image2_compressed_files:image2_compressed_files-29.jpg}}

Cestovatelské stránky

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku